Důvodová zpráva k zákonu č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev

Předkládaný návrh zákona o přeměnách obchodních společností a družstev je součástí harmonizačních prací.

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. z.“) sice dnes upravuje problematiku přeměn obchodních společností a družstev, když harmonizace podstatných principů:

a) vnitrostátních fúzí akciových společností tak, jak je přinesla směrnice Rady ES č. 78/855 ze dne 9. 10. 1978 v oblasti práva obchodních společností, o fúzích akciových společností, přijatá podle čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy ustavující Evropské hospodářské společenství (dále jen „Třetí směrnice“),

b) rozdělení akciových společností tak, jak je přinesla směrnice Rady ES č. 82/891 ze dne 17. 12. 1982 založené na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy a týkající se rozdělení akciových společností (dále jen „Šestá směrnice“), byla do obchodního zákoníku transponována (v rámci příprav vstupu České republiky do ES/EU) novelou č. 370/2000 Sb. s účinností od 1. 1. 2001.

Platná právní úprava přeměn má dnes několik významných nedostatků. Prvým je skutečnost, že dnes prakticky neexistuje obecná právní úprava přeměn, takže právní úprava vnitrostátních fúzí akciových společností obsažená v ustanoveních § 220a-220o obch. z. a rozdělení akciových společností, které je upraveno v ustanoveních § 220r-220zb obch. z. slouží za použití normativních odkazů jako subsidiárně aplikovatelná pro všechny formy obchodních společností a po novele č. 308/2006 Sb. i pro družstva. Tento přístup není považován za správný, neboť je komplikovaný pro uživatele. Preferuje se tak vytvoření obecné právní úpravy přeměn obchodních společností. Smyslem standardů Třetí a Šesté směrnice ES je ochránit zejména drobné akcionáře akciových společností s kótovanými účastnickými cennými papíry a také věřitele před případným zneužitím fúzí nebo rozdělení k poškození jejich oprávněných zájmů, nikoliv však zavedení této úpravy pro všechny druhy obchodních společností, zejména osobní společnosti a družstva. Výsledkem uvedeného přístupu je nezanedbatelné zatížení ostatních obchodních společností a družstev standardy a požadavky, které jsou účelné pro akciové společnosti.

Druhým nedostatkem je právě onen systém normativních odkazů, které vytvářejí často celé řetězce na sebe ne vždy navazujících nebo interpretačně sporných odkazů, které komplikují orientaci v právní úpravě přeměn obchodních společností a družstev.

Třetím problémem je pak skutečnost, že český zákonodárce při transpozici Třetí a Šesté směrnice zavedl některá omezení a restrikce, které se mají vztahovat na akciové společnosti i na ostatní obchodní společnosti a družstva, neboť odkazuje v řadě případech na právní úpravu právě akciových společností. Některé normativní odkazy jsou tak vzhledem k rozdílům v právní úpravě akciových společností na straně jedné a ostatních obchodních společností a družstev na straně druhé nerealizovatelné.

V současné době se jako zásadní jeví nutnost transponovat do českého právního řádu směrnici Evropského parlamentu a Rady ES č. 2005/56 ze dne 26. 10. 2005, o přeshraničních fúzích kapitálových společností (dále jen „Desátá směrnice“). Jedná se o novou úpravu reflektující výše uvedenou směrnici, která byla vydána v Úředním věstníku dne 25. 11. 2005 a která nabyla účinnosti dne 15. 12. 2005. Členské státy jsou povinny ji transponovat do svých právních řádů nejpozději do 15. 12. 2007. Česká republika má tak pro implementaci Desáté směrnice a přizpůsobení svého právního řádu jejímu obsahu nevelký časový prostor.

Nutnost transpozice Desáté směrnice vytváří za současného normativního stavu obtížně řešitelný problém, vzhledem k tomu, že Desátá směrnice vytváří určitý konzistentní systém zdánlivě dosti podobný vnitrostátním fúzím, avšak ve skutečnosti v celé řadě aspektů naopak od vnitrostátních fúzí odlišný.

Kromě Desáté směrnice byl v rámci ES/EU vydán rozsudek Evropského soudního dvora ve věci sp. zn. C-411/03 SEVIC Systems AG ze dne 13. 12. 2005, který patří mezi významné judikáty z hlediska aplikace svobody usazování a výkladu čl. 43 a 48 Smlouvy o založení Evropského společenství, v konsolidovaném znění. Podle tohoto rozsudku nesmí členský stát upírat svým akciovým společnostem práva, jež jim plynou ze svobody usazování, což plyne z priority komunitárního práva ES/EU.

Současný stav, který neumožňuje realizovat přeshraniční fúzi, je mimo jiné i v rozporu s objektivním celospolečenským zájmem na funkčním a výkonném národním hospodářství, neboť platná právní úprava přeshraniční fúze nedovoluje. Tento fakt významně prodražuje a komplikuje podnikatelské aktivity. Podnikatelé pak musí volit jiné právně způsoby, jak dosáhnout potřebné mobility a efektivity podnikání. Vzhledem k tomu je připuštění přeshraničních fúzí i v zájmu podnikatelského sektoru.

Věcně se nabízejí tři možnosti, jak zajistit provedení transpozice Desáté směrnice.

Prvou z nich je začlenění úpravy do obchodního zákoníku. Další novelizace obchodního zákoníku by však vedla, vzhledem k výše uvedeným problémům, k prohloubení nepřehlednosti právní. Velkým problémem by dále bylo začlenění problematiky zapojení zaměstnanců při přeshraniční fúzi, které systematicky do obchodního zákoníku nepatří, a která je velmi složitá a obsáhlá.

Druhou možností je přijetí zákona o přeshraničních fúzích. Z koncepčního hlediska by toto znamenalo, že – při subsidiaritě obchodního zákoníku jakožto základního předpisu obchodního práva – by bylo třeba vzhledem k potřebě udržení vzájemných vazeb provést celkovou revizi přinejmenším části právní úpravy přeměn, protože jinak by oba předpisy byly vzájemně nesladěné. Uvedené řešení se jeví jako nevhodné i z důvodu rekodifikce občanského a obchodního práva, neboť by bylo nutné zákon podstatně novelizovat či dokonce zrušit a započít s implementačními pracemi od samého počátku.

Konečně třetí možností je přijetí samostatného zákona o přeměnách obchodních společností a družstev. Zvolení této varianty má následující výhody:

1. možnost postavit systematický, vnitřně konzistentní a obsahově provázaný zákon, který omezí používání normativních odkazů na minimum a vyjasní vzájemné vazby tak, aby nedocházelo k vnitřním rozporům mezi odkazy,

2. vytvoření obecné právní úpravy přeměn obchodních společností a družstev, která v současném obchodním zákoníku (až na výjimky) absentuje,

3. zohlednění veškerých potřebných rozdílů při jednotlivých formách obchodních společností a družstev,

4. čisté provedení transpozice Desáté směrnice o přeshraničních fúzích,

5. oprava dílčích transpozičních i jiných věcných nedostatků dosavadní právní úpravy fúzí a rozdělení obchodních společností a družstev,

6. odstranění nadbytečných omezení a restrikcí pro osobní obchodní společnosti (např. zpráva statutárního orgánu o přeměně, která se dnes v některých případech vyžaduje), a také dílčích omezení, kdy se vyžaduje zpráva dozorčí rady kapitálové společnosti nebo kontrolní komise družstva, které byly do právní úpravy přeměn zakotveny, ačkoliv jejich existenci evropské směrnice nevyžadují,

7. v rámci připravované rekodifikace českého obchodního práva již nebude nutno tuto problematiku zásadním způsobem měnit a provedenou transpozici Desáté směrnice znovu provádět.

Třeba ovšem otevřeně upozornit na to, že je pravděpodobné, že vzhledem k zvažovaným reformním aktivitám Komise ES/EU není vyloučeno, že v řádu několika let bude nutno přistoupit k novelizaci právní úpravy, a to v rozsahu, v jakém případně dojde k novelizaci evropských směrnic. Skutečný rozsah a časový harmonogram změn však zatím nelze odhadnout, neboť dosud neexistují ani návrhy změn evropských směrnic a vše je zatím ve stadiu úvah.

Z hlediska systematického bylo využito systematiky německého zákona o přeměnách společností – Umwandlungbereinigungsgesetz z roku 1994, takže část prvá osnovy obsahuje obecná ustanovení společná pro všechny druhy přeměn obchodních společností a družstev, část druhá pak právní úpravu vnitrostátních i přeshraničních fúzí, část třetí rozdělení, část čtvrtá převod jmění na společníka a konečně část pátá změnu právní formy. Přitom vždy jsou v rámci částí druhé až páté odlišena obecná ustanovení společná pro všechny druhy obchodních společností a družstva a teprve poté následují zvláštní ustanovení pro jednotlivé druhy obchodních společností a družstev. Případné námitky, že takovéto řešení má za následek, že úprava přeměny není u žádné formy obchodní společnosti ani u družstva komplexní a že je tedy třeba vždy aplikovat ustanovení obecná (společná pro všechny druhy obchodních společností i družstev) i zvláštní, třeba odmítnout, neboť tato systematika osnovy umožňuje od sebe důsledně separovat normy obecné a zvláštní a nevyžaduje využívání speciálních norem pro akciové společnosti i pro ostatní druhy obchodních společností a družstev, což se dnes děje a což není právě optimální. Kromě toho ani jiná systematika právní úpravy by její komplexnost nebyla sto zajistit, neboť celá řada norem pro přeměny obchodních společností a družstev zůstane separována ve zvláštních zákonech (zejména se jedná o úpravu daní, některé aspekty vedení účetnictví a problematiku zápisů přeměn do obchodního rejstříku).

Osnova přejímá základní princip právní úpravy vnitrostátních i přeshraničních fúzí a rozdělení spočívající v tom, že (až na výjimky) nejsou dovoleny křížové fúze a rozdělení mezi různými druhy obchodních společností, jak jej nastavila již novela obchodního zákoníku č. 370/2000 Sb. Opuštění tohoto principu není potřebné ani nutné a ani podnikatelská praxe po něm nevolá.

Desátá směrnice požaduje umožnit přeshraniční fúze společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti.

Podle čl. 3 odst. 2 Desáté směrnice nemusí členský stát dovolit přeshraniční fúze družstev. Po konzultacích se zástupci českého družstevního hnutí se přeshraniční fúze družstev dovolují. Tomuto postupu nic věcně nebrání a zástupci českého družstevního hnutí s povolením přeshraničních fúzí pro družstva souhlasili.

Osnova v duchu výše citovaného judikátu SEVIC ve snaze o alespoň minimální liberalizaci podnikatelského prostředí a vzhledem k nutnosti naplnění principu svobody usazování obchodních společností a družstev podle čl. 43 a 48 Smlouvy o založení Evropského společenství v konsolidovaném znění, připouští i přeshraniční fúze veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti. Tato úprava též koresponduje doporučení Komise ES, která považuje za vhodné, aby členské státy ES/EU a EHP i nad rámec Desáté směrnice dovolily realizaci přeshraničních fúzí i pro další formy obchodních společností a vyzývá členské státy ES/EU k co možná nejširší sdružovací svobodě obchodních společností.

Úprava změny právní formy se přejímá z dosavadní úpravy jen s drobnými stylistickými a legislativně-technickými úpravami.

Osnova dále ponechává i čtvrtou formu přeměny, a to převod jmění na společníka (tzv. nepravý squeeze-out), neboť z dostupné judikatury Ústavního soudu České republiky neplyne, že by existence tohoto právního institutu byla ústavně nekonformní.

Osnova se drží pravidla neprovádět přesahující transpozici, tzn. provádí se jen taková legislativní opatření, která jsou potřebná pro dosažení účelu a smyslu Desáté směrnice. Vzhledem k objektivní potřebě nerozkolísávání současné podnikatelské praxe na nepřiměřenou míru se nezavádějí žádné radikální změny.

Se zřetelem k tomuto principu osnova zcela vypouští povinnost sestavení zprávy dozorčí radou společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti nebo kontrolní komisí družstva o přezkoumání projektu přeměny. Sestavení této zprávy dozorčí radou akciové společnosti žádná evropská směrnice nevyžaduje a na společnost s ručením omezeným a družstva se evropské směrnice vůbec nevztahují. Z uvedeného důvodu se toto opatření, které se nepovažuje za nutné, ruší. Je věcí svědomí a právní odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu funkce členů dozorčí rady nebo kontrolní komise, jak se k této otázce postaví při přeměně subjektu, v jehož dozorčí radě nebo kontrolní komisi působí.

Dále osnova vypouští povinnost dvojího pořizování notářských zápisů u kapitálových obchodních společností a družstev, kdy poprvé se vyžaduje notářský zápis osvědčující schválení návrhu smlouvy o fúzi, smlouvy nebo projektu rozdělení nebo smlouvy o převzetí jmění, a podruhé se vyžaduje uzavření smluv opět formou notářského zápisu.

Cestou doprovodného zákona se zároveň činí některé dílčí změny dalších zvláštních zákonů tak, aby celý systém přeměn byl nejen plně slučitelný s požadavky komunitárního práva, ale též vnitřně logický a obsahově provázaný.

Věcný záměr zákona nebyl z časových důvodů zpracováván. Vzhledem k tomu, že předmětem osnovy je provedení výhradně transpozice Desáté sm