Důvodová zpráva k zákonu č. 158/2009 Sb., změna energetického zákona

V souladu s Plánem legislativních prací vlády na 2. pololetí 2007 je předkládán návrh zákona, kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 458/2000 Sb. v platném znění vytváří právní rámec pro regulaci v energetických odvětvích, stanoví pravidla pro podnikání, práva a povinnosti jednotlivých účastníků trhu s energií a pravidla pro uplatňování státní správy v těchto odvětvích. Ustanovení zákona jsou v souladu s právem EU platným v době přijetí zákona a jeho novelizací. Základní principy, na nichž je zákon postaven, platí v zemích EU stále, ale některé z nich byly rozšířeny a upraveny v zájmu zavedení jednotného trhu s elektřinou a s plynem v rámci členských států EU. Konečným cílem pravidel daných směrnicemi EU je ochrana stability a bezpečnosti zásobování elektřinou a plynem a zajištění obrany jednotlivých subjektů - zejména konečných zákazníků - před nežádoucími vlivy a tendencemi spojenými s monopolním chováním.

Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, upravuje oblast regulace v energetice, práva a povinnosti účastníků trhu v odvětví elektroenergetiky, plynárenství a teplárenství. Zároveň stanoví, že kontrolním orgánem v energetice je Státní energetická inspekce, která disponuje příslušnými pravomocemi. Na kontrolní oblast navazuje i oblast sankční.

Zákon uplatňuje principy platné v EU pro energetická odvětví. Jedná se zejména o:

- podnikání v elektronergetice, plynárenství i teplárenství je možné pouze na základě licence udělované Energetickým regulačním úřadem,

- přístup třetích stran k elektroenergetickým a plynárenským sítím se uskutečňuje na principu regulovaného přístupu, kdy ceny jsou regulovány a vyhlašovány předem,

- existuje samostatný regulátor pro energetická odvětví - Energetický regulační úřad,

- trh s elektřinou je plně otevřen od 1. 1. 2006,

- trh s plynem je plně otevřen od 1. 1. 2007,

- přístup k sítím je pro všechny účastníky trhu za stejných podmínek,

- opatření přijímaná za nestandardních stavů provozu elektroenergetické, plynárenské a teplárenských soustav, které ohrožují jejich celistvost a bezpečnost,

- řešení sporů mezi účastníky trhu,

- dodávku elektřiny nebo plynu v případech, kdy sjednaný dodavatel ztratí schopnost plnit své závazky,

- energetický fond na krytí prokazatelné ztráty v oblasti teplárenství.

Zákon č. 458/2000 Sb. prošel v minulém období několika novelizacemi. Jedná se o zákony č. 262/2002 Sb., č. 151/2002 Sb., č. 309/2002 Sb., č. 278/2003 Sb., č. 356/2003 Sb., č. 670/2004 Sb., č. 186/2006 Sb. a č. 342/2006 Sb.

Pro přehled uvádíme změny, k nimž na základě dosavadních novel v energetickém zákoně došlo.

V případě zákona č. 262/2002 Sb. se jednalo o drobnou úpravu směřující k upřesnění § 14.

Další změna se uskutečnila v souvislosti se zákonem č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního tak, že byl zrušen § 97.

Zákonem č. 309/2002 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), se úprava týkala postavení ústředního ředitele Státní energetické inspekce a předsedy Energetického regulačního úřadu.

Tyto úpravy z věcného hlediska nezasahovaly do věcné podstaty energetického zákona a neměly vliv na uplatňování základních práv a povinností jednotlivých subjektů na energetickém trhu. Zákonem č. 278/2003 Sb. byl urychlen postup otvírání trhu s elektřinou.

Zákon č. 458/2000 Sb. byl přijat na základě platné směrnice Evropské rady a Evropského parlamentu 96/92/EHS, která stanovila pravidla pro vnitřní trh s elektřinou a směrnice 98/30/EHS, která byla zaměřena na pravidla vnitřního trhu s plynem. Nově směrnice, které Evropská rada a Evropský parlament přijaly pod čísly 2003/54/ES (trh s elektřinou) a 2003/55/ES (trh s plynem) a 2004/8/ES (podpora kombinované výroby elektřiny a tepla), vyvolaly potřebu výrazným způsobem energetický zákon novelizovat. Novela byla přijata pod číslem 670/2004 Sb. a znamenala transpozici uvedených směrnic do energetického zákona. Tímto procesem byla energetická platná v Evropské unii plně transponována do našeho právního řádu. Současně platný energetický zákon je tedy plně v souladu s pravidly platnými pro členské státy Evropské unie v oblasti elektroenergetiky, plynárenství a obsahuje i příslušná ustanovení týkající se kombinované výroby elektřiny a tepla a v předstihu i některé povinnosti a práva vyplývající z požadavků na bezpečnost a spolehlivost provozování a rozvoje energetických sítí (nyní upraveno směrnicí 2005/89/ES). Na základě transpozice směrnic 2003/54/ES a 2003/55/ES obsahuje energetický zákon mj. také ustanovení o oddělení provozovatelů sítí jak v elektroenergetice, tak v plynárenství. Tato ustanovení jsou nyní v souladu se směrnicemi. Zákon rovněž obsahuje ustanovení o univerzální službě, která má zajistit nadstandardní jistotu pro určité kategorie zákazníků odebírajících elektřinu nebo plyn v případech, kdy jejich sjednaný dodavatel ztratil schopnost plnit své závazky. Univerzální služba je součástí veřejné služby v elektroenergetice a plynárenství, kterou průřezově poskytují energetické společnosti na základě povinností stanovených zákonem. Jedná se zejména o právo účastníků trhu s elektřinou a plynem na připojení a na dopravu elektřiny nebo plynu za státem regulované ceny, které jsou stanoveny předem a vyhlášeny na období 1 následujícího roku. Součástí veřejné služby v energetice jsou i kontrolní činnosti Státní energetické inspekce, která podle energetického zákona kontroluje dodržování tohoto zákona, dodržování zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, dodržování zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, a nařízení Evropské komise platné pro energetiku, která jsou účinná přímo.

Z uvedených důvodů zákon č. 670/2004 Sb. představoval nejvýznamnější novelizaci energetického zákona od jeho účinnosti, tj. od roku 2001.

Poslední provedené novelizace v souvislosti s přijetím nového stavebního zákona (zákon č. 183/2006 Sb.) představují změnu v pojetí přístupu do ochranných pásem energetických zařízení s dopadem zejména na veřejně prospěšné stavby.

Zákonem č. 342/2006 Sb. proběhla úprava týkající se evidence obyvatel.

Návrh zákona upravuje energetický zákon na základě nově přijatých směrnic č. 2006/32/ES o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách a o zrušení směrnice Rady 93/76/EHS, č. 2005/89/ES o opatřeních pro zabezpečení dodávek elektřiny a investic do infrastruktury, č. 2004/67/ES o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu, a nařízení č. 1775/2005 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám.

Zákon č. 458/2000 Sb. plně transponuje směrnice Evropské rady a Evropského parlamentu a nařízení platná v době jeho poslední novelizace, to znamená, že obsahuje ustanovení, která souhlasí s postupem liberalizace trhu s elektřinou a trhu s plynem v Evropské unii včetně oddělení provozovatelů distribučních soustav a přenosových a přepravních systémů od obchodu s elektřinou a s plynem a dalších neregulovaných činností včetně ochrany zákazníků.

26. dubna 2004 byla přijata Směrnice Rady 2004/67/ES o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu. Cílem této směrnice je přijetí takového minimálního společného přístupu členských států k bezpečnosti dodávek, který bude slučitelný s požadavky vnitřního trhu a zabrání jeho narušení. Prioritní význam bezpečnosti dodávek plynu je vztažen zejména k domácnostem. Jelikož tehdejší novela energetického zákona, která vstoupila v platnost jako zákon č. 670/2004 Sb. procházela v době přijetí výše uvedené směrnice druhým čtením v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, bylo možné tento předpis implementovat v tuzemské primární legislativě pouze minimálně s tím, že většina ustanovení směrnice byla implementována pomocí prováděcích vyhlášek, zejména vyhlášky č. 375/2005 Sb., o stavech nouze v plynárenství. Vzhledem ke svému významu je však vhodné, aby minimálně ustanovení o bezpečnostním standardu dodávek plynu a způsobu jeho zajištění bylo součástí energetického zákona, k čemuž dochází prostřednictvím předkládané novely.

18. ledna 2006 přijal Evropský parlament směrnici č. 2005/89/ES, jejímž cílem je zejména zajištění vysoké úrovně bezpečnosti dodávek elektřiny jako klíčové otázky pro fungování vnitřního trhu s elektřinou. Tato směrnice klade důraz nejen na poskytování veřejné služby související se zabezpečením dodávek elektřiny, ale přiměřenou úlohu dává i podporování využívání elektřiny z obnovitelných zdrojů. Cílem směrnice je poskytování služeb ze strany provozovatelů sítí na vysoké úrovni spolehlivosti a bezpečnosti dodávek. S tím souvisí také rozvoj energetických sítí a výrobní kapacity v energetice tak, aby byla zajištěna rovnováha mezi nabídkou a poptávkou. Potřeba zvýšit bezpečnost, spolehlivost, kvalitu dodávek a skloubit tyto záměry s poskytováním veřejné služby vyvolávají úpravy energetického zákona i např. v oblasti schvalování provozních pravidel pro provozovatele přenosové soustavy a provozovatele distribučních soustav, což jsou v našem případě Pravidla provozování, která schvaluje Energetický regulační úřad. Větší důraz oproti minulosti je kladen na spolupráci provozovatelů přenosových soustav se zahraničními provozovateli v případech, kdy existuje vzájemné propojení. Zároveň je zdůrazněna důležitost vzájemné výměny informací mezi provozovatelem přenosové soustavy a provozovateli distribučních soustav, které se týkají provozu sítí. V současné době, kdy jednotlivé národní sítě jsou vzájemně propojeny, a mezinárodní spolupráce je nedílnou součástí funkce celého evropského energetického systému, vzrůstá i citlivost jednotlivých částí energetické soustavy na, byť vzdálené, poruchy a . Proto je třeba přijmout zákonem postupy a opatření v případech vzniku nerovnováhy v elektrizačním systému a pro řešení případů výskytu nestandardních provozních stavů. Zároveň je třeba účinně těmto stavům předcházet i ve spolupráci s okolními síťovými provozovateli. Tato část se týká opatření a postupů přijímaných za stavů nouze a při předcházení stavům nouze.

Změny v energetickém zákoně vyvolává rovněž směrnice 2006/32/ES o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách. Cílem přijímaných změn je zvýšit energetickou účinnost užití energie u konečného uživatele, podporovat výrobu energie z obnovitelných zdrojů a řídit poptávku po energii. Předkládaný návrh zákona obsahuje transpozici těch ustanovení uvedené směrnice, která souvisejí s předmětem tohoto zákona. Část uvedené směrnice je transponována zákonem o hospodaření energií. Proto energetický zákon definuje energetickou službu a povinnosti, které vyplývají ze směrnice např. pro vyúčtování elektřiny a povinné údaje, které musí zákazník obdržet pro to, aby mohl s energií lépe hospodařit za účelem dosažení úspory.

Základním důvodem k novelizaci energetického zákona jsou ze shora uvedených důvodů nové směrnice a nařízení platná v EU. Dalším důvodem jsou zkušenosti a poznatky z dosavadního několikaletého uplatňování zákona v praxi. Některá ustanovení zákona je třeba precizovat či upravit tak, aby byla jednoznačná a neumožňovala je obcházet nebo vykládat několikerým způsobem. Tyto změny se projevují zejména v oblasti plynárenství. Trh s plynem se začal v tuzemsku otevírat až od 1. ledna 2005 a praktické dopady tohoto procesu je možné ve formě změn některých ustanovení textu zákona promítnout, na rozdíl od odvětví elektroenergetiky, která měla tuto možnost již v rámci zákona č. 670/2004 Sb., teprve v rámci předkládané novely. Celkově lze konstatovat, že navrhované změny této kategorie jsou výsledkem sedmiletých zkušeností s uplatňováním zákona v jednotlivých energetických odvětvích, přičemž byly vzaty v úvahu rovněž praktické poznatky a zkušenosti nabyté při aplikaci právních předchůdců energetického zákona.

Závažným důvodem k novelizaci zákona je rovněž potřeba zjednodušit postupy a praxi pro podnikatele. Jedná se o osoby jak podnikající v energetickém odvětví, tak pro podnikatele v ostatních sektorech, kteří jsou uživateli energie. Cílem je tedy zjednodušení postupů státních orgánů při vstupu do podnikání v energetických odvětvích a zjednodušení postupů a přístupu energetických společností při poskytování služeb spojených s užitím elektřiny, plynu nebo tepla. Nedílnou součástí návrhu novely je snížení administrativní zátěže kladené na podnikatele, zejména z důvodů regulace v energetických odvětvích. Navrhované úpravy výrazně zjednodušují postupy při udělování státního souhlasu k podnikání v energetických odvětvích pro podnikatele tím, že Energetický regulační úřad (který licence uděluje) si sám ověřuje finanční předpoklady k podnikání, bezúhonnost a nebude vyžadovat doložení potřebných dokladů žadatelem podnikatelem. Rovněž se zjednodušuje vydávání licencí pro malé a střední podnikatele a pro osoby podnikající v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Významné zjednodušení zátěže podnikatelů představuje také navrhovaná skutečnost v oblasti plynárenství, a to, že licence podle energetického zákona se nebude udělovat na obchod, výrobu, distribuci a uskladňování jiných plynů než zemního plynu v případech, že se nejedná o distribuci potrubím, k němuž je připojeno více než 50 odběratelů plynu. Ostatní zjednodušení v teplárenství a v elektroenergetice zůstávají v platnosti s tím, že z hlediska bezpečnosti a spolehlivosti elektroenergetického systému platí výjimky zakotvené v zákoně pro případy elektrických zařízení do napětí 52 kV. Výrazně se snižuje zátěž podnikatelů v oblasti regulace tím, že široký okruh podnikajících osob nebude muset již předkládat Energetickému regulačnímu úřadu tzv. regulační výkazy a regulační výkaznictví se má vztahovat pouze na největší podnikatelské subjekty, které svojí činností výrazně ovlivňují trh s elektřinou, plynem a teplárenství. Administrativní zátěž podnikatelů rovněž snižují zrušená ustanovení o vydávání státního souhlasu s výstavbou nových výroben elektřiny, přímých vedení a výroben tepla. V případě výstavby nových elektráren nebo výstavby nového přímého vedení ministerstvo pouze vyhodnocuje záměr podnikatele a výsledky vyhodnocení mu sděluje. Odpadá tedy správní řízení při udělování uvedených autorizací. V teplárenství se odpovídající ustanovení zcela ruší. Podnikatelům vstupujícím do odvětví elektroenergetiky a teplárenství se tímto přístupem zjednoduší proces výstavby nových energetických zdrojů. Určitá privilegia i v tomto zjednodušeném přístupu ministerstva mají obnovitelné zdroje elektřiny. Dalším zjednodušením je např. nové řešení institutu dodavatele poslední instance, kdy zákon jednoznačně říká, kdo je tímto dodavatelem, za jakých okolností, na jakou dobu a za jaké ceny dodavatel poslední instance dodává elektřinu nebo plyn. Řešení sporů, které v energetických odvětvích vznikají mezi držiteli licencí navzájem nebo mezi držiteli licencí a jejich zákazníky, navrhované v § 17 (působnost Energetického regulačního úřadu), znamená rovněž zjednodušení vztahů v energetice a rychlejší směřování k výsledku, který může přinést užitek dotčeným stranám i zákazníkům. Jedná se o to, že Energetický regulační úřad bude moci řešit spory v otázkách, kde je jinak příslušný soud - pokud se na tom obě strany dokážou dohodnout.

Základní principy energetického zákona se předkládanou novelou nemění.

1. podnikání v energetických odvětvích je možné na základě licence udělované Energetickým regulačním úřadem, přičemž podmínky pro udělení licence se pro malé a obnovitelné zdroje energie zjednodušují,

2. přístup třetích stran k energetickým sítím je na principu regulovaného přístupu s regulací a vyhlášením cen předem,

3. regulaci cen v energetice provádí Energetický regulační úřad,

4. přístup zacházení s účastníky trhu je nediskriminační,

5. opatření přijímaná za stavů nouze a při předcházení stavům nouze,

6. spory mezi účastníky trhu řeší Energetický regulační úřad,

7. veřejná služba zakotvena v zákoně,