Jednou ze základních povinností zaměstnavatele ve zdravotním pojištění je zabezpečení odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu zaměstnance, případně z jeho poměrné části, pokud se na zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) tato povinnost vztahuje. Problematika minimálního vyměřovacího základu zaměstnance a skutečností souvisejících je definována zejména v § 3 odst. 4 , odst. 6 a odst. 8 až 10 zákona č. 592/1992 Sb. , o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení zejména s § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. , o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
Zaměstnavatelé a odvod pojistného ze skutečné výše příjmu
Ing.
Antonín
Daněk
Minimální vyměřovací základ zaměstnance, tedy minimální mzda, představuje ve zdravotním pojištění důležitou hodnotu, od které se odvíjí placení pojistného jak zaměstnavatelem, tak zaměstnancem. Současně platí, že pokud ve zdravotním pojištění hradí pojistné zaměstnanec (resp. je mu zaměstnavatelem sraženo), pak tyto platby probíhají zásadně prostřednictvím zaměstnavatele, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí. Kromě zaměstnání má minimální mzda přímý vliv i na placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů.
Zabývejme se v tomto pojednání situacemi, ve kterých naopak nemusí být při odvodu pojistného povinné minimum ze strany zaměstnavatele respektováno.
Zákonem stanovené výjimky
Právní úpravou zdravotního pojištění jsou konkrétně definováni zaměstnanci, u kterých nemusí být minimální vyměřovací základ dodržen. Mezi tyto zaměstnance řadíme ve smyslu § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.:
a)
Osobu s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P.
b)
Osobu, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání.
c)
Osobu, která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Touto pečující osobou může být otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů. Pokud zaměstnavatel začíná zaměstnávat osobu splňující podmínky celodenní osobní a řádné péče (například dítě předškolního věku je umístěno v jeslích nebo mateřské škole, popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně), pak si zaměstnavatel nechá v tomto duchu vystavit čestné prohlášení, které předloží případné kontrole ze zdravotní pojišťovny v situaci, kdy odvádí pojistné z příjmu nižšího než povinné minimum. V textu jakéhokoli čestného prohlášení vždy doporučujeme formulaci, na základě které osoba oznámí zaměstnavateli případnou změnu příslušné skutečnosti v osmidenní lhůtě, neboť tato nová situace má v podstatě vždy vliv na placení pojistného za zaměstnance.
d)
Osobu, která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné, což je v roce 2017 minimální záloha ve výši 1 906 Kč.
e)
Osobu, za kterou je plátcem pojistného i stát.
Podmínkou je, že některá z výše uvedených skutečností – a) až e) – (případně i na sebe navazujících) trvá
po celý kalendářní měsíc.
Vyměřovacím základem zaměstnance je za této situace vždy skutečná výše dosaženého příjmu (tedy v roce 2017 i nižšího než 11 000 Kč) bez ohledu například na dobu trvání zaměstnání v rámci rozhodného období kalendářního měsíce, případnou nemoc, poskytnuté neplacené volno, rozsah pracovního úvazku apod.Příklad 1
Hrubý příjem zaměstnance činí 8 500 Kč. Zaměstnanec však současně podniká jako osoba samostatně výdělečně činná a pravidelně odvádí měsíční zálohy na pojistné v minimální výši 1 906 Kč.
Za dané situace nemusí zaměstnavatel provádět dopočet do minimálního vyměřovacího základu, ale pojistné odvede ze skutečné výše příjmu ve výši 1 148 Kč (0,135 x 8 500). Zaměstnavatel však musí mít formou čestného prohlášení doloženo, že zaměstnanec jako osoba samostatně výdělečně činná (dále jen „OSVČ“) platí alespoň minimální zálohy.
V praxi jsem se setkal se situací, kdy zaměstnanec vystavil zaměstnavateli toto čestné prohlášení, které se však nezakládalo na pravdě. V takovém případě zaměstnavatel odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu, protože má k dispozici čestné prohlášení zaměstnance. Dlužné zálohy včetně souvisejícího penále řeší zdravotní pojišťovna v rámci výkonu své kontrolní činnosti s pojištěncem jako osobou samostatně výdělečně činnou.
V tomto článku se nebudeme zabývat specifickou problematikou poměrné části minimálního vyměřovacího základu podle § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb.
Zúčtovaný příjem je nižší než 11 000 Kč
Vycházejme ze skutečnosti, že zaměstnanci je při trvání zaměstnání po dobu celého kalendářního měsíce zúčtován příjem nižší než 11 000 Kč, nejčastěji v případech, kdy je sjednán zkrácený pracovní úvazek nebo zaměstnanec pracuje na některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, případně vykonává práci bez pracovněprávního vztahu, anebo se jedná o funkční požitky různé povahy. Zaměstnavatel odvede pojistné ze skutečně zúčtovaného příjmu u osob – zaměstnanců, vyjmenovaných v předcházející větě, a dále především v těchto situacích:
1.
Zaměstnanec má současně jedno nebo více dalších zaměstnání
zakládajících povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění. Pro účel dosažení minimálního vyměřovacího základu se sčítají veškeré příjmy započitatelné u každého zaměstnavatele v příslušném kalendářním měsíci do vyměřovacího základu zaměstnance. Pokud úhrn všech těchto příjmů činí v roce 2017 alespoň 11 000 Kč, odvádí každý ze zaměstnavatelů pojistné ze skutečné výše příjmu, která tak může být i nižší než 11 000 Kč. Jednotliví zaměstnavatelé si však musejí výši příjmu navzájem dokladovat. V rámci kalendářního měsíce však nelze pro daný účel započítat například příjem na dohodu o pracovní činnosti nižší než 2 500 Kč nebo příjem na dohodu o provedení práce nepřevyšující 10 000 Kč.Naopak, pokud úhrn příjmů nedosáhne částky 11 000 Kč, provádí dopočet do minima ten zaměstnavatel, kterého zaměstnanec za tímto účelem pověří. Tento zaměstnavatel si vyžádá – třeba i každý příslušný měsíc, což zpravidla bývá nutné – potvrzení o výši příjmu u jiného zaměstnavatele (zaměstnavatelů).
2.
Zaměstnavatel má k dispozici
potvrzení od jiného zaměstnavatele,
že tento za zaměstnance odvádí pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Zaměstnavatel, který takové potvrzení vystavil, garantuje, že je pojistné za zaměstnance odváděno v roce 2017 z vyměřovacího základu alespoň 11 000 Kč. Příklad 2
Zaměstnanec pracuje na dohodu o pracovní činnosti, kde jeho hrubý měsíční příjem činí 7 000 Kč. Současně má uzavřenu pracovní smlouvu s jiným zaměstnavatelem, u kterého dosahuje hrubého příjmu ve výši 22 000 Kč.
Za předpokladu, že zaměstnanec předloží zaměstnavateli, u kterého pracuje na dohodu o pracovní činnosti, potvrzení o tom, že jiný zaměstnavatel za něj odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, neprovádí se v tomto případě dopočet do zákonného minima 11 000 Kč, ale pojistné se odvádí ze skutečné výše zaměstnancova příjmu, tedy ze 7 000 Kč. Zaměstnavatel, který takové potvrzení vystavuje, si musí vždy ověřit, zda je příjem zaměstnance vyšší než minimální mzda, a to obzvláště v případech, kdy jeho příjem „balancuje“ na hranici minimální mzdy. Pokud by tento příjem poklesl pod částku 11 000 Kč, musel by být o této skutečnosti zpraven další zaměstnavatel, který by měl být každopádně informován i v případě, když takové zaměstnání skončí.
3.
U příjmů zúčtovaných po skončení zaměstnání.
Z titulu tohoto příjmu nevzniká zaměstnavateli povinnost přihlašovat bývalého zaměstnance u zdravotní pojišťovny a ani neprovádí dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu. Obzvláště při příjmech zúčtovaných po skončení zaměstnání do měsíce ledna nebo do července (případně do měsíců následujících) by měl být zaměstnavatel velmi obezřetný, neboť zaměstnanec mohl standardní cestou změnit k datu 1. 1. nebo 1. 7. zdravotní pojišťovnu, což se zaměstnavatel už nemusí dozvědět. Proto v takových případech doporučuji si u zdravotní pojišťovny vhodným způsobem ověřit, zda ke změně zdravotní pojišťovny k uvedenému datu nedošlo. Pojistné se odvádí ve prospěch té zdravotní pojišťovny, u které je osoba pojištěna v měsíci, do kterého je příjem zúčtován. K obdobné situaci může dojít i v případě plnění z titulu konkurenční doložky.V podstatě jedinou výjimkou, kdy se z příjmů zúčtovaných po skončení zaměstnání pojistné neplatí, je plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání. Zúčtované plnění se nezahrne do vyměřovacího základu zaměstnance tehdy, pokud je poskytnuto poživateli pouze některého z těchto dvou druhů důchodů za podmínky, že bylo z časového hlediska poskytnuto po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání. V této souvislosti také platí, že poživatelem důchodu musí být osoba v době, kdy jí bylo plnění poskytnuto, nikoli v době, kdy došlo ke skončení zaměstnání.
Neplatné rozvázání pracovního poměru
Jestliže soud na základě zaměstnancem podané žaloby na neplatnost rozvázání pracovního poměru rozhodl po přezkoumání celého případu o nepřetržitém trvání pracovního poměru, je tato osoba se zpětnou platností považována za zaměstnance po příslušné období. I v těchto případech je nutné respektovat povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu za celé období neplatné výpovědi. Tato podmínka platí pro osoby (a zaměstnavatele), na které se vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ. Kromě odvodu pojistného ze zúčtované náhrady mzdy tak musí zaměstnavatel zajistit dodržení minimálního vyměřovacího základu za období neplatné výpovědi, tedy v těch měsících, na které zaměstnance dodatečně se zpětnou platností přihlašuje. Dopočet do zákonného minima za jednotlivé kalendářní měsíce se netýká osob, které v příslušném období například patřily do kategorie osob, za které platí pojistné stát, byly v uvedeném období zaměstnány v zaměstnání zakládajícím účast na zdravotním pojištění s příjmem alespoň na úrovni minimální mzdy, anebo po uvedené období podnikaly a platily si alespoň minimální zálohy jako OSVČ. Takovou skutečnost však musí mít zaměstnavatel dokladovánu.
Nekolidující zaměstnání
Uchazeč o zaměstnání, který nepobírá podporu v nezaměstnanosti, může současně vykonávat závislou činnost (například na základě pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti), pokud příjem za kalendářní měsíc nepřevýší polovinu minimální mzdy, tj. od ledna roku 2017 částku 5 500 Kč. Takový zaměstnanec je pak přihlašován u zdravotní pojišťovny a pojistné se odvádí ze skutečné výše příjmu (nepřevyšujícího polovinu aktuální hodnoty minimální mzdy) bez dopočtu do minimálního vyměřovacího základu. Naproti tomu není ve zdravotním pojištění u pojištěnce přípustný souběh výkonu samostatné výdělečné činnosti a registrace uchazeče o zaměstnání.
Neplacené volno, respektive neomluvená absence
Od 1. 1. 2015 již zaměstnavatelé neodvádějí pojistné z titulu neplaceného volna nebo z neomluvené absence (vyměřovací základ se z těchto důvodů nepřítomnosti zaměstnance v zaměstnání již nenavyšuje), nicméně s ohledem na platnou právní úpravu je zapotřebí vycházet ze zásady, že pokud se na zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrnou část, musí být zákonné minimum v příslušném kalendářním měsíci dodrženo, v podstatě bez ohledu na dobu trvání případného neplaceného volna nebo neomluvené absence.
Závěr
Nejčastějším důvodem pro odvod pojistného ze skutečné výše příjmu (tedy v roce 2017 bez nutnosti dopočtu do minima 11 000 Kč) je registrace zaměstnance v kategorii osob, za které je plátcem pojistného stát. Aby zaměstnavatel nemusel provádět dopočet, musí mít k dispozici doklad, resp. potvrzení, o skutečnosti, že zaměstnanec má u zdravotní pojišťovny nárok na zařazení do kategorie „státních pojištěnců“ podle § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (doklad o přiznání důchodu, o pobírání rodičovského příspěvku, o studiu apod.). Ostatně, pokud zaměstnavatel odvádí pojistné z příjmu nižšího než zákonné minimum, musí mít vždy ve mzdové agendě zaměstnance doklad, který jej bude k takovému postupu opravňovat, a takový doklad předloží i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny.
Z výše uvedeného mimo jiné vyplývá, že pokud zaměstnance nemůžeme zařadit do některé z výjimek či popisovaných situací, pak se k zákonnému minimu – tedy s nutností dopočtu – vždy přihlíží:
–
u pracovní smlouvy (a to u každého příjmu, tedy i u nižšího než 2 500 Kč) a
–
u dohody o pracovní činnosti při příjmu alespoň 2 500 Kč.
Do konce roku 2016 se zaměstnavatelé nezabývali problematikou minimálního vyměřovacího základu u dohody o provedení práce, popřípadě u více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Pokud takový příjem přesáhl 10 000 Kč, byl automaticky dodržen minimální vyměřovací základ. Naopak, při příjmu maximálně 10 000 Kč zaměstnání ve zdravotním pojištění nevzniklo a svůj pojistný vztah (pojištění u zdravotní pojišťovny) si řešil pojištěnec jiným způsobem. Podotýkáme, že dohody o provedení práce řeší zaměstnavatelé ve zdravotním pojištění od 1. 1. 2012.
Zvýšením minimální mzdy k 1. 1. 2017 na částku 11 000 Kč se tato situace změnila. Jestliže příjem na dohodu o provedení práce (resp. více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) činí více než 10 000 Kč a méně než 11 000 Kč, provádí zaměstnavatel příslušný dopočet do minima 11 000 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. Výjimkou jsou osoby nebo situace vyjmenované v § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., kdy toto minimum nemusí být dodrženo, anebo když se minimum snižuje na poměrnou část dle § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2017.