Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 14. prosince 2016 ve věci C-378/15 , Mercedes Benz Italia, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.
Příležitostné finanční služby
Ing.
Jan
Rambousek
LL.M.
K předpisům:
-
§ 76 odst. 4 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
Článek 17 odst. 5 třetí pododstavec písm. d) a článek 19 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě a vnitrostátní praxi, jako jsou právní úprava a praxe dotčené v původním řízení, které osobě povinné k dani ukládají:
-
uplatnit na veškeré zboží a služby, které pořídila, odpočitatelný podíl založený na obratu, aniž by stanovily metodu výpočtu založenou na povaze a skutečném určení každého z pořízených zboží a služeb, která by objektivně odrážela skutečný podíl vzniklých výdajů na každou ze zdanitelných a nezdanitelných činností; a
-
vycházet ze složení svého obratu za účelem určení plnění kvalifikovatelných jako „příležitostná“, pokud posouzení provedené za tímto účelem zohledňuje i poměr těchto plnění ke zdanitelným činnostem této osoby povinné k dani a případně použití zboží a služeb, které podléhají DPH, jež obnášejí.
Společnost Mercedes Benz je odpovědná za strategické řízení marketingu značek skupiny Daimler-Chrysler v Itálii. Ve svém přiznání k DPH za zdaňovací období označila Mercedes Benz svou finanční činnost, a sice poskytování půjček svým dceřiným společnostem, jako „příležitostnou“ ve vztahu ke svým zdanitelným činnostem, což ji vedlo k vyloučení úroků narostlých z těchto půjček z výpočtu jmenovatele zlomku sloužícího ke stanovení odpočitatelného podílu. Důležité je, že SDEU zopakoval, že i když rozsah příjmů dosažených finančními operacemi spadajícími do rozsahu působnosti šesté směrnice může naznačovat, že tyto operace nesmí být považovány za „příležitostné“ ve smyslu čl. 19 odst. 2 této směrnice, nemůže skutečnost, že takovými operacemi je dosažen vyšší příjem, než je příjem, který je dosažen činností, o které dotčený podnik uvádí, že je jeho hlavní činností, sama o sobě vyloučit možnost kvalifikovat je jako „příležitostná plnění“ ve smyslu tohoto ustanovení.