33/1997 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 8. listopadu
1990 byla ve Štrasburku přijata Úmluva o praní, vyhledávání,
zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu.
Jménem České republiky byla Úmluva podepsána ve Štrasburku dne
18. prosince 1995.
S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident
republiky ji ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla
uložena u generálního tajemníka Rady Evropy, depozitáře Úmluvy,
dne 19. listopadu 1996.
Při ratifikaci Úmluvy bylo učiněno následující prohlášení:
"Ústředními orgány ve smyslu článku 23 odst. 1 Úmluvy jsou:
- jde-li o trestní řízení, Nejvyšší státní zastupitelství České
republiky v řízení před podáním obžaloby a Ministerstvo
spravedlnosti České republiky v řízení po podání obžaloby,
- v ostatních případech Ministerstvo financí České republiky".
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 36 odst. 3
dnem 1. září 1993. Pro Českou republiku podle odstavce 4 téhož
článku vstoupila v platnost dnem 1. března 1997.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
ÚMLUVA
o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu
Preambule
Členské státy Rady Evropy a ostatní signatáři této Úmluvy
vzhledem k tomu, že cílem Rady Evropy je realizovat užší jednotu
mezi svými členy,
přesvědčeni o nezbytnosti pokračovat ve společné trestní
politice směřující k ochraně společnosti,
vzhledem k tomu, že boj proti závažné kriminalitě, která je čím
dále více mezinárodním problémem, vyžaduje použití moderních
a účinných metod na mezinárodní úrovni,
domnívajíce se, že jedna z těchto metod spočívá v tom, že
delikvent je zbaven výnosů zločinů,
vzhledem k tomu, že k dosažení tohoto cíle musí být rovněž
zaveden uspokojivý systém mezinárodní spolupráce,
dohodly se o následujícím:
KAPITOLA I
TERMINOLOGIE
Čl.1
Terminologie
K účelům této Úmluvy:
a. pojem "výnos" označuje všechny ekonomické výhody pocházející
z trestných činů. Tato výhoda může spočívat ve veškerém
majetku, tak jak je definován v písmenu b. tohoto článku,
b. pojem "majetek" zahrnuje majetek jakéhokoli charakteru, hmotný
nebo nehmotný, movitý nebo nemovitý a rovněž právní dokumenty
nebo nástroje prokazující oprávnění nebo zájem na takovém
majetku,
c. pojem "prostředky" označuje jakýkoli majetek zcela nebo
částečně použitý nebo určený k použití libovolným způsobem pro
spáchání jednoho nebo více trestných činů,
d. pojem "konfiskace" označuje trest nebo opatření nařízené soudem
následující po řízení, které se týká jednoho nebo více
trestných činů a jež vede k trvalému odnětí majetku,
e. pojem "předmětný trestný čin" označuje každý trestný čin,
v jehož důsledku vznikají výnosy, které by se mohly stát
předmětem trestné činnosti podle článku 6 této Úmluvy.
KAPITOLA II
OPATŘENÍ K PŘIJETÍ NA VNITROSTÁTNÍ ÚROVNI
Čl.2
Konfiskační opatření
1. Každá strana přijme legislativní a jiná opatření, která budou
nezbytná, aby bylo možno konfiskovat prostředky a výnosy nebo
majetek, jehož hodnota odpovídá těmto výnosům.
2. Každá strana může při podpisu nebo uložení své ratifikační
listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu
prohlášením adresovaným generálnímu tajemníku Rady Evropy
prohlásit, že odstavec 1 tohoto článku se vztahuje jen na trestné
činy nebo kategorie trestných činů upřesněné v prohlášení.
Čl.3
Vyšetřovací a prozatímní opatření
Každá strana přijme legislativní a jiná opatření, která se ukáží
jako nezbytná, aby jí umožnila zjistit a vyhledat majetek
podléhající konfiskaci podle článku 2 odst. 1 a předejít veškerým
obchodům s tímto majetkem, jeho převodům nebo použití.
Čl.4
Speciální vyšetřovací pravomoci a techniky
1. Každá strana přijme legislativní a jiná opatření, která budou
nezbytná ke zmocnění soudů nebo jiných příslušných orgánů k tomu,
aby nařídily zpřístupnění nebo zabavení bankovních, finančních
nebo obchodních záznamů za účelem provedení opatření uvedených
v článcích 2 a 3. Strana se nebude moci dovolávat bankovního
tajemství, aby mohla odmítnout provádění ustanovení tohoto článku.
2. Každá strana uváží přijetí legislativních a jiných opatření,
která budou nezbytná k tomu, aby jí umožnila používat speciální
vyšetřovací techniky usnadňující identifikaci a hledání výnosů
a také shromažďování s tím souvisejících důkazů. Tyto techniky
mohou zahrnovat příkazy k dohledu nad bankovními účty, pozorování,
zachycování telekomunikačních sdělení, přístup k počítačovým
systémům a příkazy k předkládání určitých dokladů.
Čl.5
Zákonné opravné prostředky
Každá strana přijme legislativní a jiná opatření, která budou
nezbytná k tomu, aby zúčastněným stranám, na něž se vztahují
opatření uvedená v článcích 2 a 3, byly dány účinné právní
prostředky k ochraně jejich práv.
Čl.6
Trestné činy praní výnosů zločinu
1. Každá strana přijme legislativní a jiná opatření, která budou
nezbytná k označení jednání jako trestného činu v souladu s jejím
vnitrostátním právem, pokud čin byl spáchán úmyslně,
v následujících případech:
a. přeměny nebo převodu majetku, o němž ten, kdo se ho dopouští,
ví, že tento majetek tvoří výnos, a to za účelem zatajení nebo
zakrývání nedovoleného původu majetku nebo pomoci jakékoli
osobě, která je zapojena do spáchání předmětného trestného
činu, aby unikla právním důsledkům svých činů,
b. zatajování nebo zakrývání povahy, původu, umístění, nakládání,
pohybu nebo skutečného vlastnictví majetku nebo práv s ním
souvisejících, o nichž pachatel ví, že vytvářejí výnosy;
a s výhradou ústavních zásad a základních pojmů právního
systému strany:
c. nabytí, držení nebo užívání majetku, o němž ten, kdo jej
nabývá, drží nebo používá, ví v okamžiku, kdy jej dostává, že
vytváří výnosy,
d. účasti v některém z trestných činů označených v souladu s tímto
článkem, dále sdružení, spolčení, pokusů, návodů, usnadnění
a rad ve vztahu k těmto trestným činům.
2. Za účelem uplatnění nebo užití odstavce 1 tohoto článku:
a. nezáleží na tom, zda předmětný trestný čin je nebo není
v trestní pravomoci strany,
b. může být stanoveno, že trestné činy uvedené v tomto odstavci se
nevztahují na pachatele předmětného trestného činu,
c. potřebná vědomost, úmysl nebo motivace, jako prvky jednoho
z trestných činů uvedených v tomto odstavci, mohou být odvozeny
z objektivních skutkových okolností.
3. Každá strana může přijmout opatření, která podle svého
vnitrostátního práva považuje za potřebná k označení trestního
charakteru také všech nebo některých činů zmíněných v odstavci
1 v některém nebo všech následujících případech, pokud pachatel:
a. měl předpokládat, že majetek tvoří výnos,
b. jednal za účelem dosažení zisku,
c. jednal za účelem pomoci v pokračování další kriminální
činnosti.
4. Každá strana může při podpisu nebo uložení své ratifikační
listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu
prohlášením adresovaným generálnímu tajemníku Rady Evropy
prohlásit, že odstavec 1 tohoto článku se vztahuje pouze na
předmětné trestné činy nebo jejich kategorii upřesněnou v tomto
prohlášení.
KAPITOLA III
MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE
Část 1
Zásady mezinárodní spolupráce
Čl.7
Všeobecné zásady a opatření pro mezinárodní spolupráci
1. Strany vzájemně spolupracují v co nejširší míře za účelem
vyšetřování a řízení, která jsou zaměřena na konfiskaci prostředků
a výnosů.
2. Každá strana přijme legislativní a jiná opatření, která budou
nezbytná k tomu, aby jí umožnila za podmínek uvedených v této
kapitole vyhovět žádostem:
a. o konfiskaci určitých částí majetku spočívajících ve výnosech
a prostředcích a také o konfiskaci výnosů spočívajících
v požadavku zaplatit peněžní částku odpovídající hodnotě
výnosu,
b. o pomoc za účelem vyšetřování a provedení prozatímních
opatření, která mají za cíl jednu z forem konfiskace zmíněných
výše v písmenu a.
Část 2
Vzájemná pomoc za účelem vyšetřování
Čl.8
Povinnost pomáhat
Strany si na požádání poskytují co nejširší vzájemnou pomoc, aby
zjistily a vysledovaly prostředky, výnosy a ostatní majetek
podléhající konfiskaci. Tato vzájemná pomoc spočívá zvláště ve
všech opatřeních vztahujících se na získání a ochranu důkazů
týkajících se existence výše uvedeného majetku, jeho umístění nebo
pohybu, povahy, právního statutu nebo hodnoty.
Čl.9
Provádění vzájemné pomoci
Vzájemná pomoc uvedená v článku 8 je prováděna v souladu
s vnitrostátním právem dožádané strany a podle něho; v souladu
s postupem upřesněným v žádosti pak jen v tom rozsahu, který je
slučitelný s tímto vnitrostátním právem.
Čl.10
Bezprostřední předávání informací
Bez újmy na svém vlastním vyšetřování nebo řízení, jedna strana
může bez předchozí žádosti předat jiné straně informace
o prostředcích a výnosech, pokud je toho názoru, že sdělení těchto
informací by mohlo přijímající straně pomoci k zahájení nebo
k úspěšnému vedení vyšetřování nebo řízení nebo by mohlo vést
k žádosti této strany podle této kapitoly.
Část 3
Prozatímní opatření
Čl.11
Povinnost přijmout prozatímní opatření
1. Jedna strana na žádost jiné strany, která zahájila trestní
řízení nebo řízení za účelem konfiskace, přijme prozatímní
opatření, která jsou nutná, jako je zajištění nebo zabavení, aby
se předešlo všem obchodům týkajícím se majetku, který by mohl být
později předmětem žádosti o konfiskaci nebo který by umožnil
vyhovění takové žádosti.
2. Strana, které byla doručena žádost o konfiskaci v souladu
s článkem 13 a byla-li o to požádána, přijme opatření uvedená
v odstavci 1 tohoto článku ve vztahu k veškerému majetku, který je
předmětem žádosti nebo který by umožnil vyhovění takové žádosti.
Čl.12
Provádění prozatímních opatření
1. Prozatímní opatření uvedená v článku 11 jsou prováděna
v souladu s vnitrostátním právem dožádané strany, podle něho
a v souladu s postupy upřesněnými v žádosti, pokud odpovídají
tomuto vnitrostátnímu právu.
2. Před zrušením jakéhokoli prozatímního opatření přijatého
v souladu s tímto článkem dožádaná strana umožní dožadující
straně, aby vyjádřila své důvody ve prospěch pokračování tohoto
opatření.
Část 4
Konfiskace
Čl.13
Povinnost konfiskace
1. Strana, která obdržela od jiné strany žádost o konfiskaci
týkající se prostředků nebo výnosů nacházejících se na jejím
území:
a. provede rozhodnutí o konfiskaci vydané soudem dožadující
strany, pokud jde o tyto prostředky nebo výnosy, nebo
b. předloží tuto žádost svým příslušným orgánům, aby dosáhla
vydání rozhodnutí o konfiskaci, a pokud je vydáno, provede ho.
2. Za účelem užití odstavce 1 b. tohoto článku každá strana má
v případě potřeby pravomoc zahájit řízení o konfiskaci podle svého
vnitrostátního práva.
3. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se rovněž vztahují na
konfiskaci spočívající v povinnosti zaplatit peněžní částku
odpovídající hodnotě výnosů, jestliže majetek, na který se může
vztahovat konfiskace, se nachází na území dožádané strany.
V takovém případě dožádaná strana, když v důsledku nezaplacení
přistupuje ke konfiskaci podle odstavce 1, nechá vymáhat za tímto
účelem svou pohledávku z jakéhokoliv majetku, který je
k dispozici.
4. Jestliže žádost o konfiskaci se dotýká určité části majetku,
strany se mohou dohodnout, že dožádaná strana může přistoupit ke
konfiskaci formou požadavku na zaplacení peněžní částky
odpovídající hodnotě majetku.
Čl.14
Provádění konfiskace
1. Postupy umožňující vydání rozhodnutí o konfiskaci a jeho
provádění podle článku 13 jsou upraveny právem dožádané strany.
2. Dožádaná strana je vázána skutkovými zjištěními v tom
rozsahu, jak jsou vyjádřena v odsouzení nebo soudním rozhodnutí
dožadující strany, nebo v té míře, jak se tato rozhodnutí o ně
opírají.
3. Každá strana při podpisu nebo uložení svých ratifikačních
listin, listin o přijetí, schválení nebo o přístupu může
prohlášením adresovaným generálnímu tajemníku Rady Evropy
prohlásit, že odstavec 2 tohoto článku se provádí pouze v souladu
s jejími ústavními principy a základními pojmy jejího právního
systému.
4. Jestliže konfiskace spočívá v povinnosti zaplatit peněžní
částku, příslušný orgán dožádané strany převede její výši na měnu
své země podle kurzu platného v době, kdy je vydáno rozhodnutí
o provedení konfiskace.
5. V případě uvedeném v článku 13 odst. 1 a. pouze dožadující
strana má právo rozhodovat o každé žádosti o přezkoumání
rozhodnutí o konfiskaci.
Čl.15
Konfiskovaný majetek
Dožádaná strana nakládá veškerým majetkem, který konfiskovala,
podle svého vnitrostátního práva, ledaže by se o tom dotčené
strany dohodly jinak.
Čl.16
Právo vymáhání a maximální výše konfiskace
1. Žádost o konfiskaci učiněná v souladu s článkem 13 se
nedotýká práva dožadující strany, aby provedla rozhodnutí sama.
2. Žádná ustanovení v této Úmluvě nesmějí být vykládána tak, aby
se umožnilo, aby celková hodnota konfiskovaného majetku byla vyšší
než částka stanovená rozhodnutím o konfiskaci. Jestliže jedna
strana zjistí, že by se tak mohlo stát, dotčené strany přistoupí
ke konzultacím, aby se vyhnuly podobnému důsledku.
Čl.17
Uvěznění pro nesplnění závazku
Dožádaná strana nesmí uvěznit osobu pro nesplnění závazku ani
uložit jiné opatření omezující svobodu na základě žádosti
předložené v souladu s článkem 13, jestliže to dožadující strana
uvedla v žádosti.
Část 5
Odmítnutí a odložení spolupráce
Čl.18
Důvody odmítnutí
1. Spolupráce podle této kapitoly může být odmítnuta v případě,
že:
a. požadovaný postup by byl v rozporu se základními zásadami
právního řádu dožádané strany, nebo
b. provedení žádosti by mohlo ohrozit suverenitu, bezpečnost,
veřejný pořádek nebo jiné podstatné zájmy dožádané strany, nebo
c. dožádaná strana se domnívá, že závažnost případu, na který se
vztahuje žádost, nezdůvodňuje uskutečnění požadovaného postupu,
nebo
d. trestný čin, na který se žádost vztahuje, je politickým nebo
fiskálním trestným činem, nebo
e. dožádaná strana je toho názoru, že požadovaný postup by byl
proti zásadě ne bis in idem, nebo
f. trestný čin, na který se vztahuje žádost, by nebyl trestným
činem podle práva dožádané strany, kdyby byl spáchán na území
náležejícím do její soudní pravomoci. Avšak tento důvod
odmítnutí se vztahuje na spolupráci uvedenou v části 2 jen
v tom rozsahu, v jakém požadovaná vzájemná pomoc zahrnuje
donucovací opatření.
2. Spolupráce podle části 2, pokud jako požadovaná pomoc
zahrnuje donucovací opatření, jakož i spolupráce podle části 3
této kapitoly, mohou být rovněž odmítnuty v případech, kdy
požadovaná opatření by nemohla být podle vnitrostátního práva
dožádané strany přijata k účelům vyšetřování nebo řízení, kdyby se
jednalo o podobný vnitrostátní případ.
3. Vyžaduje-li to právní řád dožádané strany, spolupráce uvedená
v části 2 v tom rozsahu, v jakém požadovaná pomoc zahrnuje
donucovací opatření, jakož i spolupráce podle části 3 této
kapitoly mohou být také odmítnuty v případě, kdy uvažovaná
opatření nebo všechna ostatní opatření mající analogické účinky
nebudou dovolena právním řádem dožadující strany, nebo pokud se
jedná o příslušné orgány dožadující strany, jestliže žádost není
ověřena soudcem ani jiným justičním orgánem včetně orgánu veřejné
žaloby konajícím řízení o trestných činech.
4. Spolupráce uvedená v části 4 této kapitoly může být také
odmítnuta, jestliže:
a. právní řád dožádané strany neobsahuje možnost konfiskace pro
druh trestného činu, na který se žádost vztahuje, nebo
b. bez újmy na povinnosti vyplývající z článku 13 odst. 3 by
spolupráce byla proti zásadám vnitrostátního práva dožádané
strany, pokud jde o omezení konfiskace ve vztahu k vazbám mezi
trestným činem a:
i. ekonomickou výhodou, která by mohla být posuzována jako
jeho výnos, nebo
ii. majetkem, který by mohl být posuzován jako jeho prostředek,
nebo
c. konfiskace již nemůže být uložena nebo provedena podle právního
řádu dožádané strany z důvodu promlčení, nebo
d. žádost se nevztahuje k předchozímu odsouzení ani k rozhodnutí
soudního charakteru ani na prohlášení obsažené v takovém
rozhodnutí, podle kterého byl spáchán jeden nebo více trestných
činů a na jehož základě byla nařízena, nebo je požadována
konfiskace, nebo
e. buď konfiskace není vykonatelná v dožadující straně, nebo je
ještě možné uplatnit řádné opravné prostředky, nebo
f. žádost se vztahuje na konfiskaci vycházející z rozhodnutí
vydaného v nepřítomnosti osoby, proti níž bylo rozhodnutí
vydáno, a pokud podle názoru dožádané strany řízení vedené
dožadující stranou, které vedlo k tomuto rozhodnutí,
nevyhovovalo minimálním právům na obhajobu přiznávaným každé
osobě, proti níž je podána obžaloba.
5. Pro účely odstavce 4 f. tohoto článku rozhodnutí není
považováno za vydané v nepřítomnosti:
a. jestliže bylo potvrzeno nebo vyhlášeno poté, co dotčená osoba
podala námitku, nebo
b. bylo-li vydáno na základě odvolání za podmínky, že odvolání
bylo podáno dotčenou osobou.
6. Dožádaná strana pro účely odstavce 4 f. tohoto článku při
posuzování otázky, zda byla dodržena minimální práva na obhajobu,
vezme v úvahu skutečnost, zda se dotčená osoba úmyslně snažila
vyhnout spravedlnosti nebo zda tato osoba poté, co měla možnost
podat opravný prostředek proti rozhodnutí vydanému v její
nepřítomnosti, zvolila možnost jej nepodat.
7. Strana se nemůže dovolávat bankovního tajemství, aby
zdůvodnila odmítnutí spolupráce podle této kapitoly. Strana může
požadovat, aby žádost o spolupráci, která by zahrnovala zrušení
bankovního tajemství, byla ověřena buď soudcem, nebo jiným
justičním orgánem včetně orgánu veřejné žaloby konajícími řízení
o trestných činech, a to v případech, kdy to vyžaduje její právní
řád.
8. Bez újmy na důvodu odmítnutí uvedenému v odstavci 1 a. tohoto
článku:
a. dožádaná strana se nemůže dovolávat jako překážky poskytnutí
pomoci podle této kapitoly té skutečnosti, že osoba, proti níž
se vede vyšetřování nebo je vydáno rozhodnutí o konfiskaci
orgány dožadujícího státu, je právnickou osobou,
b. jako překážky pro poskytnutí pomoci v souladu s článkem 13
odst. 1 a. se nelze dovolávat ani té skutečnosti, že fyzická
osoba, proti níž bylo vydáno rozhodnutí o konfiskaci výnosů,
následně zemřela, nebo že právnická osoba, proti níž bylo
takové rozhodnutí vydáno, byla později zrušena.
Čl.19
Odložení
Dožádaná strana může odložit provedení opatření uvedených
v žádosti, jestliže by taková opatření mohla být na újmu řízení
prováděného jejími orgány.
Čl.20
Částečné nebo podmíněné vyhovění žádosti
Dožádaná strana dříve, než odmítne nebo odloží spolupráci
v souladu s touto kapitolou, prozkoumá, eventuálně po konzultaci
s dožadující stranou, jestli může vyhovět žádosti částečně nebo za
podmínek, které považuje za potřebné.
Část 6
Oznamování a ochrana práv třetích osob
Čl.21
Oznamování obsahu písemností
1. Strany si budou vzájemně poskytovat co nejširší vzájemnou
pomoc, pokud jde o doručování soudních písemností osobám, na které
se vztahují prozatímní a konfiskační opatření.
2. Žádné ustanovení tohoto článku není na překážku:
a. možnosti zasílat soudní písemnosti přímo poštou osobám, které
se nacházejí v zahraničí,
b. možnosti dané soudním úředníkům, státním zaměstnancům nebo
jiným příslušným orgánům strany původu, aby uskutečnili
doručení nebo oznámení soudních písemností přímo
prostřednictvím konzulárních orgánů této strany nebo
prostřednictvím soudních úředníků, státních zaměstnanců nebo
jiných příslušných úřadů strany určení,
s výhradou, že by strana určení učinila opačné prohlášení
generálnímu tajemníkovi Rady Evropy při podpisu nebo uložení své
ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny
o přístupu.
3. Při doručení soudních písemností do zahraničí osobám, na
které se vztahují prozatímní opatření nebo rozhodnutí o konfiskaci
nařízená v odesílající straně, tato strana informuje dotčené osoby
o opravných prostředcích, které existují podle jejího právního
řádu.
Čl.22
Uznání zahraničních rozhodnutí
1. Dožádaná strana po obdržení žádosti o spolupráci v souladu se
zněním částí 3 a 4 uzná každé soudní rozhodnutí učiněné
v dožadující straně, pokud jde o práva, kterých se dovolávají
třetí strany.
2. Uznání může být odmítnuto:
a. jestliže třetí strany neměly dostatečnou možnost uplatnit svá
práva, nebo
b. pokud rozhodnutí není slučitelné s rozhodnutím již vydaným
v dožádané straně, týkajícím se téže otázky, nebo
c. jestliže není slučitelné s veřejným pořádkem v dožádané straně,
nebo
d. jestliže rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s výlučnou soudní
pravomocí stanovenou právním řádem dožádané strany.
Část 7
Postupy a jiná všeobecná pravidla
Čl.23
Ústřední orgán
1. Strany stanoví ústřední orgán nebo v případě potřeby více
orgánů pověřených zasílat žádosti podávané v souladu s touto
kapitolou, odpovídat na ně, vyřizovat je nebo je předávat orgánům,
které jsou příslušné k jejich vyřízení.
2. Každá strana sdělí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy při
podpisu nebo ukládání své ratifikační listiny, listiny o přijetí,
schválení nebo listiny o přístupu název a adresu stanovených
orgánů v souladu s odstavcem 1 tohoto článku.
Čl.24
Přímý styk
1. Ústřední orgány se mezi sebou stýkají přímo.
2. V naléhavých případech mohou být žádosti a sdělení stanovené
touto kapitolou přímo zasílány justičními orgány, včetně orgánů
veřejné žaloby dožadující strany odpovídajícím orgánům dožádané
strany. V takovém případě současně musí být jedna kopie zaslána
ústřednímu orgánu dožádané strany prostřednictvím ústředního
orgánu dožadující strany.
3. Každá žádost nebo sdělení formulované podle odstavců 1 a 2
tohoto článku mohou být předloženy prostřednictvím Mezinárodní
organizace kriminální policie (Interpol).
4. Je-li předložena žádost podle odstavce 2 tohoto článku
a pokud orgán, který ji obdržel, není příslušný k jejímu vyřízení,
předá ji příslušnému orgánu své země a přímo o tom informuje
dožadující stranu.
5. Žádosti nebo sdělení předložené podle části 2 této kapitoly,
které nezahrnují donucovací opatření, mohou být předávány přímo
příslušným orgánem dožadující strany příslušnému orgánu dožádané
strany.
Čl.25
Forma žádostí a jazyky
1. Všechny žádosti podle této kapitoly je třeba vyhotovit
písemně. Je dovoleno používat moderní telekomunikační prostředky,
jako je telefax.
2. S výhradou ustanovení odstavce 3 tohoto článku nebude
vyžadován překlad žádostí nebo příloh.
3. Každá strana si může při podpisu nebo uložení své ratifikační
listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu
prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy
vyhradit právo požadovat, aby žádosti a přílohy byly doplněny
překladem do jejího jazyka nebo do některého z úředních jazyků
Rady Evropy nebo do jazyka, který určí. Ostatní strany mohou
používat pravidlo reciprocity.
Čl.26
Legalizace
Písemnosti předávané podle této kapitoly jsou zproštěny všech
legalizačních formalit.
Čl.27
Obsah žádosti
1. Každá žádost o spolupráci podle této kapitoly musí výslovně
uvádět:
a. orgán, který žádost podal, a orgán provádějící vyšetřování nebo
řízení,
b. předmět a důvod žádosti,
c. události včetně významných skutečností (jako jsou datum, místo
a okolnosti spáchání trestného činu), na které se vyšetřování
nebo řízení vztahují, vyjma případu žádosti o oznámení,
d. pokud spolupráce zahrnuje donucovací opatření,
i. text zákonných ustanovení, nebo když to není možné,
prohlášení o příslušných právních předpisech, které byly
použity,
ii. údaj, že požadované nebo každé jiné opatření, které má
podobný účinek, by mohlo být přijato i na území dožadující
strany v souladu s jejími právními předpisy,
e. je-li to nezbytné a možné:
i. podrobnosti týkající se dotčené osoby nebo osob, včetně
jména, data a místa narození, státní příslušnosti a místa,
kde se nachází (nacházejí), a pokud jde o právnickou osobu,
její sídlo a
ii. majetek, v souvislosti s nímž je spolupráce požadována,
jeho umístění, vazba na dotčenou osobu (osoby), vše co
souvisí s trestným činem a také všechny informace, které
jsou k dispozici, pokud jde o cizí zájmy vztahující se
k tomuto majetku, a
f. všechny zvláštní postupy, které si dožadující strana přeje.
2. Pokud žádost o prozatímní opatření předložená podle části 3
se týká zabavení majetku, který by mohl být předmětem rozhodnutí
o konfiskaci spočívajícím v povinnosti zaplatit peněžní částku,
v této žádosti musí být také uvedena maximální částka, jejíž
úhrada je požadována z tohoto majetku.
3. Kromě údajů v odstavci 1 každá žádost formulovaná podle části
4 musí obsahovat:
a. v případě článku 13 odst. 1 a.:
i. ověřenou kopii rozhodnutí o konfiskaci vydaného soudem
dožadující strany a odůvodnění tohoto rozhodnutí, jestliže
není uvedeno v samotném rozhodnutí,
ii. potvrzení příslušného orgánu dožadující strany, podle
kterého rozhodnutí o konfiskaci je vykonatelné a nelze je
napadnout řádnými opravnými prostředky,
iii. informace týkající se rozsahu, ve kterém by rozhodnutí
mělo být vykonáno, a
iv. informace týkající se nutnosti přijmout prozatímní
opatření,
b. v případě článku 13 odst. 1 b. upřesnění skutečností uváděných
dožadující stranou, které bude dostačující k tomu, aby umožnilo
dožádané straně vydat rozhodnutí podle jejího vnitrostátního
práva,
c. pokud třetím stranám byla dána možnost uplatňovat práva,
dokumenty, které dokládají, že tuto možnost skutečně měly.
Čl.28
Chyby žádostí
1. Jestliže žádost není v souladu s ustanoveními této kapitoly,
nebo pokud poskytnuté informace nejsou dostatečné k tomu, aby
umožnily dožádané straně vydat rozhodnutí na základě žádosti, tato
strana může požádat dožadující stranu, aby žádost změnila nebo ji
doplnila o dodatečné informace.
2. Dožádaná strana může stanovit lhůtu k přijetí takových změn
nebo informací.
3. Dožádaná strana, která očekává přijetí požadovaných změn nebo
informací týkajících se žádosti předložené podle části 4 této
kapitoly, může přijmout veškerá opatření uvedená v částech 2 a 3
této kapitoly.
Čl.29
Souběh žádostí
1. Obdrží-li dožádaná strana více než jednu žádost předloženou
podle částí 3 a 4 této kapitoly, vztahující se k téže osobě nebo
témuž majetku, souběh žádostí nebude bránit dožádané straně, aby
projednala žádosti, které zahrnují přijetí prozatímních opatření.
2. V případě souběhu žádostí předložených podle části 4 této
kapitoly dožádaná strana posoudí možnost konzultací s dožadujícími
stranami.
Čl.30
Povinnost zdůvodnění
Dožádaná strana zdůvodní každé rozhodnutí, kterým odmítne,
odloží nebo podřídí podmínkám spolupráci podle této kapitoly.
Čl.31
Informace
1. Dožádaná strana informuje neprodleně dožadující stranu:
a. o postupu, jehož provádění bylo zahájeno na základě této
kapitoly,
b. o konečném výsledku postupu provedeného na základě žádosti,
c. o rozhodnutí, jímž se zcela nebo zčásti odmítá, odkládá nebo
váže na podmínky spolupráce podle této kapitoly,
d. o všech okolnostech, které znemožňují provedení požadovaného
postupu nebo u nichž je pravděpodobné, že by jej mohly značně
opozdit, a
e. v případě prozatímních opatření přijatých v souladu s žádostí
formulovanou podle části 2 nebo 3 této kapitoly o těch
ustanoveních svého vnitrostátního práva, která by automaticky
znamenala zrušení těchto opatření.
2. Dožadující strana informuje neprodleně dožádanou stranu
a. o každém přezkumu, rozhodnutí nebo jiné skutečnosti, které by
zcela nebo částečně znamenaly pozbytí vykonatelnosti rozhodnutí
o konfiskaci,
b. o všech změnách faktických nebo právních, které by v budoucnu
způsobily neoprávněnost postupů učiněných podle této kapitoly.
3. Žádá-li jedna strana o konfiskaci majetku u více stran na
základě téhož rozhodnutí o konfiskaci, bude o žádosti informovat
všechny strany, které jsou dotčeny výkonem rozhodnutí.
Čl.32
Omezené užití
1. Dožádaná strana může vázat provedení žádosti na podmínku, že
získané informace nebo důkazy nebudou bez jejího předběžného
schválení použity nebo předány orgány dožadující strany k účelům
jiných vyšetřování nebo řízení, než jsou ty, které jsou upřesněny
v žádosti.
2. Každá strana může při podpisu nebo uložení své ratifikační
listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu
prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy
prohlásit, že jí dodané informace nebo důkazy podle této kapitoly
nebudou moci být bez předchozího schválení použity nebo předány
orgány dožadující strany k jiným účelům než pro vyšetřování nebo
řízení, ke kterému byly vyžádány.
Čl.33
Důvěrnost
1. Dožadující strana může požadovat od dožádané strany, aby
vlastní žádost i její obsah zachovávala v důvěrnosti, s výhradou
opatření nezbytného k jejímu vyhovění. Jestliže dožádaná strana
nemůže vyhovět této podmínce důvěrnosti, neprodleně o tom
informuje dožadující stranu.
2. Dožadující strana zachová v důvěrnosti, je-li o to požádána
a nebude-li to proti základním zásadám jejího vnitrostátního
práva, všechny důkazy a informace předané dožádanou stranou,
s výjimkou jejích sdělení v rozsahu nezbytném pro vyšetřování nebo
řízení popsaná v žádosti.
3. S výhradou ustanovení svého vnitrostátního práva strana,
která obdržela bezprostřední informace podle článku 10, vyhoví
všem požadavkům důvěrnosti žádaným stranou, která předává
informaci. Jestliže druhá strana nemůže vyhovět takovému
požadavku, uvědomí o tom v nejkratší lhůtě stranu, která jí
informaci předává.
Čl.34
Výdaje
Běžné výdaje vzniklé v souvislosti s vyřízením žádosti jdou
k tíži dožádané strany. Jestliže bude nezbytné vynaložit pro
vyhovění žádosti značné a mimořádné výdaje, strany se dohodnou na
podmínkách, za kterých bude žádost vyřízena, a o způsobu, jak
budou tyto výdaje neseny.
Čl.35
Škody
1. Jestliže byla podána žaloba z titulu odpovědnosti za škody
vzniklé z jednání nebo opomenutí vyplývajících ze spolupráce podle
této kapitoly, dotčené strany uváží vzájemnou konzultaci, a pokud
je to vhodné, rozhodnou o vzájemném podílu na škodě.
2. Strana, která je žalována o náhradu škody, se vynasnaží o tom
informovat druhou stranu, jestliže by tato strana mohla mít na
případu zájem.
KAPITOLA IV
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Čl.36
Podepsání a vstup v platnost
1. Tato Úmluva je otevřena podpisu členským státům Rady Evropy
a státům, které nejsou členy a účastnily se jejího vypracování.
Tyto státy mohou vyjádřit svůj souhlas a být vázány:
a. podpisem bez výhrady, pokud se týká ratifikace, přijetí,
schválení, nebo
b. podpisem s výhradou ratifikace, přijetí nebo schválení,
následovaným ratifikací, přijetím nebo schválením.
2. Ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení budou
uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.
3. Tato Úmluva vstoupí v platnost prvního dne, který následuje
po uplynutí tříměsíčního období od data, ke kterému tři státy,
z nichž aspoň dva jsou členskými státy Rady Evropy, vyjádří svůj
souhlas být vázány Úmluvou v souladu s ustanoveními odstavce 1.
4. Pokud jde o každý signatářský stát, který později vyjádří
svůj souhlas být vázán Úmluvou, vstoupí tato Úmluva v platnost
prvního dne měsíce, který následuje po uplynutí tříměsíčního
období od data vyjádření jeho souhlasu být vázán Úmluvou v souladu
s ustanoveními odstavce 1.
Čl.37
Přístup k Úmluvě
1. Po vstupu této Úmluvy v platnost Výbor ministrů Rady Evropy
bude moci, po konzultaci se smluvními státy Úmluvy, vyzvat všechny
státy, které nejsou členy Rady Evropy, aby přistoupily k této
Úmluvě rozhodnutím učiněným většinou uvedenou v článku 20 d.
Statutu Rady Evropy a všemi hlasy zástupců smluvních států, které
mají právo zasedat ve Výboru.
2. Pro každý přistupující stát Úmluva vstoupí v platnost první
den měsíce, který následuje po uplynutí tříměsíčního období od
data uložení listiny o přístupu u generálního tajemníka Rady
Evropy.
Čl.38
Územní aplikace
1. Každý stát při podpisu nebo uložení své ratifikační listiny,
listiny o přijetí, schválení nebo o přístupu bude moci určit jedno
nebo více území, na kterých se bude tato Úmluva provádět.
2. Každý stát bude moci k jakémukoli jinému pozdějšímu datu
rozšířit prohlášením adresovaným generálnímu tajemníku Rady Evropy
provádění této Úmluvy na každé jiné území uvedené v jeho
prohlášení. Úmluva vstoupí ve vztahu k tomuto území v platnost
první den měsíce, který následuje po uplynutí tříměsíčního období
od data přijetí prohlášení generálním tajemníkem.
3. Každé prohlášení učiněné podle obou předchozích odstavců může
být odvoláno, pokud jde o území uvedené v tomto prohlášení, a to
oznámením adresovaným generálnímu tajemníkovi. Odvolání nabude
účinnosti první den měsíce, který následuje po uplynutí
tříměsíčního období po datu přijetí oznámení generálním
tajemníkem.
Čl.39
Vztahy k jiným úmluvám a dohodám
1. Tato Úmluva se nedotýká práv a povinností vyplývajících
z multilaterálních mezinárodních úmluv týkajících se zvláštních
otázek.
2. Strany Úmluvy budou moci mezi sebou uzavřít dvoustranné nebo
mnohostranné dohody týkající se otázek upravených touto Úmluvou za
účelem doplnění nebo posílení ustanovení této Úmluvy nebo aby
usnadnily použití jejích zásad.
3. Pokud dvě nebo více stran již uzavřely dohodu nebo smlouvu
o předmětu, kterého se týká tato Úmluva, nebo když upravily své
vztahy v tomto směru jinak, budou oprávněny aplikovat uvedenou
dohodu, smlouvu nebo ujednání namísto Úmluvy, jestliže to usnadní
mezinárodní spolupráci.
Čl.40
Výhrady
1. Každý stát může při podpisu nebo uložení své ratifikační
listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu prohlásit, že
použije jednu nebo více výhrad uvedených v článku 2 odst. 2,
článku 6 odst. 4, článku 14 odst. 3, článku 21 odst. 2, článku 25
odst. 3 a článku 32 odst. 2. Žádnou jinou výhradu nelze učinit.
2. Každý stát, který učinil výhradu podle předchozího odstavce,
může ji zcela nebo částečně odvolat tak, že zašle generálnímu
tajemníkovi Rady Evropy oznámení. Odvolání nabude účinnosti datem,
kdy generální tajemník obdrží oznámení.
3. Strana, která učinila výhradu k ustanovení této Úmluvy,
nemůže se domáhat provádění tohoto ustanovení jinou stranou. Může,
jestliže výhrada je částečná nebo podmínečná, usilovat o aplikaci
ustanovení v tom rozsahu, v jakém ho sama přijala.
Čl.41
Změny
1. Změny této Úmluvy mohou být navrženy kteroukoli stranou
a budou generálním tajemníkem Rady Evropy sděleny členským státům
Rady Evropy a každému státu, který není členem a jenž přistoupí
nebo byl vyzván, aby přistoupil k této Úmluvě v souladu
s ustanoveními článku 37.
2. Každá změna navržená jednou stranou bude sdělena Evropskému
výboru pro trestní problémy, který předloží Výboru ministrů své
stanovisko k navrhované změně.
3. Výbor ministrů prostuduje navrhovanou změnu a stanovisko
předložené Evropským výborem pro trestní problémy a může změnu
přijmout.
4. Znění celého pozměňovacího návrhu přijatého Radou ministrů
v souladu s odstavcem 3 tohoto článku bude předáno stranám
k přijetí.
5. Každá změna přijatá v souladu s odstavcem 3 tohoto článku
vstoupí v platnost třicátý den poté, co všechny strany informovaly
generálního tajemníka, že tuto změnu přijaly.
Čl.42
Řešení sporů
1. Evropský výbor pro trestní problémy Rady Evropy bude
informován o výkladu a provádění této Úmluvy.
2. V případě sporu mezi stranami o výklad nebo provádění této
Úmluvy strany se budou snažit dosáhnout vyřešení sporu jednáním
nebo jiným pokojným prostředkem podle vlastního výběru včetně
předložení sporu Evropskému výboru pro trestní problémy,
rozhodčímu tribunálu, který přijme rozhodnutí, jež budou zavazovat
strany sporu, nebo Mezinárodnímu soudnímu dvoru, pokud se tak
dotčené strany dohodnou.
Čl.43
Výpověď
1. Každá strana může v libovolném okamžiku vypovědět tuto Úmluvu
tak, že zašle oznámení generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.
2. Výpověď nabude účinnosti prvního dne měsíce, který následuje
po uplynutí tříměsíčního období od data, kdy generální tajemník
obdrží oznámení.
3. Tato Úmluva se i přesto nadále použije při výkonu konfiskace
podle článku 14, která je požadována v souladu s jejími
ustanoveními, než výpověď nabude účinnosti.
Čl.44
Oznámení
Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady
Evropy a všem státům, které k této Úmluvě přistoupily
a. každý podpis,
b. uložení každé ratifikační listiny a listiny o přijetí,
schválení nebo o přístupu,
c. každé datum vstupu v platnost této Úmluvy v souladu s jejími
články 36 a 37,
d. každou výhradu podle článku 40 odst. 1,
e. každé jiné opatření, oznámení nebo sdělení vztahující se k této
Úmluvě.
Na důkaz toho, podepsaní, patřičně zmocněni k tomuto účelu,
podepsali tuto Úmluvu.
Dáno ve Štrasburku 8. dne měsíce listopadu 1990 v anglickém
a francouzském jazyce, přičemž oba texty jsou původní, v jednom
vyhotovení, které bude uloženo v archivech Rady Evropy. Tajemník
Rady Evropy zašle ověřené kopie každému členskému státu Rady
Evropy, nečlenským státům, které se účastnily vypracování této
Úmluvy, a každému státu, který bude pozván, aby k ní přistoupil.