217/2009 Sb.
ZÁKON
ze dne 17. června 2009,
kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční
zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Změna: 89/2012 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)
Čl. I
Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon),
ve znění zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 108/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb.,
zákona č. 362/2007 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 458/2008 Sb. a zákona č.
7/2009 Sb., se mění takto:
1. V § 25 odstavec 1 zní:
„(1) Insolvenčního správce pro insolvenční řízení ustanovuje insolvenční
soud. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení reorganizace podle
§ 148 odst. 2 a je-li v předloženém reorganizačním plánu určena osoba insolvenčního
správce, ustanoví insolvenční soud insolvenčním správcem tuto osobu; to neplatí,
nesplňuje-li takto určený insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24. Ustanovení
§ 29 tím není dotčeno.“.
2. V § 25 se na začátek odstavce 2 vkládá věta „Nejde-li o případ podle
odstavce 1, insolvenční soud ustanoví insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda
insolvenčního soudu.“ a na konci odstavce 2 se doplňuje věta „Nebrání-li tomu jiné
okolnosti, určí předseda insolvenčního soudu insolvenčním správcem dlužníků, kteří
tvoří koncern, stejnou osobu.“.
3. V § 34 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec
2, který zní:
„(2) Je-li insolvenční správce vyloučen z některých úkonů proto, že mohou
odporovat společnému zájmu věřitelů v insolvenčním řízení, ve kterém byl rovněž ustanoven
insolvenčním správcem, ustanoví insolvenční soud pro tyto úkony odděleného insolvenčního
správce vždy.“.
4. § 82 zní:
㤠82
(1) Předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit
i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by
insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu.
(2) Předběžným opatřením může insolvenční soud také ustanovit předběžného
správce.
(3) Neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, může insolvenční
soud z důvodů hodných zvláštního zřetele předběžným opatřením rovněž
a) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a
věřitele v době trvání moratoria, nebo
b) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a
věřitele i po okamžiku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním
rejstříku, anebo
c) zakázat pro určité případy nebo na určitou dobu započtení vzájemných
pohledávek dlužníka a věřitele.
(4) Předběžné opatření podle odstavce 3 lze nařídit jen na návrh dlužníka,
insolvenčního správce, věřitele, jehož se započtení týká, nebo osoby, která na tom
má právní zájem.
(5) Předběžné opatření podle odstavce 3 doručí insolvenční soud do vlastních
rukou dlužníkovi, insolvenčnímu správci, osobě, která takový návrh podala, a v případě,
že se předběžné opatření vztahuje na pohledávky jednotlivých věřitelů, i těmto věřitelům.
Jestliže insolvenční soud nenařídí předběžné opatření, doručí rozhodnutí o návrhu
na předběžné opatření podle odstavce 3 zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a osobě,
která takový návrh podala.“.
5. V § 98 odstavec 1 zní:
„(1) Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou - podnikatelem,
je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo
při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti.
Dlužník, který je právnickou osobou v likvidaci, je povinen podat insolvenční návrh
také bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl
dozvědět o svém úpadku ve formě předlužení. Povinnost podat insolvenční návrh má
dlužník i tehdy, byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku
nebo exekuce podle zvláštního právního předpisu4) proto, že cena majetku náležejícího
k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku; to neplatí, má-li dlužník
ještě jiný podnik.“.
6. V § 98 odst. 1 větě první se slova „ve formě platební neschopnosti“
zrušují, věta druhá se zrušuje a ve větě třetí se slova „Povinnost podat insolvenční
návrh má dlužník“ nahrazují slovy „Tuto povinnost má“.
7. V § 122 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3) Započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele není po dobu trvání
moratoria přípustné, ledaže insolvenční soud určí jinak předběžným opatřením. To
platí i tehdy, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před vyhlášením
moratoria.“.
8. V § 126 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3) Pro vyrozumění o vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního
řízení se použije za trvání moratoria ustanovení § 102 obdobně.“.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
9. V § 140 se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4) Započtení podle odstavce 2 není rovněž přípustné v případech stanovených
dále tímto zákonem nebo předběžným opatřením insolvenčního soudu.“.
10. V § 148 odst. 2 se slova „všemi skupinami věřitelů“ nahrazují slovy
„alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek,
a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek“.
11. V § 168 odst. 1 se na konci písmene e) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje
se písmeno f), které zní:
„f) pohledávky věřitelů z úvěrového financování.“.
12. V § 168 odst. 2 se na konci textu písmene f) doplňují slova „ , s výjimkou
smluv uzavřených dlužníkem po schválení oddlužení“.
13. V § 169 odst. 1 písm. a) se slova „které vznikly v posledních 3 letech
před rozhodnutím o úpadku nebo po něm,“ zrušují.
14. V § 219 odst. 1 se slova „musí být v souladu se zvláštními právními
předpisy o oceňování majetku; nepromítá se však“ nahrazují slovy „se nepromítá“.
15. V § 219 se na začátek odstavce 5 vkládá věta „Při ocenění podle odstavců
1 až 4 se majetek oceňuje obvyklou cenou.“.
16. V § 316 odst. 5 se slovo „schválený“ nahrazuje slovem „přijatý“.
17. V § 324 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3) Od okamžiku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním
rejstříku není přípustné započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele, ledaže
insolvenční soud určí jinak předběžným opatřením. To platí i tehdy, jestliže zákonné
podmínky tohoto započtení byly splněny před uvedeným okamžikem.“.
18. V § 339 odstavce 2 a 3 znějí:
„(2) Přednostní právo sestavit reorganizační plán však nemá dlužník, který
insolvenčnímu soudu oznámil, že reorganizační plán předložit nehodlá.
(3) Přednostní právo sestavit reorganizační plán nemá rovněž dlužník, jehož
věřitelé se tak usnesli na schůzi věřitelů. Schůze věřitelů, na které se projednává
nebo schvaluje návrh na povolení reorganizace, je oprávněna přijmout takové usnesení
vždy.“.
19. V § 352 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3) Účinností reorganizačního plánu se ruší zákaz započtení pohledávek
uvedený v § 324 odst. 3.“.
20. V § 363 se na konci odstavce 5 doplňuje věta „Tímto rozhodnutím se
rovněž ruší zákaz započtení pohledávek uvedený v § 324 odst. 3.“.
21. V § 391 odst. 1 se na konci písmene c) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje
se písmeno d), které zní:
„d) návrh způsobu oddlužení nebo sdělení, že dlužník takový návrh nevznáší.“.
22. V § 391 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2) Dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může
v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem
určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení
uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit
důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.“.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
23. V § 398 odst. 3 se za slova „rozvrhne dlužník“ vkládají slova „prostřednictvím
insolvenčního správce“ a za slovo „uspokojí“ se vkládá slovo „jen“.
24. V § 398 se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4) Dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může
insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li
se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při
oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek,
anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem
dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové
výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením,
která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků,
a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční
soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.“.
25. V § 399 se na konci textu odstavce 1 doplňují slova „ ; obdobně to
platí pro hlasování věřitelů o tom, zda doporučují vyhovět žádosti dlužníka o stanovení
jiné výše měsíčních splátek při oddlužení plněním splátkového kalendáře“.
26. V § 399 odst. 3 se na konci textu věty první doplňují slova „ ; obdobně
to platí pro hlasování věřitelů o tom, zda doporučují vyhovět žádosti dlužníka o
stanovení jiné výše měsíčních splátek při oddlužení plněním splátkového kalendáře“.
27. V § 400 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Obdobně to platí pro
hlasování věřitelů o tom, zda doporučují vyhovět žádosti dlužníka o stanovení jiné
výše měsíčních splátek při oddlužení plněním splátkového kalendáře.“.
28. V § 401 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4) Postup podle odstavců 1 až 3 se obdobně uplatní pro hlasování věřitelů
o tom, zda doporučují vyhovět žádosti dlužníka o stanovení jiné výše měsíčních splátek
při oddlužení plněním splátkového kalendáře.“.
Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5.
29. V § 402 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4) Postup podle odstavců 1 až 3 se obdobně uplatní pro hlasování věřitelů
o tom, zda doporučují vyhovět žádosti dlužníka o stanovení jiné výše měsíčních splátek
při oddlužení plněním splátkového kalendáře.“.
Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5.
30. V § 405 odst. 1 se slova „odst. 4“ nahrazují slovy „odst. 5“.
31. V § 406 odst. 3 písm. a) větě první se slovo „od“ zrušuje a slova „vždy
ke každému 1. dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve
stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci
uspokojeny přednostní pohledávky29)“ se nahrazují slovy „prostřednictvím insolvenčního
správce vždy k určenému dni měsíce částku stanovenou podle § 398 z příjmů, které
získá po schválení oddlužení“.
32. V § 406 odst. 3 písm. b) se slova „dlužníka, a uvede způsob výpočtu
částky, která z těchto příjmů zůstane dlužníku“ zrušují.
33. V § 406 odst. 3 se na konci písmene c) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje
se písmeno d), které zní:
„d) přikáže plátci mzdy dlužníka, nebo plátci jiného příjmu dlužníka postižitelného
výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného (dále jen „plátce mzdy dlužníka“),
aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu
dlužníka stanovené srážky a nevyplácel sražené částky dlužníku.“.
34. V § 406 se na konci odstavce 4 doplňuje věta „Proti rozhodnutí o schválení
oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti
o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel,
který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.“.
35. V § 406 se doplňuje odstavec 5, který zní:
„(5) Rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře doručí
insolvenční soud do vlastních rukou také plátci mzdy dlužníka. O právech a povinnostech
plátce mzdy dlužníka po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení platí přiměřeně
ustanovení občanského soudního řádu o plátci mzdy při výkonu rozhodnutí srážkami
ze mzdy povinného. Částky sražené z dlužníkovy mzdy zasílá plátce mzdy dlužníka insolvenčnímu
správci, a to bez zřetele k tomu, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového
kalendáře dosud není v právní moci.“.
36. V § 407 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3) Rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční
soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující
pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm.
b) tím není dotčeno. Pro doručení, zveřejnění a účinky tohoto rozhodnutí platí totéž
co o doručení, zveřejnění a účincích rozhodnutí o schválení oddlužení. Proti tomuto
rozhodnutí může podat odvolání pouze věřitel, který podle něj obdrží na úhradu své
pohledávky méně než podle měněného rozhodnutí.“.
37. V § 409 odst. 3 se na konci textu věty první doplňují slova „ , požádá-li
o to zajištěný věřitel“.
38. V § 410 odst. 1 se slovo „plánu“ zrušuje.
39. V § 410 odst. 2 se slova „plněním splátkového kalendáře“ zrušují.
40. V § 414 se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4) Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli,
který po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře nepožádal o zpeněžení
majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení
pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním
řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního
řízení.“.
Čl. II
Přechodné ustanovení
Zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,
platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona;
právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona, zůstávají zachovány.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele
a o změně některých zákonů
Čl. III
Zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele
a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 73/2006 Sb.
a zákona č. 296/2007 Sb., se mění takto:
1. V § 2 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3) Zákon se rovněž nevztahuje na zaměstnance, který byl v rozhodném období
zaměstnancem zaměstnavatele, který je v platební neschopnosti, a současně v tomto
rozhodném období byl jeho statutárním orgánem nebo členem jeho statutárního orgánu
a měl u tohoto zaměstnavatele nejméně poloviční majetkovou účast.“.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
2. V § 3 písm. a) se slova „v době 6 měsíců předcházejících měsíci, ve
kterém byl podán insolvenční návrh (dále jen „rozhodné období“),“ nahrazují slovy
„v rozhodném období“.
3. V § 3 se na konci textu písmene a) doplňují slova „ ; rozhodným obdobím
je kalendářní měsíc, ve kterém bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního
řízení nebo ve kterém byl podán insolvenční návrh, jakož i 3 kalendářní měsíce předcházející
tomuto měsíci a 3 kalendářní měsíce následující po tomto měsíci“.
4. V § 3 písm. c) se za slova „po dni, kdy“ doplňují slova „na něho bylo
vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení, nebo po dni, kdy“. 5. V
§ 4 odst. 4 větě první se za slovo „vyrozumí“ doplňují slova „o vyhlášení moratoria
před zahájením insolvenčního řízení nebo“.
6. V § 4 odst. 5 se slova „1 měsíce ode dne“ nahrazují slovy „5 měsíců
a 15 kalendářních dnů následujících po dni“ a věta druhá se nahrazuje větou „Jestliže
v této lhůtě zaniklo moratorium vyhlášené před zahájením insolvenčního řízení nebo
soud rozhodl o insolvenčním návrhu jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku5), lze mzdové
nároky uplatnit nejpozději v den zániku moratoria nebo v den právní moci soudního
rozhodnutí.“.
7. V § 5 odstavec 1 zní:
„(1) Mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit nejvýše v rozsahu odpovídajícím
splatným mzdovým nárokům za 3 kalendářní měsíce rozhodného období. Po uspokojení
alespoň části uplatněných mzdových nároků může úřad práce uspokojit další mzdové
nároky zaměstnance uplatněné vůči témuž zaměstnavateli až po uplynutí 12 měsíců ode
dne vydání příkazu k úhradě mzdových nároků.“.
8. V § 5 odst. 2 se za slova „platné v den“ vkládají slova „vyhlášení moratoria
před zahájením insolvenčního řízení nebo v den“.
9. V § 6 větě druhé se slova „dobu, za kterou je požaduje“ nahrazují slovy
„kalendářní měsíce rozhodného období, za které uplatňuje mzdové nároky“.
10. Na konci § 6 se doplňuje věta „Při uplatnění mzdových nároků je zaměstnanec
povinen prokázat dobu trvání pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti.“.
11. V § 7 odstavec 2 zní:
„(2) V případě, že práva a povinnosti zaměstnavatele ohledně zaměstnanců
vykonává předběžný správce nebo insolvenční správce (dále jen „správce“), přecházejí
na něho povinnosti zaměstnavatele uvedené v odstavci 1.“.
12. Za § 8 se vkládá nový § 8a, který zní:
㤠8a
(1) Uplatnil-li zaměstnanec mzdové nároky a zaměstnavatel nebo správce
potvrdil mzdové nároky zaměstnance včetně částek, které nelze podle tohoto zákona
považovat za mzdové nároky, úřad práce tyto částky z celkové výše uplatněných mzdových
nároků odečte a zbývající část mzdových nároků zaměstnanci přizná.
(2) Úřad práce předá peněžnímu ústavu příkaz k úhradě přiznaných mzdových
nároků nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o jejich
přiznání.“.
13. V § 9 odst. 1 a 4 se za slova „ke dni“ vkládají slova „vyhlášení moratoria
před zahájením insolvenčního řízení nebo ke dni“.
14. V § 9 odst. 7 se slova „3 měsíců ode dne podání insolvenčního návrhu“
nahrazují slovy „15 pracovních dnů ode dne, kdy je mu doručeno rozhodnutí podle odstavců
1 až 4“.
15. V § 10 odst. 1 se slova „§ 9“ nahrazují slovy „§ 8a a 9“.
16. V § 12 úvodní části ustanovení odstavce 2 se slova „do 3 týdnů od nabytí
právní moci rozhodnutí, kterým soud“ nahrazují slovy „v případech, kdy soud pravomocně“.
17. V § 12 odst. 2 se na konci textu písmene c) tečka nahrazuje čárkou.
18. V § 12 se na konci textu odstavce 2 doplňují slova „a to do 15 pracovních
dnů ode dne, kdy byl úřadem práce písemně vyzván k jejich úhradě.“.
19. V § 12 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3) Zaměstnavatel je též povinen uhradit úřadu práce finanční prostředky
vyplacené zaměstnanci podle tohoto zákona a částky odpovídající srážkám a odvodům,
které úřad práce odvedl podle zvláštních právních předpisů, v případě, že moratorium
vyhlášené před zahájením insolvenčního řízení zaniklo aniž bylo zahájeno insolvenční
řízení, a to do 15 pracovních dnů ode dne, kdy byl úřadem práce písemně vyzván k
jejich úhradě.“.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
20. V § 12 odst. 4 se slova „odstavci 1“ nahrazují slovy „odstavcích 2
a 3“.
21. V § 14a se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec
2, který zní:
„(2) Státní orgány, obce a kraje a jejich orgány, další právnické a fyzické
osoby sdělují na výzvu příslušného úřadu práce bezodkladně a bezplatně údaje rozhodné
pro uspokojování mzdových nároků zaměstnanců podle tohoto zákona; mohou tak učinit
způsobem umožňujícím dálkový přístup.“.
22. V § 15 se slova „§ 9“ nahrazují slovy „§ 8a, 9“ a slova „§ 7“ se nahrazují
slovy „§ 7 a 12“.
Čl. IV
Přechodná ustanovení
1. O žádostech zaměstnanců o uspokojení mzdového nároku, které byly podány
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, rozhodne příslušný úřad práce podle dosavadních
právních předpisů.
2. Zaměstnanec zaměstnavatele, na kterého byl v období od 1. září 2008 do
dne nabytí účinnosti tohoto zákona podán insolvenční návrh, nebo vyhlášeno moratorium
před zahájením insolvenčního řízení, a který nemohl uplatnit mzdové nároky z důvodu
nesplnění podmínek stanových zákonem č. 118/2000 Sb., ve znění účinném do dne nabytí
účinnosti tohoto zákona, a splňuje podmínky pro uplatnění mzdových nároků podle zákona
č. 118/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, může požádat
úřad práce o jejich uspokojení nejpozději do 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto
zákona, jinak nárok na jejich uspokojení zaniká; v případě těchto žádostí se ustanovení
§ 4 odst. 5 věty první a druhé zákona č. 118/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona, nepoužijí. Rozhodným obdobím pro žádosti o uspokojení mzdových
nároků podané podle tohoto přechodného ustanovení je kalendářní měsíc, ve kterém
bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo ve kterém byl
podán insolvenční návrh, a 6 kalendářních měsíců následujících po tomto měsíci. O
těchto žádostech rozhodne úřad práce podle zákona č. 118/2000 Sb., ve znění účinném
ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o soudních poplatcích
Čl. VI
Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 271/1992
Sb., zákona č. 273/1994 Sb., zákona č. 36/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona
č. 160/1995 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 227/1997
Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 241/2000 Sb., zákona
č. 255/2000 Sb., zákona č. 451/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 309/2002
Sb., zákona č. 192/2003 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona
č. 357/2005 Sb., zákona č. 72/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 115/2006
Sb., zákona č. 159/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona
č. 123/2008 Sb., zákona č. 216/2008 Sb. a zákona č. 7/2009 Sb., se mění takto:
1. V § 11 odst. 2 písm. r) se za slova „insolvenční správce“ vkládají slova
„nebo dlužník s dispozičními oprávněními“.
2. V příloze Sazebník poplatků se položka 9 zrušuje.
ČÁST PÁTÁ
Změna zákona o soudech a soudcích
Čl. VII
V § 42 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní
správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), se
na konci odstavce 2 doplňuje věta „Způsob rozdělení insolvenčních věcí musí být dále
stanoven tak, aby insolvenční věci dlužníků, kteří tvoří koncern, projednávalo stejné
soudní oddělení.“.
Čl. VIII
Přechodné ustanovení
Tento zákon platí i pro rozvrh práce na kalendářní rok 2009. Předseda soudu
změní rozvrh práce tak, aby splňoval požadavky § 42 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb.,
ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do konce kalendářního měsíce
následujícího po měsíci, v němž tento zákon nabyl účinnosti.
ČÁST ŠESTÁ
ÚČINNOST
Čl. IX
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, s výjimkou ustanovení čl. I
bodu 6, které nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2012.
Vlček v. r.
Klaus v. r.
Fischer v. r.