99/1948 Sb.
ZÁKON
ze dne 15. dubna 1948
o národním pojištění
Změna: 269/1949 Sb. (část)
Změna: 319/1948 Sb.
Změna: 89/1950 Sb.
Změna: 142/1950 Sb.
Změna: 67/1951 Sb.
Změna: 103/1951 Sb.
Změna: 46/1952 Sb.
Změna: 76/1952 Sb.
Změna: 100/1953 Sb.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto
zákoně:
PRVNÍ ČÁST
Všeobecná ustanovení
§ 1
Obsah zákona
Tento zákon upravuje národní pojištění:
a) pro případ nemoci a mateřství
(nemocenské pojištění),
b) pro případ stáří, invalidity, ztráty živitele smrtí a
pro případ úrazu (důchodové pojištění).
PRVNÍ ODDÍL
Osobní rozsah pojištění
§ 2
(1) Podle tohoto zákona jsou povinně pojištěni:
a) zaměstnanci (§ 3)
s výjimkou vojenských gážistů v činné službě,
b) zrušen
c) zrušen
d) důchodci (§ 8),
e) nezaměstnaní (§ 9).
(2) Pouze pro případ nemoci a mateřství [§ 1, písm. a)] jsou z osob
uvedených v odstavci 1 pojištěni:
a) veřejní zaměstnanci uvedení v § 7,
b) důchodci
(§ 8),
c) nezaměstnaní (§ 9).
§ 3
Zaměstnanci
(1) Zaměstnanci ve smyslu tohoto zákona jsou osoby, které v Československé
republice pracují na podkladě soukromoprávního nebo veřejnoprávního pracovního (služebního)
poměru nebo na podkladě poměru učňovského (volontérského, praktikantského).
(2) Pro účely tohoto zákona se však pokládají za zaměstnance také domáčtí
dělníci, jimiž se rozumějí osoby, které vykonávají mimo zaměstnavatelovu dílnu po
živnostensku práce na zakázku jednoho nebo několika zaměstnavatelů. Za domácké dělníky
se pokládají také osoby, které, ačkoliv jsou oprávněny provozovati samostatně živnost,
vykonávají bez cizích pracovních pomocníků převážně domáckou práci na zakázku jednoho
nebo několika zaměstnavatelů a jsou jinak pouze menší měrou samostatně výdělečně
činné.
(3) Pro účely tohoto zákona se pokládají dále za zaměstnance také zástupci
na provisi, i když nejsou v pracovním poměru, a to i tehdy, jsou-li oprávněni provozovati
samostatně živnost, jestliže vykonávají tuto svou činnost jako jedinou výdělečnou
činnost bez cizích pracovních pomocníků.
(4) Vykonává-li zaměstnanec přechodně práci mimo území Československé republiky,
nemá to vlivu na pojistnou povinnost. To platí u zaměstnanců zastupitelských úřadů
Československé republiky v cizině, dále u zaměstnanců československých státních drah,
u zaměstnanců tuzemských podniků leteckých a tuzemských podniků pro plavbu říční
a námořní i tehdy, vykonávají-li práce trvale mimo území Československé republiky,
pokud jsou československými státními občany. Ministerstvo sociální péče může však
po slyšení Ústřední národní pojišťovny zprostiti pojistné povinnosti tyto osoby,
jsou-li pojištěny podle předpisů státu, v němž práce vykonávají.
(5) Ministr práce a sociální péče může nařízením všeobecně stanoviti, že
se pro účely národního pojištění určité činnosti posuzují jako zaměstnání v pracovním
poměru, a upraviti zároveň odchylně rozsah a podmínky pojištění a způsob jeho provádění;
pro jednotlivé skupiny osob může tato opatření činiti ministerstvo práce a sociální
péče v dohodě s příslušnými ústředními úřady správním opatřením.
§ 7
(1) Veřejnými zaměstnanci ve smyslu § 2, odst. 2, písm. a) jsou:
a)
zaměstnanci státu, jakož i podniků, ústavů a fondů státních nebo státem spravovaných,
b) učitelé, na něž se vztahují ustanovení zákona ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb.,
o úpravě platových a služebních poměrů učitelstva obecných a občanských škol,
c)
zaměstnanci svazků územní samosprávy,
d) duchovní kongruálních (§ 1 vládního nařízení
ze dne 17. července 1928, č. 124 Sb., o úpravě platů duchovenstva) církví a náboženských
společností, vykonávající na systemisovaných místech úkony veřejné duchovní správy
se souhlasem státní správy kultové, a profesoři diecesních bohosloveckých učilišť,
kteří mají zaručeny normální, t. j. s místem jimi zastávaným spojené pensijní nároky.
(2) Vláda může nařízením vyjmouti z důchodového pojištění i jiné zaměstnance
ve veřejných službách, kteří mají zaručeny pensijní nároky obdobně jako zaměstnanci
uvedení v odstavci 1; Ústřední národní pojišťovna v dohodě s jednotnou odborovou
organisací může na žádost obce povoliti, aby obecní zaměstnanci nebyli vyňati z důchodového
pojištění, i když jsou u nich splněny podmínky podle odstavce 1; toto povolení se
týká všech zaměstnanců obce a nelze je odvolati.
(3) Vláda upraví nařízením přestupy z pojištění podle tohoto zákona do
veřejného pensijního zaopatření a naopak.
§ 8
Důchodci [§ 2, odst. 2, písm. b)] jsou:
a) osoby, kterým se vyplácí
důchod podle tohoto zákona nebo dříve platných předpisů o veřejnoprávním důchodovém
pojištění; poživatelé důchodu úrazového však jen tehdy, je-li jejich výdělečná schopnost
snížena alespoň o polovinu;
b) osoby, kterým se vyplácejí odpočivné (zaopatřovací)
platy z veřejného pensijního zaopatření, po případě opakující se dary a pense z milosti
z veřejných prostředků, s výjimkou poživatelů vojenských odpočivných (zaopatřovacích)
platů;
c) osoby požívající zaopatřovacích požitků podle zákona ze dne 18. března
1921, č. 130 Sb., kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na
velkém majetku pozemkovém, a podle zákona ze dne 30. ledna 1947, č. 16 Sb., o umístění
a jiném zaopatření zaměstnanců na zkonfiskovaném zemědělském majetku a jejich rodinných
příslušníků,
zdržují-li se trvale na území Československé republiky a nepodléhají-li
povinnému pojištění podle § 2, odst. 1, písm. a) až c). § 9
Nezaměstnaní
Nezaměstnanými [§ 2, odst. 2, písm. c)] jsou osoby, které požívají peněžité
podpory v nezaměstnanosti podle předpisů o řízení práce.
§ 10
Pojištění osob vykonávajících několik činností
(1) Osoba zaměstnaná zároveň u několika zaměstnavatelů je pojištěna ve
všech zaměstnáních. Totéž platí obdobně, vykonává-li vykonává-li zaměstnanec zároveň
samostatně výdělečnou činnost.
(2) Osoby, které hospodaří na vlastní nebo pachtované půdě, jejíž výměra
nepřevyšuje 1 ha a jejíž výtěžek slouží výhradně ke spotřebě ve vlastní domácnosti,
nepodléhají pojištění z této činnost, jsou-li jinak povinně pojištěny podle tohoto
zákona.
§ 11
Vynětí z povinného pojištění
Z povinného pojištění podle § 2, odst. 1 jsou vyňati:
a) cizí státní
příslušníci, zaměstnaní u cizích zastupitelských úřadů, jež mají sídlo na území Československé
republiky, nebo u osob, které požívají diplomatických výsad a imunit, jakož i u mezinárodních
organisací, institucí a orgánů, které mají sídlo na území Československé republiky
a požívají diplomatických výsad a imunit;
b) zaměstnanci,
kteří jsou činní v Československé republice pouze přechodně, a to ve službě zaměstnavatele,
jenž nemá v tuzemsku trvalé bydliště nebo provozovnu;
c) osoby, které vykonávají
pouze příležitostně práce nebo služby, zakládající jinak povinné pojištění. Za příležitostné
se pokládá nahodilé nebo ojedinělé zaměstnání, které netrvá u téhož zaměstnavatele
déle sedmi dnů. Za příležitostné nelze však pokládati zaměstnání osob, vykonávajících
práce střídavě pro různé zaměstnavatele.
DRUHÝ ODDÍL
Povinné pojištění
§ 12
Povinné pojištění vzniká:
a) u zaměstnanců (§§ 3 a 7) dnem vstupu do
zaměstnání;
b) zrušeno
c) u důchodců (§ 8) dnem, od kterého byl přiznán důchod;
d) u nezaměstnaných
(§ 9) dnem, od kterého byla přiznána peněžitá podpora v nezaměstnanosti.
§ 13
Povinné pojištění zaniká:
a) u zaměstnanců dnem, kterým končí pracovní
(služební) poměr;
b) zrušeno
c) u důchodců dnem, od něhož byl zastaven
důchod nebo kdy vzniklo jejich povinné pojištění podle § 2, odst. 1;
d) u nezaměstnaných
dnem, od něhož jim byla zastavena peněžitá podpora v nezaměstnanosti.
§ 14
Zaměstnavatel
(1) Zaměstnavatelem podle tohoto zákona jest osoba, na jejíž vrub zaměstnanec
vykonává svou činnost (§§ 3 a 7).
(2) Povinnosti, uložené tímto zákonem zaměstnavateli, postihují v pojištění
důchodců plátce důchodů.
(3) Spolupodnikatelé, dílčí podnikatelé (akordanti) a zprostředkovatelé
(skladní mistři, faktoři a pod.) odpovídají společně za splnění povinností uložených
zaměstnavateli.
(4) Zaměstnavatel může pojišťovně (§ 218) jmenovati osobu, která jest odpovědna
za včasné a správné podání oznámení, uložených zaměstnavateli tímto zákonem; na vyzvání
pojišťovny musí tak učiniti, nezdržuje-li se trvale v sídle závodu nebo jde-li o
osobu právnickou. Zaměstnavatel ručí však za jednání a opominutí této osoby.
Ohlášky
§ 15
(1) až (4) zrušen
(5) zrušen
(6) zrušen
(7) Plátce důchodu [§ 8, písm. b) a c)] je povinen přihlásiti a odhlásiti
důchodce ve lhůtě uvedené v odstavci 1, počítané ode dne, kterého bylo vydáno rozhodnutí
o přiznání nebo zastavení důchodu.
(8) Přihláška a odhláška musí býti podány na předepsaném tiskopise, jehož
obsah a formu stanoví ministerstvo sociální péče po slyšení Ústřední národní pojišťovny
vyhláškou v Úředním listě.
§ 18
(1) Nebyla-li přihláška podána ve lhůtě stanovené v § 15, odst. 1, může
pojišťovna předepsati plátci pojistného částku až do 5 Kčs za každého nepřihlášeného
pojištěnce a za každý den od vzniku pojištění do dne, kdy opožděná přihláška došla
pojišťovně, nebo do dne, kdy byla doporučeně podána na poštu.
(2) Nebyla-li přihláška podána včas (§ 15, odst. 1) a vznikl-li před
jejím podáním nárok na některou z dávek nemocenského pojištění, jest pojišťovna oprávněna
předepsati plátci pojistného místo částky uvedené v odstavci 1 náhradu nákladů přiznané
dávky až do výše 3.000 Kčs.
(3) O povinnosti platiti částky podle odstavců 1 a 2 rozhoduje pojišťovna
výměrem a vymáhá je jako pojistné.
§ 19
Nebyla-li odhláška podána ve lhůtě uvedené v § 15, odst. 1, je plátce
pojistného povinen zaplatiti pojišťovně za každý den od zániku pojištění částku 5
Kčs, a to až do dne, kdy odhláška do pojišťovny došla nebo byla doporučeně podána
na poštu nebo kdy pojišťovna zjistila, že pojištěnec nebyl odhlášen, nejvýše však
300 Kčs za každého neodhlášeného pojištěnce. Ustanovení § 18, odst. 3 platí zde obdobně.
§ 20
Vyměřovací základ
(1) zrušen
(2) zrušen
(3) zrušen
(4) zrušen
(5) Za nejmenší vyměřovací základ podle předchozích odstavců se pokládá
horní hranice vyměřovacího základu prvního stupně podle § 36, odst. 2. Totéž platí
pro součet vyměřovacích základů z několika činností; je-li součet nižší, pokládá
se za vyměřovací základ z jednotlivých činností poměrný díl nejmenšího vyměřovacího
základu.
(6) Nejvyšším vyměřovacím základem, rozhodným pro pojištění podle tohoto
zákona, je horní hranice nejvyššího stupně vyměřovacího základu podle § 36, odst.
2. Totéž platí pro součet vyměřovacích základů z několika činností. Je-li součet
vyšší, může pojištěnec žádati do 31. března každého roku, aby mu byla pojišťovnou
vrácena bezúročně částka pojistného, která v uplynulém roce přesáhla částku pojistného
odpovídajícího nejvyššímu vyměřovacímu základu, pokud šla na jeho vrub.
(7) Ministerstvo sociální péče může na návrh Ústřední národní pojišťovny
v dohodě se zúčastněnými ministerstvy a po slyšení jednotné odborové organisace a
vrcholných zájmových organisací stanoviti vyhláškou v Úředním listě, že se za vyměřovací
základ u určitých skupin pojištěnců považuje určitá pevná částka, po případě stanoviti
pevnou započitatelnou výši požitků od osob třetích.
(8) Ministerstvo sociální péče stanoví hodnotu naturálních požitků vyhláškou
v Úředním listě na návrh Ústřední národní pojišťovny a po slyšení nejvyššího úřadu
cenového, jednotné odborové organisace a vrcholných zájmových organisací.
Kontrolní právo pojišťovny
§ 24
Odchylky v provádění pojištění
(1) Pro pojištění
a) domáckých dělníků (§ 3, odst. 2),
b) osob zaměstnaných
střídavě u různých zaměstnavatelů,
c) osob zaměstnaných sezonními pracemi v zemědělství
nebo lesnictví,
d) československých státních občanů, kteří jsou zaměstnáni u zaměstnavatelů
uvedených v § 11, písm. a),
e) osob zaměstnaných v plavebních podnicích,
je možno
směrnicemi stanoviti výjimky z ustanovení tohoto zákona, usnadňující provádění pojištění
těchto osob, zejména pokud jde o vznik a zánik pojištění, o jejich přihlašování a
odhlašování, o určení výše dávek, jakož i o vedení záznamů o příjmech; směrnicemi
může býti též stanovena zvláštní čekací doba pro získání nároků na peněžité dávky
nemocenského pojištění. Tyto směrnice vydá Ústřední národní pojišťovna po slyšení
jednotné odborové organisace a vrcholných zájmových organisací a po schválení ministerstvem
sociální péče, uděleném, pokud jde o případy uvedené v písm. c), v dohodě s ministerstvem
zemědělství.
(2) Vládním nařízením může býti upraveno pojištění cizinců jinak, a to
zejména tehdy, jestliže jejich domácí státy nenakládají při provádění sociálního
pojištění s československými státními občany stejně jako s občany vlastními.
DRUHÁ ČÁST
Dávky z pojištění
§ 25
Podle tohoto zákona se poskytují:
1. dávky nemocenského pojištění (§§
26 až 59),
2. dávky důchodového pojištění (§§ 60 až 93),
3. všeobecná péče o pojištěnce
a rodinné příslušníky (§§ 94 až 101).
PRVNÍ ODDÍL
Dávky nemocenského pojištění
§ 26
(1) V nemocenském pojištění se poskytují dávky věcné (§§ 27 až 35) a dávky
peněžité (§§ 36 až 49).
(2) Dávky věcné jsou:
1. ošetřování v nemoci a zvláštní léčebná péče:
a) mimoústavní ošetřování;
b) ústavní ošetřování;
c) zvláštní léčebná péče;
d) výpomoc
v rodině;
2. pomoc v mateřství:
a) mimoústavní ošetřování;
b) ústavní ošetřování;
c) dětská výbava;
3. péče o chrup;
4. pomoc při zmrzačení, zohyždění a tělesných
vadách;
5. pomoc proti neplodnosti.
(3) Dávky peněžité jsou:
1. nemocenské;
2. peněžité dávky v mateřství;
3. podpory při ústavním ošetřování;
4. zvláštní výpomoc při sociálních chorobách;
5. náhrada za výpomoc v rodině;
6. pohřebné.
Dávky věcné
Ošetřování v nemoci a zvláštní léčebná péče
§ 27
Mimoústavní ošetřování
(1) Pojištěnci a jeho rodinným příslušníkům (§ 54) náleží v případě
nemoci bezplatně lékařské ošetřování, léky, potřebné léčení a therapeutické a orthopedické
pomůcky. Ošetřování musí odpovídati současnému stavu a úrovni lékařské vědy a lékařských
zařízení a musí býti hodnotné a účelné.
(2) Ošetřování se poskytuje, dokud nemoc trvá, až do jednoho roku po
skončení pojištění. Trvá-li nemoc déle, poskytuje se další ošetřování jen, pokud
je nemocný pojištěnec práce neschopný nebo pokud se mu poskytuje péče o povolání
podle §§ 100 a 101.
(3) Nárok na ošetřování počíná dnem, kdy nemoc byla hlášena pojišťovně
nebo jejímu příslušnému lékaři.
§ 28
Ústavní ošetřování
(1) Pojištěnci a rodinní příslušníci mají, je-li toho třeba, na místo
a v rozsahu ošetřování podle § 27 nárok na bezplatné léčení a ošetřování ve veřejné
nemocnici, veřejné porodnici nebo jiném veřejném ústavu léčebném a ošetřovacím.
(2) Pojišťovna může poskytnouti pojištěncům a rodinným příslušníkům
ústavní ošetřování podle odstavce 1 také v neveřejných léčebných a ošetřovacích ústavech
a na universitních klinikách.
(3) Podmínky a bližší podrobnosti poskytování ústavního ošetřování
určí léčebný řád (§ 59).
§ 29
Zvláštní léčebná péče
(1) Místo ošetřování podle §§ 27 a 28 se poskytuje, je-li toho podle
zásad stanovených léčebným řádem třeba, ošetřování v sanatoriích, lázních, ozdravovnách
a jiných léčebných ústavech, jejichž druhy určí léčebný řád.
(2) Pojišťovna může poskytnouti ošetřování v zařízeních uvedených v
odstavci 1 také, aby odvrátila nebo oddálila hrozící neschopnost k výkonu práce nebo
trvale chorobný stav snižující pracovní schopnost. Tutéž péči může poskytnouti také
proto, aby odloučila nemocného od osob, které svou chorobou ohrožuje.
(3) Za účely uvedenými v odstavci 2 může pojišťovna poskytnouti též
mimoústavní ošetřování v rozsahu § 27, odst. 1.
(4) Podmínky a způsob zvláštní léčebné péče určí léčebný řád.
§ 30
Podmínky pro odevzdání do ústavu
(1) K odevzdání do ústavu podle §§ 28 a 29 jest zpravidla zapotřebí
svolení nemocného. Za osoby mladší 18 let dává svolení zákonný zástupce nebo v naléhavých
případech přednosta domácnosti.
(2) Svolení není třeba,
a) nežije-li nemocný ve společné domácnosti
se členy rodiny,
b) vyžaduje-li nemoc ošetřování a péče, které nemocnému nemohou
býti poskytnuty v jeho bytě,
c) vyžaduje-li toho druh nemoci, zejména jde-li o nemoc
nakažlivou,
d) jednal-li nemocný proti předpisům, vydaným o chování nemocných a dozoru
nad nimi, nebo proti příkazům ošetřujícího lékaře,
e) vyžaduje-li stav nebo jednání
nemocného jeho stálého pozorování,
f) vyžaduje-li rozpoznání choroby pozorování nebo
vyšetření, jež může býti provedeno pouze v ústavě, zejména je-li nutné, aby byla
posouzena pracovní neschopnost.
(3) Neuposlechne-li nemocný příkazu pojišťovny, odůvodněného ustanoveními
tohoto zákona, aby se podrobil ústavnímu ošetřování, nebo přeruší-li bez svolení
pojišťovny předčasně léčební, může mu býti nadále odepřeno nemocenské nebo může mu
býti sníženo na polovici, má-li rodinné příslušníky. Na tyto následky je třeba nemocného
předem upozorniti. Podrobnosti určí léčebný řád.
§ 31
Výpomoc v rodině
Pojištěnce nebo rodinné příslušnici, která obstarává sama domácnost
svou nebo pojištěncovu a pečuje alespoň o jedno dítě [§ 54, odst. 1, písm. c) až
e)], může pojišťovna poskytnouti nebo vhodným způsobem zaříditi výpomoc v rodině,
je-li pro nemoc nebo mateřství v ústavním ošetřování nebo je-li z těchto důvodů upoutána
z příkazu lékaře pojišťovny na lůžko. Výpomoc se neposkytuje, lze-li spravedlivě
požadovati, aby si pojištěnka nebo pojištěnec opatřil náhradu, nebo byla-li před
onemocnění nebo obvykle v domácnosti činna trvalá výpomocná síla. Výpomoc se poskytuje
nejdříve od patnáctého dne po tom, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující nárok, a
to nejvýše po dobu 365 dnů. Bližší podmínky a podrobnosti určí léčebný řád.
§ 32
Pomoc v mateřství
(1) Pojištěnce nebo rodinné příslušnici náleží v mateřství bezplatně
pomoc lékařská a pomoc porodní asistentky (mimoústavní ošetřování).
(2) Pojišťovna poskytuje rovněž ošetřování v porodnici nebo v podobném
ústavu (ústavní ošetřování). Pro ústavní ošetřování při porodu platí obdobně ustanovení
§§ 28 a 30.
(3) Pojišťovna poskytuje dětské výbavy; místo dětské výbavy může býti
poskytnuta peněžitá náhrada, jejíž výši určí léčebný řád.
§ 33
Péče o chrup
(1) Mimo léčení nemocí zubů (§§ 27 a 28) poskytuje pojišťovna pojištěnci
a jeho rodinným příslušníkům bezplatně ošetření zubů a jejich umělou náhradu v jednoduchém,
vyhovujícím provedení.
(2) Léčebný řád vymezí pojem jednoduchého provedení umělé náhrady chrupu
a stanoví bližší podmínky a způsob, jakým se poskytuje umělá náhrada chrupu v jiném
než jednoduchém provedení.
§ 34
Pomoc při zmrzačení, zohyždění a tělesných vadách
Při zmrzačení, zohyždění a tělesných vadách, které mají nepříznivý
vliv na výkon povolání, poskytuje pojišťovna pojištěnci a jeho rodinným příslušníkům
potřebné pomocné prostředky, a je-li toho třeba, hradí též náklady potřebných a účelných
výkonů a ošetření ve stejném rozsahu jako při ošetřování v nemoci. Podmínky a podrobnosti
určí léčebný řád.
Dávky peněžité
Nemocenské
§ 36
(1) Zaměstnanci pojištěnému podle § 2, odst. 1, písm. a), který je
pro nemoc neschopen práce, náleží nemocenské ode dne, kdy již nemá nárok na mzdu
(služné, plat, služební požitky), nejpozději od čtyřicátéhotřetího dne pracovní neschopnosti.
Nemocenské se poskytuje po dobu pracovní neschopnosti, nejdéle však po dobu 365 dnů
ode dne jejího vzniku (podpůrčí doba).
(2) Nemocenské činí:
při vyměřovacím základu Kčs
Stupeň denně týdně měsíčně ročně Nemocenské
nad do nad do nad do nad do denně Kčs
1 - 20 - 120 - 500 - 6.000 15
2 20 30 120 180 500 750 6.000 9.000 20
3 30 40 180 240 750 1.000 9.000 12.000 25
4 40 50 240 300 1.000 1.250 12.000 15.000 30
5 50 60 300 360 1.250 1.500 15.000 18.000 35
6 60 70 360 420 1.500 1.750 18.000 21.000 40
7 70 80 420 480 1.750 2.000 21.000 24.000 45
8 80 90 480 540 2.000 2.250 24.000 27.000 50
9 90 100 540 600 2.250 2.500 27.000 30.000 55
10 100 120 600 720 2.500 3.000 30.000 36.000 61
11 120 140 720 840 3.000 3.500 36.000 42.000 68
12 140 160 840 960 3.500 4.000 42.000 48.000 75
13 160 180 960 1.080 4.000 4.500 48.000 54.000 82
14 180 200 1.080 1.200 4.500 5.000 54.000 60.000 89
15 200 220 1.200 1.320 5.000 5.500 60.000 66.000 96
16 220 240 1.320 1.440 5.500 6.000 66.000 72.000 103
17 240 260 1.440 1.560 6.000 6.500 72.000 78.000 110
18 260 280 1.560 1.680 6.500 7.000 78.000 84.000 117
19 280 300 1.680 1.800 7.000 7.500 84.000 90.000 124
20 300 320 1.800 1.920 7.500 8.000 90.000 96.000 131
21 320 340 1.920 2.040 8.000 8.500 96.000 102.000 138
22 340 360 2.040 2.160 8.500 9.000 102.000 108.000 145
23 360 380 2.160 2.280 9.000 9.500 108.000 114.000 152
24 380 400 2.280 2.400 9.500 10.000 114.000 120.000 159
(3) U zaměstnanců je pro stanovení výše nemocenského rozhodující vyměřovací
základ odpovídající průměru příjmů (§ 20, odst. 1), jichž dosáhli při výplatách týdenních,
čtrnáctidenních nebo dvacetiosmidenních v posledních dvanácti týdnech nebo při výplatách
měsíčních v posledních třech měsících, počítáno zpět ode dne onemocnění. Nepřihlíží
se však k výplatním obdobím, v nichž zaměstnanec neměl vůbec příjem nebo měl zmenšený
příjem proto, že nedosáhl takového počtu pracovních dnů jako ostatní zaměstnanci
téhož závodu. U zaměstnanců, kteří v rozhodném období ukončili učňovský (volontérský)
poměr, zjistí se rozhodný příjem pouze z těch výplatních období, v nich po celou
dobu pracovali již jako plně placení zaměstnanci. Nelze-li průměr příjmů zaměstnance
v rozhodném období zjistiti, stanoví se vyměřovací základ zaměstnance podle příjmu
stejně starého zaměstnance přibližně stejného druhu zaměstnání a se stejnou základní
mzdou. Jednorázové odměny, které se považují za příjem (§ 20), se započítávají poměrnou
částkou připadající na týden (měsíc). Ke změnám výdělku nastalým po vzniku pracovní
neschopnosti se přihlíží vždy, jde-li o zvýšení služebních požitků předem právně
zaručené nebo dosáhne-li zaměstnanec po přestupu k jinému zaměstnavateli vyššího
výdělku.
(4) Má-li zaměstnanec v době nemoci nárok na mzdu (plat), která mu
však není vyplácena, poskytne mu pojišťovna nemocenské již ode dne, kdy mzda (plat)
mu není placena. Pojišťovna je povinna zaměstnavatele o tom předem vyrozuměti. Podpůrčí
doba 365 dnů však tím nesmí být překročena. Zaměstnavatel je povinen nahraditi pojišťovně,
co v takovém případě zaměstnanci vyplatila. O této náhradě rozhoduje pojišťovna výměrem.
Náhrada se vymáhá stejně jako pojistné. Až do její výše zaniká nárok zaměstnancův
na mzdu (plat) vůči zaměstnavateli.
(5) Nárok na nemocenské nemají veřejní zaměstnanci (§ 7), kteří mají
v případě nemoci nárok na služební plat (příjem) aspoň po dobu jednoho roku.
(6) Pojištěnci uvedení v § 2, odst. 2, písm. b) a c) nemají nárok na
nemocenské.
§ 38
Doba, po kterou pojištěnci uvedení v § 2, odst. 1 nevykonávají činnost,
zakládající povinné pojištění, pro isolaci nařízenou podle zákonných předpisů o potírání
nakažlivých chorob, klade se pro nárok na nemocenské na roveň době neschopnosti k
práci pro nemoc podle § 36, odst. 1 a § 37, odst. 1 a 2.
§ 39
(1) Po dobu ústavního ošetřování není nároku na nemocenské.
(2) Doba nemoci, po kterou se poskytuje pouze mimoústavní ošetřování
v nemoci, se nezapočítává do podpůrčí doby.
(3) Doba ústavního ošetřování se započítává do podpůrčí doby.
§ 40
(1) Pojištěnci, který se stane pro nemoc znovu práce neschopným, započítávají
se do podpůrčí doby 365 dnů předcházející období, v nichž nu bylo poskytováno nemocenské
(ústavní ošetřování) pouze, pokud spadají do doby jednoho roku před vznikem nové
neschopnosti k práci. Toto započtení je však vyloučeno, vykonával-li pojištěnec po
dni, za který mu naposledy náleželo nemocenské, činnost zakládající povinné pojištění
aspoň po dobu, rovnající se součtu všech dnů, za které mu bylo v době jednoho roku
před touto novou neschopností k práci poskytováno nemocenské (ústavní ošetřování).
Rovněž se nezapočítává doba, za kterou bylo pojištěnci poskytováno nemocenské (ústavní
ošetřování) pro nemoc způsobenou pracovním úrazem.
(2) Doba pracovní neschopnosti, po kterou pojištěnci nenáleželo nemocenské
proto, že měl nárok na mzdu, se při počítání podpůrčí doby podle odstavce 1 posuzuje
jako doba, po kterou bylo poskytováno nemocenské. Totéž platí obdobně pro započítávání
prvních 42 dní pracovní neschopnosti podle § 37, odst. 1 a 2.
§ 41
Vznikne-li pojištěnci nárok na invalidní důchod (§ 63) v době, kdy
byl pro nemoc neschopen práce, trvá nárok na nemocenské až do uplynutí celkové podpůrčí
doby stanovené podle předchozích ustanovení.
§ 42
Nemocenské se vyplácí nejdříve ode dne, kdy bylo pojišťovně předloženo
potvrzení o pracovní neschopnosti způsobem předepsaným v léčebném řádu. Počala-li
pracovní neschopnost podle tohoto průkazu dříve, než byla nemoc hlášena pojišťovně
nebo příslušnému lékaři, a prokáže-li se, že včasné hlášení nebo předložení průkazu
bylo znemožněno, vyplatí se nemocenské nejdéle za dobu čtrnácti dnů před předložením
průkazu.
§ 43
Trvá-li neschopnost k práci déle než 91 dnů, zvyšuje se nemocenské
vyměřené podle § 36, odst. 2 po dobu další neschopnosti k práci o 10 %. Trvá-li neschopnost
k práci déle než 182 dny, zvyšuje se nemocenské po dobu další neschopnosti k práci
o 15 % původního nemocenského.
§ 44
Peněžité dávky v mateřství
(1) Porodí-li pojištěnka nebo rodinná příslušnice, náleží jí na každé
dítě porodné ve výši 2.500 Kčs.
(2) Pojištěnka, patřící k některé ze skupin uvedených v § 2, odst.
1, písm. a) až c) a v § 2, odst. 2, písm. a), která byla v posledních dvou letech
před porodem pojištěna alespoň 270 dní, má nárok na peněžitou pomoc v mateřství ve
výši nemocenského za 18 týdnů, v nichž došlo k porodu, nevykonávala-li v nich práce
zakládající povinné pojištění nebo nenáleží-li jí nemocenské. Tato doba se zkracuje
o dobu, po kterou má pojištěna z důvodu mateřství nárok na mzdu (služné, plat, služební
požitky). Ustanovení § 36 odst. 4 platí obdobně.
(3) Dávka podle odstavce 1 se poskytuje manželce nebo družce pojištěncově
i tenkráte, když pojištěnec zemřel v době 300 dnů, počítáno zpět od porodu.
Podpory při ústavním ošetřování
§ 45
(1) V době, ve které je zaměstnanec ošetřován ve veřejné nemocnici,
veřejné porodnici nebo v jiném ústavu, o němž tak stanoví léčebný řád, náleží rodinným
příslušníkům podpora ve výši jeho nároku na nemocenské (§ 36, odst. 1 až 4 a § 43).
(2) Nemá-li ošetřovaný zaměstnanec rodinných příslušníků, náleží mu
podpora ve výši poloviny nemocenského, nejvýše však 20 Kčs denně. Tato horní mez
může býti léčebným řádem zvýšena až na 30 Kčs denně.
(3) Podpora podle odstavců 1 a 2 se poskytuje ode dne a po dobu, po
kterou by ošetřovanému náleželo nemocenské. Podpora se nevyplácí za dobu, za kterou
je ošetřované poskytována peněžitá pomoc v mateřství.
§ 46
(1) V době, po kterou je zaměstnanec ošetřován v lázních nebo jiném
léčebném ústavu, než který je uveden v § 45, může pojišťovna, je-li toho třeba se
zřetelem k sociálním a hospodářským poměrům rodiny, poskytnouti rodinným příslušníkům
podporu až do výše jeho nároku na nemocenské.
(2) Je-li pojištěnec uvedený v § 2, odst. 1, písm. b) nebo c) ošetřován
v léčebném ústavu (§ 28, odst. 1 a 2) nebo v lázních, může pojišťovna poskytnouti
jeho rodinným příslušníkům peněžitý příspěvek v případech hodných zvláštního zřetele
a s ohledem na sociální a hospodářské poměry rodiny.
(3) Bližší podmínky a výši podpory a příspěvku stanoví léčebný řád.
§ 47
Zvláštní výpomoc při sociálních chorobách
Léčebným řádem může býti stanoveno, že se osobám postiženým některou
sociální chorobou poskytuje zvláštní peněžitá výpomoc ve výši a za podmínek v něm
stanovených.
§ 48
Náhrada za výpomoc v rodině
(1) Místo výpomoci v rodině podle § 31 může pojišťovna poskytnouti
peněžitou náhradu v částce 30 Kčs denně.
(2) Peněžitá náhrada se zvyšuje za třetí a každé další dítě (§ 54)
do dokonaného 14. roku věku o částku 10 Kčs denně. Peněžitá náhrada se zvýšením nesmí
však býti vyšší, než by bylo nemocenské (§§ 36 a 43) pojištěné osoby.
(3) Bližší určí léčebný řád.
§ 49
Pohřebné
(1) Zemřel-li pojištěnec v době, kdy měl nárok na dávky nemocenského
pojištění, nebo před uplynutím šesti měsíců ode dne, kdy mu byla právoplatně zastavena
výplata nemocenského, náleží jeho pozůstalým, kteří vypravili pohřeb, pohřebné 5.000
Kčs. Pozůstalými jsou manžel (druh), manželka (družka), děti, rodiče, děd a bába,
sourozenci, tchán, tchýně, zeť a snacha zemřelého.
(2) Nevypravila-li pohřeb některá z osob oprávněných podle předchozího
odstavce, má nárok na pohřebné osoba fysická nebo právnická, která obstarala pohřeb
na svůj náklad, aniž byla k tomu povinna podle smlouvy nebo podle zákona. Pohřebné
se vyplatí v tom případě jen do výše skutečných výloh za vypravení pohřbu, nejvýše
však v částce 2.500 Kčs. Na případný rozdíl mají nárok pozůstalí v pořadí uvedeném
v odstavci 1, jestliže žili s pojištěncem v době jeho úmrtí ve společné domácnosti.
(3) Vypravil-li pojištěnec pohřeb rodinnému příslušníku, náleží mu
pohřebné, a to byl-li zemřelý mladší dvou let, v částce 500 Kčs, byl-li mladší čtrnácti
let, v částce 1.000 Kčs, jinak v částce 1.300 Kčs, šlo-li o zemřelou manželku nebo
družku, ve výši 1.500 Kčs.
§ 50
Vláda může nařízením stanoviti odchylně od předchozích ustanovení
výši peněžitých dávek nemocenského pojištění, jakož i stupně a hranice vyměřovacího
základu (§ 36, odst. 2) rozhodného pro jejich výměru.
§ 51
Ministr sociální péče může na návrh Ústřední národní pojišťovny a
po slyšení jednotné odborové organisace a vrcholných zájmových organisací stanoviti
vyhláškou v Úředním listě, že pojištěncům nebo rodinným příslušníkům se poskytují
mimo dávky nemocenského pojištění podle předchozích ustanovení jiné dávky sledující
účel nemocenského pojištění. Podmínkou zavedení nové dávky jest, aby bezpečnostní
fond dosáhl stanovené výše (§ 203) a hospodářské výsledky se zřetelem k hospodářskému
plánu (§ 200) dovolovaly zavedení nových dávek.
Společná ustanovení o dávkách nemocenského pojištění
§ 52
Ochranná lhůta
(1) Nárok na dávky nemocenského pojištění náleží, jestliže skutečnost
podmiňující nápad dávky nastala v době pojištění nebo v ochranné lhůtě.
(2) Ochranná lhůta u zaměstnanců jest doba po zániku pojištění rovnající
se době, po kterou byl pojištěnec naposledy nepřetržitě povinně pojištěn; ochranná
lhůta činí však nejvýše šest týdnů od výstupu ze zaměstnání.
(3) zrušen
(4) Ustanovení odstavce 2 platí obdobně o důchodcích (§ 8); u nich
končí ochranná lhůta vždy uplynutím šesti týdnů ode dne zániku pojištění.
(5) Počne-li osoba v ochranné lhůtě vykonávati činnost zakládající
povinné pojištění, staví se běh ochranné lhůty po dobu výkonu této činnosti. Běh
ochranné lhůty se staví obdobně po dobu výkonu vojenské služby (cvičení). Ochranná
lhůta získaná novým pojištěním se připočítává k nevyčerpanému zbytku dřívější ochranné
lhůty až do nejvyšší výměry šesti týdnů.
(6) U pojištěnky (§ 3), která pro těhotenství vystoupila ze zaměstnání
nebo přestala z téhož důvodu natrvalo vykonávati činnost zakládající povinné pojištění
podle § 2, odst. 1, písm. b) a c), činí ochranná lhůta vždy šest měsíců.
(7) Po dobu, po kterou je pojištěnec oprávněn požadovati dávky nemocenského
pojištění, trvá nárok na dávky též pro rodinné příslušníky.
§ 53
Dávky osob vykonávajících několik činností
(1) Vykonával-li pojištěnec zároveň několik činností zakládajících
povinné pojištění, přiznají se dávky jen jednou. Peněžité dávky se vyměří podle součtu
všech vyměřovacích základů. Při tom zůstávají nedotčena ustanovení o vzniku a podmínkách
nároku z jednotlivých činností; k sečítání vyměřovacích základů dojde teprve, až
se splní podmínky pro vznik nároku i z další činnosti.
(2) Pojištěnci, který vykonával několik činností zakládajících pojištění
a přestal vykonávati některou z nich, zůstává zachována ochranná lhůta a nároky plynoucí
z této činnosti, i když je pro jinou činnost dále pojištěn
§ 54
Rodinní příslušníci
(1) Za rodinné příslušníky podle tohoto zákona se pokládají, žijí-li
ve společné domácnosti s pojištěncem a nejsou-li sami pojištěni podle tohoto zákona:
a) manželka (manžel)
b) družka (druh), pokud žila s pojištěncem ve společné domácnosti
alespoň šest měsíců před nápadem dávky,
c) děti manželské i nemanželské, pastorci
a osvojenci do dokonaného 16. roku,
d) děti ve věku od 16. do 25. roku, připravují-li
se soustavně na budoucí životní povolání studiem nebo jiným školením (výcvikem),
e)
děti bez věkového omezení, pokud si pro tělesnou nebo duševní vadu vlastní práci
nemohou opatřiti výživu nebo pokud je na ně vypláceno výchovné (§ 68).
(2) Za rodinné příslušníky se dále pokládají, nejsou-li sami pojištěni
podle tohoto zákona, žijí-li ve společné domácnosti s pojištěncem a jsou-li na něho
výživou převážně odkázáni:
a) rodiče, prarodiče, tchán, tchýně,
b) schovanci, sourozenci
a vnuci za podmínek uvedených v odstavci 1, písm. c) až e), pokud žili s pojištěncem
ve společné domácnosti alespoň šest měsíců před nápadem dávky,
c) sestra nebo dcera
pojištěncova, vede-li pojištěnci domácnost a žila-li s ním ve společné domácnosti
alespoň šest měsíců před nápadem dávky,
d) rozvedená manželka (manžel), má-li manžel
vůči ní vyživovací povinnost.
(3) Podmínka společné domácnosti se pokládá za splněnou i tehdy, žijí-li
manželka (manžel) nebo děti odděleně z důvodů výchovy dětí, bytové tísně, z důvodů
zdravotních, hospodářských, vzdělávacích nebo podobných závažných důvodů.
(4) Podmínka společné domácnosti nemusí býti splněna u rodičů, prarodičů,
tchána, tchýně a u rozvedené manželky (manžela).
Lékařská služba
§ 55
(1) Pojištěnci mají nárok na lékařské ošetřování lékařem svobodně zvoleným
ze smluvních (§ 197) lékařů pojišťovny (organisovaná svobodná volba lékaře).
(2) Pojmu svobodné volby lékaře se nepříčí, omezí-li ji pojišťovna
léčebným řádem na volbu mezi lékaři provozujícími praxi v určitém obvodu nebo váže-li
změnu lékaře pojištěncem během jedné nemoci nebo časového období na svůj souhlas.
Při tom však musí býti zajištěna pojištěnci možnost vyhledati lékařskou pomoc u nepříslušného
smluvního lékaře ve zvláštních případech stanovených v léčebném řádu.
(3) Pojištěnci, kteří se nepodrobí ustanovením odstavců 1 a 2 nebo
ustanovením léčebného řádu je provádějícím, jsou povinni zaplatiti ze svého zvýšené
náklady spojené s jejich léčením.
(4) Není-li možno lékařskou pomoc zajistiti organisovanou svobodnou
volbou podle odstavců 1 a 2 pro nedostatek osobních nebo věcných předpokladů, může
pojišťovna, pokud překážky trvají, organisovati poskytování lékařské pomoci jako
přechodné opatření jinak.
(5) Pojišťovna nehradí náklady vzniklé léčením pojištěnce na soukromý
účet nebo u nepříslušného smluvního lékaře, leč by šlo o případ první pomoci nebo
o zvláštní případy stanovené léčebným řádem podle odstavce 2 a pojištěnec požádal
pojišťovnu o náhradu těchto nákladů. V tomto případě náleží pojištěnci náhrada do
výše částky, kterou by pojišťovna sama zaplatila smluvnímu lékaři.
(6) Ustanovení předchozích odstavců platí i pro ošetřování rodinných
příslušníků.
(7) Způsob a podmínky zajištění lékařské služby v závodech upraví ministerstvo
práce a sociální péče v dohodě s ministerstvem zdravotnictví a po slyšení jednotné
odborové organisace; při tom se může odchýliti od ustanovení odstavce 1.
§ 56
Na určitý způsob léčení nebo ústavního ošetřování požadovaný pojištěncem
nebo rodinným příslušníkem není právního nároku. Tím není dotčeno ustanovení § 27,
odst. 1.
§ 57
(1) Pojišťovna hradí nutné náklady za dopravu hromadným dopravním prostředkem
v nejnižší třídě do nejbližší vhodné nemocnice nebo do léčebného a ošetřovacího ústavu,
porodnice nebo ústavu pro choromyslné a zpět. Náklad na dopravu jiným než hromadným
dopravním prostředkem hradí pojišťovna jen v případě, když tato doprava byla nutná.
(2) Vhodnou nemocnicí je nemocnice nejbližší působišti nebo pobytu
nemocného, po případě místu onemocnění, která je tak vybavena, že může poskytnouti
ošetření odpovídající ustanovení § 27, odst. 1, věty druhé.
(3) Léčebný řád stanoví, za jakých podmínek a v jaké výši může pojišťovna
uhraditi mimo případy uvedené v odstavcích 1 a 2 náklady dopravy do léčebných ústavů
a lázní.
(4) Pojišťovna hradí za podmínek stanovených léčebným řádem nutné náklady
dopravy nemocných k lékaři k ošetření nařízenému lékařem a k vyšetření, včetně periodických
prohlídek.
§ 58
(1) Pojišťovna je oprávněna kontrolovati nemocné svými důvěrnými lékaři
a dohlížeti na ně jinými svými zmocněnci, a to i návštěvami v bytě.
(2) Vzepře-li se nemocný dozoru podle odstavce 1 nebo neřídí-li se
ustanoveními léčebného řádu, může mu býti peněžitá dávka zcela nebo zčásti odepřena.
Na tyto následky je nutno nemocného předem upozorniti.
(3) Bylo-li odepřeno nemocenské podle odstavce 2, náleží rodinným příslušníkům
pojištěncovým podpora nejméně ve výši jeho poloviny.
§ 59
Léčebný řád
(1) Ústřední národní pojišťovna vydá léčebný řád po slyšení jednotné
odborové organisace, vrcholných zájmových organisací a po schválení ministerstvy
sociální péče a zdravotnictví.
(2) Léčebný řád upravuje způsob poskytování dávek a povinnosti pojištěnců,
zaměstnavatelů, lékařů a ostatních činitelů zdravotní služby v dávkovém řízení.
(3) Léčebný řád upravuje blíže zejména:
a) způsob a podmínky, za
kterých se poskytují věcné dávky, jakož i podmínky pro náhradu cestovních výloh,
b) za jakých předpokladů a v jakém rozsahu se poskytuje ošetřování odbornými lékaři,
c) způsob, jakým se hlásí neschopnost k práci a jakým se uplatňuje nárok na dávky,
d) povinnosti pojištěnce, lékaře a zaměstnavatele hlásiti onemocnění a úraz, jakož
i počátek a konec pracovní neschopnosti,
e) rozsah povinnosti pojišťovny hraditi
náklady desinfekce při nakažlivých chorobách,
f) podmínky, za kterých se poskytuje
umělá náhrada chrupu v jiném než jednoduchém provedení,
g) účast pojišťovny při provádění
preventivní péče,
h) podmínky, způsob a rozsah provádění péče o povolání osob se
sníženou pracovní schopností,
ch) podmínky a výši náhrady, kterou pojišťovna poskytne
onemocnělému mimo území Československé republiky za nutné náklady, jež pojištěnec
za ošetřování v nemoci zaplatil ze svého.
DRUHÝ ODDÍL
Dávky důchodového pojištění
§ 60
(1) V důchodovém pojištění se poskytují tyto dávky:
a) starobní důchod,
b) invalidní důchod,
c) důchod manželky,
d) vdovský důchod,
e) důchod družky,
f)
sirotčí důchod,
g) výbavné,
h) odškodnění za pracovní úrazy,
ch) sociální důchod.
(2) Dále se poskytují tato zvýšení důchodů:
a) výchovné,
b) zvýšení
pro bezmocnost.
§ 61
Základní podmínka nároků
(1) Pro vznik nároku na dávky uvedené v § 60, odst. 1, písm. a) až g) je
třeba, aby pojištěnec byl v posledních pěti letech přede dnem nápadu dávky (§ 90,
odst. 1) nebo před svou smrtí pojištěn alespoň čtyři roky.*)
(2) Získal-li pojištěnec v pojištění alespoň jeden rok, kladou se na
roveň dobám pojištění vyžadovaným v odstavci 1 tyto náhradní doby, pokud spadají
do období pěti let uvedeného v odstavci 1:
a) doba studia na středních, odborných
nebo vysokých školách po dokončení 15. roku věku, nejdéle do 25. roku věku, dále
doba pozdějšího normálního studia na školách odborných. Zdrží-li se studium výkonem
branné povinnosti, prodlužuje se tato doba o dobu jejího výkonu,
b) doba vojenské
služby v československé nebo spojenecké armádě konané z jakéhokoliv důvodu, jakož
i doba služby v branné moci (§ 3 branného zákona republiky Československé ze dne
19. března 1920, č. 193 Sb. a §§ 66 a 67 zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb.,
o obraně státu), pokud je jí pojištěnec odňat svému povolání,
c) doba nezaviněné
nezaměstnanosti, jsou-li u pojištěnce splněny podmínky předpisů o řízení práce a
o včleňování do ní,
d) doba pracovní neschopnosti, v níž měl pojištěnec nárok na
dávky nemocenského pojištění,
e) doba, po kterou byly vypláceny opakující se peněžité
dávky národního pojištění,
f) doba manželského soužití pojištěnky, které později
zaniklo smrtí, rozlukou nebo rozvodem, nebo doba, po kterou pojištěnka pečovala alespoň
o dvě děti ve stáří do osmi let věku, jestliže tyto doby předcházely její povinné
pojištění, které trvalo alespoň jeden rok.
(3) Kryjí-li se pojištěné doby a náhradní doby, lze je počítati jen jednou.
(4) Trvalo-li pojištění alespoň 10 let, pokládá se podmínka odstavce 1
vždy za splněnou, je-li doba od prvého vstupu do pojištění do dne nápadu dávky nebo
smrti pojištěncovy vyplněna ze čtyř pětin pojištěním, s tím omezením, že doba od
zániku pojištění do dne nápadu dávky nebo smrti pojištěncovy nesmí býti delší pěti
let.
(5) Vláda určí nařízením, jakým způsobem se splňují podmínky odstavce 1
u zaměstnanců sezonních a u osob zaměstnaných střídavě u různých zaměstnavatelů,
(6) Nastane-li invalidita nebo smrt pojištěncova, jehož pojištění trvalo
alespoň jeden rok, do dokonaného 21. roku jeho věku, považuje se podmínka odstavce
1 za splněnou.
(7) Nastane-li invalidita nebo smrt pracovním úrazem (nemocí z povolání),
považuje se podmínka odstavce 1 vždy za splněnou.
(8) Nastane-li invalidita nebo smrt pojištěnky při těhotenství, porodu
nebo šestinedělí a trvalo-li pojištění alespoň jeden rok, považuje se podmínka ustanovení
odstavce 1 za splněnou. Toto ustanovení neplatí, nastala-li invalidita nebo smrt
svévolným přerušením těhotenství.
§ 62
Starobní důchod
(1) Nárok na starobní důchod má pojištěnec, který dosáhl věku alespoň 65
let, nepožívá invalidního důchodu (§ 63) a nevydělává více než polovinu průměrného
ročního výdělku podle § 71, odst. 5.
(2) Nárok na starobní důchod má dále pojištěnec, který dosáhl věku alespoň
60 let, nepožívá invalidního důchodu a nevydělává více než polovinu průměrného ročního
výdělku podle § 71, odst. 5, byl-li pojištěn alespoň dvacet let podle § 2, odst.
1; doba dobrovolného pokračování v pojištění podle § 148 se do těchto dvaceti let
započítává nejvýše ve výměře pěti let.
§ 63
Invalidní důchod
(1) Nárok na invalidní důchod má pojištěnec, u něhož již před nápadem starobního
důchodu nastala ztráta nebo podstatný pokles výdělku jako následek nepříznivého zdravotního
stavu (nemoci nebo poklesu tělesných či duševních schopností), je-li tento stav trvalý.
Za trvalý se pokládá zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy pravděpodobně
potrvá déle než rok.
(2) Ztrátou výdělku jest, je-li pojištěnec nucen zanechati výdělečné činnosti
a nemůže-li vykonávati ani jinou výdělečnou činnost, přiměřenou jeho dosavadnímu
povolání.
(3) Podstatným poklesem výdělku jest, nevydělá-li pojištěnec ve svém povolání
nebo v jiném zaměstnání a nemůže-li ve svém dosavadním zaměstnání ani v jiném zaměstnání,
přiměřeném jeho dosavadnímu povolání, vydělati více než polovinu svého průměrného
ročního výdělku podle § 71, odst. 5.
(4) Nárok na invalidní důchod podle odstavce 1 má také pojištěnec, který
opustil svou výdělečnou činnost z jiného důvodu, než pro nepříznivý zdravotní stav,
nastal-li takový zdravotní stav do dvou let po opuštění výdělečné činnosti.
(5) Je-li pojištěnec následkem nepříznivého zdravotního stavu trvale neschopen
jakékoliv výdělečné činnosti, pokládají se podmínky odstavců 1 až 3 vždy za splněné.
§ 64
Důchod manželky
(1) Manželka pojištěncova (důchodcova), jejíž manželství trvalo alespoň
jeden rok a která pro svůj nepříznivý zdravotní stav (nemoc nebo pokles tělesných
či duševních schopností), nastalý za manželského soužití, nevykonává a ani trvale
vykonávati nemůže obvyklé práce spojené s vedením domácnosti a není výdělečně činná,
má nárok na důchod manželky.
(2) Nárok na důchod podle odstavce 1 má též manželka pojištěncova (důchodcova),
jejíž manželství trvalo alespoň jeden rok a která za trvání manželského soužití dosáhla
65 let věku a není výdělečně činná.
(3) Nárok na důchod podle odstavců 1 a 2 nezaniká skončením manželského
soužití.
(4) Za podmínek uvedených v odstavcích 1 až 3 má nárok na tento důchod
také družka pojištěncova (důchodcova), jsou-li u ní splněny obdobně podmínky § 66.
(5) Nárok na tento důchod nenáleží, požívá-li manželka (družka) důchodu
podle § 62, 63, 65 nebo 66 nebo důchodu z veřejného pensijního zaopatření.
§ 65
Vdovský důchod
(1) Nárok na vdovský důchod má vdova po pojištěnci (důchodci) po dobu jednoho
roku po jeho smrti, trvalo-li její manželství s ním alespoň jeden rok; uzavřela-li
však manželství po 60. roce věku pojištěnce (důchodce), jestliže manželství trvalo
alespoň dva roky. Podmínka manželského soužití podle předchozích vět se pokládá vždy
za splněnou, narodilo-li se z manželství dítě nebo nastala-li smrt pojištěncova (důchodcova)
následkem úrazu.
(2) Nárok na vdovský důchod i po zániku nároku na důchod podle odstavce
1 má vdova:
a) jejíž manželství s pojištěncem trvalo aspoň patnáct let,
b) která
je invalidní,
c) která dosáhla 45 let věku,
d) která pečuje alespoň o jedno dítě
pojištěncovo, na něž je nárok na výchovné.
(3) Splní-li se některá z podmínek uvedených v odstavci 2, písm. b) až
d) po smrti pojištěncově (důchodcově), vzniká nárok na vdovský důchod ode dne jejího
splnění.
(4) Nárok na důchod podle odstavce 2, písm. b) a d) zaniká odpadnutím podmínek
tam uvedených. Požívala-li však vdova tohoto důchodu po dobu aspoň pěti let, trvá
nárok na důchod i po dopadnutí těchto podmínek.
(5) Invalidní je vdova, která je pro svůj nepříznivý zdravotní stav trvale
(§ 63, odst. 1) nezpůsobilá vykonávati zaměstnání přiměřené jejím silám, schopnostem
a životnímu postavení.
(6) Nárok na vdovský důchod má, jsou-li u ní splněny podmínky předchozích
odstavců, též žena, jejíž manželství s pojištěncem (důchodcem) bylo rozvedeno nebo
rozloučeno, jestliže se znovu neprovdala a pojištěnec (důchodce) měl vůči ní vyživovací
povinnost.
(7) Jestliže vdova, která opětovně ovdověla, nemá po svém posledním manželu
nárok na vdovský důchod nebo má nárok na vdovský důchod nižší, než jaký by plynul
z pojištění dřívějšího manžela, náleží jí ode dne nového ovdovění vdovský důchod,
který zanikl provdáním (§ 91, odst. 4).
§ 66
Důchod družky
Družce zemřelého pojištěnce (důchodce), která
a) žila s pojištěncem
(důchodcem) aspoň deset let do dne smrti ve společné domácnosti a byla výživou na
něho převážně odkázána, nebo
b) žila s pojištěncem (důchodcem) aspoň tři roky do
dne jeho smrti ve společné domácnosti a je matkou jeho dítěte, které by mělo po něm
nárok na sirotčí důchod (§ 67),
náleží důchod družky, jsou-li u ní splněny též obdobně
podmínky stanovené v § 65 a nemá-li nárok na důchod vdovský. § 67
Sirotčí důchod
(1) Nárok na sirotčí důchod má oboustranně osiřelé dítě pojištěncovo (důchodcovo).
Nárok na sirotčí důchod má dále jednostranně osiřelé dítě pojištěncovo (důchodcovo),
nepečuje-li o ně pozůstalá vdova (družka) nebo je-li nemanželským dítětem pojištěnky
(důchodkyně), nebo bylo-li převážně odkázáno na výdělek nebo důchod zemřelé manželské
matky.
(2) Po nemanželském otci je nárok na sirotčí důchod, bylo-li otcovství
soudně zjištěno nebo mimosoudně pojištěncem (důchodcem) uznáno.
(3) Zanechal-li pojištěnec (důchodce) osiřelé vnuky nebo osiřelé pastorky,
mají tyto děti nárok na sirotčí důchod, byly-li výživou převážně odkázány na zemřelého.
(4) Osiřelí osvojenci mají nárok na sirotčí důchod, byla-li smlouva o osvojení
uzavřena alespoň půl roku před osvojitelovou smrtí nebo před nápadem důchodu.
(5) Nárok na sirotčí důchod mají osiřelí schovanci po pěstounovi, poskytoval-li
jim pěstoun bezplatně výživu alespoň půl roku před svou smrtí nebo před nápadem důchodu
a byli-li výživou převážně na něho odkázáni.
(6) Po několika pojištěncích (důchodcích) náleží témuž dítěti jen jediný
sirotčí důchod, a to nejvyšší.
(7) Nárok na sirotčí důchod náleží do 16. roku věku dítěte. Po dosažení
tohoto věku lze vypláceti sirotčí důchod nejdéle do 25. roku věku:
a) nemůže-li
si dítě pro nemoc nebo tělesnou či duševní vadu vlastní prací opatřiti výživu, nebo
b) připravuje-li se dítě soustavně na budoucí životní povolání studiem nebo jiným
školením (výcvikem). Nemůže-li dítě skončiti školení nebo výcvik do 25. roku věku
pro výkon branné povinnosti, prodlužuje se doba, po kterou lze vypláceti sirotčí
důchod, o dobu, po kterou se tato povinnost koná.
§ 68
Výchovné
(1) Důchody uvedené v § 60 se zvyšují o výchovné na každé dítě (§ 67, odst.
2 až 5), o které důchodce pečuje. Na dítě, které má nárok na důchod sirotčí podle
§ 67, nárok na výchovné nepřísluší.
(2) Výchovné náleží ve výši rodinných přídavků podle zákona ze dne 13.
prosince 1945, č. 154 Sb., o rodinných přídavcích některých osob pojištěných pro
případ nemoci, ve znění zákonů jej měnících a doplňujících. Výchovné k vdovskému
důchodu činí však nejméně 300 Kčs měsíčně na každé dítě.
(3) Mělo-li by nárok na výchovné na totéž dítě několik osob, náleží výchovné
jen té z nich, která má dítě v přímém zaopatření.
(4) Po dokončení 16. roku věku dítěte lze výchovné vypláceti za stejných
podmínek jako důchod sirotčí (§ 67, odst. 7).
§ 69
Zvýšení pro bezmocnost
Důchody mohou býti zvýšeny až o polovinu, je-li důchodce trvale tak bezmocný,
že potřebuje ošetření a obsluhy jinou osobou. Důchod sirotčí lze zvýšiti pro bezmocnost
až od sedmého roku věku. Stejně lze zvýšiti pro bezmocnost dítěte výchovné (§ 68).
§ 70
Výbavné
(1) Nárok na výbavné má pojištěnec (důchodce), který uzavře sňatek.
(2) Při opětném sňatku náleží výbavné jen, byl-li nový sňatek uzavřen po
uplynutí alespoň tří let po předcházejícím sňatku.
(3) Výbavné činí 5.000 Kčs a náleží tomu z manželů, u něhož jsou splněny
podmínky nároku. Jsou-li splněny u obou, náleží výbavné manželce.
Výše důchodů
§ 71
(1) Starobní (invalidní) důchod se skládá z částky základní a z částek
zvyšovacích.
(2) Základní částka činí ročně 8.400 Kčs a 20 % průměrného ročního výdělku
podle odstavce 5.
(3) Zvyšovací částky za prvních dvacet let pojištění činí 0.4 % průměrného
ročního výdělku za každý rok. Zvyšovací částky za každý další rok pojištění činí
0.8 % průměrného ročního výdělku. Za doby pojištění po 60. roce věku činí roční zvyšovací
částky 2 % průměrného ročního výdělku. Dobám pojištění se kladou na roveň doby náhradní
uvedené v § 61, odst. 2, písm. a) až d). Ustanovení § 61, odst. 3 platí obdobně.
Úhrn zvyšovacích částek činí nejméně 8 % průměrného ročního výdělku.
(4) Při zjišťování doby rozhodné pro výměru zvyšovacích částek se úhrnná
doba vyjádří v letech tak, že 35 dnů činí jeden rok a zbytek se počítá za celý rok.
Pro zaměstnance sezonní stanoví na návrh Ústřední národní pojišťovny po slyšení jednotné
odborové organisace ministr sociální péče jiný způsob zjištění doby pojištění a náhradních
dob pro výměru zvyšovacích částek.
(5) Průměrným ročním výdělkem se rozumí roční průměr vyměřovacích základů
(§ 20) za posledních pět kalendářních let před nápadem dávky, po případě za menší
počet let, netrvalo-li pojištění tak dlouho. Kalendářní rok prvního vstupu do pojištění
a kalendářní roky před rokem 1946 se nepočítají. Byl-li poslední rok před nápadem
dávky nebo rok, v němž dávka napadla, zároveň rokem prvního vstupu do pojištění,
stanoví se průměrný roční výdělek z celé doby pojištění. Je-li roční průměr vyměřovacích
základů za posledních deset kalendářních let, po případě za menší počet let, netrvalo-li
pojištění tak dlouho, větší než průměr za posledních pět let, rozumí se průměrným
ročním výdělkem roční průměr za tuto delší dobu. K náhradním dobám (§ 61, odst. 2)
se při výpočtu průměrného ročního výdělku nehledí. Takto vypočtený průměrný výdělek
se zaokrouhluje na celé stovky korun směrem nahoru.
(6) U pojištěnců mladších 21 let se pokládá, je-li to pro ně příznivější,
za průměrný roční výdělek pravidelný nejnižší pracovní výdělek, jehož dosahuje 21letý
plně placený zaměstnanec stejného zaměstnání v témže nebo jiném podniku téhož nebo
podobného druhu.
(7) Pro doby dobrovolného pokračování v pojištění (§ 148) platí vyměřovací
základ, podle něhož bylo placeno pojistné.
(8) Starobní (invalidní) důchod vyměřený podle odstavců 1 až 7, činí
nejvýše 85 % průměrného ročního výdělku, nejméně však 9.600 Kčs ročně.
(9) Jsou-li u pojištěnce splněny podmínky § 61, odst. 1 nebo 4 pouze
s přihlédnutím k činnosti zakládající pojištění podle § 2, odst. 1, písm. b) nebo
c) a nebyl-li přihlášen k tomuto pojištění včas nebo alespoň půl roku před nápadem
dávky, činí jeho starobní (invalidní) důchod pouze 8.400 Kčs.
§ 72
(1) Je-li starobní nebo invalidní důchodce pojištěn po dobu alespoň dvou
let a vznikne mu nárok na důchod podle § 62 nebo § 63 na podkladě tohoto nového pojištění,
zvyšuje se původně vyměřený důchod o zvyšovací částky podle § 71, odst. 3, věty první
za dobu tohoto nového pojištění, vyměřené z průměrného ročního výdělku tohoto pojištění.
Ustanovení § 71, odst. 3, poslední věty zde neplatí.
(2) Je-li poživatel odpočivných (zaopatřovacích) platů z veřejného pensijního
zaopatření z vlastního služebního poměru povinně pojištěn podle § 2, odst. 1 a vznikne
mu z tohoto pojištění nárok na důchod podle § 62 nebo § 63, náleží mu tento důchod
pouze ve výši zvyšovacích částek podle § 71, odst. 3, vět první až čtvrté.
§ 74
(1) Důchod vdovský a důchod družky se vyměřují z důchodu starobního (invalidního),
na který by měl pojištěnec (důchodce) nárok v době smrti, bez výchovného a bez zvýšení
pro bezmocnost.
(2) Důchod vdovy (družky) podle § 65, odst. 1 a odst. 2, písm. b) až
d) činí 70 % důchodu starobního (invalidního).
(3) Důchod vdovy (družky) podle § 65, odst. 2, písm. a) činí 50 % důchodu
starobního (invalidního).
(4) Důchod vyměřený podle odstavců 2 a 3 činí však nejméně 8.400 Kčs
ročně, a to i tehdy, jde-li o poměrný důchod podle odstavce 6.
(5) Vdovský důchod přiznaný původně podle odstavce 3 se vyměří znovu
podle odstavce 2 ode dne, kdy u vdovy jsou splněny podmínky podle § 65, odst. 2,
písm. b) až d). Požívala-li vdova důchodu podle odstavce 2 po dobu alespoň pěti let,
nemůže jí býti vdovský důchod snížen proto, že odpadly podmínky podle § 65, odst.
2, písm. b) nebo d).
(6) Jestliže vedle vdovy, která má nárok na vdovský důchod, jest žena,
které náleží nárok na důchod podle § 65, odst. 6, vyměřuje se důchod takto oprávněných
žen poměrnou částí celého vdovského důchodu podle počtu let, která oprávněná strávila
v manželství s pojištěncem (důchodcem). K době po rozvodu manželství se při tom nepřihlíží.
Totéž platí obdobně, je-li vedle ženy oprávněné podle § 65, odst. 6 družka oprávněná
podle § 66. Důchod se však podle předchozích vět nekrátí, pečuje-li důchodkyně o
pojištěncovo dítě.
(7) Je-li tu vedle oprávněné vdovy družka (§ 66), činí její důchod 8.400
Kčs ročně.
Odškodnění za pracovní úrazy
§ 76
(1) Pojištěncům podle § 2, odst. 1, písm. a) a c) a jejich pozůstalým
se poskytuje za tělesné zranění nebo usmrcení pracovním úrazem odškodnění podle §§
77 až 88.
(2) Stejné nároky mají též zaměstnanci vyslaní tuzemským zaměstnavatelem
na práci do ciziny, nejsou-li povinně pojištěni proti úrazu podle předpisů státu,
na jehož území pracují, i když jinak nepodléhají povinnému pojištění podle tohoto
zákona; také pozůstalí po nich mají nároky jako pozůstalí uvedení v odstavci 1.
(3) Osobám, které utrpí úraz při příležitostné práci, může býti přiznáno
odškodnění podle § 77 až 88; bližší podmínky stanoví Ústřední národní pojišťovna
směrnicemi, které vydá po slyšení jednotné odborové organisace a vrcholných zájmových
organisací se schválením ministerstev sociální péče a financí.
§ 77
Pracovním úrazem jest úraz, který utrpěl pojištěnec
a) při výkonu
svého zaměstnání nebo v souvislosti s ním, počítajíc v to cestu do práce a zpět,
pokud ji pojištěnec podstatně nepřeruší z důvodů nesouvisících se zaměstnáním;
b)
při výkonech, k nimž byl přibrán mimo zaměstnání, zakládající povinné pojištění,
zaměstnavatelem nebo jeho jménem nebo osobou nadřízenou pojištěnci v pracovním poměru;
c) při vzájemném vypomáhání v zemědělských pracích, při živelních pohromách nebo
při hromadné pomoci v zájmu celku.
§ 78
(1) Pracovním úrazům se kladou na roveň nemoci z povolání. Za nemoci
z povolání se pokládají nemoci uvedené v příloze k tomuto zákonu, byly-li způsobeny
výkonem zaměstnání v podnicích, které uvádí tato příloha u jednotlivých nemocí.
(2) Vláda může připojený seznam nemocí z povolání doplňovati a měniti
nařízením.
(3) Vyšetřující lékař je povinen oznámiti onemocnění nemocí z povolání
i podezření jejího vzniku jednak nemocnému, který mu toto oznámení musí písemně potvrditi,
jednak pojišťovně a lékaři pověřenému živnostenskou inspekcí.
§ 79
Nezpůsobil-li pracovní úraz smrt pojištěncovu, posuzuje se stupeň následků
úrazu podle výše a trvání ztráty výdělečné schopnosti; při tom se přihlíží též k
zohyždění způsobenému úrazem.
§ 80
(1) Byla-li úrazem způsobena ztráta aspoň 10 %, avšak méně než 20 % výdělečné
schopnosti, náleží zraněnému jednorázové úrazové odškodné.
(2) Byla-li úrazem způsobena ztráta výdělečné schopnosti aspoň 20 %,
náleží zraněnému úrazový důchod.
§ 81
(1) Úrazový důchod se vyplácí ode dne následujícího po zastavení nemocenského
nebo po skončení ošetřování v nemoci.
(2) Nárok na jednorázové úrazové odškodné vzniká dnem, kdy ztráta výdělečné
schopnosti nabude trvalé povahy, nejpozději však uplynutím jednoho roku od skončení
ošetřování v nemoci.
§ 82
Úrazový důchod činí, je-li zraněný pro úraz
a) úplně výdělečně neschopný,
dvě třetiny průměrného ročního výdělku stanoveného podle § 71, odst. 5 a 6 (plný
úrazový důchod),
b) částečně výdělečně neschopný, onu část plného důchodu, která
odpovídá stupni ztráty výdělečné schopnosti (částečný úrazový důchod).
§ 83
Jednorázové úrazové odškodné činí trojnásobek ročního důchodu vypočteného
podle § 82, písm. b).
§ 84
(1) Změní-li se stupeň ztráty výdělečné schopnosti, podle něhož byl přiznán
úrazový důchod, rozhodne se o nároku na odškodnění (§§ 80, 82, a 83) znovu.
(2) Byl-li nárok na odškodnění zamítnut, protože úraz nezpůsobil ztrátu
výdělečné schopnosti aspoň 10 %, nebo bylo-li vyplaceno jednorázové úrazové odškodné
podle § 83, náleží při zhoršení následků úrazu úrazový důchod jen za podmínky uvedené
v § 80, odst. 2.
§ 85
(1) Je-li výdělečná schopnost zraněného zmenšena pracovním úrazem o méně
než 10 %, poskytuje se odškodnění jen tehdy, je-li výdělečná schopnost zmenšena také
jiným pracovním úrazem nebo několika pracovními úrazy a úhrnná ztráta výdělečné schopnosti
dosahuje aspoň 10 %. Nevznikl-li nárok na odškodnění za tyto dřívější úrazy, protože
ztráta výdělečné schopnosti nedosahovala 10 %, vyměří se u pozdějšího úrazu odškodnění
podle úhrnné ztráty výdělečné schopnosti. Toto ustanovení platí i při souběhu úrazů
nastalých za účinnosti tohoto zákona s úrazy, nastalými za účinnosti dosavadních
předpisů o úrazovém pojištění.
(2) Bylo-li při několika úrazech za některý z nich již poskytnuto jednorázové
úrazové odškodné, náleží odškodnění jen ve výši rozdílu mezi odškodněním za úhrnnou
ztrátu výdělečné schopnosti a odškodným již poskytnutým.
§ 86
Sejde-li se nárok na úrazový důchod pro zraněného s nárokem na důchod
invalidní nebo starobní, odpočívá nárok na úrazový důchod a invalidní (starobní)
důchod se zvyšuje při ztrátě výdělečné schopnosti způsobené úrazem od 20 % do 60
% o 15 %, nad 60 % do 80 % o 25 %, a nad 80 % o 40 % plného úrazového důchodu. Takto
zvýšený důchod nesmí však býti nižší, než úrazový důchod podle § 82 a nesmí přesahovati
85 % průměrného ročního výdělku podle § 71, odst. 5 a 6.
§ 87
(1) Nastala-li pracovním úrazem pojištěncova smrt, přísluší pozůstalé
vdově nebo družce (§ 66) jednorázové odškodné ve výši 50 % a na každé dítě zemřelého,
o které pečuje, jednorázové odškodné ve výši 10 % průměrného ročního výdělku zemřelého
(§ 71, odst. 5 a 6).
(2) Oboustranně osiřelému dítěti zemřelého přísluší jednorázové odškodné
ve výši 20 % ročního výdělku zemřelého (§ 71, odst. 5 a 6).
(3) Vdovský důchod, důchod družky a důchod sirotčí podle tohoto zákona
se zvyšují, nastala-li smrt pojištěncova pracovním úrazem, o 5 % plného úrazového
důchodu.
§ 88
Činí-li ztráta výdělečné schopnosti z pracovního úrazu aspoň 20 %, ale
nejvýše 45 %, může býti důchodci na žádost místo úrazového důchodu nebo jeho části
vyplaceno odbytné. Směrnice pro způsob výpočtu odbytného vydá Ústřední národní pojišťovna
se schválením ministerstev sociální péče a financí. Po výplatě částečného odbytného
řídí se nárok na další odškodnění podle míry ztráty výdělečné schopnosti, která odpovídá
zbývajícímu důchodu.
§ 89
Sociální důchod
(1) Československým státním občanům, kteří pracovali způsobem zakládajícím
povinné pojištění podle § 2, odst. 1, byť před účinností tohoto zákona, náleží sociální
důchod, jsou-li starší 65 let nebo invalidní podle § 63, odst. 5 a potřební. Tento
důchod nenáleží osobám, které mají nárok na některý důchod podle § 60, odst. 1, písm.
a) až e) nebo na důchod podle § 80, odst. 2 nebo na odpočivné (zaopatřovací) požitky
z veřejného pensijního zaopatření.
(2) Důchod podle odstavce 1 náleží také potřebným vdovám po osobách v
odstavci 1 uvedených, jsou-li invalidní podle § 63, odst. 5 nebo starší 65 let a
nemají-li nárok podle odstavce 1 nebo nemají-li nárok na některý důchod podle § 60,
odst. 1, písm. a) až e) nebo na důchod podle § 80, odst. 2 nebo na odpočivné (zaopatřovací)
požitky z veřejného pensijního zaopatření.
(3) Oboustranně osiřelé děti po československých státních občanech, které
nemají důchod ani podle § 60, odst. 1, písm. f), ani podle dosavadních předpisů o
veřejnoprávním důchodovém pojištění nebo veřejném pensijním zaopatření, mají rovněž
nárok na sociální důchod do 16 let, jsou-li potřebné. Ustanovení § 67, odst. 7 platí
i zde.
(4) Československým státním občanům, kteří nemají nárok na důchod podle
odstavce 1, může býti přiznán sociální důchod, jsou-li potřební a jsou-li zároveň
invalidní ve smyslu § 63, odst. 5 nebo starší 65 let. Sociální důchod může býti přiznán
též potřebným vdovám, u kterých není splněna podmínka odstavce 3, pečují-li alespoň
o dvě děti pojištěncovy (§ 67).
(5) Za potřebnou se považuje osoba, která nemá příjmy, zabezpečující
její výživu z vlastního majetku nebo z jiného pramene nebo právního nároku. K výměnku,
který se poskytuje ze zemědělského hospodářství, a to do 5 ha v oblasti řepařské,
do 8 ha v oblasti obilnářské, do 10 ha v oblasti bramborářské a do 15 ha v oblasti
pastvinářské, se při posuzování potřebnosti nepřihlíží, zřekne-li se výměnkář plnění
výměnku ve výši dvou třetin nejvýše do hodnoty dvou třetin sociálního důchodu; toto
zřeknutí může býti vyjádřeno též peněžitou úhradou. Rovněž se nepřihlíží k jiné vyživovací
povinnosti podle § 154 občanského zákona poskytované osobami, jejichž příjem nedosahuje
daněprostého minima. Při posuzování potřebnosti se přihlédne též k výdělečným, majetkovým,
osobním a rodinným poměrům žadatelovým, jakož i k okolnosti, zda lze vydobýti jeho
pohledávku z právního nároku.
(6) Sociální důchod činí 8.400 Kčs ročně. Sociální důchod sirotků činí
6.000 Kčs ročně. Má-li důchodce jiný pravidelný příjem s výjimkou nároků na výživu,
uvedených v odstavci 5, větách druhé a třetí, může se důchod snížiti o tento příjem,
nejvýše však na 3.600 Kčs ročně.
(7) Jsou-li u obou manželů, žijících ve společné domácnosti, splněny
podmínky pro přiznání sociálního důchodu, vyplácí se jediný důchod ve výši 150 %
částky uvedené v odstavci 6. Totéž platí i při soužití s družkou (§ 66). Jsou-li
u téže osoby splněny zároveň podmínky uveden v odstavcích 1, 2 nebo 3, náleží jí
důchod jen jednou.
Společná ustanovení o dávkách důchodového pojištění
§ 90
Vznik nároku na dávky
(1) Nárok na dávky důchodového pojištění vzniká splněním časově poslední
podmínky nároku (nápad dávky). Stejně vzniká nárok na zvýšení důchodu, pro něž jsou
stanoveny zvláštní skutkové podmínky.
(2) Nárok na invalidní důchod vzniká dnem ztráty nebo podstatného poklesu
pracovního výdělku. Nárok na invalidní důchod podle § 63, odst. 4 a 5 vzniká dnem,
kdy nastal zdravotní stav jej podmiňující.
(3) Nelze-li zjistiti, kdy byla splněna poslední podmínka nároku, vzniká
nárok dnem uplatnění.
§ 91
Zánik nároku na dávky
(1) Nárok na důchod zaniká odpadnutím některé jeho podmínky, pokud tento
zákon nestanoví jinak, a smrtí důchodcovou. Stejně zaniká nárok na zvýšení důchodu,
pro něž jsou stanoveny zvláštní skutkové podmínky.
(2) Nárok na starobní a invalidní důchod zaniká zahájením činnosti s
výdělkem dosahujícím míry uvedené v § 62 a v § 63, odst. 3 nebo zvýšením výdělku
na tuto míru. Nárok na invalidní důchod zaniká také, není-li tu již nepříznivý zdravotní
stav podle § 63.
(3) Nárok na invalidní důchod manželky zaniká, počne-li manželka opět
vykonávati obvyklé práce v domácnosti nebo není-li tu již nepříznivý zdravotní stav
podle § 64, odst. 1.
(4) Nárok na vdovský důchod (důchod družky) zaniká také provdáním.
(5) Sociální důchod zaniká též nápadem některého důchodu podle § 60,
odst. 1, písm. a) až f).
§ 92
Krácení důchodů
(1) Sejde-li se důchod podle tohoto zákona s odpočivnými (zaopatřovacími)
požitky z veřejného pensijního zaopatření, kromě případu podle § 72, odst. 2, nebo
s důchodem podle zákona ze dne 18. července 1946, č. 164 Sb., o péči o vojenské a
válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, a přesahuje-li úhrn obou
důchodu průměrný výdělek (§ 71, odst. 5), z něhož byl důchod podle tohoto zákona
vyměřen, krátí se důchod podle tohoto zákona o polovinu částky, která tento průměrný
výdělek převyšuje, nejvýše však o polovinu nižšího důchodu. Činí-li průměrný výdělek
více než 30.000 Kčs a přesahuje-li úhrn důchodů tuto částku, krátí se důchod obdobně
podle věty první.
(2) Sejde-li se v jedné osobě starobní (invalidní) důchod s vdovským
důchodem nebo důchodem družky a jejich úhrn přesahuje vyšší z průměrných výdělků
(§ 71, odst. 5), z nichž byly důchody vyměřeny, krátí se důchod o polovinu částky,
která tento průměrný výdělek převyšuje, nejvýše však o polovinu nižšího důchodu.
Činí-li tento průměrný výdělek více než 30.000 Kčs a přesahuje-li úhrn důchodů tuto
částku, krátí se úhrn obdobně podle věty první. Krácení podle předchozích vět činí
však vždy alespoň 5.000 Kčs.
(3) Má-li důchodce výdělek a přesahuje-li úhrn důchodu a výdělku po přepočtení
na rok 42 000,- Kčs, krátí se důchod o polovinu částky, o kterou úhrn převyšuje 42
000,- Kčs, nejvýše však o polovinu výdělku. Toto ustanovení neplatí pro úrazové důchody.
(4) Při krácení důchodů podle odstavců 1 až 3 se nezapočítává do výše
důchodů výchovné a zvýšení pro bezmocnost. Zkrácení vdovského důchodu provedené podle
odstavců 1 až 3 se snižuje o třetinu za každé dítě zemřelého pojištěnce (důchodce),
na které vdova bere výchovné.
(5) Krácení důchodů podle odstavce 3 se provede nejprve zatímně podle
výdělku pravděpodobně očekávaného. Po uplynutí šesti kalendářních měsíců výdělečné
činnosti důchodce stanoví se krácení podle průměrného výdělku v této době docíleného.
Zvýší-li nebo sníží-li se výdělek aspoň o pětinu, upraví se krácení obdobně podle
věty první. Nehlásí-li důchodce výdělek nebo jeho změnu vůbec nebo včas (§ 227, odst.
1), může býti důchod krácen se zpětnou platností od počátku výdělečné činnosti, po
případě od zvýšení výdělku. Vdovské důchody se krátí podle odstavců 1 až 4 nejdříve
po uplynutí jednoho roku od smrti manželovy; toto ustanovení platí obdobně i pro
důchod družky.
(6) Odpočivnými (zaopatřovacími) požitky z veřejného pensijního zaopatření
podle předcházejících odstavců nejsou přídavky za zranění a válečné přídavky podle
§§ 66 a 74 zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb., o vojenských požitcích zaopatřovacích.
§ 93
Výplata důchodu do ciziny
(1) Důchod se nevyplácí, zdržuje-li se oprávněný v cizině bez souhlasu
pojišťovny. Důchod se nevyplácí cizinci, byl-li vyhoštěn z Československé republiky.
(2) Důchody vyplácené do ciziny se krátí o třetinu.
(3) Ministr sociální péče může v dohodě s ministry financí a zahraničních
věcí povoliti výjimky z ustanovení odstavců 1 a 2 s ohledem na vzájemný obdobný postup
cizích států i tehdy, není-li uzavřena mezistátní dohoda.
(4) Důchody sociální se do ciziny nevyplácejí.
TŘETÍ ODDÍL
Všeobecná péče o pojištěnce a rodinné příslušníky
Preventivní péče
§ 94
(1) Ústřední národní pojišťovna se účastní podle svých prostředků určených
k tomu hospodářským plánem (§ 200) a v rámci jednotného plánu zdravotní péče (§ 193)
na preventivní péči pro pojištěnce a jejich rodinné příslušníky, podporuje všeobecná
a zvláštní opatření této péče, po případě ji provádí.
(2) Za týchž předpokladů účastní se i všeobecných a zvláštních opatření,
jež směřují k odvrácení předčasné invalidity pojištěnců a jejich rodinných příslušníků,
a podporuje je.
(3) Pojištěnci a jejich rodinní příslušníci jsou povinni podrobiti se
opatřením pojišťovny směřujícím k provádění péče uvedené v odstavcích 1 a 2.
§ 95
(1) Při provádění ustanovení § 94, odst. 1 plní pojišťovna za předpokladů
v něm uvedených zejména tyto úkoly:
a) pravidelné a soustavné prohlídky pojištěnců
a jejich rodinných příslušníků, zvláště mladistvých a těch, kteří jsou při výkonu
svého zaměstnání (povolání) ohrožováni na zdraví;
b) umisťování pojištěnců a rodinných
příslušníků ohrožených na zdraví v zotavovnách pod lékařským dozorem se zvláštním
zřetelem k mladistvým a osobám ohroženým nemocemi z povolání (horníkům a podobně),
rekonvalescentům a dětem, jejichž zdravotní stav toho vyžaduje;
c) zdravotní výchovu
pojištěnců a jejich rodinných příslušníků;
d) zkoumání nemocnosti;
e) účast na zotavovacích
akcích pro pojištěnce a jejich rodinné příslušníky;
f) účast na poradenské zdravotní
péči podle zákona ze dne 19. března 1947, č. 49 Sb., o poradenské zdravotní péči.
(2) Poradenská zdravotní péče se provádí v úzké spolupráci se státní
zdravotní správou, a to zásadně v zařízeních podle zákona č. 49/1947 Sb.; v dohodě
se státní zdravotní správou může však pojišťovna k tomuto účelu použíti i vlastních
zařízení.
Péče o povolání pojištěnců se sníženou pracovní schopností
§ 100
(1) Pojišťovna má vhodnými prostředky, pokud nelze tohoto účelu dosáhnouti
podle §§ 27 až 34, pečovati o to, aby se práce neschopný nebo zraněný pojištěnec
stal opět způsobilým k dřívějšímu nebo, není-li to možné, k jinému povolání.
(2) Působnost úřadů ochrany práce není ustanovením odstavce 1 dotčena.
§ 101
(1) Péči o povolání provádí pojišťovna výcvikem, jímž by pojištěnec nabyl
schopnosti k práci nebo jímž by byla jeho pracovní schopnost zvýšena. Pojištěnec
budiž školen pro svoje dosavadní povolání, po případě pro jiné povolání, o němž je
možno právem se domnívati, že by je mohl zastávati. Po dobu školení platí ustanovení
§ 46 obdobně.
(2) Ministr sociální péče může vyhláškou v Ústředním listě po slyšení
Ústřední národní pojišťovny stanoviti podrobnosti o provádění péče o povolání, zejména
upraviti spolupráci s úřady ochrany práce.
ČTVRTÝ ODDÍL
Všeobecná ustanovení o dávkách z pojištění
§ 102
Důvody vylučující nárok na dávky
(1) Nárok na peněžitou dávku nemá, kdo přivodil příčinu jejího nápadu v
úmyslu jí dosáhnouti nebo při spáchání zločinu.
(2) Nárok na nemocenské nemá, kdo si přivodil pracovní neschopnost zaviněnou
účastí ve rvačce, nebo jako bezprostřední následek opití. Rodinným příslušníkům může
však býti přiznána podpora ve výši polovičního nemocenského.
Důvody vylučující výplatu dávky
§ 103
(1) Peněžitá dávka se nevyplácí, pokud oprávněný odpykává trest na svobodě
delší dvou měsíců, leč by šlo o dávky v mateřství. Totéž platí, je-li oprávněný déle
dvou měsíců v donucovací pracovně nebo vychovatelně (polepšovně).
(2) V případech uvedených v odstavci 1 se dávka vyplácí rodinným příslušníkům.
Je-li takovýchto rodinných příslušníků několik, mají manžel a děti přednost před
rodiči a tito před ostatními rodinnými příslušníky.
(3) V mimořádných případech mohou býti dodatečně vyplaceny zcela nebo
zčásti peněžité dávky, které podle odstavce 1 nebyly vypláceny, a to nejen rodinným
příslušníkům, nýbrž i osobám, jež mají zákonný nárok na výživu vůči pojištěnci.
§ 104
Starobní a invalidní důchod se nevyplácí po dobu výplaty nemocenského,
přiznaného na podkladě pojištění z doby před nápadem důchodu.
§ 105
Promlčení nároku
(1) Nárok na peněžité dávky nemocenského pojištění se promlčuje v jednom
roce ode dne svého vzniku.
(2) Nárok na dávku důchodového pojištění kromě případů uvedených v odstavcích
3 a 4 se promlčuje v deseti letech ode dne nápadu. Ve dvou letech se promlčují nároky
na výbavné a nárok rozloučené ženy na poměrnou část vdovského důchodu (§ 65, odst.
6).
(3) Nárok na odškodnění za pracovní úraz se promlčuje ve dvou letech
ode dne úrazu. Nárok na odškodnění za nemoc z povolání se promlčuje ve dvou letech
ode dne, kdy bylo lékařsky zjištěno, že jde o nemoc z povolání (§ 78, odst. 3), nejpozději
však v pěti letech ode dne, kdy pojištěnec přestal pracovati v podniku uvedeném v
příloze k § 78 tohoto zákona.
(4) Zemře-li zraněný, jemuž bylo přiznáno úrazové odškodnění, na poranění,
promlčuje se nárok pozůstalých na úrazové odškodnění ve dvou letech po smrti zraněného.
(5) Nárok na výplatu jednotlivé splátky opakující se peněžité dávky se
promlčuje v jednom roce ode dne její splatnosti.
§ 106
Způsob výplaty dávek
(1) Opakující se peněžité dávky nemocenského pojištění se vyplácejí pozadu
v obdobích nejvýše 16 dnů, zaokrouhlené na celé koruny dolů.
(2) Dávky důchodového pojištění se vyplácejí v měsíčních lhůtách dopředu.
(3) Měsíční částky důchodu se rovnají jedné dvanáctině ročního důchodu,
zaokrouhlené na celé koruny dolů.
(4) Výplata důchodu do ciziny se může díti také v jiných lhůtách než
měsíčních a pozadu. Ministr sociální péče může i v jiných případech stanoviti vyhláškou
jiný způsob výplaty dávek na návrh Ústřední národní pojišťovny a po slyšení jednotné
odborové organisace a vrcholných zájmových organisací.
(5) Oprávnění jsou povinni na požádání před každou výplatou předložiti
potvrzení o životě, vdovství nebo jiných rozhodných skutečnostech.
(6) Důchod manželky (§ 64) starobního (invalidního) důchodce se vyplácí
spolu s důchodem manžela, nepožádá-li důchodkyně o zvláštní výplatu.
§ 107
Výplata dávek jiné osobě
(1) Nedosáhlo-li by se výplatou dávky oprávněnému zřejmě účelu, kterému
dávka slouží, nebo kdyby tím byly poškozovány zájmy jeho rodinných příslušníků, může
okresní soud bydliště oprávněného na návrh jeho manželky, opatrovníka dětí, nositele
hromadného poručenství nebo obce, ve které bydlí, určiti osobu, korporaci nebo úřad,
kterým má býti vyplácena dávka místo oprávněnému. Soud rozhodne usnesením po provedeném
nesporném řízení podle předpisů o ustanovení opatrovníka.
(2) Vyhoví-li se návrhu, je ten, komu jest vyplácena dávka, povinen použíti
jí toliko ve prospěch oprávněného a jeho rodiny.
§ 108
Nároky na dávky mohou býti platně postoupeny nebo zastaveny jen pro
a) zálohy na napadlé dávky, které oprávněný dostal od zaměstnavatele, obce nebo
jiné veřejnoprávní korporace,
b) pohledávky proti oprávněnému z nároku na výživné,
a to až do poloviny dávky.
§ 109
Změna a vrácení dávky
(1) Změní-li se poměry rozhodné pro vyměření dávky nebo zjistí-li se
dodatečně, že dávka byla přiznána na podkladě omylu ve skutkových okolnostech, dávka
se zvýší, sníží, zastaví nebo odejme. Jde-li o snížení nebo zastavení dávky, nabývá
toto opatření působnosti uplynutím období, za které dávka byla již vyplacena. Dávka
se však zvýší ode dne, od něhož zvýšení náleží.
(2) Vrácení poskytnutých dávek může býti požadováno jen, nesplní-li pojištěnec
nebo příjemce dávky povinnosti uložené v § 227 nebo přivodil-li přiznání či výplatu
dávky tvrzením nepravdivých skutkových okolnosti nebo zatajením závažných skutečností
anebo bylo-li soudně zjištěno, že vyloudil poskytnutí dávky trestným jednáním. O
povinnosti vrátiti poskytnuté dávky nebo nahraditi jejich peněžitou hodnotu rozhoduje
pojišťovna výměrem a vymáhá je jako pojistné. V těchto případech mohou býti částky
neprávem přijaté sraženy též z běžné nebo později přiznané dávky téhož příjemce.
Ručení zaměstnavatelů (podnikatelů) a třetích osob za pojistné škody
§ 113
(1) zrušen
(2) Zjistí-li se do tří let po přiznání důchodu, že důchod měl býti vypočten
z vyššího vyměřovacího základu, než podle něhož bylo placeno pojistné (§ 109, odst.
1), má pojišťovna proti plátci pojistného nárok na náhradu tohoto zvýšení důchodu.
Nebyl-li pojištěnec vůbec k pojištění přihlášen, má pojišťovna nárok na náhradu celého
vyplaceného důchodu.
(3) Pojišťovna rozhoduje o náhradě výměrem a vymáhá ji jako pojistné.
Nárok na náhradu podle odstavce 2 musí býti uplatněn do roka po novém vyměření důchodu.
§ 114
Neplatná právní jednání
(1) Ujednání v neprospěch pojištěnců (důchodců) a jejich rodinných příslušníků
nebo pozůstalých, která jsou v rozporu s tímto zákonem, jsou neplatná.
(2) Zaměstnanec, jemuž bylo pojišťovnou povoleno nebo poskytnuto ústavní
ošetřování nebo zvláštní léčebná péče, nesmí býti z důvodu tohoto léčení propuštěn
ze zaměstnání, ani mu nesmí býti dána výpověď po dobu tohoto léčení. Takové propuštění
nebo výpověď jsou neúčinné, došlo-li k nim po podání návrhu nebo žádosti o toto léčení.
(3) Byl-li zaměstnanec pro tuberkulosu léčen v léčebném ústavě a byl-li
propuštěn z něho jako schopný k práci, rozšiřuje se zákaz propuštění nebo výpovědi
podle odstavce 2 na dobu šesti měsíců od propuštění z tohoto léčení.
§ 115
Nároky vůči třetím osobám
Nároky, které mají pojištěnci, jejich rodinní příslušníci a pozůstalí
vůči jiným fysickým nebo právnickým osobám, podpůrným pokladnám, pojišťovnám, příplatkovým
ústavům, fondům a jiným podpůrným zaopatřovacím zařízením z téhož důvodu, z něhož
jim vznikl nárok na dávku, nejsou dotčeny, pokud tento zákon nestanoví jinak.
TŘETÍ ČÁST
Úhrada
§ 116
Úhradové prostředky
(1) Prostředky potřebné k úhradě nákladů národního pojištění se opatřují
a) pojistným (§§ 117 až 134),
b) úhrnkovou částkou za pojištění důchodců (§ 135),
c) úhrnkovou částkou za pojištění nezaměstnaných (§ 136),
d) státním příspěvkem (§
137),
e) výnosem majetku.
(2) Příjmů podle odstavce 1 může býti použito pouze k účelům tímto zákonem
předepsaným nebo připuštěným. Také ostatních příjmů Ústřední národní pojišťovny (náhrad,
pokut a jiných) lze použíti jen k těmto účelům.
Pojistné
§ 117
Sazby pojistného
(1) Pojistné se určuje procentní sazbou z vyměřovacího základu (§ 20).
(2) Pojistné nemocenského pojištění činí
a) zrušeno
b) 5 % za veřejné zaměstnance uvedené v
§ 36, odst. 5,
c) 6,7 % za osoby samostatně výdělečně činné a za spolupracující členy
rodiny.
(3) Pojistné důchodového pojištění činí 10 %. Za pojištěnce, kteří mají
nárok na odškodnění za pracovní úrazy (§ 76, odst. 1), se vyměřuje k tomuto pojistnému
úrazový příspěvek ve výši 1 % vyměřovacího základu.
§ 118
Změna sazeb pojistného v nemocenském pojištění
(1) Vláda může nařízením zvýšiti sazby pojistného nemocenského pojištění
až o 0,5 % vyměřovacího základu.
(2) Ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí a nejvyšším úřadem
cenovým a po slyšení Ústřední národní pojišťovny, jednotné odborové organisace a
vrcholných zájmových organisací může vyhláškou v Úředním listě snížiti sazby pojistného
nemocenského pojištění.
§ 121
Splatnost pojistného *)
(1) Pojistné se platí měsíčně za celou dobu trvání pojištění a je splatné
vždy prvého dne každého kalendářního měsíce, a to za všechna výplatní období, ukončená
v předcházejícím měsíci. Ministerstvo práce a sociální péče může vyhláškou v Úředním
listě stanoviti splatnost pojistného buď všeobecně nebo pro některé skupiny plátců
pojistného odchylně od předchozích ustanovení, je-li to odůvodněno závazně zavedenou
úpravou hospodářských období nebo hospodářskými poměry. V hranicích jednotlivých
správních okresů může povoliti podobnou odchylku Ústřední národní pojišťovna v dohodě
s příslušnou vrcholnou zájmovou organisací.
(2) Plátce pojistného je povinen odváděti pojišťovně pojistné bez zvláštního
vyměření. Pojišťovna je však oprávněna vyměřiti pojistné kdykoliv.
(3) Plátce pojistného jest povinen sděliti pojišťovně výpočet pojistného
na předepsaném tiskopisu do patnáctého dne každého kalendářního měsíce za předcházející
měsíc. Pojišťovna může zprostiti některé zaměstnavatele nebo určité jejich skupiny
této povinnosti, po případě ji stanoviti jinak.
§ 122
Příslušenství pojistného *)
(1) Nebylo-li pojistné zaplaceno do patnácti dnů ode dne splatnosti, je
plátce povinen od tohoto dne platiti úrok z prodlení.
(2) Výše úroku z prodlení činí 5 %; může býti měněna Ústřední národní pojišťovnou
se souhlasem ministerstev sociální péče a financí vyhláškou v Úředním listě.
(3) Upomene-li pojišťovna plátce pojistného, který nezaplatil pojistné
do patnácti dnů ode dne splatnosti, jest oprávněna vyměřiti mu za upomínku poplatek,
jehož výši stanoví Ústřední národní pojišťovna se schválením ministerstva sociální
péče vyhláškou v Úředním listě.
Záruky za pojistné
§ 123
Spolupodnikatel ručí společně a nerozdílně za pojistné i s příslušenstvím,
které dluží plátce pojistného.*)
§ 124
Manželka (manžel), bydlící s plátcem pojistného ve společné domácnosti,
ručí společně a nerozdílně za pojistné s příslušenstvím, jež se stalo splatným v
době trvání společné domácnosti.*)
§ 125
Společně a nerozdílně ručí:
a) majitel, po případě nájemce podniku
restauračního, kavárenského, divadelního, lázeňského nebo zábavního za pojistné s
příslušenstvím za pojištěnce činné v hudebních a zábavních podnicích, provozovaných
v jeho podniku, a to za dobu, po kterou v jeho podniku byly provozovány;
b) vlastník
divadelní budovy za pojistné s příslušenstvím, které dluží divadelní podnikatel,
a to za dobu, po kterou bylo divadlo provozováno v jeho budově;
c) nositel úředního
oprávnění k provozování jakéhokoliv podniku za pojistné s příslušenstvím, které dluží
plátce pojistného, jenž na podkladě jeho oprávnění provozuje podnik na svůj účet;
d) vlastník lomu (jámy) za pojistné s příslušenstvím, dluhované podnikatelem lomu
(jámy).
§ 126
(1) Kdo nabyl závodu (hospodářství), ručí za pojistné i s příslušenstvím,
jež má platiti předchůdce, za dobu nejvýše 18 měsíců ode dne nabytí zpět počítáno.
Kdo nabyl části závodu (hospodářství), ručí za pojistné i s příslušenstvím poměrnou
částí, odpovídající nabyté části závodu (hospodářství). Změna ve způsobu a rozsahu
provozu nabytého závodu nebo jeho části není na újmu tomuto ručení.*)
(2) Pojišťovna je povinna na žádost nabyvatele vykázati výši nedoplatku
pojistného.*)
(3) Ručení podle práva občanského není tímto ustanovením dotčeno.*)
§ 127
Vládním nařízením může býti stanoveno pro určité druhy závodů nebo podniků,
že pronajimatel (propachtovatel) ručí za pojistné s příslušenstvím nezaplacené nájemcem
(pachtýřem) podle obdoby § 126.
§ 128
Veřejná obchodní společnost, komanditní společnost a komanditní společnost
na akcie ručí za pojistné svých veřejných společníků (osobně ručících společníků)
a společnost s ručením obmezeným za pojistné svých jednatelů.*)
§ 129
(1) Úřad udělující povolení k provedení stavby je povinen uvědomiti zároveň
pojišťovnu o uděleném povolení, jakož i o tom, který stavební živnostník stavbu provádí.
Dluží-li stavební živnostník pojistné, může pojišťovna uložiti stavebníkovi výměrem,
aby u ní na vrub stavebního živnostníka složil přiměřenou jistotu za pojistné s příslušenstvím.
Odvolání proti tomuto výměru nemá odkladného účinku. Jistota se vymáhá jako pojistné.*)
(2) Zůstane-li stavební živnostník dlužen pojistné za celý rok a nemá-li
ani vymáhání pojistného kladného výsledku, rozhodne okresní národní výbor na návrh
pojišťovny výměrem, že stavebník ručí po dobu tří let po uplynutí příspěvkového období
za pojistné za zaměstnance na stavbě, pokud se stane splatným po vydání výměru. Odvolání
do tohoto opatření nemá odkladného účinku.*)
(3) Výměr podle odstavce 2 musí obsahovati jméno stavebního živnostníka,
jeho stálé bydliště, název a sídlo podniku. Výměr musí býti dán na vědomí místnímu
národnímu výboru bydliště stavebního živnostníka a sídla jeho podniku. Místní národní
výbor je povinen výměr vyhlásiti způsobem v místě obvyklým.*)
(4) Změní-li stavební živnostník bydliště nebo sídlo podniku, sdělí místní
národní výbor tento výměr onomu místnímu národnímu výboru, v jehož obvodu je nové
bydliště stavebního živnostníka nebo sídlo podniku.*)
(5) Místní národní výbor a pojišťovna jsou povinny sděliti na žádost každému
zájemci, zda byl vydán proti stavebnímu živnostníku výměr podle odstavce 2 a zda
trvá.*)
(6) Stavební živnostník, proti němuž byl vydán výměr, má o tom ihned písemně
uvědomiti stavebníka. Převezme-li stavební živnostník novou stavbu, má předem uvědomiti
stavebníka o výměru.*)
(7) Okresní národní výbor zruší výměr, jakmile mu pojišťovna oznámí, že
jí stavební živnostník již nic nedluží.*)
§ 130
Zálohy na pojistné
U podniků provozovaných cizozemci, u podniků provozovaných přechodně a
ambulantně, jakož i u podniků společností s ručením obmezeným a zapsaných společenstev
s ručením obmezeným je pojišťovna oprávněna předepsati složení zálohy na pojistné
za přiměřenou dobu. Tato záloha je splatná v patnácti dnech po doručení výměru. Odvolání
proti výměru nemá odkladného účinku.*)
§ 131
Omezení dávek pro neplacení pojistného
Nebylo-li za pojištěnce uvedené v §§ 4 a 5 zaplaceno pojistné, uhradí
se dlužné pojistné s příslušenstvím z důchodu, který napadl plátci pojistného nebo
spolupracujícím členům jeho rodiny; je-li však důchodce potřebný, vyplácí se mu z
jeho důchodu vždy alespoň 700,- Kčs měsíčně.*)
§ 132
Vymáhání pojistného
(1) Dlužné pojistné s příslušenstvím se vymáhá soudní exekucí na podkladě
vykonatelného výměru nebo výkazu nedoplatků. Výměr nebo výkaz nedoplatků je vykonatelný,
uplynulo-li od jeho doručení patnáct dnů. Doložku o vykonatelnosti připojí pojišťovna.
Povoliti a vykonati exekuci je povolán příslušný exekuční soud.
(2) Pojistné s příslušenstvím požívá v řízení exekučním, konkursním a vyrovnacím
přednostního práva nedoplatků daní a veřejných dávek.
§ 133
Promlčení pojistného*)
(1) Právo pojišťovny vyměřiti pojistné se promlčuje v pěti letech ode dne
splatnosti. Podal-li zaměstnavatel vědomě nesprávné hlášení nebo nepodal-li je vůbec,
aby zkrátil pojišťovnu o pojistné, promlčuje se právo pojišťovny vyměřiti pojistné
v 10 letech.
(2) Právo pojišťovny vymáhati pojistné se promlčuje v pěti letech ode dne
splatnosti; bylo-li vyměřeno pojistné, promlčuje se toto právo v pěti letech ode
dne, kdy povinná osoba byla vyrozuměna o vyměření pojistného.
(3) Promlčení se přerušuje každým úkonem, kterým se má zjistiti výše pojistného,
vyměřiti pojistné nebo vymáhati je, dověděl-li se o tomto úkonu povinný; mimo to
se přerušuje, po případě staví, podle ustanovení konkursního a vyrovnacího řádu.
§ 134
Vrácení pojistného *)
(1) Pojistné zaplacené bez právního důvodu vrátí pojišťovna bez úroku,
bude-li požadováno nazpět do dvou let po uplynutí kalendářního roku, v němž bylo
zaplaceno. Pojišťovna jest však oprávněna sraziti si náklad za dávky po případě již
poskytnuté.
(2) Doba, v níž trvá spor o pojistné nebo řízení o nárocích na dávky se
nezapočítává do lhůty uvedené v odstavci 1.
Jiné prostředky úhrady
§ 135
Úhrnková částka za pojištění důchodců
Plátci odpočivných a zaopatřovacích požitků osob uvedených v § 8, písm.
b) a c) platí na úhradu nákladů jejich nemocenského pojištění úhrnkové částky, jejichž
výši stanoví každoročně na návrh Ústřední národní pojišťovny ministerstvo sociální
péče v dohodě s ministerstvem financí a příslušnými ministerstvy, jakož i po slyšení
jednotné odborové organisace a vrcholných zájmových organisací. Tyto úhrnkové částky
se poskytují zálohově předem.
§ 136
Úhrnková částka za pojištění nezaměstnaných *)
Na úhradu nemocenského pojištění nezaměstnaných se poskytne z účelového
jmění pro včleňování do práce úhrnková částka, jejíž výši určí každoročně ministerstvo
sociální péče v dohodě s ministerstvem financí na návrh Ústřední národní pojišťovny
a po slyšení jednotné odborové organisace a vrcholných zájmových organisací.
§ 137
nadpis vypuštěn *)
(1) Stát doplňuje úhradovou reservu důchodového pojištění a bezpečnostní
fond nemocenského pojištění (§ 203) tak, aby jejich úhrn odpovídal stavu zjištěnému
ke dni 31. prosince 1949, čítajíc v to kmenové jmění.
(2) Stav úhradové reservy důchodového pojištění a bezpečnostního fondu
nemocenského pojištění podle odstavce 1 určí vláda. Pohledávky Ústřední národní pojišťovny
vzniklé z povinnosti státu přispívati na národní (veřejnoprávní) důchodové pojištění
nebo z povinnosti poskytovati úhradu podle zákona ze dne 13. prosince 1945, č. 156
Sb., o přídavcích k důchodům z veřejnoprávního sociálního pojištění, a podle zákona
ze dne 30. ledna 1947, č. 17 Sb., o uznáni nároků získaných u cizozemských nositelů
sociálního pojištění, pokud nebudou pojaty do částky určené podle předchozí věty,
zanikají.
ČTVRTÁ ČÁST
Zvláštní druhy pojištění
PRVNÍ ODDÍL
Důchodové pojištění horníků
§ 138
(1) Za horníky podle tohoto zákona se pokládají osoby, které jsou na
podkladě pracovního (služebního) nebo učňovského poměru zaměstnány pod zemí nebo
na povrchu:
a) v hornictví (§ 131 obecného horního zákona),
b) v podnicích (závodech)
na dobývání živic,
c) v podnicích (závodech) na dobývání kaolinu, žáruvzdorných jílů,
lupku, živce, sádrovce a křemence, dále křemene používaného pro výrobu ohnivzdorných
výrobků a formovacích písků, pokud se dobývání děje po hornicku a je podrobeno horně-policejnímu
dozoru.
d) v závodech na dobývání vápence a dolomitu, pokud jsou provozovány národním
hornickým podnikem a pokud se dobývání děje po hornicku.
(2) Dělničtí bánští inspekční asistenti se pokládají pro účely tohoto zákona
za horníky podle odstavce 1, pokud se dále nestanoví jinak. Totéž platí o tajemnících
svazu zaměstnanců v hornictví, kteří dříve pracovali alespoň 10 let v hornictví.
(3) Za horníky podle odstavců 1 a 2 se však nepovažují:
a) zaměstnanci
zvláštních nehornických podniků, kteří vykonávají v hornických podnicích (závodech)
nebo v podnicích (závodech) uvedených v odstavci 1, písm. b) a c), určitou práci,
jež není časově předem vymezena a s báňským provozem jen nepřímo souvisí, na př.
stavby domů, silnic, drah, mostů, vodní stavby;
b) osoby, které vykonávají služby
za účelem rychlé pomoci při nehodách nebo přírodních pohromách nebo za účelem rychlého
odstranění provozních nebo dopravních poruch, pokud se dá předvídati, že tyto služby
podle své povahy nebudou trvati déle než měsíc;
c) zaměstnanci služby výhradně administrativní
a zaměstnanci závodů sloužících výhradně obchodnímu odbytu těžby;
d) zaměstnanci
závodů zemědělských a hostinských, ozdravoven, podniků zábavních a vzdělávacích,
jakož i jiných závodů, které neslouží přímo těžbě nebo zušlechťování nerostů a živic.
(4) Ministr sociální péče může na návrh Ústřední národní pojišťovny v dohodě
s ministrem průmyslu a po slyšení jednotné odborové organisace stanoviti bližší směrnice
pro posouzení, které práce v hornictví se považují za práce pod zemí, přihlédna k
předpisům dosud platným.
(5) Za práci pod zemí se považuje u zaměstnanců pracujících pod zemí také
činnost, kterou konají na povrchu ve funkci člena závodní (podnikové) rady, nebo
činnost, kterou konají z provozních důvodů přechodně na povrchu. U zaměstnanců pracujících
na povrchu, kteří jsou jen přechodně zaměstnáni z provozních důvodů také pracemi
pod zemí, přihlíží se při určování doby práce pod zemí jen k době, po kterou byly
práce pod zemí skutečně vykonávány.
§ 139
(1) Horník má nárok na starobní důchod též, nepožívá-li starobního důchodu
podle § 62 nebo invalidního důchodu a není již zaměstnán způsobem zakládajícím povinné
pojištění, jestliže dosáhl:
a) 55 let věku a byl pojištěn alespoň 25 let při práci
pod zemí, nebo
b) 55 let věku a byl pojištěn alespoň 35 let na podkladě zaměstnání
v hornictví z toho alespoň 10 let při práci pod zemí, nebo
c) 60 let věku a byl pojištěn
alespoň 15 let na podkladě zaměstnání v hornictví.
(2) Nárok na starobní důchod podle odstavce 1 nepřísluší, dokoná-li pojištěnec
55. nebo 60. rok věku až po uplynutí dvou let od výstupu z hornického zaměstnání.
(3) Pojištěnec, který byl bezprostředně před vznikem invalidity po dobu
pěti let zaměstnán pod zemí nebo který alespoň z poloviny celkové doby od prvního
vstupu do důchodového pojištění (pensijního zaopatření) do vzniku invalidity pracoval
pod zemí, má nárok na důchod invalidní též, je-li nucen zanechati výkonu svého posledního
povolání a nemůže vykonávati ani jiné zaměstnání pod zemí přiměřené jeho dosavadnímu
povolání. Nastane-li invalidita při práci pod zemí pracovním úrazem, pokládá se uvedená
podmínka trvání prací pod zemí vždy za splněnou.
(4) Nastala-li horníkova smrt pracovním úrazem (nemocí z povolání), pokládá
se podmínka § 65, odst. 2, písm. a) za splněnou.
§ 140
(1) Za každý rok strávený v zaměstnání v hornictví činí zvyšovací částka,
uvedená v § 71, odst. 3, větách prvé a druhé, 1,2 %, za dobu zaměstnání pod zemí
2 % průměrného ročního výdělku.
(2) Starobní (invalidní) důchod činí nejméně 14.400 Kčs ročně.
(3) Starobní (invalidní) důchod, vyměřený podle § 71, odst. 1 až 7 a podle
odstavců 1 a 2, činí nejvýše 90 % průměrného ročního výdělku
DRUHÝ ODDÍL
Důchodové pojištění redaktorů
§ 142
Vláda upraví nařízením od 1. října 1948 předpisy o zvláštním pojištění
redaktorů v soukromoprávním služebním poměru (zákon ze dne 3. července 1936, č. 189
Sb., o pracovním poměru redaktorů, a § 1, odst. 1 a § 2, odst. 2 zákona ze dne 28.
května 1947, č. 101 Sb., o postavení redaktorů a o Svazech novinářů), prováděném
až dosud podle § 124 zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb., o pensijním pojištění
soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, na Slovensku podle nařízení ze dne 8.
února 1946, č. 17 Sb. n. SNR, o pensijním pojištění některých soukromých zaměstnanců
na vyšší dávky, a to po slyšení Ústřední národní pojišťovny a výboru Ústředního svazu
československých novinářů. Nařízení musí obsahovati zejména ustanovení o podmínkách
pro přiznání dávek a o jejich výměře, o úhradě, o odděleném účtování a správě jmění
tohoto pojištění a o zřízení poradního sboru.
TŘETÍ ODDÍL
Důchodové připojištění
§ 143
(1) Ústřední národní pojišťovna může pojišťovati na podkladě individuálních
nebo kolektivních smluv:
a) pojištěnce na dávky uvedené v § 60 nebo v § 26, odst.
3 ve vyšší výměře nebo za jiných podmínek;
b) důchodce na zvýšení jejich důchodů
a důchodů jejich pozůstalých;
c) osoby uvedené v § 4 na odškodnění za pracovní úrazy
podle §§ 76 a násl., a to za podmínek § 117, odst. 3 a § 137.
(2) Ústřední národní pojišťovna vydá do 30. června 1949 podmínky a pojistné
sazby pro toto pojištění.
§ 144
Ústřední národní pojišťovna může uzavírati kolektivní připojišťovací smlouvy
pro jednotlivé skupiny pojištěnců zastoupené příslušnými orgány jednotné odborové
organisace nebo vrcholných zájmových stavovských organisací. Jsou-li takovéto smlouvy
schváleny ministerstvem sociální péče a věcně příslušným ministerstvem, jsou závazné
pro všechny členy organisace, pokud členství v ní není povinné.
§ 145
(1) Připojištění podle §§ 143 a 144 provádí Ústřední národní pojišťovna
na podkladě vzájemnosti ve zvláštním oddělení se samostatným účtováním a hospodařením.
(2) V jednotlivých kolektivních připojišťovacích smlouvách může býti vyhrazeno,
že též připojištění podle smlouvy bude prováděno se samostatným účtováním a hospodařením
a odděleně od ostatních připojištění.
ČTVRTÝ ODDÍL
Pojištění na podkladě dobrovolnosti
§ 147
Dobrovolné pokračování v nemocenském pojištění
(1) Kdo zanechal výdělečné činnosti zakládající povinné pojištění, může
pokračovati dobrovolně v nemocenském pojištění, byl-li v posledních 18 měsících před
zánikem povinného pojištění alespoň 180 dnů povinně pojištěn podle § 2, odst. 1,
písm. a) až c) a zdržuje-li se nadále na území Československé republiky.
(2) Pojištěnec se musí přihlásiti k dobrovolnému pokračování v nemocenském
pojištění před uplynutím ochranné lhůty (§§ 52 a 53).
(3) Není-li stanoveno jinak, platí ustanovení o povinném pojištění nemocenském
obdobně i pro dobrovolné pokračování v něm kromě ustanovení § 52 o ochranné lhůtě
a ustanovení § 40, věty druhé, jímž se vylučuje započítání předchozí podpůrčí doby.
(4) Přihlášením k dobrovolnému pokračování v pojištění nemohou býti zkráceny
nároky pojištěncovy z povinného pojištění.
(5) Dobrovolné pokračování v pojištění počíná dnem následujícím po zániku
předcházejícího povinného pojištění.
(6) Dobrovolné pokračování v pojištění zaniká:
a) vznikem povinného
pojištění,
b) nebylo-li zaplaceno pojistné do konce kalendářního měsíce, v němž je
splatné (odstavec 7), a to posledním dnem tohoto měsíce,
c) dnem, kdy se pojištěnec
vystěhuje z Československé republiky.
(7) Pojištěnec dobrovolně pokračující v pojištění platí pojistné z vyměřovacího
základu zjištěného obdobně podle § 36, odst. 3 v období, které předcházelo dobrovolnému
pokračování v pojištění nebo podle volby pojištěncovy z vyměřovacího základu polovičního,
ne však nižšího, než činí horní hranice nejnižšího stupně vyměřovacího základu podle
§ 36, odst. 2. Toto pojistné se platí ode dne zániku povinného pojištění měsíčně
předem. První pojistné jest zaplatiti do patnácti dnů ode dne, kdy pojišťovna oznámí
pojištěnci výši pojistného.
(8) Nemocenské z dobrovolného pokračování v pojištění se stanoví podle
vyměřovacího základu odpovídajícího pojistnému (odstavec 7).
§ 148
Dobrovolné pokračování v důchodovém pojištění
(1) Pojištěnec, jehož povinné pojištění zaniklo, může dobrovolně pokračovati
v důchodovém pojištění, je-li v den, kdy se k tomuto pojištění přihlašuje, splněna
podmínka podle § 61. Nestanoví-li tento zákona jinak, platí pro dobrovolné pokračování
v pojištění předpisy o povinném pojištění.
(2) Dobrovolné pokračování v pojištění počíná dnem, kdy přihláška k němu
došla do pojišťovny, bylo-li první pojistné zaplaceno do měsíce po vyměření.
(3) Dobrovolné pokračování v pojištění zaniká:
a) vznikem povinného
pojištění,
b) dnem, kterým se pojištěnec stane veřejným zaměstnancem podle § 7,
c)
vznikem dobrovolného pojištění podle § 150,
d) dnem, od něhož se pojištěnci přizná
důchod,
e) nezaplatí-li pojištěnec pojistné do 12 měsíců ode dne splatnosti, posledním
dnem, za který bylo ještě zaplaceno pojistné.
(4) Pojistné za dobrovolné pokračování v pojištění se vyměřuje z průměrného
výdělku (§ 71, odst. 5), zjištěného ke dni zániku povinného pojištění, a platí je
pojištěnec.
§ 149
Dobrovolné pojištění nemocenské.
(1) Osoby nepodléhající povinnému nemocenskému pojištění se mohou se souhlasem
pojišťovny dobrovolně pojistiti na dávky nemocenského pojištění.
(2) Nárok osob pojištěných podle odstavce 1 na dávky vzniká po uplynutí
čekací doby uvedené ve směrnicích podle odstavce 6, která nesmí býti kratší čtyř
a delší osmi týdnů. Nárok však nevzniká vůbec při onemocnění, těhotenství nebo porodu,
byla-li osoba dobrovolně pojištěná nemocná nebo těhotná již v době přihlášky.
(3) Nárok na dávky pro rodinné příslušníky nemůže býti předmětem pojištění
podle odstavce 1.
(4) Osoby, které se přihlašují k tomuto pojištění, jsou povinny zaplatiti
zápisné ve výši pojistného za jeden měsíc. Pojistné se platí měsíčně předem.
(5) Pojištění vzniká, nebo-li pojistné zaplaceno do patnácti dnů ode dne
splatnosti.
(6) Podrobnosti o dobrovolném pojištění, zejména o rozsahu nároku na dávky
a výši pojistného, jež může býti stanoveno pevnou částkou, určí směrnice, které vydá
Ústřední národní pojišťovna se schválením ministerstva sociální péče.
§ 150
Dobrovolné pojištění důchodové.
(1) Ministerstvo sociální péče stanoví po slyšení Ústřední národní pojišťovny
vyhláškou, které osoby činné ve veřejné správě, zastupitelských sborech nebo jinak
a odměňované pravidelně za tuto činnost se mohou dobrovolně pojistiti podle § 1,
písm. b), nejsou-li veřejnými zaměstnanci podle § 7. Vyplácená odměna se klade na
roveň příjmu tvořícímu vyměřovací základ podle § 20.
(2) Československé státní občany, zaměstnané trvale v cizině u jiných tuzemských
zaměstnanců, než kteří jsou uvedeni v § 3, odst. 4, může zaměstnavatel dobrovolně
pojistiti podle § 1, písm. b) se souhlasem Ústřední národní pojišťovny, jež může
pro toto pojištění stanoviti zvláštní podmínky. V těchto případech se klade jejich
zaměstnání v cizině na roveň zaměstnání v tuzemsku a přihlášená odměna na roveň příjmu
tvořícímu vyměřovací základ podle § 20.
(3) Pojištění podle odstavců 1 a 2 se klade na roveň pojištění povinnému
podle § 2, odst. 1, písm. a).
(4) Dobrovolné pojištění počíná dnem, kdy přihláška k němu došla do pojišťovny,
bylo-li první pojistné zaplaceno do měsíce po vyměření.
(5) Dobrovolné pojištění zaniká v případech uvedených v § 148, odst. 3,
písm. a), b), d), a e).
(6) Pojistné za dobrovolné pojištění podle odstavce 1 platí pojištěnec,
pojistné za dobrovolné pojištění podle odstavce 2 platí zaměstnavatel.
(7) Vláda se zmocňuje, aby nařízením stanovila, za jakých podmínek podléhají
osoby uvedené v odstavci 1 povinnému pojištění podle § 1.
PÁTÝ ODDÍL
Zajištění dávek nepojištěným osobám.
§ 151
Zvláštní úpravy v nemocenském pojištění
(1) Vláda může nařízením stanoviti, že se ustanovení o nemocenském pojištění
důchodců vztahují též na poživatele důchodů podle zákona ze dne 18. července 1946,
č. 164 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce,
po případě i na jiné osoby, na něž se vztahuje uvedený zákon, upraviti dávky nemocenského
pojištění poskytované těmto osobám a stanoviti sazby pojistného (vyměřovací základ)
i způsob jeho placení. Dnem počátku účinnosti nařízení vydaného podle předchozí věty
se zrušuje platnost ustanovení §§ 27 až 31 a § 59 zákona č. 164/1946 Sb.
(2) Ministerstvo sociální péče může v dohodě se zúčastněnými ministerstvy
a po slyšení Ústřední národní pojišťovny uložiti jí, aby poskytovala ošetřování v
nemoci, pomoc v mateřství a po případě i jiné dávky nemocenského pojištění určitých
skupinám osob podle tohoto zákona nepojištěným, zejména studujícím nebo členům církevních
řádů a společností, činným ve školské, zdravotní nebo sociální službě, za přiměřenou
úhradu stanovenou úhrnkově.
PÁTÁ ČÁST
Organisace a hospodaření národního pojištění.
PRVNÍ ODDÍL
Ústřední národní pojišťovna.
DRUHÝ ODDÍL
Organisace zdravotnické služby.
TŘETÍ ODDÍL
Hospodaření Ústřední národní pojišťovny.
§ 205
Podpůrné fondy důchodového pojištění
(1) U každé národní pojišťovny se zřídí podpůrný fond důchodového pojištění,
do něhož plynou náhrady podle § 113, odst. 2 a příslušné části pokud podle § 18,
odst. 1 a § 19, jakož i dary. Ústřední národní pojišťovna může věnovati také těmto
fondům zvláštní příspěvky.
(2) Z podpůrného fondu podle odstavce 1 může národní pojišťovna poskytovati
v případech zvláštního zřetele hodných podpory pojištěncům a jejich pozůstalým, kteří
sice nemají nárok na dávku důchodového pojištění, u nichž však podpora je se zřetelem
k jejich sociálním poměrům potřebná a účelná. Rovněž se mohou z podpůrného fondu
poskytovati jiné podpory sledující účel tohoto zákona.
ČTVRTÝ ODDÍL
Berní úlevy a zvláštní oprávnění Ústřední národní pojišťovny
§ 208
(1) Právní jednání a listiny, jichž je třeba k založení, k upravení a projednání
právních poměrů mezi Ústřední národní pojišťovnou s jedné strany a veřejnými orgány,
úřady, příplatkovými ústavy, zaměstnavateli, pojištěnci nebo jejich rodinnými příslušníky,
důchodci, léčebnými ústavy, lékaři a jinými zdravotnickými osobami (§ 197, odst.
5) s druhé strany, jsou osvobozeny od poplatků (kolků) a dávek. Stejného osvobození
požívají písemnosti, úřední úkony a rozhodnutí v řízení soudním, exekučním a správním,
pokud slouží účelům tohoto zákona. Z připojištění [§ 143, odst. 1, písm. a) a b)
a § 144] platí Ústřední národní pojišťovna zaopatřovací poplatky v poloviční výši.
Žádá-li o to Ústřední národní pojišťovna nebo její zmocněný zástupce, je soud povinen
vyhotoviti a vydati bezplatně opis (stejnopis) protokolu, který je prost poplatků
(kolků).
(2) Ústřední národní pojišťovna, její podniky a fondy, jakož i podniky
a fondy jí spravované, pokud plní úkoly podle tohoto zákona, jsou osvobozeny od zvláštní
daně výdělkové a od daně rentové.
(3) Peněžní dávky jsou osvobozeny od daně rentové.
(4) Ústřední národní pojišťovna, její podniky a fondy, jakož i podniky
a fondy jí spravované jsou osvobozeny od daně z obratu co do dodávek a výkonů, přímo
souvisících s plněním úkolů stanovených tímto zákonem.
(5) Ústřední národní pojišťovna, její podniky a fondy, jakož i podniky
a fondy jí spravované jsou osvobozeny od poplatků z právních jednání a listin o nabytí
nebo směně nemovitostí určených k zdravotním nebo správním účelům pojištění; rovněž
jsou osvobozeny od poplatků z právních jednání a listin o zcizení nemovitostí určených
dosud k uvedeným účelům, je-li nabyvatelem stát nebo jiná osoba, které pro tato právní
jednání nebo listiny přísluší osobní osvobození od poplatků.
(6) O osvobození movitého jmění Ústřední národní pojišťovny, jejích podniků
a fondů, jakož i podniků jí spravovaných od poplatkového ekvivalentu a o poskytování
úlev v poplatkovém ekvivalentu pro jejich nemovité jmění platí předpisy o poplatkovém
ekvivalentu. Úlevy a osvobození od poplatkového ekvivalentu, které mají dosud nositele
pojištění uvedení v § 6 zákona ze dne 8. dubna 1938, č. 76 Sb., o poplatkovém ekvivalentu,
platí v plném rozsahu i pro Ústřední národní pojišťovnu.
(7) Pokud se na dosavadní nositele veřejnoprávního sociálního pojištění
vztahují jiné předpisy, které poskytují berní osvobození a úlevy a nejsou uvedeny
v § 278, platí tyto předpisy nadále též pro Ústřední národní pojišťovnu.
SEDMÁ ČÁST
Řízení a ustanovení trestní.
PRVNÍ ODDÍL
Řízení u pojišťovny.
§ 217
(1) Ústřední národní pojišťovna a její územní organisační složky vydávají
při provádění tohoto zákona rozhodnutí a opatření o právech a povinnostech stran
výměry (§ 222).*)
(2) Není-li tímto zákonem nebo jiným předpisem stanoveno jinak, přijímá
podání a ohlášky a vydává výměry podle odstavce 1 místně příslušná okresní národní
pojišťovna.*)
§ 218
(1) Místně příslušná je pro pojištění zaměstnanců okresní národní pojišťovna,
v jejímž obvodě jsou vykonávány práce zakládající povinné pojištění; jsou-li práce
vykonávány v obvodu několika okresních národních pojišťoven, je místně příslušnou
pojišťovna, v jejímž obvodu je sídlo podniku. Pro pojištění osob samostatně výdělečně
činných a spolupracujících členů rodiny je místně příslušná okresní národní pojišťovna,
v jejímž obvodě jest sídlo podniku (závodu); pro pojištění ostatních pojištěnců okresní
národní pojišťovna, v jejímž obvodě má pojištěnec stálé bydliště.*)
(2) Jde-li o pojištěnce, vykonávajícího několik činností, provádí pojištění
každá pojišťovna příslušná podle odstavce 1. Peněžité dávky nemocenského pojištění
poskytuje však v takovém případě pouze ta pojišťovna, v jejímž obvodě má pojištěnec
trvalé bydliště.*)
(3) Je-li spor o pojistnou příslušnost mezi okresními národními pojišťovnami
v obvodě téže národní pojišťovny, určí ji národní pojišťovna, jinak ústředna.*)
(4) Ústřední národní pojišťovna učiní opatření, aby pojištěnci a rodinní
příslušníci, kteří se zdržují přechodně v obvodě jiné okresní národní pojišťovny
než místně příslušné nebo u nichž jest příslušnost okresní národní pojišťovny sporná,
obdrželi bez průtahu od pojišťovny svého pobytu dávky nemocenského pojištění, jsou-li
u nich jinak splněny podmínky stanovené léčebným řádem.*)
§ 219
Místní příslušnost národní pojišťovny se řídí místní příslušností okresní
národní pojišťovny podle § 218. Je-li dána podle této zásady příslušnost několika
národních pojišťoven, jest příslušná národní pojišťovna, v jejímž obvodě má pojištěnec
trvalé bydliště.*)
§ 220
(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, platí pro řízení u pojišťovny zásady
správního řízení. Přepouští-li to povaha a předmět řízení, platí přiměřeně ustanovení
vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení ve věcech náležejících
do působnosti politických úřadů, ve znění předpisů je měnících a doplňujících, zejména
jeho ustanovení o navrácení v předešlý stav a o obnově řízení.*)
(2) I mimo případy §§ 15 a 16, § 92, odst. 5, §§ 106 a 121 a § 223, odst.
2 jsou zaměstnavatelé, jejich zástupci, pojištěnci, jejich rodinní příslušníci a
pozůstalí na vyzvání povinni kdykoliv podati zprávu pojišťovně a jejím zmocněncům
o všech okolnostech, které jsou rozhodné pro pojištění a pro řízení o přiznání dávky.*)
§ 221
Spolupůsobení úřadů, soudů a jiných veřejných orgánů. *)
(1) Veřejné úřady, soudy a jiné veřejné orgány, korporace, ústavy a podniky
jsou povinny vyhověti v mezích své působnosti žádostem, které pojišťovna na ně vznese,
podporovati i jinak všestranně pojišťovnu a podávati jí bezplatně sdělení potřebná
pro provádění pojištění a jeho správu.
(2) Pojišťovna je zejména oprávněna dožadovati se spolupůsobení orgánů
veřejné správy, aby byly zjištěny osoby, podrobené povinnému pojištění, po případě
jejich zaměstnavatelé, a vyšetřeny poměry rozhodné pro pojištění a pro nárok na dávky.
§ 222
Výměry. *)
(1) Rozhodnutí a opatření pojišťovny určená stranám se doručují písemně
výměrem.
(2) Výměr o pojistné povinnosti se vydává pouze tehdy, vyžádala-li si strana
výslovně jeho vydání nebo byla-li pojistná povinnost některou ze strana nebo pojišťovnou
popřena.
(3) Výměr o dávce se nevydává, přiznává-li pojišťovna žádanou dávku, leč
by šlo o důchody a jednorázové úrazové odškodné. Výměr o odnětí dávky nemocenského
pojištění se nevydává, nežádá-li oprávněná osoba o jeho vydání do třiceti dnů po
tom, kdy jí byla dávka odňata proto, že byla uznána schopnou práce.
(4) Výměr o odepření, odnětí, zastavení nebo snížení dávky musí obsahovati
odůvodnění.
(5) Výměr musí obsahovati poučení o opravných prostředcích. Nesprávné poučení
nemůže býti straně na újmu. Bylo-li dáno straně nesprávné poučení nebo nebylo-li
dáno poučení vůbec, stává se výměr pravoplatným, nebylo-li mu odporováno do šesti
měsíců po doručení.
(6) Pojišťovna může, zejména při vybírání pojistného, doručovati platební
výměry a jiné písemnosti určené stranám svými zaměstnanci.
DRUHÝ ODDÍL
Řízení o dávkách.
§ 223
Uplatnění nároku. *)
(1) O nároku na dávku podle tohoto zákona se rozhoduje na žádost oprávněné
osoby nebo jejího zástupce. Nezletilec dosáhnuvší 18 let může svůj nárok uplatniti
sám. Místo zákonného zástupce nezletilce mohou uplatňovati nárok také komise okresní
péče o mládež, pokud o nezletilce pečují. Odmítne-li pojištěnec uplatniti nárok na
dávku příslušející rodinnému příslušníku, je rodinný příslušník nebo jeho zákonný
zástupce (komise okresní péče o mládež) oprávněn uplatniti nárok sám.
(2) Řízení o odškodnění za pracovní úraz se zahajuje z moci úřední na podkladě
ohlášení úrazu zaměstnavatelem, který je povinen je podati do osmi dnů. Ustanovení
§ 105, odst. 3 a 4 zůstává nedotčeno.
(3) Oprávněná osoba uplatňuje nárok na dávku u okresní národní pojišťovny
místně příslušné. Uplatnění nároku u jiné organisační složky Ústřední národní pojišťovny
není však straně na újmu.
(4) Osoba, vykonávající několik činností a pojištěná u několika okresních
národních pojišťoven, je povinna při ohlašování nároku na dávky sděliti, u kterých
okresních národních pojišťoven je k pojištění přihlášena.
§ 224
(1) Pojišťovna může požadovati, aby žadatel o dávku předložil potřebné
doklady, a je-li nárok na dávku podmíněn určitým zdravotním stavem, může provésti
lékařské vyšetření.*)
(2) Byl-li nárok na přiznání dávky důchodového pojištění, podmíněné invaliditou
nebo snížením výdělečné schopnosti, pravoplatně zamítnut proto, že tato podmínka
nebyla prokázána, může býti znovu uplatněn před uplynutím roku od doručení zamítavého
rozhodnutí jen tehdy, osvědčí-li žadatel věrohodně, že nastalo podstatné zhoršení
v jeho zdravotním stavu. Totéž platí obdobně, byl-li důchod pravoplatně odňat, ježto
invalidita nebo výdělečná neschopnost již pominula.*)
(3) Žádost za přiznání peněžité dávky, která přes vyzvání pojišťovny nebyla
doložena potřebnými doklady do šesti měsíců ode dne vyzvání, pokládá se za nepodanou,
leč by podání dokladu v této lhůtě bez zavinění žadatele nebylo možné a doklad bude
po odpadnutí překážky neprodleně předložen.*)
§ 225
Zemře-li osoba, která má nárok na dávku, po uplatnění nároku, vstupují
do dalšího řízení a nabývají nároku na částky splatné do dne smrti oprávněného postupně
manžel, manželka, děti, otec, matka, družka a sourozenci, jestliže žili s oprávněným
v době jeho smrti ve společné domácnosti. Podmínka společné domácnosti nemusí býti
splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod.*)
§ 226
Veřejné léčebné a ošetřovací ústavy i kliniky jsou povinny na požádání
pojišťovny, jakož i při řízení před pojišťovacími soudy provésti příslušné vyšetření
zdravotního stavu osob uplatňujících nárok na dávky podle tohoto zákona, podávati
o tom dobrozdání a vydávati opisy chorobopisů (zprávy o průběhu nemoci), jichž je
třeba k zjištění nároku na dávky podle tohoto zákona. Výši a způsob úhrady za tyto
úkony určí ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem sociální péče po slyšení
jednotné odborové organisace.*)
§ 227
(1) Příjemce důchodu je povinen ohlásiti do patnácti dnů národní pojišťovně
důvod zániku nároku na důchod. Stejně je povinen oznámiti jiné okolnosti rozhodné
pro nárok na důchod, jeho výši a výplatu. Důchodce ručí i svým důchodem za škodu,
která vznikne pojišťovně úmyslným porušením nebo hrubým opomenutím této povinnosti.
(2) Důchodce může žádati za zvýšení důchodu podle § 109, odst. 1 do tří
let po přiznání důchodu.
(3) Výplata důchodu podmíněného invaliditou nebo ztrátou výdělečné schopnosti
může býti odepřena nebo zastavena, zdráhá-li se důchodce podrobiti lékařské prohlídce
nebo pozorování, přestože byl na tento následek upozorněn.
TŘETÍ ODDÍL
Opravné řízení a organisace pojišťovacích soudů
OSMÁ ČÁST
Přechodná a závěrečná ustanovení.
PRVNÍ ODDÍL
Společná ustanovení přechodná.
§ 246
(1) Ministr sociální péče se zmocňuje, aby do 31. prosince 1950 vydával
vyhláškami v Úředním listě organisační a přechodná opatření potřebná k vybudování
národního pojištění a k přizpůsobení dosavadního stavu veřejnoprávního sociálního
pojištění právnímu stavu zavedenému tímto zákonem, zejména pokud jde o přechodnou
platnost dosavadních předpisů o veřejnoprávním sociálním pojištění po dni počátku
účinnosti některých ustanovení tohoto zákona. Dokud nenabudou účinnosti všechna ustanovení
tohoto zákona, mohou býti vyhláškami podle první věty dosavadní předpisy změněny.
(2) Pokud se opatření podle odstavce 1 týkají též péče zdravotní, učiní
je ministr sociální péče v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.
§ 247
(1) Dnem 1. července 1948 se zrušují:
1. Ústřední sociální pojišťovna
v Praze,
2. Všeobecný pensijní ústav v Praze,
3. Ústřední bratrská pokladna v Praze.
4. Ústřední sociální pojišťovna v Bratislavě,
5. Úrazové pojišťovny v Praze a v Brně,
6. nemocenské pojišťovny v zemích České a Moravskoslezské podle zákona č. 221/1924
Sb. ve znění předpisů jej měnících a doplňujících,
7. okresní sociální pojišťovny
na Slovensku a Závodní nemocenská pojišťovna československé Dunajplavby v Bratislavě,
8. úřadovny sociálního pojištění v pohraničním území,
9. revírní bratrské pokladny,
10.
Nemocenská pojišťovna soukromých zaměstnanců v Praze,
11. Léčebný fond veřejných zaměstnanců
v Praze,
12. Léčebný fond poštovních zaměstnanců v Praze,
13. nemocenské pojišťovny
továren na tabák,
14. Nemocenská pojišťovna československých státních drah v Praze,
15.
Kněžská nemocenská pokladna v Přerově,
16. státní zaopatření horníků na Slovensku,
17.
Ústřední svaz nemocenských pojišťoven v Praze,
18. Ústředí nositelů pojištění.
(2) Dnem, který bude určen vládním nařízením, se zruší:
1. Fondy pro
invalidní a starobní pojištění zaměstnanců československých státních drah,
2. Fondy
pro invalidní a starobní pojištění poštovních zaměstnanců,
3. Pensijní fond Národního
divadla,
4. Pensijní fond Poštovní spořitelny v Bratislavě.
(3) Ústřední národní pojišťovna je právním nástupcem nositelů pojištění,
svazů, fondů a zařízení uvedených v odstavcích 1 a 2, a to jak co do jejich působnosti
podle dosavadních zákonů a jiných právních předpisů, tak co do jejich ostatních práv
a závazků. Jejich movité i nemovité jmění a všechna práva a závazky přecházejí na
Ústřední národní pojišťovnu dnem jejich zrušení. Jmění se převede do jmění pojištění
nemocenského nebo důchodového (§ 201), a to se zřetelem k účelům, jimž dosud sloužilo.
(4) Na návrh Ústřední národní pojišťovny zapíše knihovní soud přechod vlastnických
a jiných práv zrušených nositelů pojištění, svazů, fondů a zařízení, uvedených v
odstavcích 1 a 2, na Ústřední národní pojišťovnu s odvoláním na tento zákon. Totéž
platí obdobně o vyznačení přechodu jiných práv na Ústřední národní pojišťovnu v jiných
úředních rejstřících a seznamech.
(5) Podrobnosti o převzetí práv a závazků fondů a zařízení, uvedených v
odstavci 1, č. 12 a 13 a v odstavci 2, jakož i o způsobu krytí převzatých závazků
a o povinnostech zaměstnavatelových z toho plynoucích, stanoví vláda nařízením.
§ 248
(1) Při převzetí nositelů pojištění a jejich svazů, jakož i zařízení a
fondů uvedených v § 247, odst. 1 a 2 převezme Ústřední národní pojišťovna jejich
zaměstnance a vstoupí do jejich služebních poměrů. Není však povinna, nedovolují-li
to organisační změny, ponechati převzatým zaměstnancům, i když byli trvale ustanoveni,
služební postavení, které měli u dosavadního zaměstnavatele. Pro všechny převzaté
zaměstnance platí ustanovení služebního a disciplinárního řádu (§ 188, odst. 1),
který také podrobněji stanoví podmínky převzetí, jakož i upraví pensijní nároky převzatých
zaměstnanců (pensistů) ode dne počátku jeho účinnosti. Služební a disciplinární řád
rovněž stanoví, jak Ústřední národní pojišťovna přeřadí zaměstnance převzaté do platových
stupňů a služebních kategorií a jak jim vyměří služební požitky při započtení služební
doby pravoplatně započtené a se zřetelem k jejich dosavadnímu zařazení. Odchylná
ustanovení služebních smluv pozbývají platnosti.
(2) Odepře-li převzatý zaměstnanec konati službu pro Ústřední národní pojišťovnu
za podmínek stanovených v odstavcích 1 a 2, má se za to, že dobrovolně vystupuje
ze služeb; v tom případě nemá nároku na odškodné, i kdyby mu to jeho dosavadní služební
smlouva zaručovala. To platí i tenkrát, odepře-li zaměstnanec konati službu v jiném
místě, než v kterém je dosud zaměstnán.
(3) Při překládání zaměstnanců, provedeném v souvislosti se zahájením činnosti
Ústřední národní pojišťovny, vezme se zřetel na jejich osobní, rodinné, hospodářské
a sociální poměry. Překládání může býti provedeno, jen pokud je to z důvodů organisačních
nezbytně nutné.
(4) Zaměstnanci podniku, kteří byli přiděleni k výkonu prací pro náhradní
ústav pensijního pojištění tohoto podniku nebo pro závodní nemocenskou pojišťovnu
tohoto podniku, mohou do 30. září 1948 prohlásiti, že vstupují do služeb Ústřední
národní pojišťovny. V takovém případě platí obdobně ustanovení předchozích odstavců.
§ 249
(1) Ústřední národní pojišťovna vstupuje dnem 1. července 1948 na místě
dosavadních nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění a jejich svazů do smluv
uzavřených s lékařskými organisacemi o zajištění lékařské služby a poskytování lékařské
pomoci. Tyto smlouvy platí až do dne, který bude určen vyhláškou vydanou podle §
197, odst. 3 a 4. Dokud nebude touto vyhláškou ustanoveno jinak, upraví podmínky
výkonu lékařské služby pro pojištěnce uvedené v §§ 4 a 5 a jejich rodinné příslušníky
zatímně vyhláška vydaná podle obdoby § 197, odst. 3 a 4.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně pro jiné osoby zdravotnické služby
uvedené v § 197, odst. 5.
§ 250
Pokud dosavadní předpisy obsahují ustanovení týkající se nositelů veřejnoprávního
sociálního pojištění nebo jejich svazů, rozumějí se jimi od 1. července 1948 Ústřední
národní pojišťovna a její příslušné územní organisační složky.
§ 251
(1) Dokud nebudou zvoleny podle ustanovení tohoto zákona sbory delegátů
a představenstvo Ústřední národní pojišťovny, jmenuje ministr sociální péče na jejich
místo správní komisi na návrh jednotné odborové organisace a po slyšení vrcholných
zájmových organisací. Tato správní komise vykonává s výhradou odstavce 4 působnost
sborů delegátů a představenstva.
(2) Správní komise Ústřední národní pojišťovny jmenuje na návrh jednotné
odborové organisace a po slyšení vrcholných zájmových organisací správní komise územních
organisačních složek Ústřední národní pojišťovny, které až do provedení voleb podle
tohoto zákona vykonávají působnost zastupitelských sborů těchto organisačních složek.
Při jmenování těchto správních komisí je přihlížeti k osobnímu rozsahu pojištění
s ohledem na počátek účinnosti jednotlivých částí tohoto zákona.
(3) Ministr sociální péče odvolává členy správní komise Ústřední národní
pojišťovny po slyšení organisací, které byly účastny při jejich jmenování, a na jejich
místo nebo na místo členů, jejichž funkce zanikla z jiného důvodu, jmenuje způsobem
uvedeným v odstavcích 1 a 2 osoby jiné. Totéž právo náleží správní komisi Ústřední
národní pojišťovny, pokud jde o členy správních komisí územních organisačních složek
Ústřední národní pojišťovny.
(4) Prvního předsedu a místopředsedy Ústřední národní pojišťovny jmenuje
a odvolává president republiky na návrh vlády.
(5) Jinak platí ustanovení tohoto zákona o orgánech Ústřední národní pojišťovny
a jejich územních organisačních složek obdobně o orgánech jmenovaných podle předchozích
odstavců.
§ 252
První jednací řád Ústřední národní pojišťovny vydá ministr sociální péče
na návrh představenstva (správní komise) Ústřední národní pojišťovny.
§ 253
(1) Dokud nebudou zřízeny soudy podle části sedmé tohoto zákona, projednávají
se opravné prostředky a žaloby proti rozhodnutím dřívějších nositelů veřejnoprávního
sociálního pojištění a proti výměrům Ústřední národní pojišťovny a jejích územních
organisačních složek u úřadů a soudů příslušných podle dosavadních předpisů a způsobem
těmito předpisy stanoveným.
(2) Spory nedokončené v den, kdy započnou činnost soudy podle sedmé části
tohoto zákona, přecházejí v tom stavu, v jakém tohoto dne jsou, od úřadů a soudů
dosud příslušných na soudy příslušné podle tohoto zákona.
§ 254
(1) Ústřední národní pojišťovna stanoví vyhláškou v Úředním listě způsob,
obsah a formu, jakož i lhůty pro první přihlášku těchto osob nově pojatých do pojištění:
a) zaměstnanců, kteří podle dosavadních předpisů o veřejnoprávním sociálním pojištění
nepodléhali pojištění,
b) všech zaměstnanců, kteří dosud podléhali pojištění podle
zákona ze dne 15. října 1925, č. 221 Sb., o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců,
nebo zákona ze dne 18. prosince 1941, č. 270 Sl. z., o nemocenském pojištění veřejných
zaměstnanců,
c) důchodců (§ 8),
d) zrušeno
(2) Ustanovení § 18, odst. 2 platí zde obdobně.
§ 255
(1) Dokud ustanovení § 120, odst. 1 nenabude účinnosti, platí tato ustanovení:
a) Z pojistného hradí zaměstnavatel a zaměstnanec části, které určí vláda nařízením.
b) Zaměstnavatel je povinen odváděti pojišťovně celé pojistné; část pojistného připadající
na zaměstnance může však zaměstnavatel při výplatě mzdy (služného, platu, služebních
požitků) sraziti částkou, která připadá poměrně na toto výplatní období. Neužije-li
zaměstnavatel tohoto svého práva, může ho při pozdějších výplatách použíti jen potud,
neuplynul-li od této výplaty více než měsíc. To platí i tenkráte, bylo-li pojistné
vyměřeno dodatečně. Zaměstnancům, jimž se vyplácí mzda (služné, plat, služební požitky)
pravidelně v časových obdobích delších jednoho měsíce, může zaměstnavatel sraziti
pojistné na ně připadající při nejbližší výplatě.
c) Pojistné, které zaměstnavatel
srážel zaměstnanci ze mzdy (služného, platu, služebních požitků), se považuje za
statek svěřený zaměstnavateli.
d) Zaměstnavatel, který vědomě sráží zaměstnanci při
výplatě více na pojistném než je přípustné podle hořejších ustanovení, dopouští se
přestupku, který se stíhá podle §§ 241 až 245.
e) Kdo do šesti měsíců ode dne splatnosti
pojistného nezaplatil ani část pojistného připadající na zaměstnance podle písm.
a), nebyl-li mu pojišťovnou povolen odklad k zaplacení pojistného a nejde-li o čin
přísněji trestný, dopouští se přestupku, který se stíhá podle §§ 241 až 245 a trestá
pokutou až do 50.000 Kčs, a je-li nedobytná, vězením až do tří měsíců.
f) Ministerstvo
sociální péče může vyhláškou v Úředním listě stanoviti, že části pojistného, které
platí zaměstnanec, se určují pevnými částkami odstupňovanými podle výše příjmu.
(2) Dokud nenabude účinnosti § 135, platí ustanovení odstavce 1, písm.
a) obdobně o plátci a příjemci odpočivných nebo zaopatřovacích platů [§ 8, písm.
b) a c)].
§ 257
Ústřední národní pojišťovna může stanoviti vyhláškou, že se pojistné podle
tohoto zákona platí až ode dne následujícího po výplatním období, které počíná před
1. říjnem 1948 a končí po něm.
§ 258
Právo pojišťovny vyměřiti pojistné splatné před 1. říjnem 1948 se promlčuje
v pěti letech ode dne splatnosti, pokud podle příslušných předpisů platných před
tímto dnem nebylo již promlčeno.
§ 259
(1) Právní jednání, písemnosti a knihovní zápisy, jichž je třeba k řízení
Ústřední národní pojišťovny a jejích složek a k zrušení a převzetí dosavadních nositelů
pojištění, svazů, zařízení a fondů (§ 247, odst. 1 a 2), jsou osvobozeny od poplatků
a dávek. Od poplatků a dávek jsou rovněž osvobozeny dary a věnování, právní jednání,
písemnosti a knihovní zápisy, jichž je třeba k jejich provedení, pokud byly učiněny
dosavadním nositelům veřejnoprávního sociálního pojištění pro účely národního pojištění,
nebo přímo Ústřední národní pojišťovně.
(2) Předpisy o ochraně nájemníků se netýkají nemovitostí, které podle §
247, odst. 3 přešly do vlastnictví pojišťovny, jsou-li určeny k provádění národního
pojištění.
DRUHÝ ODDÍL
Přechodná ustanovení nemocenského pojištění.
§ 261
Věcné i opakující se peněžité dávky nemocenského pojištění se poskytují
podle tohoto zákona od 1. října 1948 i tehdy, napadla-li dávka dříve.
§ 262
Pojišťovna poskytne veřejné nemocnici (§§ 198 a 199) za ošetřování pojištěnců
a rodinných příslušníků úhradu podle ustanovení §§ 198 a 199 od 1. října 1948, i
když pojištěnec nebo rodinný příslušník byl přijat do ošetřování v nemocnici před
tímto dnem.
§ 263
(1) Pojištěncům, kteří dne 1. října 1948 mají nárok na nemocenské podle
§ 36 pro neschopnost k práci nastalou před tímto dnem, vyměří se od tohoto dne nemocenské
podle stupňů uvedených v § 36, odst. 2 tak, že první a druhé třídě podle dosud platných
předpisů odpovídá první stupeň, třetí až šestnácté třídě postupně stupeň druhý až
patnáctý. K změnám příjmů, nastalým u těchto pojištěnců po 30. září 1948, přihlédne
se podle ustanovení § 36, odst. 3, věty šesté.
(2) Běh karenčních lhůt podle § 37, odst. 1 a 2 počíná nejdříve 1. lednem
1950.
(3) Do podpůrčí doby podle § 36 se započítává podpůrčí doba podle předpisů
o nemocenském pojištění platných (použivatelných) do 30. září 1948.
§ 264
Peněžité dávky v mateřství se poskytují podle právních předpisů platných
(použivatelných) v den porodu. Nastane-li však porod v době od 15. srpna 1948 do
15. listopadu 1948, poskytne pojišťovna peněžité dávky v mateřství podle onoho práva,
podle něhož jest úhrn peněžitých dávek v mateřství vyšší. Jsou-li podmínky pro přiznání
dávky splněny pouze podle jednoho práva, poskytnou se dávky podle tohoto práva. Peněžité
dávky v mateřství vyplácené do 30. září 1948 se započatou do celkového nároku. Peněžitými
dávkami se tu rozumějí také peněžité náhrady za naturální dávky při porodu.
§ 265
(1) Osoby dobrovolně pokračující v nemocenském pojištění dne 30. září 1948
budou od tohoto dne platiti pojistné z příjmu rovnajícího se střednímu výdělku oné
třídy, ve které dosud v pojištění pokračovaly.
(2) Ústřední národní pojišťovna stanoví vyhláškou, jakým způsobem bude
převedeno dobrovolné pojištění podle § 251 zákona č. 221/1924 Sb. v pojištění podle
§ 149 tohoto zákona.
§ 266
(1) Jestliže osoby, které teprve tímto zákonem budou podrobeny nemocenskému
pojištění, nebo jejich rodinní příslušníci sjednali nebo sjednají před 1. lednem
1950 se soukromými (smluvními) pojišťovnami pojistné smlouvy o pojištění pro případ
nemoci nebo mateřství, zanikne smlouva o tomto pojištění bez výpovědi, oznámí-li
pojistník do 30. června 1950 smluvní pojišťovně doporučeným dopisem, že ruší tuto
smlouvu. Smlouva se ruší prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni doručení
oznámení. Pojistník může se stejným účinkem zrušiti takovým oznámením smlouvy o soukromém
pojištění úrazovém nebo o soukromém pojištění na pohřebné, které byly sjednány v
oboru soukromého (smluvního) nemocenského pojištění.
(2) Soukromá pojišťovna, se kterou pojistník zrušil smlouvu podle odstavce
1, je povinna odškodniti pojistné případy nastalé do dne zániku smluvního pojištění,
budou-li takové nároky ohlášeny smluveným způsobem.
TŘETÍ ODDÍL
Přechodná ustanovení důchodového pojištění.
§ 267
(1) Podle tohoto zákona se posuzují všechny dávky, které napadly za jeho
účinnosti. Důchody napadlé podle dosavadních předpisů o veřejnoprávním důchodovém
pojištění (pojištění invalidní, pensijní, hornické a úrazové) a vyplácené za účinnosti
tohoto zákona se pokládají za důchody podle tohoto zákona; další trvání nároků na
ně posuzuje se podle ustanovení tohoto zákona. Kdyby však nebyla podle tohoto zákona
splněna nebo později odpadla některá podmínka pro další výplatu důchodu, důchod by
však náležel podle dosavadních předpisů, trvá nárok na tento důchod i nadále, avšak
pouze ve výši podle dosavadních předpisů.
(2) Tam, kde tento zákon vyžaduje k vzniku nároku na dávky nebo její výši
určitou dobu trvání pojištění, kladou se příspěvkové doby, získané v některém z dosavadních
odvětví veřejnoprávního důchodového pojištění včetně dobrovolného pokračování v pojištění,
na roveň době pojištění podle tohoto zákona. Ke krácení nebo zrušení příspěvkové
doby v důsledku vrácení prémií nebo výplaty výbavného podle dosavadních předpisů
o pensijním pojištění se pro nároky na dávky podle tohoto zákona nepřihlíží.
(3) Je-li podle tohoto zákona pro výši nároků rozhodný výdělek pojištěnce
v určité době, kladou se horní hranice tříd, v nichž byl pojištěnec zařazen podle
dosavadních předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění před 1. říjnem 1948, v
hornickém pojištění pak započitatelné požitky, na roveň výdělku, který je podkladem
pro stanovení průměrného ročního výdělku podle § 71, odst. 5.
(4) Napadne-li starobní (invalidní) důchod po 30. září 1948 a nezískal-li
pojištěnec v pojištění příspěvkovou dobu po 31. prosinci 1945, vyměří se mu důchod
tak, jako by napadl dne 30. září 1948. Ustanovení § 270 platí i zde. Napadne-li vdovský
důchod po takové osobě, vyměří se jí důchod sazbou uvedenou v § 74 z důchodu starobního
(invalidního) nebo z nároku na něj.
§ 268
(1) Starobní (invalidní) důchod přiznaný podle tohoto zákona nesmí býti
nižší než starobní nebo invalidní důchod, který by byl napadl 30. září 1948 podle
dosavadních předpisů, zvýšený podle § 270. Takto vyměřený důchod nesmí přesahovati
85 % průměrného ročního výdělku (§ 71, odst. 5).
(2) Ustanovení odstavce 1 platí i pro úhrn důchodů pozůstalých, které se
vyměřují z důchodů podle odstavce 1.
(3) Při zjišťování nároku podle dosavadních předpisů ve smyslu odstavců
1 a 2 jest vzíti zřetel k dosavadním předpisům o přestupech ve veřejnoprávním důchodovém
pojištění (zaopatření), účinným před 1. říjnem 1948. Přestupy osob, které dosud byly
v zaměstnání vyňatém z pojistné povinnosti podle dosavadních předpisů o veřejnoprávním
důchodovém pojištění a které vstupují do pojištění podle tohoto zákona, upraví vláda
nařízením.
(4) Pro hornické provisionisty, kteří získají do 30. září 1948 alespoň
jeden příspěvkový měsíc na podkladě zaměstnání v hornictví, zůstává ustanovení §
88 zákona ze dne 6. března 1947, č. 44 Sb., o hornickém pensijním pojištění nedotčeno.
Jsou-li splněny podmínky uvedené v tomto ustanovení, vyměří se jim důchod podle zákona
č. 44/1947 Sb.
(5) Nároky zaměstnanců ze smluv a předpisů o pensijním zaopatření jejich
a jejich rodinných příslušníků, zůstávají nedotčeny. Z těchto plnění lze však odečítati
dávky poskytované podle tohoto zákona s výjimkou zvýšení podle § 270. Z účelového
jmění, které dosud sloužilo k zajištění nároků zaměstnanců vyňatých z pojistné povinnosti
veřejnoprávního důchodového pojištění, může býti zřízen příplatkový ústav podle zákona
ze dne 15. dubna 1948, č. 98 Sb., o soustředění pensijního pojištění soukromých zaměstnanců
ve vyšších službách a o některých dalších opatřeních v oboru veřejnoprávního sociálního
pojištění; v tom případě jest zaměstnavatel povinen zajistiti u tohoto zařízení takové
nároky, aby se spolu s nároky podle tohoto zákona rovnaly alespoň nárokům podle dosavadních
smluv a předpisů o pensijním zaopatření. O daňových, dávkových a poplatkových úlevách
platí zde obdobně ustanovení zákona č. 98/1948 Sb.
§ 269
(1) Získal-li pojištěnec čekací dobu podle dosavadních předpisů o veřejnoprávním
důchodovém pojištění a nároky do 30. září 1948 nezanikly, platí do 30. září 1951
podmínka § 61 za splněnou.
(2) Získal-li pojištěnec čekací dobu podle dosavadních předpisů o veřejnoprávním
důchodovém pojištění a nezanikly-li nároky do 30. září 1948, avšak k nápadu důchodu
do tohoto dne nedošlo, ježto nebyly splněny podmínky nápadu stanovené dosavadními
předpisy, byly však splněny podmínky nápadu důchodu podle tohoto zákona, náleží důchod
za podmínek a ve výši podle tohoto zákona od 1. října 1948. Vdovské důchody po pojištěncích
podle zákona č. 221/1924 Sb. a předpisů tento zákon měnících a doplňujících náleží
však za podmínek § 65, odst. 2, písm. b), c) nebo d) ve výši 1.000 Kčs měsíčně, za
podmínek § 65, odst. 2, písm. a) ve výši 800 Kčs měsíčně. Ustanovení § 74, odst.
5 platí zde obdobně.
(3) Osoby, které dne 30. září 1948 dobrovolně pokračovaly v pojištění podle
dosavadních předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění, mohou dobrovolně pokračovati
v pojištění i po tomto dni s dosavadním pojistným a s účinkem dobrovolného pokračování
v pojištění podle tohoto zákona.
(4) U pojištěnce, který do 30. září 1948 získal v pojištění aspoň 15 let,
platí podmínka 20 let pojištění podle § 62, odst. 2 za splněnou.
(5) Nárok na výbavné podle předpisů o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců,
vzniklý po 30. září 1941, ale do 30. září 1948 neuplatněný, lze uplatniti do 30.
září 1949. Výbavné náleží ve výši podle předpisů platných v den sňatku.
(6) Doby služby v československých legiích nebo v Rudé armádě (zákon ze
dne 24. července 1919, č. 462 Sb., o propůjčování míst legionářům, a zákon ze dne
3. října 1946, č. 196 Sb., jímž se doplňují některá ustanoví zákona č. 462/1919 Sb.)
a doby jiné účasti na národním boji za osvobození (zákon ze dne 19. prosince 1946,
č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných
účastnících národního boje za osvobození) se v rozsahu započitatelném pro veřejné
zaměstnance podle uvedených zákonů kladou pro pojištěnce podle tohoto zákona na roveň
dobám pojištění podle tohoto zákona, pokud nebyly již podle dosavadních předpisů
započteny jako příspěvkové doby.
(7) Starobní (invalidní) důchody osob uvedených v §§ 4 a 5, pokud napadly
do 30. září 1953, činí nejvýše 21.000 Kčs ročně; napadly-li v době od 1. října 1953
do 30. září 1958, činí nejvýše 30.000 Kčs ročně. Vdovské a sirotčí důchody vyměřují
se ze starobních (invalidních) důchodů, stanovených podle předchozí věty. Tato ustanovení
se nevztahují na pojištěnce, kteří do 30. září 1948 získali čekací dobu podle dosavadních
předpisů o veřejnoprávním pojištění a jejichž nároky do tohoto dne nezanikly.
§ 270
(1) Důchody přiznané podle zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb.,
o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, a zákona ze dne 21.
února 1929, č. 26 Sb., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách
ve znění předpisů tyto zákony měnících a doplňujících, napadlé do 30. září 1948,
se upravují od 1. října 1948 takto:
a) Důchody invalidní a starobní včetně zvýšení
pro bezmocnost a zvýšení podle zákona ze dne 13. prosince 1945, č. 156 Sb., o přídavcích
k důchodům z veřejnoprávního sociálního pojištění, avšak bez výchovného (odstavce
3), se zvyšují o 40 % důchodu. Invalidní a starobní důchody přiznané podle zákona
č. 221/1924 Sb. ve znění předpisů jej měnících a doplňujících se dále zvyšují o 300
Kčs měsíčně. Úhrnné zvýšení nesmí přesahovati 800 Kčs měsíčně.
b) Vdovské důchody,
u nichž jsou splněny podmínky § 65, odst. 2, písm. b), c) nebo d), včetně zvýšení
pro bezmocnost a zvýšení podle zákona č. 156/1945 Sb. se zvyšují o 70 %. Splní-li
se nebo odpadnou-li tyto podmínky později, přizná se nebo odejme se zvýšení podle
věty prvé ode dne změny. Vdovské důchody přiznané podle zákona č. 221/1924 Sb. a
předpisů tento zákon měnících a doplňujících se dále zvyšují o 200 Kčs měsíčně. Úhrnné
zvýšení nesmí přesahovati 700 Kčs měsíčně.
c) Sirotčí důchody se zvyšují o 200 Kčs
měsíčně.
(2) Invalidní (hornické) provise a starobní provise, přiznané v provisním
pojištění před 1. lednem 1947, se upraví na výši, která by podle dosavadních předpisů
náležela důchodcům alespoň 65letým, vdovské provise pak na výši, která by podle dosavadních
předpisů náležela vdovám alespoň 55letým, pokud je už nepobírají. Takto upravené
důchody se zvyšují podle odstavce 1 tak, jako důchody podle zákona č. 221/1924 Sb.
a předpisů tento zákon měnících a doplňujících. Stejně se zvyšují důchody přiznané
v provisním pojištění po 31. prosinci 1946 osobám, na něž se nevztahuje zákon č.
44/1947 Sb.
(3) Místo dosavadního výchovného (vychovávacího příplatku, příplatku na
dítě) k důchodům podle odstavce 1 náleží výchovné ve výši rodinných přídavků podle
zákona č. 154/1945 Sb. ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.
(4) Dosavadní důchody vdovecké, rodičů, sester a dcer nahrazují se důchodem
ve výši 8.400 Kčs ročně, pokud jejich dosavadní důchod není vyšší a pokud nemají
jiný důchod podle tohoto zákona nebo z veřejného zaopatření. Jde-li o dva důchodce
žijící ve společné domácnosti, platí obdobně ustanovení § 89, odst. 7.
(5) Požívá-li někdo několika důchodů, zvyšuje se podle odstavců 1 a 2 pouze
nejvyšší z nich.
(6) Ustanovení o zvýšení důchodů neplatí pro důchody z připojištění a pro
onu část důchodů z pensijního pojištění novinářů (redaktorů), která přesahuje výši
podle obecných zásad pensijního pojištění.
(7) Důchody se podle odstavců 1 a 2 zvýší podle měsíčních splátek snížených
o příspěvek na nemocenské pojištění důchodců. Ode dne zvýšení důchodů se příspěvky
na nemocenské pojištění důchodců nesrážejí.
(8) Zvýšení podle předchozích odstavců náleží od první měsíční splátky
po dni uvedeném v odstavci 1.
(9) Zvýšením důchodů zůstává nedotčena výše závazků třetích osob zakládajících
se na právním předpisu nebo na smlouvě poskytovati příspěvek k důchodům. V případech
uvedených v § 268, odst. 5 může Ústřední národní pojišťovna zvýšení důchodu zcela
nebo z části odepříti. Podrobnosti stanoví Ústřední národní pojišťovna se souhlasem
ministerstva sociální péče.
§ 271
(1) Důchody z veřejnoprávního úrazového pojištění včetně všech dosavadních
zvýšení a příplatků se upravují od 1. října 1948, nevyplácí-li se zároveň některý
z důchodů podle § 270 a je-li to pro důchodce příznivější, takto:
1. Stal-li se
odškodněný úraz v podniku živnostenského před 1. prosincem 1945, zvyšují se důchody:
a) při 100 %ní ztrátě výdělečné schopnosti na 18.000 Kčs ročně;
b) při částečné
ztrátě této schopnosti dosahující aspoň 20 % na onu poměrnou část částky uvedené
v písm. a), která odpovídá stupni ztráty výdělečné schopnosti;
c) důchody pozůstalých
se v těchto případech upravují na 5.400 Kčs ročně.
2. Stal-li se odškodněný úraz
v podniku zemědělském nebo v lesním v zemích České a Moravskoslezské před 1. lednem
1945 nebo na Slovensku před 1. říjnem 1948, zvyšují se důchody:
a) při 100 %ní ztrátě
výdělečné schopnosti na 12.000 Kčs ročně;
b) při částečné ztrátě této schopnosti
dosahující aspoň 20 %, na Slovensku aspoň 25 %, na onu poměrnou část částky uvedené
v písm. a), která odpovídá stupni ztráty výdělečné schopnosti;
c) důchody pozůstalých
se v těchto případech upravují na 3.600 Kčs ročně.
3. Stal-li se odškodněný úraz
v podniku živnostenském na Slovensku v době od 1. prosince 1945 do 31. prosince 1947,
zvyšují se důchody:
a) při 100 %ní ztrátě výdělečné schopnosti na 20.000 Kčs ročně;
b) při částečné ztrátě výdělečné schopnosti dosahující aspoň 20 % na onu poměrnou
část částky uvedené v písm. a), která odpovídá stupni ztráty výdělečné schopnosti;
c) důchody pozůstalých v těchto případech se upravují na 6.000 Kčs ročně.
4. Stal-li
se odškodněný úraz v zemích České a Moravskoslezské v podniku živnostenském před
1. lednem 1944 nebo v podniku zemědělském nebo lesním před 1. lednem 1945, poskytne
se:
a) důchodcům, u nichž ztráta výdělečné schopnosti nedosahuje 10 %, odbytné ve
výši 1.000 Kčs;
b) důchodcům, u nichž ztráta výdělečné schopnosti dosahuje alespoň
10 %, nepřevyšuje však 30 %, může Ústřední národní pojišťovna na místě důchodu poskytnouti
odbytné, požádají-li o ně nejpozději do 30. září 1949:
od 10 % do 20 % výdělečné
neschopnosti 4.000 Kčs,
nad 20 % do 25 % výdělečné neschopnosti 12.000 Kčs,
nad 25
% do 30 % výdělečné neschopnosti 18.000 Kčs.
(2) Za dobu před 1. říjnem 1948 platí od 1. ledna 1948 pro úpravu důchodů
v podnicích zemědělských nebo lesních na Slovensku ustanovení čl. IV, § 4, pokud
se týče § 5, odst. 2 zákona ze dne 25. března 1948, č. 70 Sb., o sjednocení některých
předpisů ve veřejnoprávním sociálním pojištění.
§ 273
Poživatelé státních starobních podpor podle zákona ze dne 21. března,
č. 43 Sb., o státních starobních podporách, a podle nařízení Slovenské národní rady
ze dne 23. srpna 1945, č. 107 Sb. n. SNR, o dočasné úpravě státní starobní podpory,
ve znění předpisů tyto předpisy měnících a doplňujících, mají od 1. října 1948 nárok
na sociální důchod podle § 89. Přiznáním tohoto důchodu zaniká výplata státní starobní
podpory.
§ 274
Ustanovení § 92, odst. 1 a 2 se vztahuje na důchody z veřejnoprávního
důchodového pojištění napadlé před 1. říjnem 1948 jen tehdy, sejdou-li se s důchody
nebo odpočivnými (zaopatřovacími) požitky napadlými po 1. říjnu 1948. Za průměrný
výdělek ve smyslu § 71, odst. 5, podle něhož se posuzuje krácení stanovené v § 92,
se pak považuje průměrný výdělek dosažený za účinnosti tohoto zákona.
§ 275
O příplatkových ústavech a jiných zaopatřovacích zařízení platí také za
účinnosti tohoto zákona předpisy zákona č. 98/1948 Sb.
§ 276
(1) Důchodcům Ústřední sociální pojišťovny, Všeobecného pensijnímu ústavu
a Ústřední bratrské pokladny s výjimkou osob, jimž důchody napadly podle zákona č.
44/1947 Sb., kteří mají nárok na výplatu důchodové splátky za květen 1948, vyplatí
se tato splátka ve výši skutečně poukazované dvakrát. Ustanovení toto se nevztahuje
na důchody z připojištění.
(2) Ustanovení odstavce 1 vztahuje se na důchodce jiných nositelů pojištění
podle zákona o pensijním pojištění pouze co do zákonné části jejich důchodů, které
by jim příslušely, kdyby byli pojištěny u Všeobecného pensijního ústavu. Totéž platí
pro důchodce z pojištění podle § 124 zákona o pensijním pojištění.
(3) Důchodcům Ústřední sociální pojišťovny a Ústřední bratrské pokladny
s výjimkou osob, jimž napadly důchody podle zákona č. 44/1947 Sb., kteří mají nárok
na výplatu důchodové splátky za červenec 1948 náleží tyto jednorázové částky:
a)
k důchodům invalidním nebo starobním 600 Kčs,
b) k důchodům vdovským (vdoveckým)
400 Kčs,
c) k důchodům sirotčím 200 Kčs.
(4) Platy náležející podle odstavců 1 a 3 nemají za následek zvýšení daně
ze mzdy.
(5) Pojistné ve všech dosavadních odvětvích veřejnoprávního důchodového
pojištění od 1. května 1948 činí 10 % pracovního výdělku. Ministerstvo sociální péče
upraví vyhláškou podle § 246 podrobnosti; vyžadují-li toho důvody účelné správy pojištění,
může též stanoviti výjimky ze zásady věty první.
ČTVRTÝ ODDÍL
Závěrečná ustanovení
§ 277
(1) Působnost podle tohoto zákona vykonávají ministři (ministerstva) na
Slovensku zásadně prostřednictvím příslušných pověřenců (pověřenectev), kteří se
při tom řídí rozhodnutími a směrnicemi vydanými ministrem (ministerstvem) .
(2) Vyhlášky vyhlášené podle tohoto zákona v Úředním listě uveřejňují se,
pokud se vztahují též na Slovensko, v Úředním věstníku.
§ 278
(1) Dnem 1. října 1948 pozbývají platnosti, po případě použivatelnosti,
všechny předpisy, které upravují veřejnoprávní nemocenské, důchodové a úrazové pojištění
nebo vůbec věci upravené tímto zákonem, pokud se v něm nestanoví jinak.
(2) Zejména se ruší platnost, po případě použivatelnost těchto předpisů
ve znění předpisů je měnících a doplňujících:
a) zákona ze dne 9. října 1924, č.
221 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří,
b) vládního
nařízení ze dne 9. července 1941, č. 365 Sb. o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců
ve vyšších službách, a nařízení s mocí zákona ze dne 13. března 1941, č. 55 Sl. z.,
o organisaci sociálního pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách a o
jejich nemocenském pojištění,
c) zákona ze dne 15. října 1925, č. 221 Sb., o nemocenském
pojištění veřejných zaměstnanců, a zákona ze dne 18. prosince 1941, č. 270 Sl. z.,
o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců,
d) vládního nařízení ze dne 15. března
1943, č. 70 Sb., o pojištění u bratrských pokladen,
e) vládního nařízení ze dne 30.
března 1942, č. 99 Sb., o nemocenském pojištění důchodců Ústřední sociální pojišťovny,
f) zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců
ve vyšších službách,
g) zákona ze dne 6. března 1947, č. 44 Sb., o hornickém pensijním
pojištění,
h) zákona ze dne 11. července 1922, č. 242 Sb., o pojištění u báňských
bratrských pokladen,
ch) zákona ze dne 28. prosince 1887, č. 1 ř. z. z r. 1888, o
úrazovém pojištění dělníků zákonného článku XIX/1907, o pojištění průmyslových a
obchodních zaměstnanců pro případ nemoci a úrazů, a zákonného článku XVI/1900, o
pomocné pokladnici pro zemědělské dělníky a čeleď,
i) zákona ze dne 10. června 1925,
č. 148 Sb., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří,
j) zákona ze dne 30. ledna 1947, č. 18 Sb., o sjednocení některých lhůt a podmínek
ve veřejnoprávním důchodovém pojištění,
k) zákona ze dne 5. března 1947, č. 46 Sb.,
o odškodnění nemocí z povolání,
l) zákona ze dne 21. března 1929, č. 43 Sb., o státních
starobních podporách, a nařízení Slovenské národní rady ze dne 23. srpna 1945, č.
107 Sb. n. SNR, o dočasné úpravě státní starobní podpory,
m) zákona ze dne 5. března
1946, č. 47 Sb., o odstranění křivd a o některých ochranných opatřeních v oboru veřejnoprávního
sociálního pojištění,
n) zákona ze dne 13. prosince 1945, č. 156 Sb., o přídavcích
k důchodům z veřejnoprávního sociálního pojištění,
o) předpisů o nemocenském pojištění
zaměstnanců československých státních drah, poštovních zaměstnanců a zaměstnancům
továren na tabák,
p) zákona ze dne 25. března 1948, č. 70 Sb., o sjednocení některých
předpisů ve veřejnoprávním sociálním pojištění, s výjimkou čl. V tohoto zákona.
(3) Úrazové pojištění (zaopatření) zaměstnanců státních podniků, kteří
jsou zproštěni pojistné povinnosti podle § 4 zákona č. 1/1888 ř. z. ve znění čl.
III zákona č. 207/1919 Sb., pokud nejsou pojištěni podle § 2, odst. 1, zůstává tímto
zákonem nedotčeno.
§ 279
(1) Ustanovení páté a šesté části a prvního a druhého oddílu sedmé části
tohoto zákona nabývají účinnosti dnem 1. července 1948. Po tomto dni provádí Ústřední
národní pojišťovna pojištění prováděné dosud nositeli pojištění, svazy, fondy a zařízeními
uvedenými v § 247, odst. 1 podle dosavadních předpisů.
(2) Ustanovení o důchodovém pojištění nabývají účinnosti dnem 1. října
1948. Ustanovení o nemocenském pojištění osob uvedených v § 2, odst. 1, písm. a),
d), a e) nabývají účinnosti dnem 1. října 1948. Ustanovení o nemocenském pojištění
osob uvedených v § 2, odst. 1, písm. b) a c) nabudou účinnosti dnem, který určí vláda
nařízením; při tom může vláda stanoviti tuto účinnost postupně pro různé skupiny
těchto pojištěnců a upraviti v podrobnostech způsob pojištění a rozsah i podmínky
pro nárok na dávky, jakož i výši pojistného odchylně od ustanovení tohoto zákona.
(3) Ustanovení společná důchodovému i nemocenskému pojištění nabývají účinnosti
v den a v rozsahu odpovídajícím ustanovení odstavce 2.
(4) Ostatní ustanovení tohoto zákona a § 120, odst. 1 a § 135 nabývají
účinnosti v den, který stanoví vláda nařízením.
(5) Ustanovení § 246 nabývá účinnosti dnem vyhlášení tohoto zákona.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Erban v. r.
Příl.1
+------+---------------------------------------------+-------------------------+
| Běž. | Nemoc z povolání | Podniky (§ 78, odst. 1) |
| číslo| | |
+------+---------------------------------------------+-------------------------+
| I. | II. | III. |
+------+---------------------------------------------+-------------------------+
| 1 | Onemocnění z olova a jeho sloučenin | |
| 2 | Onemocnění z fosforu a jeho sloučenin | |
| 3 | Onemocnění ze rtuti a jejích sloučenin | |
| 4 | Onemocnění z arsenu a jeho sloučenin | |
| 5 | Onemocnění z manganu a jeho sloučenin | |
| 6 | Onemocnění z benzenu a jeho homologů | |
| 7 | Onemocnění z nitro- a amino- sloučenin | |
| | benzenu nebo jeho homologů a jejich | |
| | odvozenin | |
| 8 | Onemocnění z halogenisovaných uhlovodíků | |
| | mastné řady | K 1 - 16: |
| 9 | Onemocnění z dusičných esterů glycerinů a | |
| | dusičných esterů jiných látek mastné řady | Všechny podniky, ve |
| 10 | Onemocnění ze sirouhlíku | kterých látky vedle uve-|
| 11 | Onemocnění ze sirovodíku | dené se vyrábějí, zpra- |
| 12 | Onemocnění z látek bojových | covávají, používají nebo|
| 13 | Onemocnění z kysličníku uhelnatého | se vyskytují jako ved- |
| 14 | Onemocnění z kyanovodíku a jeho odvozenin, | lejší výrobky či vůbec |
| | jako kyanamidu vápenatého (dusíkatého | jinak |
| | vápna) | |
| 15 | Onemocnění způsobené roentgenovými paprsky | |
| | a radioaktivními látkami | |
| 16 | Onemocnění kožní rakovinou nebo kožními | |
| | změnami, majícími sklon k přechodu v | |
| | rakovinu, způsobená sazemi, parafínem, | |
| | dehtem, kreosotem, antracénem, smolou, | |
| | a podobně působícími látkami | |
| | (kancerogenními) | |
| | | |
| | Kožní onemocnění se považují za nemoc z | |
| | povolání jen potud, pokud jsou projevem | |
| | celkového onemocnění, způsobeného pronikáním| |
| | škodlivých látek do těla. | |
+------+---------------------------------------------+-------------------------+
| 17 | Kožní onemocnění účinkem škodlivin vysky- | v nichž jsou pojištěnci |
| | tujících se v podniku, které je takové | vydáni tomuto nebezpečí |
| | povahy, že se často opakuje a nutí ke | |
| | změně povolání nebo k zanechání výděleč- | |
| | né práce | |
+------+---------------------------------------------+-------------------------+
| 18 | Onemocnění rakovinou plic, způsobené radio- | v nichž jsou pojištěnci |
| | vými paprsky a radiovou emanací, nebo po- | vydáni tomuto nebezpečí |
| | časný chorobný stav, u něhož celkový a | |
| | po případě i plicní nález svědčí pro rako-| |
| | vinu plic, i když ji nelze klinickými me- | |
| | todami bezpečně prokázati | |
+------+---------------------------------------------+-------------------------+
| 19 | Onemocnění nakažlivými nemocemi | Nemocnice, ústavy pro |
| | | léčení a ošetřování, po-|
| | | rodnice, ozdravovny, |
| | | bakteriologické, patho- |
| | | logické, serologické, |
| | | anatomické, hygienické, |
| | | a soudně - lékařské |
| | | ústavy; dále jiné ústa- |
| | | vy a zařízení zdravotní |
| | | služby nebo pro vědec- |
| | | ké bádání, které ministr|
| | | sociální péče v dohodě |
| | | s ministrem zdravotnic- |
| | | tví po případě s |
| | | ministrem |
| | | školství a osvěty, pro- |
| | | hlásí za povinné pojiš- |
| | | těním |
+------+---------------------------------------------+-------------------------+
| 20 | Nemoci přenosné ze zvířat na lidi, jako na- | v nichž jsou pojištěnci |
| | kažlivá žloutenka, Bangova nemoc, sněť | vydáni tomuto nebezpečí |
| | slezinná, vozhřivka, tularemie, červenka | |
| | a jiné | |
+------+---------------------------------------------+-------------------------+
| 21 | Onemocnění vyvolané prací ve stlačeném | v nichž se používá keso-|
| | vzduchu | nů (caissons) nebo po- |
| | | tápěcích zvonů |
+------+---------------------------------------------+-------------------------+
| 22 | Onemocnění kostí, kloubů, svalů, cév a ner- | v nichž se používá tako-|
| | vů končetin, způsobené otřesy při práci | vých nástrojů nebo stro-|
| | s nástroji poháněnými stlačeným vzduchem, | jů |
| | s nástroji a stroji stejně působícími, | |
| | jakož i prací na poklepávacích strojích | |
+------+---------------------------------------------+-------------------------+
| 23 | Onemocnění červivostí horníků (ankylosto- | Důlní podniky |
| | miasis) | |
+------+---------------------------------------------+-------------------------+
| 24 | Onemocnění dolních dýchacích cest a plic | jež dopravují nebo zpra-|
| | škodlivými účinky Thomasovy moučky | covávají Thomasovu |
| | | strusku nebo zpracová- |
| | | vají, uskladňují nebo |
| | | dopravují Thomasovu |
| | | moučku |
+------+---------------------------------------------+-------------------------+
| 25 | Onemocnění dolních dýchacích cest a plic | K 25 a 26: |
| | způsobené hliníkovým prachem a prachem z | |
| | hliníkových slitin (zaprášení plic hli- | |
| | níkem - fibrosa plic) | |
+------+---------------------------------------------+ v nichž jsou pojištěnci |
| 26 | Onemocnění dolních dýchacích cest a plic z | vydáni tomuto nebezpečí |
| | berilia a jeho sloučenin | |
+------+---------------------------------------------+-------------------------+
| 27 | Onemocnění zaprášením plic prachem obsahu- | |
| | jícím kysličník křemičitý nebo železo | |
| | (silikosa, siderosa), při kterém zjiště- | |
| | né klinickofunkcionální poruchy jsou | |
| | podepřeny typickými roentgenologickými | |
| | znaky. Setká-li se s takovým zaprášením | |
| | plic tuberkulosa plic, odškodňuje se | |
| | tuberkulosa jako onemocnění způsobené | |
| | prachem | K 27 - 29: |
+------+---------------------------------------------+ |
| 28 | Onemocnění zaprášením plic prachem obsahují-| |
| | cím kysličník křemičitý nebo železo (sili-| |
| | kosa, siderosa) ve spojení s aktivní | v nichž jsou pojištěnci |
| | tuberkulosou plic | vydáni tomuto nebezpečí |
+------+---------------------------------------------+ |
| 29 | Onemocnění zaprášením plic asbestovým pra- | |
| | chem (asbestosa), | |
| | a) při kterém zjištěné klinickofunkcio- | |
| | nální poruchy jsou podepřeny typickými | |
| | roentgenologickými znaky, | |
| | b) ve spojení s plicní rakovinou | |
+------+---------------------------------------------+-------------------------+
| 30 | Onemocnění z chromových sloučenin. Kožní | v nichž se tyto slouče- |
| | onemocnění se považují za nemoc z povolá-| niny vyrábějí, zpracová-|
| | ní jen potud, pokud jsou projevem celko- | vají nebo kde se jich |
| | vého onemocnění, způsobeného pronikáním | používá |
| | škodlivých látek do těla | |
+------+---------------------------------------------+-------------------------+
| 31 | Onemocnění hluchotou nebo těžkou nedoslý- | zabývající se zpracová- |
| | chavostí, způsobenou hlukem a otřesy | ním nebo opracováním |
| | | kovů, důlní podniky a |
| | | podniky, v nichž jsou |
| | | zaměstnanci vystaveni |
| | | nadměrnému hluku |
+------+---------------------------------------------+-------------------------+
| 32 | Onemocnění šedým zákalem | Podniky pro výrobu, op- |
| | | racování a zpracování |
| | | skla; železárny, tavír- |
| | | ny kovu, smaltovny, ce- |
| | | mentárny, továrny na |
| | | karbid, svařování (au- |
| | | togenní i elektrické) |
+------+---------------------------------------------+-------------------------+
| 33 | Onemocnění nystagmem v těžkých a složitých | Doly |
| | tvarech | |
+------+---------------------------------------------+-------------------------+
| 34 | Onemocnění nervu loketního otlakem | Brusírny skla |
+------+---------------------------------------------+-------------------------+
| 35 | Rozedma plic foukačů skla | Podniky pro výrobu, |
| | | opracování a zpracování |
| | | skla |
+------+---------------------------------------------+-------------------------+
*) Podle vl. nař. č. 174/1949 Sb. podmínka splněna i tím, že pojištěnec byl
v posledních pěti letech přede dnem nápadu dávky nebo před svou smrtí pojištěn celkem
alespoň 730 dní jako sezonní zaměstnanec v zemědělství nebo v lesnictví.
*) Dnem 1.1.1954 ustanovení zrušeno pro obor národního pojištění zaměstnanců.