159/1973 Sb., o ochraně označení původu výrobků

(1) Označení původu výrobků (dále jen "označení původu") je zeměpisný název země, oblasti nebo místa, který se stal obecně známý jako údaj o tom, odkud pochází výrobek, jehož jakost nebo znaky jsou dány výlučně nebo podstatně zeměpisným prostředím včetně činitelů přírodních nebo lidských.

(2) Za výrobky podle tohoto zákona se kromě výrobků průmyslových a řemeslných považují i výrobky zemědělské a přírodní.

Ochrana označení původu podle tohoto zákona vzniká jeho zápisem do rejstříku označení původu (dále jen "rejstřík), který vede Úřad pro vynálezy a objevy (dále jen "Úřad").

Zapsané označení původu smí užívat pouze zapsaný uživatel.

(1) Zapsané označení původu nesmí nikdo zneužívat, zejména si je přisvojovat nebo je napodobovat, i když pravý původ výrobků je označen nebo i když označení je použito v překladu nebo v odlišné formě, pokud přes odlišnost je nebezpečí zaměnitelnosti, nebo i když je provázeno výrazy jako "druh", "typ", "způsob", "imitace" apod.

(2) Zapsané označení původu se nesmí užívat jako označení druhu výrobků.

(3) Na zapsané označení původu nelze poskytovat licenci.

(4) Při sloučení nebo rozdělení organizace, která je zapsaným uživatelem označení původu, přechází právo ze zapsaného označení původu stejným způsobem jako jiná její práva; přechod se zapíše do rejstříku. Při jiných reorganizacích a při převodech výrobních programů je možné zapsané označení původu převést dohodou organizací se souhlasem Úřadu; převod nabývá účinnosti zápisem do rejstříku. Ve všech případech přechodu nebo převodu zapsaného označení původu musí výrobky i nadále vyhovovat podmínkám stanoveným v § 1.

(1) Zapsaný uživatel označení původu se může domáhat u orgánu, který je k tomu povolán, aby porušování jeho práv bylo zakázáno a závadný stav odstraněn; jiná práva zapsaného uživatele označení původu tím nejsou dotčena.

(2) Oprávnění podle odstavce 1 nelze použít proti tomu, kdo do šesti měsíců od oznámení zápisu označení původu ve Věstníku vydávaném Úřadem (dále jen "Věstník") požádá Úřad, aby byl do rejstříku zapsán jako další uživatel označení původu (§ 8) a bude tam jako takový zapsán.

O zápis označení původu se žádá přihláškou podanou u Úřadu.

(1) Přihlášku označení původu mohou podat u Úřadu osoby právnické a fyzické.

(2) Úřad zapíše označení původu a jeho uživatele do rejstříku, jestliže zjistí, že přihláška označení původu má náležitosti stanovené prováděcími předpisy a že označení původu vyhovuje podmínkám stanoveným v § 1. O zápisu označení původu vydá přihlašovateli osvědčení. Zápis se zveřejňuje oznámením ve Věstníku.

(3) Nemá-li přihláška předepsané náležitosti, vyzve Úřad přihlašovatele, aby do tří měsíců nedostatky odstranil. Pokud tak neučiní, má se za to, že od přihlášky upustil.

(4) Nevyhovuje-li označení původu stanoveným podmínkám, Úřad přihlášku zamítne.

(1) O zápis do rejstříku jako další uživatel označení původu může Úřad požádat ten, jehož výrobky vyhovují podmínkám stanoveným pro již zapsané označení původu. Při řízení o této žádosti se postupuje obdobně jako u přihlášky označení původu.

(2) Ochrana práv dalšího uživatele podle tohoto zákona vzniká zápisem do rejstříku.

(1) Ochrana vzniklá zápisem označení původu nebo zápisem dalšího uživatele označení původu do rejstříku působí ode dne, kdy přihláška označení původu nebo žádost o zápis dalšího uživatele došla Úřadu.

(2) Trvání této ochrany je časově neomezeno.

(2) Úřad zruší zápis jednotlivého uživatele označení původu, jestliže důvod uvedený v odstavci 1 písm. b) nebo c) se týká jen tohoto uživatele.

(3) V rozhodnutí uvede Úřad den, k němuž se zrušuje zápis označení původu nebo zápis uživatele. Zrušení zapíše Úřad do rejstříku a oznámí ve Věstníku.

Proti rozhodnutí Úřadu lze podat rozklad ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení rozhodnutí.

Každý má právo nahlížet do rejstříku a žádat z něho úřední výpisy.

(1) Československá označení původu mohou být přihlášena k zápisu do zahraničí až po svém přihlášení v Československé socialistické republice a jen se souhlasem Úřadu.

(2) Odvolání přihlášky označení původu podané v zahraničí a upuštění od udržování ochrany podléhá rovněž souhlasu Úřadu.

Zapsaní uživatelé označení původu jsou povinni bez zbytečného odkladu oznamovat Úřadu nově nastalé skutečnosti, které se zapisují do rejstříku označení původu, jakož i změny skutečností již zapsaných.

Právnické a fyzické osoby, které nemají na území Československé socialistické republiky bydliště nebo sídlo, musí být v řízení před Úřadem zastoupeny členem organizace k tomu oprávněné.

(1) Cizinci mají za podmínek vzájemnosti stejná práva a povinnosti jako českoslovenští občané.

(2) Ustanovení odstavce 1 se použije obdobně pro právnické osoby.

(1) Tímto zákonem zůstává nedotčena ochrana označení původu poskytovaná podle jiných předpisů nebo podle mezinárodních dohod.

(2) Československá označení původu zapsaná podle Lisabonské dohody o ochraně označení původu a jejich mezinárodním zápisu ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona zapíše Úřad do rejstříku. Takto zapsaná označení původu nabývají ochrany podle tohoto zákona dnem jeho účinnosti.

(1) Podání (přihlášky, žádosti apod.) u Úřadu lze učinit jen písemně.

(2) Ustanovení § 19 odstavce 5, § 29 odstavce 2 a § 49 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, se nepoužije.

(3) Jinak platí pro řízení před Úřadem obecné předpisy o správním řízení s odchylkami uvedenými v tomto zákoně.