475/2006 Sb., ve věci návrhu na zrušení nařízení obce Pozlovice č. 2/2004 o stavební uzávěře

1. Návrhem podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), § 64 odst. 2 písm. g) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a podle § 127 a § 124 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o obcích"), doručeným Ústavnímu soudu 13. března 2006, se ministr vnitra Mgr. František Bublan (dále též "navrhovatel") domáhal vydání nálezu, podle něhož se nařízení obce Pozlovice č. 2/2004 o stavební uzávěře dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů zrušuje.

2. Navrhovatel konstatoval, že napadené nařízení bylo schváleno Radou obce Pozlovice na jejím zasedání dne 30. června 2004 a že všechny zákonem předepsané podmínky jeho platnosti a účinnosti byly splněny. Krajský úřad Zlínského kraje (dále též "krajský úřad") učinil výzvu ze dne 15. února 2005 č. j. KUZL 3165/2005/LPO-Kr obci Pozlovice ke zjednání nápravy. Ministerstvo vnitra dospělo k závěru, že napadené nařízení je v rozporu se zákonem, a proto opatřením ze dne 25. srpna 2005 č. j. ODK-977/1-2005 zahájilo správní řízení o pozastavení jeho účinnosti. Obec Pozlovice se vyjádřila dne 29. září 2005 přípisem č. j. 30/05/Če-1 tak, že nesouhlasí s možnými rozpory nařízení se zákonem a nehodlá zjednat nápravu, a Ministerstvo vnitra rozhodnutím, č. j. ODK-977-5/1-2005, ze dne 22. února 2006 účinnost nařízení obce pozastavilo.

3. Navrhovatel uvedl, že podle § 11 odst. 1 zákona o obcích obec může v přenesené působnosti vydávat na základě zákona a v jeho mezích nařízení obce, je-li k tomu zákonem zmocněna. Dle § 61 odst. 2 zákona o obcích se obec při vydávání nařízení obce řídí zákony a jinými právními předpisy, mezi něž patří i právní předpisy obcí, tj. obecně závazné vyhlášky a nařízení. Při vydávání nařízení musí respektovat meze zákonného zmocnění. Tyto zákonné meze lze v daném případě dovodit ze zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a dalších zvláštních právních předpisů, relevantních pro předmětnou problematiku. Podle navrhovatele z toho vyplývá, že nařízení obce musí být v souladu i s ostatními již vydanými právními předpisy obce a při vydávání musí respektovat požadavky na obsahové vymezení stavební uzávěry, neboť nařízení vydané na základě zákonného zmocnění (§ 33 odst. 3 stavebního zákona) je třeba považovat za druh územního rozhodnutí dle stavebního zákona. Tento závěr vyplývá jak ze stavebního zákona, tak i z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 9/04 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 36, nález č. 13; vyhlášen pod č. 90/2005 Sb.]. Ze skutečnosti, že nařízení obce o stavební uzávěře je zvláštním druhem územního rozhodnutí předpokládaného stavebněprávními předpisy, vyplývá však také skutečnost, že požadavky na obsahové náležitosti nařízení je třeba dovodit nejen z ustanovení právních předpisů upravujících rozhodnutí o stavební uzávěře, nýbrž i z celkového kontextu právní úpravy územního řízení, přesně vymezující a odlišující jednotlivé druhy územních rozhodnutí.

4. Obec Pozlovice přitom napadeným nařízením stanovila podmínky pro umisťování staveb a jejich realizaci. Regulace těchto podmínek je však podle stavebního zákona předmětem jiného územního rozhodnutí, a sice rozhodnutí o umístění stavby. Obsah rozhodnutí o umístění stavby upravuje § 4 vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "prováděcí vyhláška"). Podle § 4 odst. 1 písm. d) tohoto ustanovení obsahuje rozhodnutí o umístění stavby určení stavebního pozemku, podmínky pro umístění stavby na něm a pro zpracování projektové dokumentace, včetně rozsahu a podrobností jejího zpracování. V podmínkách pro umístění stavby podle odstavce 2 tohoto ustanovení se pak mimo jiné stanovují požadavky na ochranu zdraví, životního prostředí, na ochranu urbanistických a architektonických hodnot v území včetně určení druhu a barvy vnějších staveb (krytiny, omítek, nátěrů apod.), a požadavky na výškové a polohové umístění stavby. Vzhledem k tomu, že předmětné nařízení obsahuje podmínky pro realizaci staveb, stanoví výšku staveb a technologie provádění a umístění staveb, vybočila obec jeho vydáním z mezí zákonem svěřené věcné působnosti, neboť tyto podmínky je oprávněn stanovit pouze příslušný stavební úřad ve správním (územním) řízení. Tento závěr navrhovatele je podpořen též stanoviskem Ministerstva pro místní rozvoj jako ústředního správního úřadu pro oblast územního plánování a stavebního řádu ze dne 22. července 2005 č. j. 21813/05-63/1527. I z tohoto stanoviska mj. vyplývá, že přijetím napadeného nařízení bylo porušeno ustanovení § 33 odst. 3 stavebního zákona ustanovením čl. 3 bodu 1 písm. a) a b) nařízení obce. V daném případě se navíc jedná o výkon přenesené působnosti obce, tj. státní správy, a obec se proto musí striktně pohybovat v mezích příslušných právních předpisů, neboť dle čl. 2 odst. 3 Ústavy lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.

5. V čl. 3 odst. 3 nařízení stanoví, že výjimku z omezení uvedených v odst. 1 může v odůvodněných případech udělit na žádost rada obce Pozlovice. Navrhovatel k tomu uvádí, že pravomoc daná radě překračuje § 99 odst. 1 zákona o obcích, neboť podle tohoto ustanovení v oblasti přenesené působnosti přísluší radě obce rozhodovat, jen stanoví-li tak zákon. Z tohoto důvodu je také ustanovení nařízení v rozporu se zákonem.

6. Navrhovatel poukázal na výše uvedené skutečnosti, že ustanovení, která nebyla shledána nezákonnými, postrádají sama o sobě právní relevanci; proto navrhl, aby Ústavní soud nálezem nařízení obce Pozlovice č. 2/2004 o stavební uzávěře dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů zrušil.

7. Podle § 69 odst. 1 zákona o Ústavním soudu byl návrh zaslán účastníku řízení. Obec Pozlovice ve svém vyjádření ze dne 21. dubna 2006 vznesla návrh, aby Ústavní soud návrh zamítl.

8. Obec Pozlovice v prvé řadě potvrdila tvrzení navrhovatele, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro platnost a účinnost napadeného nařízení a že toto nařízení je stále v platnosti ve znění přijatém 30. června 2004. K argumentaci ministra vnitra obec uvedla, že nesouhlasí s tvrzením o údajné nezákonnosti nařízení obce, že by jeho vydáním údajně "vybočila z mezí zákonem svěřené věcné působnosti", neboť v předmětném nařízení prý "stanovila podmínky pro umisťování staveb a jejich realizaci", přičemž takovéto podmínky je oprávněn stanovit pouze příslušný úřad v územním řízení, resp. v územním rozhodnutí o umístění stavby.

9. Dále obec Pozlovice upozornila na nedostatky při doručování jednotlivých písemností. Po celou dobu řízení byla zastoupena advokátem, který byl při doručování opomenut, a argumentovala judikaturou Ústavního soudu (sp. zn. III. ÚS 138/2000, sp. zn. II. ÚS 157/03 - Sbírka rozhodnutí, svazek 21, nález č. 53; svazek 33, nález č. 57). Rozhodnutí ministerstva o pozastavení účinnosti právního předpisu má formální vadu v tom, že neobsahuje poučení o rozkladu [§ 47 odst. 1 a 4 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), a § 179 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád].

10. Nařízení obce v čl. 1 stanoví, že jeho účelem je ochrana území před umisťováním a realizací staveb výrazně narušujících krajinný ráz, vytváření podmínek pro trvale udržitelný rozvoj území, zejména lázeňství a cestovního ruchu v území soustředění rekreace. Tento účel nařízení nijak nevybočuje z mezí stanovených v 32 odst. 1 písm. d) stavebního zákona a § 7 prováděcí vyhlášky. Vychází ze znění platného územního plánu obce Pozlovice a dle něj "v lázeňském místě mohou být povoleny pouze takové stavby, provozovny a zařízení, které neporušují lázeňské klima, vegetaci, hydrologické podmínky, klid a estetický vzhled lázeňského místa" (bod 3.8, str. 35 textové zprávy územního plánu).

11. V této souvislosti obec dále uvedla, že Zastupitelstvo obce Pozlovice schválilo svým usnesením č. 21/I/2005/ZO ze dne 10. února 2005 záměr pořízení nového územního plánu sídelního útvaru Pozlovice, jehož cílem je mimo jiné zpřesnit podmínky ochrany krajinného rázu, a tím i rekreačního charakteru obce. Nařízení o stavební uzávěře tedy omezuje stavební činnost, která by mohla znemožnit budoucí využití území nebo jeho organizaci podle připravovaní územně plánovací dokumentace, což je plně v souladu s vymezením cíle zákazu nebo omezení činnosti prostřednictvím institutu stavební uzávěry podle § 7 odst. 1 písm. c) prováděcí vyhlášky. Obec Pozlovice vyslovila přesvědčení, že napadené nařízení obsahuje všechny náležitosti stanovené v ustanovení. Odkázala na čl. 3 bod 1 a) a b) nařízení, kde zcela určitým, jednoznačným a srozumitelným způsobem určila omezení (podmínky) pro stavební činnost, jež by mohla znemožnit budoucí využití území nebo jeho organizaci podle připravované územně plánovací dokumentace.

12. Obec Pozlovice poukázala na skutečnost, že ministr vnitra ve svém návrhu, shodně jako ministerstvo v rozhodnutí o pozastavení účinnosti nařízení obce, zcela přehlíží, že územní rozhodnutí o umístění stavby, jehož náležitosti jsou vymezeny v ustanovení § 4 vyhlášky, vždy stanoví podmínky pro umístění zcela konkrétní jednotlivé stavby vymezené návrhem na vydání územního rozhodnutí (který musí obsahovat veškeré údaje dle § 3 prováděcí vyhlášky). Územní rozhodnutí či nařízení obce o stavební uzávěře naproti tomu stanoví obecná pravidla či zákazy týkající se určitého typu případné budoucí stavební činnosti v území. Tak je tomu i v případě předmětného nařízení obce. Toto nařízení nestanoví podmínky pro umisťování jakékoliv konkrétní stavby (což je skutečně vyhrazeno územnímu rozhodnutí o umístění stavby), ale jako obecně závazný právní předpis obce, vydaný na základě zmocnění (§ 33 odst. 3 stavebního zákona), vymezuje obecně závazná pravidla pro případ určitého typu budoucí stavební činnosti ve vymezeném území.

13. Z výše uvedených důvodů, zejména proto, že ministr vnitra přehlíží rozdíl mezi obsahem nařízení obce o stavební uzávěře týkající se neurčitého počtu případných staveb určitého typu v budoucnu a obsahem územního rozhodnutí, považuje obec argumentaci obsaženou v návrhu ministra vnitra za nesprávnou.

14. V té části návrhu, ve které ministr napadá jako nezákonné znění čl. 3 bodu 1 nařízení obce z důvodu překročení kompetence rady obce podle ustanovení § 99 odst. 1 zákona o obcích, považuje obec za nepochybné, že rada obce je oprávněna rozhodnout o změně jakéhokoliv jí vydaného nařízení. Obsahem takovéhoto nařízení může být taková změna nařízení o stavební uzávěře, která z obsahového hlediska odpovídá pojmu "výjimka z omezení". K vydání takového nařízení může dát podnět jakákoliv osoba, například potenciální stavebník. Obec připustila, že formulace obsažená v čl. 3 bodu 3 nařízení je nepřesná, neboť ke změně nařízení a tím případně de facto k udělení výjimky může dojít pouze popsaným způsobem (schválením nového nařízení obce), a nikoli např. formou rozhodnutí rady ve správním řízení. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, jakož i k vymezení pravomocí rady obce v zákoně o obcích se však obec domnívá, že ani předmětné ustanovení výjimky není nezbytné rušit, neboť existuje možnost jeho zákonného a tím i ústavně konformního výkladu (odkaz na nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/98, Sbírka rozhodnutí, svazek 13, nález č. 48; vyhlášen pod č. 83/1999 Sb., nebo sp. zn. Pl. ÚS 4/99, Sbírka rozhodnutí, svazek 14, nález č. 93; vyhlášen pod č. 192/1999 Sb.).

15. Nad rámec odůvodnění návrhu ministra vnitra obec Pozlovice upozornila na skutečnost, že na rozdíl od "právního posouzení nařízení obce Pozlovice č. 2/2004 o stavební uzávěře" a stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 22. července 2005 č. j. 21813/05-63/1527 neargumentuje ministr vnitra v návrhu podaném Ústavnímu soudu údajným rozporem nařízení s cíli a záměry územního plánování, vyjádřenými v územním plánu územního plánu VÚC Zlínské aglomerace (resp. nařízení vlády č. 87/1994 Sb., kterým se vyhlašuje závazná část územního plánu velkého územního celku Zlínské aglomerace, ve znění pozdějších předpisů), konkrétně s v tomto územním plánu obsaženými koridory nových vedení VVN. Obec upozornila na skutečnost, že nařízení v žádném případě uskutečnění těchto vedení neznemožňuje (nevylučuje), pouze se pro jejich výstavbu stanoví omezující podmínky za účelem ochrany rozvoje jejího území. Věcná správnost postupu obce Pozlovice ve věci ochrany krajinného rázu proti stavbám takovýchto vedení, pokud nesplňují v nařízení obce uvedené omezující podmínky, má oporu i v rozhodnutí Správy CHKO Bílé Karpaty ze dne 30. srpna 2005 č. j. BK/1526/2003/roz-II, které bylo potvrzeno rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ze dne 21. března 2006 č. j. 570/2703/05/06-Do. Z těchto rozhodnutí a v nich citovaných podkladech zároveň vyplývá, že existují technicky realizovatelné varianty energetických vedení, které vyhovují omezením obsaženým v nařízení obce a zároveň koridoru vymezenému v územním plánu VÚC Zlínské aglomerace.

16. Obec Pozlovice vyjádřila přesvědčení, že napadené nařízení č. 2/2004 bylo vydáno zákonem stanoveným způsobem a v zákonem vyžadované formě, v mezích zákonem vymezené věcné působnosti a v souladu s účelem, k němuž jí tato působnost byla svěřena (nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 63/04, Sbírka rozhodnutí, svazek 36, nález č. 61; vyhlášen pod č. 210/2005 Sb.). Vznesla návrh, aby Ústavní soud zamítl návrh ministra vnitra na pozastavení účinnosti napadeného nařízení (sic - pozn. red.).

17. Podle § 69 odst. 2 zákona o Ústavním soudu byl návrh zaslán též veřejnému ochránci práv, který však Ústavnímu soudu sdělil, že nevstupuje do řízení; vedlejším účastníkem řízení se proto nestal.

18. Ústní jednání ve věci se s ohledem na souhlasy všech účastníků i vedlejšího účastníka s upuštěním od jednání nekonalo (§ 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

19. Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda je navrhovatel - ministr vnitra - oprávněn návrh na zrušení napadených ustanovení podat. Prima facie dospěl k závěru kladnému. Podle § 64 odst. 2 písm. g) zákona o Ústavním soudu je ministr vnitra oprávněn podat návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy, jde-li o návrh na zrušení právního předpisu obce.

20. Návrhu ministra vnitra předcházelo řízení ve věci dozoru podle hlavy VI zákona o obcích. Krajský úřad Zlínského kraje vyzval 15. února 2005 obec Pozlovice pod č. j. 3165/2005/LPO-Kr ke zjednání nápravy. Krajský úřad shledal v rozporu se zákonem zejména ustanovení regulující rozsah zákazu nebo omezení stavební činnosti. Vzhledem k tomu, že účastník řízení na výzvu krajského úřadu nezjednal nápravu, podal krajský úřad dne 11. května 2005 Ministerstvu vnitra návrh na pozastavení účinnosti nařízení.

21. Na základě předložených dokladů Ministerstvo vnitra dospělo k závěru, že napadené nařízení je v rozporu se zákonem, a proto opatřením ze dne 25. srpna 2005 č. j. ODK-977/1-2005 zahájilo správní řízení ve věci pozastavení jeho účinnosti; oznámení o zahájení řízení bylo obci doručeno dne 29. srpna 2005. Protože obec Pozlovice nápravu nezjednala, Ministerstvo vnitra rozhodnutím č. j. ODK-977-5/1-2005 ze dne 20. února 2006 účinnost nařízení obce pozastavilo; rozhodnutí bylo obecnímu úřadu doručeno 23. února 2006 a tímto dnem nabylo právní moci. Podle § 124 odst. 3 a § 127 odst. 1 zákona o obcích měl ministr vnitra nejpozději do 15 dnů od pozastavení účinnosti nařízení obce podat návrh na její zrušení Ústavnímu soudu. Lhůta podle tohoto ustanovení uplynula dnem 10. března 2006, ministr vnitra příslušný návrh podal včas, neboť dne 10. března 2006 zásilka byla podána k poštovní přepravě a Ústavnímu soudu byl návrh doručen 13. března 2006.

22. Návrh na zrušení předmětného nařízení obce tedy byl podle § 124 odst. 3 a § 127 odst. 1 zákona o obcích a § 64 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu podán oprávněnou osobou.

23. Podle ustanovení § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu posuzuje Ústavní soud při rozhodování obsah zákona nebo jiného právního předpisu z hlediska jejich souladu s ústavními zákony, a jedná-li se o jiný právní předpis, též se zákony, a zjišťuje, zda byly přijaty a vydány v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Ustanovení čl. 79 odst. 3 a čl. 104 Ústavy přitom svěřuje postup při vydávání právních předpisů obce zákonné úpravě.

24. V tomto směru ze zápisu z jednání rady obce Pozlovice konané dne 30. června 2004 Ústavní soud zjistil, že na zasedání bylo přítomno 5 členů rady a že napadené nařízení bylo schváleno jednomyslně. Protože rada obce tehdy měla 5 členů, z nichž byli všichni přítomni, lze konstatovat, že napadené nařízení bylo přijato kvalifikovaným způsobem (§ 101 odst. 2 zákona o obcích). Dále Ústavní soud zjistil, že napadené nařízení bylo řádným způsobem vyvěšeno na úřední desce Obecního úřadu Pozlovice dne 2. července 2004 a sejmuto dne 20. července 2004, takže nabylo účinnosti dne 2. července 2004 (§ 12 odst. 2 zákona o obcích). Ústavní soud konstatuje, že napadený právní předpis byl přijat a vydán v souladu se zákonem o obcích, tzn. ústavně předepsaným způsobem.

25. Poté se již Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, tj. zkoumal, zda obsah předmětného nařízení napadeného návrhem je či není v souladu s platným právním předpisem obce a zda je oprávněn právní předpis obce pro nesoulad s jiným právním předpisem zrušit.

26. Ústavní soud poznamenává, že podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy má pravomoc rozhodovat o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem.

27. Pokud jde o právní předpisy vydávané orgány územní samosprávy (obcemi a kraji), je třeba dále rozlišovat, zda jde o výkon státní správy nebo zda je právní předpis projevem ústavního práva na územní samosprávu. Ústava v čl. 105 umožňuje, aby zákon svěřil orgánům územní samosprávy i výkon státní správy; tu pak obec vykonává v tzv. přenesené působnosti. Pravomoc obce vydávat právní předpisy ve sféře přenesené působnosti je založena již čl. 79 odst. 3 Ústavy. Podle § 11 odst. 1 zákona o obcích tak obec činí ve formě nařízení obce. Podle § 61 odst. 2 písm. a) zákona o obcích se přitom obec řídí zákony a jinými právními předpisy, z čehož vyplývá, že nařízení obce musí být se zákony a jinými právními předpisy v souladu. Vedle toho pravomoc vydávat právní předpisy ve sféře působnosti samostatné ve formě obecně závazných vyhlášek je založena jiným ustanovením Ústavy, čl. 104 odst. 3 (srov. též nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 29/95, Sbírka rozhodnutí, svazek 4, nález č. 85, str. 301; vyhlášen pod č. 14/1996 Sb.). Podle § 35 odst. 3 písm. a) zákona o obcích se obec při vydávání obecně závazných vyhlášek řídí pouze zákonem, a nikoli již jinými právními předpisy. V oblasti samostatné působnosti se přitom uplatňuje tzv. výhrada zákona (čl. 104 odst. 1 Ústavy): samostatnou působnost obcí a krajů tak lze ústavně konformním způsobem regulovat právním předpisem, který má minimálně sílu zákona, nikoli normou nižší právní síly.

28. Pro Ústavní soud z toho plyne jednoznačný závěr, že by nemohl být příslušným pro posouzení souladu obecně závazné vyhlášky obce s jiným právním předpisem, který má nižší právní sílu než zákon, a nemohl by pro případný rozpor s podzákonným právním předpisem obecně závaznou vyhlášku zrušit.

29. V daném případě se jedná o výkon přenesené působnosti obce, tj. státní správy, a obec se proto musí striktně pohybovat v mezích příslušných právních předpisů, neboť dle čl. 2 odst. 3 Ústavy lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Napadeným právním předpisem je však nařízení obce¹. Podle navrhovatele je napadené nařízení obce v rozporu s § 33 odst. 3 stavebního zákona a § 7 prováděcí vyhlášky, kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona. Dle znění ustanovení § 33 odst. 3 stavebního zákona "obec a kraj může chráněné území nebo stavební uzávěru vyhlásit nařízením obce nebo nařízením kraje". Nařízení obce o stavební uzávěře musí respektovat požadavky na obsahové vymezení stavební uzávěry, neboť nařízení vydané na základě zákonného zmocnění § 33 odst. 3 stavebního zákona je třeba považovat za druh územního rozhodnutí dle stavebního zákona.

30. Z ustanovení § 32 odst. 1 písm. d) stavebního zákona a § 7 prováděcí vyhlášky, vyplývá, že smyslem institutu stavební uzávěry je především chránit důležité zájmy v území, resp. budoucí využití území nebo jeho organizaci podle připravované územně plánovací dokumentace. Z tohoto základního vymezení, jakož i z úpravy náležitostí územního rozhodnutí o stavební uzávěře dle ustanovení § 7 prováděcí vyhlášky a tím i mezí přípustného obsahu stavební uzávěry je dle názoru obce nutno vycházet i v případě vyhlášení stavební uzávěry formou nařízení obce podle § 33 odst. 3 stavebního zákona, protože žádný právní předpis neobsahuje v tomto směru speciální úpravu. Dále lze odkázat na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 9/04, Sbírka rozhodnutí, svazek 36, nález č. 13; vyhlášen pod č. 90/2005.

31. Článek 1 odst. 2 tohoto nařízení napadeného návrhem stanoví, že účelem stavební uzávěry je ochrana území před umisťováním a realizací staveb výrazně narušujících krajinný ráz, vytváření podmínek pro trvale udržitelný rozvoj území, zejména rozvoj lázeňství a cestovního ruchu v území soustředěné rekreace. Tento účel nařízení nijak nevybočuje z mezí stanovených v ustanovení § 32 odst. 1 písm. d) stavebního zákona a § 7 prováděcí vyhlášky. Vychází ze znění platného územního plánu obce Pozlovice, dle kterého v lázeňském místě mohou být povoleny pouze takové stavby, provozovny a zařízení, které neporušují lázeňské klima, vegetaci, hydrologické podmínky, klid a estetický vzhled lázeňského místa (čl. III., opatření související s výstavbou lázeňského místa, bod 8, str. 35 textové části územního plánu). Zastupitelstvo obce Pozlovice schválilo svým usnesením č. 21/1/2005/ZO ze dne 10. února 2005 záměr pořízení nového územního plánu sídelního útvaru Pozlovice, jehož cílem je mimo jiné zpřesnit podmínky ochrany krajinného rázu, a tím i rekreačního potenciálu obce, a to ve smyslu obsahu předmětné stavební uzávěry. Nařízení o stavební uzávěře tedy omezuje stavební činnost, která by mohla znemožnit budoucí využití území nebo jeho organizaci podle připravované územně plánovací dokumentace, což je plně v souladu s vymezením cíle zákazu nebo omezení činnosti prostřednictvím institutu stavební uzávěry podle ustanovení § 7 prováděcí vyhlášky.

32. Navrhovatel ve svém návrhu přehlíží, stejně jako ministerstvo v rozhodnutí o pozastavení účinnosti nařízení obce, že územní rozhodnutí o umístění stavby, jehož náležitosti jsou vymezeny v ustanovení § 4 prováděcí vyhlášky, vždy stanoví podmínky pro umístění zcela konkrétní jednotlivé stavby vymezené návrhem na vydání územního rozhodnutí, který musí obsahovat veškeré údaje uvedené v § 3 prováděcí vyhlášky. Územní rozhodnutí či nařízení obce o stavební uzávěře naproti tomu stanoví obecná omezení či zákazy týkající se určitého typu případné budoucí stavební činnosti v území. Tak je tomu i v případě předmětného nařízení obce. Toto nařízení nestanoví podmínky pro umisťování jakékoli konkrétní stavby, ale jako obecně závazný právní předpis obce, vydaný na základě zákonného zmocnění dle § 33 odst. 3 stavebního zákona, vymezuje obecně závazná pravidla, pro případ určitého typu budoucí stavební činnosti ve vymezeném území.

33. Ústavní soud uvádí, že obec může v přenesené působnosti vydávat na základě zákona a v jeho mezích nařízení obce dle ustanovení § 11 odst. 1 zákona o obcích, je-li k tomu zákonem zmocněna. Dle § 61 odst. 2 zákona o obcích se obec při vydávání nařízení obce řídí zákony a jinými právními předpisy, mezi něž patří i právní předpisy obcí, tj. obecně závazné vyhlášky a nařízení. Při vydávání nařízení musí respektovat meze zákonného zmocnění. Tyto zákonné meze nutno v daném případě dovodit ze stavebního zákona a dalších zvláštních právních předpisů relevantních pro předmětnou problematiku. Rozhodnutí či nařízení o stavební uzávěře musí podrobně a přesně stanovit rozsah omezení nebo zákaz stavební činnosti; tento závěr plyne ze skutečnosti, že nařízení obce o stavební uzávěře je zvláštním druhem územního rozhodnutí předpokládaného stavebněprávními předpisy a vyplývá z něj také to, že požadavky na obsahové náležitosti nařízení je třeba dovodit nejen z ustanovení právních předpisů upravujících rozhodnutí o stavební uzávěře, nýbrž i z celkového kontextu právní úpravy územního řízení přesně vymezujícího a odlišujícího jednotlivé druhy územních rozhodnutí.

34. Ústavní soud však dospěl k závěru, že napadené nařízení obce Pozlovice č. 2/2004 o stavební uzávěře [čl. 3 bod 1 písm. a) a b)] není tedy s § 33 odst. 3 stavebního zákona a § 7 prováděcí vyhlášky v rozporu. Ústavní soud musí přisvědčit obci Pozlovice, že nařízením vyhlášená stavební uzávěra se od cílů a záměrů územního plánování neodchyluje. Bylo by popřením smyslu stavební uzávěry, pokud by musela být obsahově stejně vymezena již v územním plánu. Stavební uzávěru lze dokonce stanovit i pro území, v němž územní plán výstavbu povoluje, např. jako dočasné opatření do doby schválení podrobnější územně plánovací dokumentace pro dané území. Mezi nařízením o stavební uzávěře a obecně závaznou vyhláškou obce tedy není vztah právního předpisu nižší právní síly a právního předpisu vyšší právní síly. Metody právní regulace v obou případech nejsou totožné. Při vyhlašování stavební uzávěry je třeba zkoumat, zda stavební uzávěra ve světle cílů a záměrů územního plánování obstojí. Hodnocení souladu s cíli a záměry územního plánování v daném území se nevyčerpává vydáním územního rozhodnutí. Tento soulad je třeba hodnotit i nadále při rozhodování na nižších patrech abstraktnosti. Např. i při rozhodování o vydání stavebního povolení ke stavbě konkrétní stavby se musí stavební úřad zabývat otázkou, zda lze takovou stavbu povolit vzhledem k cílům, záměrům a dokumentaci územního plánování, tj. i vzhledem k obecně závazné vyhlášce, kterou byl schválen územní plán.

35. Ústavní soud rozhodl částečně vyhovět návrhu ministra vnitra a zrušit napadené ustanovení čl. 3 bodu 3 nařízení obce pro rozpor s čl. 79 odst. 3 Ústavy, podle něhož obce mohou vydávat nařízení, jen jsou-li k tomu výslovně zmocněny zákonem a v mezích takového zákona. Bez konkrétního zmocnění v zákoně nemůže obec vydat nařízení v přenesené působnosti. Vydávání nařízení obce se svěřuje radě obce a podle § 102 odst. 2 písm. d) zákona o obcích jde o vyhrazenou pravomoc. V čl. 3 bodě 3 nařízení obce stanoví, že výjimku z omezení uvedených v odst. 1 může v odůvodněných případech udělit na žádost rada obce Pozlovice. Ústavní soud souhlasí s navrhovatelem, že pravomoc daná radě překračuje § 99 odst. 1 zákona o obcích, neboť podle tohoto ustanovení v oblasti přenesené působnosti přísluší radě obce rozhodovat, jen stanoví-li tak zákon. Ústavní soud konstatuje, že nařízením obce v čl. 3 bodě 3 obec nepřípustně rozšířila své oprávnění. V daném případě se navíc jedná o výkon přenesené působnosti obce, tj. státní správy, a obec se proto měla pohybovat v mezích příslušných právních předpisů, neboť dle čl. 2 odst. 3 Ústavy lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Z tohoto důvodu je také citované ustanovení nařízení v rozporu se zákonem a Ústavní soud se rozhodl čl. 3 bod 3 nařízení obce Pozlovice č. 2/2004 o vyhlášení stavební uzávěry pro část katastrálního území Pozlovice zrušit dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.

36. Tvrzené formální nedostatky v řízení jež namítala obec Pozlovice jako účastník řízení vůči navrhovateli, nemohou odůvodnit závěr o nezákonnosti napadeného řízení a rozhodnutí, neboť nedosahují ústavněprávní roviny; z těchto důvodů je Ústavní soud dále nepřezkoumával.

37. Ústavní soud proto konstatuje, že napadené nařízení v ostatních částech není v rozporu s § 33 odst. 3 stavebního zákona, § 7 prováděcí vyhlášky ani čl. 2 odst. 3 Ústavy. Po provedeném řízení tedy Ústavní soud uzavírá, že nejsou dány důvody ke zrušení nařízení obce Pozlovice č. 2/2004 o vyhlášení stavební uzávěry pro část katastrálního území Pozlovice, a proto návrh dílem podle § 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu zamítl a dílem podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zrušil ustanovení uvedené ve výroku I.