101/1964 Sb. o sociálním zabezpečení

(1) Důchodci, jeho manželce a dětem, jakož i dalším osobám převážně odkázaným výživou na důchodce, o kterých to stanoví prováděcí předpisy, se poskytuje léčebně preventivní péče, podpora při narození dítěte a pohřebné za podmínek a v rozsahu jako pracovníkům podle předpisů o nemocenském pojištění; může jim být poskytnuta též lázeňská péče a příspěvek na dětskou rekreaci.

(2) Léčebně preventivní péči poskytují zdravotnická zařízení; lázeňskou péči poskytují na účet sociálního zabezpečení.

(1) Byl-li příjemce dávky nebo jiný oprávněný vyzván, aby osvědčil okolnosti rozhodné pro výplatu dávky nebo její výši, je povinen výzvě vyhovět; neučiní-li tak ve stanovené lhůtě, může být výplata dávky zastavena, jestliže oprávněný byl ve výzvě upozorněn na tyto následky.

(2) Příjemce dávky nebo jiný oprávněný je povinen ohlásit do 8 dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu. Neohlásí-li poživatel starobního důchodu vstup do zaměstnání nebo započetí pracovní činnosti v jednotném zemědělském družstvu, nemá nárok na zvýšení důchodu za dobu, po kterou nesplnil ohlašovací povinnost; tím není dotčena jeho povinnost vrátit dávky přijaté neprávem (§ 53 odst. 2).

(3) Výplata dávky podmíněné nepříznivým zdravotním stavem může být zastavena, jestliže občan, jehož zdravotní stav je třeba zjistit, se nepodrobí lékařskému vyšetření přesto, že byl upozorněn na možné zastavení výplaty dávky.

(1) Zanikne-li nárok na dávku nebo zjistí-li se dodatečně, že dávka byla přiznána neprávem nebo v nesprávné výši, anebo změní-li se skutečnosti rozhodné pro výši dávky nebo její výplatu, dávka se odejme, zvýší, sníží anebo se její výplata zastaví. Odnětí, snížení a zastavení výplaty dávky se provede ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které byla již vyplacena. Zvýšení dávky nesprávně vyměřené se provede ode dne, od něhož zvýšení náleží, nejvýše však za tři roky nazpět, a na doplatku se vyplatí celkem nejvýše částka 12 000 Kčs.

(2) Příjemce dávky, který vědomě způsobil, že dávka byla vyplacena neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen vrátit dávku ode dne, od něhož nenáležela vůbec nebo v poskytované výši; to platí zejména, jestliže dávku vylákal, zamlčel některou rozhodnou skutečnost nebo nesplnil některou povinnost uloženou mu tímto zákonem nebo prováděcími předpisy anebo jestliže vědomě přijímal dávku vyplácenou neprávem nebo v nesprávné výši. O povinnosti vrátit přeplatek rozhoduje orgán, který je příslušný rozhodovat o přiznání nebo odnětí dávky anebo její části. Částky neprávem přijaté mohou být sráženy též z běžně vyplácené nebo později přiznané dávky anebo ze mzdy oprávněného; přitom platí obdobně předpisy o částkách, které nelze zabavit při výkonu soudních rozhodnutí srážkou ze mzdy^*).

(1) Starobní důchod se nevyplácí po dobu, po kterou se oprávněnému poskytuje nemocenské, pokud vláda nestanoví výjimky. Invalidní (částečný invalidní) důchod se nevyplácí po dobu výplaty nemocenského přiznaného na podkladě nemocenského pojištění (sociálního zabezpečení) z doby před vznikem nároku na důchod. Invalidní (částečný invalidní) důchod podle § 40 se vyplácí nejdříve po skončení služby v ozbrojených silách, za jejíhož vykonávání došlo k poškození zdraví.

(2) Je-li důchodce, který neplní vůči nikomu vyživovací povinnost, umístěn v psychiatrické léčebně po dobu delší dvou měsíců, důchod se počínajíc třetím měsícem nevyplácí; má-li důchodce jen povinnost poskytovat výživné, popřípadě příspěvek na výživu, přiznané soudem, vyplácí se část důchodu, které je třeba k úhradě tohoto výživného (příspěvku). Důchodci nebo jeho opatrovníku se vyplácí část důchodu, které je třeba na úhradu jiných závazků a osobních potřeb důchodce. Po návratu z psychiatrické léčebny se doplatí důchodci důchod zpětně za poslední dva měsíce.

(3) Je-li důchodce, který neplní vůči nikomu vyživovací povinnost, umístěn v jiném léčebném ústavu než v psychiatrické léčebně po dobu delší dvou měsíců, vyplácí se počínajíc třetím měsícem polovina důchodu, nejvýše však 500 Kčs měsíčně. Vyšší částka se vyplácí, jen vyžaduje-li to úhrada závazků a osobních potřeb důchodce.

(4) Je-li občanu se změněnou pracovní schopností, který požívá jiný než částečný invalidní důchod a neplní vůči nikomu vyživovací povinnost, poskytováno po dobu přípravy pro povolání bezplatné ubytování a stravování, vyplácí se mu po dobu přípravy pro povolání polovina důchodu, nejvýše však 500 Kčs měsíčně. Vyšší částka se vyplácí, jen vyžaduje-li to úhrada závazků a osobních potřeb důchodce.

(1) Kdyby se výplatou dávky oprávněnému zřejmě nedosáhlo účelu, kterému dávka má sloužit, nebo kdyby tím byly poškozovány zájmy osob, které je povinen vyživovat, určí místní národní výbor jeho bydliště na návrh manžela nebo opatrovníka dětí anebo z vlastního podnětu občana, kterému má být dávka vyplácena místo oprávněnému; příjemce dávky je povinen použít jí toliko ve prospěch oprávněného a osob, které je oprávněný povinen vyživovat. Místní národní výbor sleduje a dozírá, zda příjemce dávky tuto povinnost plní.

(2) Po dobu, po kterou důchodce odpykává trest odnětí svobody delší jednoho měsíce nebo je ve vazbě, důchod se nevyplácí. Byl-li důchodce odsouzen k trestu odnětí svobody nepřevyšujícímu tři měsíce, vyplatí se mu důchod zpětně za jeden měsíc; byl-li propuštěn z vazby, aniž byl odsouzen, vyplatí se mu důchod zpětně za celou dobu vazby. Manželce a dětem důchodce se vyplácí část důchodu, které je třeba k úhradě jeho závazků a osobních potřeb členů jeho rodiny; výchovné se však vyplácí neomezeně. Vyplácela-li se manželce a dětem část důchodu a doplácí-li se důchodci důchod zpětně, vyplatí se mu jen rozdíl.

(1) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na důchod starobní a invalidní (částečný invalidní) nebo podmínky pro nárok na dva důchody téhož druhu z jakéhokoli sociálního zabezpečení (pojištění), náleží jen důchod vyšší, pokud se nestanoví jinak v § 20 odst. 2.

(2) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na důchod starobní nebo invalidní (částečný invalidní) a na důchod vdovský nebo sirotčí anebo na důchod vdovský a sirotčí, náleží důchod vyšší a z ostatních důchodů po jedné polovině.

(3) Je-li poživateli důchodu vyplácen současně z ciziny stejně vysoký nebo vyšší důchod ze sociálního zabezpečení (pojištění), zastaví se výplata důchodu z československého sociálního zabezpečení (pojištění); je-li tento důchod vyšší než důchod vyplácený z ciziny, vyplácí se snížený o částku rovnou důchodu vyplácenému z ciziny. To platí též pro souběh dvou vdovských nebo sirotčích důchodů a pro souběh vdovského důchodu se sirotčím. Jestliže však při souběhu důchodu z československého sociálního zabezpečení s důchodem vypláceným z ciziny je jen jeden z těchto důchodů důchodem vdovským nebo sirotčím a důchod z československého sociálního zabezpečení je nižší, sníží se důchod z československého sociálního zabezpečení na polovinu; je-li tento důchod vyšší než důchod vyplácený z ciziny, vyplácí se snížený o polovinu částky rovné důchodu vyplácenému z ciziny. V případech hodných zřetele může Státní úřad sociálního zabezpečení povolit výjimky. Předchozí ustanovení tohoto odstavce platí, jen nestanoví-li jinak mezistátní úmluva.

(1) Zemřel-li oprávněný po uplatnění nároku na dávku, vstupují do dalšího řízení o dávce a nabývají nároku na částky splatné do dne smrti oprávněného postupně manželka (manžel), děti a rodiče, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti ve společné domácnosti. Podmínka společné domácnosti nemusí být splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod.

(2) Jde-li o dávky přiznané před smrtí oprávněného, vyplatí se splatné částky, které nebyly vyplaceny do dne smrti, členům jeho rodiny podle pořadí a za podmínek stanovených v předchozím odstavci.

(3) Nároky přecházející na pozůstalé podle předchozích odstavců nejsou součástí dědictví.

(2) Vláda může též stanovit, při jaké jiné výdělečné činnosti se neposkytuje starobní důchod.

(1) Důchody se zaokrouhlují na celé koruny nahoru. Důchody a ostatní dávky se vyplácejí dopředu v měsíčních lhůtách.

(2) Dávky zkrácené pro souběh s jiným příjmem mohou být vypláceny zálohou, pozadu, a nedosahují-li průměrně 50 Kčs měsíčně, v delších než měsíčních obdobích; zúčtování záloh se provádí za období nepřesahující šest měsíců.

Nestanoví-li jinak mezistátní úmluva, dávky se do ciziny nevyplácejí a za dobu, po kterou se oprávněný zdržuje v cizině trvale, nenáležejí; Státní úřad sociálního zabezpečení a ministerstva národní obrany a vnitra však mohou v dohodě s ostatními zúčastněnými ústředními orgány povolit výjimky a stanovit podmínky pro výplatu dávek, zdržuje-li se oprávněný ve státě, s nímž není uzavřena úmluva.

(1) Nároky na dávky mohou být postoupeny jen pro pohledávky na výživné, popřípadě na příspěvek na výživu, a to až do poloviny dávek. Zabavení nároku na dávky se řídí předpisy o výkonu soudních rozhodnutí srážkou ze mzdy.

(2) Přijetím důchodce do zaopatření ústavu sociální péče přechází jeho nárok na důchod na tento ústav do výše příspěvku na úhradu nákladů ústavní péče.

(1) Nárok na dávku se nepromlčuje.

(2) Nárok na jednotlivou splátku dávky se promlčuje v jednom roce ode dne její splatnosti.

(3) Právo požadovat vrácení jednotlivých splátek dávek poskytnutých neprávem (§ 53 odst. 2) se promlčuje v deseti letech od jejich výplaty. Promlčecí lhůta neběží, jsou-li prováděny srážky z dávky na úhradu dávky vyplacené neprávem.

(1) Pro sociální zabezpečení vojáků z povolání a příslušníků bezpečnostních sborů platí obdobně ustanovení části první, čtvrté, páté a osmé tohoto zákona, pokud se dále nestanoví jinak.

(2) Kde se v tomto zákoně mluví o vojácích z povolání a o službě v ozbrojených silách, rozumějí se tím též příslušníci bezpečnostních sborů a jejich služba.

Pro důchodové zabezpečení účastníků odboje a pozůstalých po nich platí ustanovení tohoto zákona, pokud se v této části nestanoví jinak.

(2) Účastníci protiválečných vzpour za první světové války se zařazují do IV. skupiny účastníků odboje.

Jestliže účastník odboje změnil pro zdravotní poškození, které utrpěl v souvislosti s odbojovou činností, své dosavadní zaměstnání, zjišťuje se jeho průměrný měsíční výdělek pro výpočet důchodu, pokud je to pro něj výhodnější, z výdělku, kterého dosahují stejně kvalifikovaní zdraví pracovníci v povolání, jež účastník odboje dříve vykonával.

(1) Věk potřebný pro nárok na plný starobní důchod účastníka odboje I. a II. skupiny se určí tak, že se od věku 60 let u muže a věku 55 let u ženy odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 55 let u muže a 50 let u ženy, jde-li o účastníka odboje I. skupiny, a nejméně 57 let u muže a 52 let u ženy, jde-li o účastníka odboje II. skupiny.

(2) Věk potřebný pro nárok na plný starobní důchod účastníka odboje III. skupiny, který byl aspoň šest měsíců vězněn z důvodů fašistické perzekuce, činí 59 let u muže a 54 let u ženy.

(3) Věk potřebný pro nárok na plný starobní důchod účastnice odboje činí 55 let, pokud ustanovení předchozích odstavců nejsou pro ni výhodnější.

(4) Jsou-li jiná ustanovení tohoto zákona o věku potřebném pro nárok na plný starobní důchod výhodnější, platí tato jiná ustanovení.

(1) Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod účastníka odboje I. a II. skupiny se určí tak, že se od věku 65 let odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 60 let, jde-li o účastníka odboje I. skupiny, a nejméně 62 let, jde-li o účastníka odboje II. skupiny.

(2) Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod účastnice odboje I. a II. skupiny, která byla zaměstnána aspoň 20 roků (§ 12 odst. 2), se určí tak, že se od věku 60 let odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 55 let, jde-li o účastnici odboje I. skupiny, a nejméně 57 let, jde-li o účastnici odboje II. skupiny.

(3) Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod účastníka odboje III. skupiny, který byl aspoň šest měsíců vězněn z důvodů fašistické perzekuce, činí 64 let, a jde-li o ženu, která byla zaměstnána aspoň 20 roků, 59 let.

(4) Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod účastnice odboje, která byla zaměstnána aspoň 20 roků, činí 60 let, pokud ustanovení předchozích odstavců nejsou pro ni výhodnější.

(1) Základní výměra plného starobního a invalidního důchodu (§ 23 odst. 1, § 102 odst. 1) činí pro účastníka odboje

           skupiny
              I.                         60 %
             II.                         55 %
            III. a IV.                   50 %

(2) Ustanovení § 13 odst. 2, § 23 odst. 2 a § 100 odst. 2 platí s tím, že procentní zvýšení základní výměry za každý rok zaměstnání náleží účastníkům odboje I. a II. skupiny od 21. roku zaměstnání.

(3) Za každý započatý rok odbojové činnosti se zvyšuje starobní a invalidní důchod (§ 23 odst. 1, § 24 a § 102 odst. 1) účastníka odboje

           skupiny                 měsíčně o Kčs
              I.                         120
             II. a III.                  100
             IV.                          80

(5) Zvýšení přesahující hranici 70 %, popřípadě 60 % průměrného měsíčního výdělku, uvedenou v předchozím odstavci, v § 13 odst. 4, § 23 odst. 4 a § 100 odst. 3, náleží, jen jde-li o zvýšení důchodu podle odstavce 3.

(6) Invalidní (částečný invalidní) důchod účastníka odboje, jehož invalidita (částečná invalidita) vznikla v souvislosti s odbojovou činností, se posuzuje podle ustanovení o invalidním (částečném invalidním) důchodu při pracovním úrazu (§ 26); ustanovení § 20 odst. 1 tu neplatí. Ustanovení § 40 odst. 3 platí obdobně.

(1) Starobní a invalidní důchod účastníka odboje spolu s jakýmkoliv jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) nesmí přesahovat částku 2500 Kčs měsíčně.

(2) Starobní a invalidní důchod činí nejméně, jde-li o účastníka odboje

           skupiny                 měsíčně Kčs
              I.                      1400
             II.                      1200
            III.                      1000
             IV.                       800

(3) Nejnižší výměra částečného invalidního důchodu činí polovinu nejnižší výměry invalidního důchodu.

(4) Starobní a invalidní důchod činí nejvýše 100 % průměrného měsíčního výdělku neomezeného podle § 9 odst. 3 a sníženého o částku rovnou dani ze mzdy stanovené ke dni vzniku nároku na důchod; to však neplatí, jde-li o starobní nebo invalidní důchod náležející v nejnižší výměře (odstavec 2) anebo o starobní nebo invalidní důchod přiznaný podle předpisů platných před 1. lednem 1957.

(1) Vdově po účastníku odboje náleží vdovský důchod, splní-li se některá z podmínek stanovených v § 30 odst. 2 písm. a) až e) pro nárok na vdovský důchod i po uplynutí dvou roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod.

(2) Vdovský důchod vdovy po účastníku odboje činí nejméně 560 Kčs měsíčně.

(3) Vdovský důchod účastnice odboje, která nemá jiný důchod ani příjem ze zaměstnání nebo z jiné výdělečné činnosti, se vyměří nejméně částkou uvedenou v § 107g odst. 2 podle toho, do které skupiny účastníků odboje je vdova zařazena.

(4) Vdovský důchod se vdově výdělečně činné nekrátí, jde-li o účastnici odboje nebo o vdovu po účastníku odboje.

(5) Nemá-li vdova po účastníku odboje nárok na vdovský důchod, požívá však starobní nebo invalidní důchod, náleží tento důchod nejméně ve výši 560 Kčs měsíčně.

(1) Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte po účastníku odboje činí nejméně 400 Kčs měsíčně.

(2) Sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte po účastníku odboje činí 700 Kčs měsíčně.

(1) Je-li účastníku odboje přiznán sociální důchod, poskytuje se účastníku odboje

 
           skupiny              ve výši Kčs měsíčně
              I.                      1400
             II.                      1200
            III.                      1000
             IV.                       800

(2) Je-li vdově po účastníku odboje přiznán sociální důchod, poskytuje se ve výši 560 Kčs měsíčně.

Poskytuje-li se rodičům účastníka odboje, který v souvislosti s odbojovou činností padl, byl popraven, nebo zemřel ve vězení, důchod rodičů, starobní, invalidní, vdovský nebo sociální důchod, náleží tento důchod nejméně ve výši 600 Kčs měsíčně, jde-li o jednotlivce, a 900 Kčs měsíčně, jde-li o manželskou dvojici.

Důchody poskytované v nejnižší výměře podle této části zákona ani důchody z nich vyměřené nepodléhají zvláštní dani z důchodu.