131/1936 Sb. o obraně státu

Obranou státu se rozumějí veškerá opatření, ať vojenská nebo jiná (čítaje v to zejména i záměrné využití hospodářských a jiných sil obyvatelstva), která mají za účel čeliti jakémukoliv ohrožení státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti, ústavní jednotnosti, demokraticko-republikánské formy a bezpečnosti Československé republiky nebo útoku na ně.

Tento zákon ustanovuje podrobněji v dalších svých ustanoveních, jakým způsobem mají býti zabezpečeny zájmy obrany státu (§ 1) a jakých prostředků lze k této obraně užíti.

(1) Ustanovení branného zákona a předpisů jej provádějících zůstávají nedotčena.

(2) Nevyplývá-li z dalších ustanovení tohoto zákona nic jiného, zůstávají ustanovení i jiných zákonů o věcech uvedených v §§ 1 a 2 nedotčena.

(1) Za včasnou a účelnou přípravu a zabezpečení obrany státu v míru i ve válce odpovídá vláda a v oboru své působnosti i její jednotliví členové.

(2) Vláda, šetříc ústavních práv presidenta republiky a Národního shromáždění, určuje cíle, kterých má býti brannou mocí dosaženo. Říditi vojenské operace přísluší hlavnímu veliteli.

(1) Při vykonávání své pravomoci přihlížejí úřady a veřejné orgány vedle zájmů, kterých je třeba již podle jiných platných předpisů dbáti, z moci úřední též k zájmům obrany státu, pokud by mohly být dotčeny.

(2) Jestliže by v řízení před soudy, úřady a veřejnými orgány mohly býti jakkoli dotčeny věci, které mají zůstati utajeny v zájmu obrany státu, je soud, úřad nebo orgán řízení provádějící povinen učiniti všechna vhodná opatření, aby věci ty zůstaly zachovány v tajnosti. Za tím účelem se může úřad nebo veřejný orgán řízení provádějící v mezích nezbytnosti odchýliti od platných předpisů řízení se týkajících; to platí i v jiných případech, kdy je toho v zájmu obrany státu naléhavě třeba. Opatření, opřená výslovně o ustanovení věty prvé, není třeba odůvodňovati.

(3) Soudní a jiné úřední úkony, směřující k zjišťování věcí, které mají býti v zájmu obrany státu utajeny, a prozatímní zajišťovací opatření, která by mohla míti za následek ohrožení takového tajemství, mohou se provésti jen se svolením vojenské správy; svolení může stanoviti, jak má býti úkon proveden, aby tajemství bylo zachováno. Nebylo-li rozhodnutí vojenské správy v těchto věcech vydáno přímo ministerstvem národní obrany, je proti rozhodnutí vojenského velitelství (úřadu, orgánu), které je učinilo, přípustná dozorčí stížnost k ministerstvu národní obrany.

(1) Práce nutné k přípravě obrany státu třeba provésti již v míru.

(2) Jednotlivá odvětví veřejné správy jsou povinna pracovati o těchto pracích podle směrnic stanovených Nejvyšší radou obrany státu (§ 12).

(1) Obce jsou povinny činně se účastniti při provádění tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných; jsou zejména též povinny podle pokynů daných jim nadřízenými úřady obstarati, čeho třeba k přípravám na obranu státu.

(2) Působnost, kterou vykonávají obce podle odstavce 1, jest přenesenou působností obecní (úkolem státní správy svěřeným obcím).

Na obranu státu a k její přípravě lze podle dalších ustanovení tohoto zákona přibrati každého k osobní účasti, uložiti mu i jinou součinnost, podporu nebo omezení a požadovati věcné prostředky (§ 194, odst. 2).

(1) K přípravě a organisaci obrany státu se zřizuje Nejvyšší rada obrany státu (zkráceně "NROS").

(2) Její sídlo je v sídle vlády.

(1) Předsedou Nejvyšší rady obrany státu je předseda vlády; ostatní členy jmenuje z členů vlády a je odvolává president republiky na návrh předsedy vlády.

(2) Jednání Nejvyšší rady obrany státu se účastní jako odborníci z oboru vojenského s hlasem poradním vždy generální inspektor branné moci a náčelník hlavního štábu branné moci; za branné pohotovosti státu (§ 57) se účastní jednání Nejvyšší rady obrany státu jako odborník z oboru vojenského hlavní velitel. Je-li některý z těchto funkcionářů nepřítomen anebo zaneprázdněn, vyšle k jednání Nejvyšší rady obrany státu zástupce, kterého k tomu určí.

(3) Předseda Nejvyšší rady obrany státu může k jednání této rady povolati i odborné poradce z jiných oborů.

President republiky má právo svolati Nejvyšší radu obrany státu, býti přítomen jejímu jednání, jí předsedati a vyžádati si od ní zprávu o kterékoli věci, náležející do oboru působnosti této rady.

(2) Vedle toho je Nejvyšší rada obrany státu povolána jednati též o těch zásadních věcech týkajících se branné moci, které jí ministr národní obrany pro jejich mimořádný dosah předloží k prozkoumání předtím, než je učiní předmětem jednání vlády ve sboru.

(3) Vláda může kterýkoli návrh, jenž jí byl podán některým ministerstvem nebo jiným ústředním úřadem, odevzdati Nejvyšší radě obrany státu k prozkoumání s hlediska zájmů obrany státu vůbec a branné moci zvláště.

(1) Je-li ve věcech uvedených v § 12, odst. 1 třeba zákona nebo vládního nařízení (§ 81 ústavní listiny), usnese se Nejvyšší rada obrany státu na příslušném návrhu, který předloží vládě.

(2) Ostatní usnesení Nejvyšší rady obrany státu ve věcech uvedených v § 12, odst. 1 jsou závazná pro všechny členy vlády, jestliže se ve lhůtě stanovené jednacím řádem Nejvyšší rady obrany státu žádný člen vlády ani proti nim nevysloví, ani nenavrhne, aby věc byla předložena vládě k rozhodnutí; za tím účelem se zašle každé takové usnesení Nejvyšší rady obrany státu všem členům vlády.

(3) Jestliže se podle ustanovení předcházejícího odstavce proti usnesení Nejvyšší rady obrany státu vysloví některý člen vlády nebo navrhne, aby věc byla předložena vládě k rozhodnutí, předloží se věc vládě, setrvá-li Nejvyšší rada obrany státu při svém usnesení; učiní-li Nejvyšší rada obrany státu na podané námitky nové usnesení, platí o něm ustanovení předcházejících odstavců.

(4) Členové vlády, jejichž oboru působnosti se týkají usnesení Nejvyšší rady obrany státu, která se stala podle ustanovení odstavce 2 závaznými, jsou povinni zaříditi, čeho třeba k jejich provedení.

Podrobnosti o svolání, jednání a usnášení Nejvyšší rady obrany státu obsahuje jednací řád této rady, schválený vládou.

Jako pomocný orgán ve věcech uvedených v § 12, odst. 1 a 3 je Nejvyšší radě obrany státu přidělen meziministerský sbor obrany státu (zkráceně "MSOS"), který k tomu účelu zpracovává jednak, je-li toho třeba, podrobněji, na čem se Nejvyšší rada obrany státu usnese, jednak, co mu tato rada k zpracování přidělí.

(1) Meziministerský sbor obrany státu je složen ze zástupců předsednictva ministerské rady, všech ministerstev a kanceláře presidenta republiky.

(2) Podrobnosti o svolání, jednání a usnášení meziministerského sboru obrany státu a o zřizování pracovních komisí tohoto sboru obsahuje jednací řád schválený vládou.

(1) Pomocnou službu pro Nejvyšší radu obrany státu i pro meziministerský sbor obrany státu vykonává generální sekretariát obrany státu s generálním sekretářem v čele.

(2) Generální sekretariát obrany státu je přičleněn k ministerstvu národní obrany. Vojenští a občanští pracovníci se generálnímu sekretariátu obrany státu přidělí na dobu potřeby ze státních zaměstnanců dosavadních úřadů a podniků; podrobnosti určí vláda usnesením.

(1) K účelům obrany státu, a to již k provádění přípravných prací k tomu potřebných, může býti vládou a za branné pohotovosti státu i nejvyšším úřadem hospodářským nebo ministerstvem příslušným podle § 106 nařízen soupis, osob i věcných prostředků. Byl-li takový soupis nařízen, jsou všechny osoby, jichž se to týká, povinny učiniti předepsaná hlášení a podati žádané zprávy (zejména též pokud jde o druh, množství, jakost a místo uložení věcných prostředků) a poskytnouti i jinou požadovanou součinnost.

(2) K účelům uvedeným v odstavci 1 může býti způsobem tam uvedeným nařízena též prohlídka věcných prostředků. Byla-li tato prohlídka nařízena, jsou držitelé věcných prostředků nebo osoby, o nichž lze důvodně míti za to, že jsou držiteli věcných prostředků, povinni dovoliti řádně legitimovaným orgánům, jimž to vládní nařízení nebo předpisy vydané nejvyšším úřadem hospodářským nebo ministerstvem příslušným podle § 106 svěří, aby vstoupily na jejich pozemky, do jejich budov, do jejich obchodních a provozovacích místností i skladů a podle okolností i do jiných místností nebo míst, kde jsou nebo by mohly býti věcné prostředky chovány, provedly v nich prohlídku, odebraly na potvrzení vzorky věcných prostředků, nahlédly do obchodních a hospodářských knih a jejich příloh, dokladů a záznamů, učinily si z nich výpisy, a vykáží-li se zvláštním rozkazem úřadu stanoveného vládním nařízením anebo předpisy vydanými nejvyšším úřadem hospodářským nebo ministerstvem příslušným podle § 106, aby vstoupily i do soukromých bytů a jejich vedlejších místností a provedly v nich úkony právě vypočtené; vedle toho jsou povinni při prohlídce poskytnouti orgánům prohlídku vykonávajícím i potřebnou součinnost, jsou-li o to žádáni.

(3) K účelům uvedeným v předcházejících odstavcích je každý na úřední vyzvání povinen o skutkových okolnostech, jež jsou důležité k provedení prací uvedených v tomto paragrafu, podle pravdy a podle nejlepšího vědomí a svědomí vydati svědectví nebo vypovídati jako znalec nebo osoba přezvědná, a své svědectví (výpověď) pod trestem, stanoveným na křivou svědeckou výpověď ve věci civilní, i přísahou před soudem potvrditi.

(1) Orgány, kterým bylo podle jednotlivých ustanovení tohoto zákona, vládních nařízení neb jiných předpisů podle něho vydaných svěřeno vykonati prohlídku nebo dozor (kontrolu), jsou oprávněny vstoupiti na pozemky, do budov, obchodních a provozovacích místností i skladů a podle okolností i do jiných místností nebo míst, kde jsou nebo by mohly býti věcné prostředky chovány, provésti v nich prohlídku, odebrati na potvrzení vzorky věcných prostředků, nahlédnouti do obchodních a hospodářských knih a jejich příloh, dokladů a záznamů a činiti si z nich výpisy; v legitimaci, která jim bude k vykonávání jejich poslání vydána, může býti působnost omezena jen na některé z právě uvedených úkolů. Do soukromých bytů a jejich vedlejších místností smějí uvedené orgány vstoupiti a vypočtené úkony v nich provésti jen tehdy, vykáží-li se zvláštním rozkazem úřadu stanoveného vládním nařízením anebo předpisy vydanými nejvyšším úřadem hospodářským nebo ministerstvem příslušným podle § 106. Při tom třeba vždy šetřiti ustanovení druhé věty § 8 ústavního zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 293 Sb. z. a n., o ochraně svobody osobní, domovní a tajemství listovního.

(2) Orgány uvedené v předcházejícím odstavci jsou povinny zachovati úplnou mlčenlivost o všech věcech, o kterých se dozvěděly při své činnosti, zejména o každém obchodním a výrobním tajemství. Stejnou mlčenlivost jsou povinny zachovat i jiné osoby, které se o věcech právě uvedených dozvěděly v své úřední činnosti. Povinnosti mlčenlivosti nejsou uvedené orgány a osoby zbaveny ani odchodem ze služby nebo ze svazku vojenského. Povinnosti mlčenlivosti mohou býti orgány a osoby uvedené v tomto odstavci zbaveny jen ministrem, pro jehož obor působnosti prohlídku nebo dozor vykonaly, a byly-li v té době příslušníky jiného odvětví státní správy, v dohodě s ministrem dotčeného odvětví státní správy.

(3) Povinnost uvedená v odstavci 2 se netýká úředních (služebních) zpráv a oznámení učiněných k účelům zabezpečení obrany státu; k jiným účelům nesmí býti těchto zpráv a oznámení použito.

Ustanovení § 32, odst. 2 a 3 platí obdobně i o hlášeních a zprávách, které podle tohoto zákona nebo předpisů podle něho vydaných podávají jednotlivci sami, jakož i o svědectvích, dobrých zdáních a výpověděch podle ustanovení § 31, odst. 3.

(1) Pohraničním pásmem je území při státních hranicích, jehož rozsah stanoví vládní nařízení.

(2) V pohraničním pásmu je k provádění jakýchkoli staveb (staveb pozemních, čítajíc v to i železnice a jakékoliv cesty, staveb vodních, dále dopravních, telegrafních a jiných dorozumívacích zařízení a p.) a horních děl, k zřizování provozoven vyžadujících úředního schválení a k udělování živnostenských koncesí nebo horních oprávnění (§ 5 obecného horního zákona) zapotřebí v rozsahu, jejž stanoví vládní nařízení, předchozího souhlasu vojenské správy. Vojenská správa může při udělování souhlasu v zájmu obrany státu předepsati podmínky, za jakých má býti stavba nebo horní dílo provedeno, provozovna zřízena nebo koncese anebo horní oprávnění (§ 5 obecného horního zákona) uděleno; tyto podmínky se na žádost vojenské správy vloží do úředního povolení, jehož je k zřízení provozovny neb k udělení koncese anebo horního oprávnění (§ 5 obecného horního zákona) zapotřebí.

(3) Téhož souhlasu je v pohraničním pásmu potřebí k přeměně lesní půdy v půdu jinou, k přeměně jiné půdy v půdu lesní, jakož i k těžbám, ke kterým je třeba úředního povolení. Při schvalování a revisi lesních hospodářských plánů a hospodářských programů pro lesy v tomto pásmu může příslušný úřad na návrh vojenské správy nařídit, aby tyto plány a programy byly upraveny tak, jak toho žádá zájem obrany státu; i u lesů, v nichž se nehospodaří podle lesních hospodářských plánů nebo programů, může býti příslušným úřadem na návrh vojenské správy nařízen takový způsob těžby, jakého vyžaduje zájem obrany státu.

(4) Uzná-li vojenská správa za nutné, aby v pohraničním pásmu bylo u staveb nebo horních děl již zřízených provedeno s hlediska obrany státu nějaké stavební nebo jiné podobné opatření, je držitel stavby nebo horního díla z příkazu úřadu stanoveného vládním nařízením povinen přikázané opatření provésti nebo trpěti, aby je na svůj náklad provedl stát; je-li k takovému opatření podle platných předpisů zapotřebí souhlasu jiného odvětví státní správy, bude příkaz vydán po dohodě s příslušným úřadem této správy. Škoda, kterou držitel stavby nebo horního díla provedením opatření podle tohoto odstavce utrpí, bude mu nahrazena (§ 162).

(5) Ustanovení předcházejícího odstavce platí obdobně též o jiné úpravě povrchu půdy v pohraničním pásmu.

(6) Příkazem daným podle odstavce 4 nebo 5 jsou vázány úřady, které by jinak byly příslušné k rozhodování neb jednání o opatřeních, jež se příkazem ukládají. Jsou též povinny v mezích své pravomoci pod dozorem politických úřadů (u železničních nemovitostí pod dozorem příslušného železničního úřadu) a za součinnosti orgánů vojenské správy zabezpečiti náležité a včasné provedení příkazu. Nemohou-li úřady, uvedené v prvé větě tohoto odstavce, v mezích své pravomoci provedení příkazu zabezpečiti, nebo není-li takových úřadů, náleží postarati se o to, aby provedení příkazu bylo zabezpečeno, politickým úřadům.

(7) Ministerstvo veřejných prací může v dohodě s ministerstvem národní obrany v zájmu obrany státu naříditi, aby silnoproudá elektrická vedení v pohraničním pásmu, zejména pak ta, jež jdou přes státní hranice, byla přerušena a příslušná technická zařízení v potřebném rozsahu odklizena. Toto přerušení a odklizení může státní správa provésti na vrub držitele uvedených vedení. Mělo-li by dojíti k obnovení přerušeného silnoproudého elektrického vedení a k znovuzahájení provozu na něm, třeba o to žádati u ministerstva veřejných prací, které o věci rozhodne v dohodě s ministerstvem národní obrany.

(8) Je-li toho v zájmu obrany státu naléhavě třeba, mohou býti v pohraničním pásmu nemovitosti pro stát vyvlastněny; o vyvlastňovacím řízení a o náhradě za vyvlastnění platí v tomto případě ustanovení zákona ze dne 29. března 1935, č. 63 Sb. z. a n., o vyvlastnění k účelům obrany státu.

(9) Povolení k pobytu podle zákona ze dne 28. března 1935, č. 52 Sb. z. a n., o pobytu cizinců, může býti uděleno cizincům v pohraničním pásmu jen se souhlasem vojenské správy.

(1) Obvodem opevněných míst (t.zv. "opevněným pásmem"), obvodem vojenských a veřejných letišť, obvodem vojenských střelnic, obvodem továren na výrobu vojenských zbraní, střeliva (munice), výbušnin a jiných předmětů vojenské výzbroje a speciálního vojenského výstroje, jakož i jejich zkušebních (závodních) střelnic, obvodem skladišť vojenských zbraní, střeliva (munice) a výbušnin nebo hořlavých látek, jakož i vojenských objektů, určených k uložení jiného cenného nebo důležitého vojenského materiálu, je území, na němž je některé z uvedených míst (zařízení) pro obranu státu důležitých, jakož i jeho okolí, v rozsahu, jejž stanoví vládní nařízení.

(2) V obvodech uvedených v odstavci 1 jest k provádění jakýchkoli staveb (staveb pozemních, čítajíc v to i železnice a jakékoli cesty, staveb vodních, dále dopravních, telegrafních a jiných dorozumívacích zařízení a p.) a horních děl, jakož i k zřízení provozoven vyžadujících úředního schválení zapotřebí v rozsahu, jejž stanoví vládní nařízení, předchozího souhlasu vojenské správy. Ustanovení § 34, odst. 2, druhé věty platí i zde.

(3) O obvodech uvedených v odstavci 1 platí obdobně též ustanovení § 34, odst. 3 až 8. K úpravě povrchu půdy, o níž se zmiňuje § 34, odst. 5, patří tu zejména i způsob osázení a osetí pozemků v obvodech uvedených v odstavci 1.

(1) Držitelům elektrických podniků může býti ministerstvem národní obrany v dohodě s ministerstvem veřejných prací uložena povinnost přizpůsobiti a udržovati svá zařízení na výrobu a vedení elektřiny tak, aby jich mohlo býti použito k dodávce do rozvodné elektrické sítě, která bude k tomu jako důležitá pro obranu státu ministerstvem národní obrany v dohodě s ministerstvem veřejných prací označena, nebo k dodávce spotřebiteli, kterého k tomu označí ministerstvo národní obrany.

(2) Držitelům elektrických podniků může býti dále týmž způsobem uložena povinnost dodávati do sítě a spotřebiteli, o nichž jedná odstavec 1, elektřinu podle pokynů a za podmínek stanovených ministerstvem národní obrany v dohodě s ministerstvem veřejných prací; tyto pokyny a podmínky se mohou týkati jak stránky technické, tak hospodářské, na př. dodávaného množství, doby dodávky nebo ceny elektřiny.

(3) Držitelům všeužitečných elektrických podniků a ve zvlášť odůvodněných případech i držitelům jiných elektrických podniků, které po živnostensku vyrábějí nebo dodávají elektřinu, může býti způsobem uvedeným v odstavci 1 uložena - po předchozím slyšení držitelů uvedených podniků - povinnost vybudovati v stanovené přiměřené lhůtě určitá elektrická vedení vysokého napětí (s příslušenstvím) neb jejich části, která ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem veřejných prací označí za důležitá pro obranu státu, nebo povinnost účastniti se v určitém poměru na vybudování těchto elektrických vedení, jakož i povinnost vedení ta udržovati a provozovati. Při ukládání těchto povinností budiž přihlíženo k hospodářské únosnosti dotčených podniků. K provozování těchto elektrických vedení není třeba zvláštní elektrotechnické koncese. Pro elektrická vedení uvedená v tomto odstavci, která náležejí elektrickým podnikům všeužitečným nebo jsou těmito provozována, platí předpisy platné pro díla všeužitečných elektrických podniků, zejména předpisy zákona ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n., o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace, a to i tehdy, když tato elektrická vedení nejsou v území přikázaném takovému podniku k zásobování; pro tato elektrická vedení přísluší též právo podle § 7, písm. b) právě uvedeného zákona. Pro elektrická vedení uvedená v tomto odstavci, která náležejí jiným elektrickým podnikům než všeužitečným nebo jsou těmito provozována, mohou býti vyvlastněna nebo omezena vlastnická práva k nemovitostem; o vyvlastňovacím řízení a o náhradě za vyvlastnění platí v tomto případě ustanovení zákona č. 63/1935 Sb. z. a n.

(4) Držitelům elektrických podniků uvedených v odstavci 3 může býti dále způsobem uvedeným v odstavci 1 a za podmínek stanovených ministerstvem národní obrany v dohodě s ministerstvem veřejných prací uložena v zájmu zajištění dodávky elektřiny pro účely obrany státu povinnost odevzdati na dobu potřeby elektrická vedení uvedená v odstavci 3 neb i jiná zařízení na výrobu a vedení elektřiny, do udržování a provozování státu nebo všeužitečnému elektrickému podniku, který k tomu bude určen způsobem uvedeným v odstavci 2.

(5) Ministerstvo národní obrany může v dohodě s ministerstvem veřejných prací uložiti držiteli elektrického podniku povinnost, že zařízení podniku na výrobu a vedení elektřiny smí zřizovati, rozšiřovati, rekonstruovati a provozovati jen se svolením ministerstva národní obrany učiněným v dohodě s ministerstvem veřejných prací. Povinnost takto uložená přechází i na pozdější držitele podniku, nebyla-li ministerstvem národní obrany v dohodě s ministerstvem veřejných prací zrušena. Svolení k zřízení, rozšíření, rekonstrukci nebo provozování zařízení na výrobu a vedení elektřiny podle tohoto odstavce může býti odepřeno jen tehdy, kdyby se zamezením tohoto zřízení, rozšíření, rekonstrukce nebo provozování podporovalo vybudování neb využití jiných zařízení na výrobu a vedení elektřiny, která mají zvláštní význam pro obranu státu.

(6) Nesplní-li držitelé elektrických podniků řádně a včas některou z povinností uložených jim podle odstavců 1 až 4, může ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem veřejných prací dáti potřebné úkony provésti na útraty a nebezpečí těchto držitelů.

(7) Je-li toho v zájmu obrany státu třeba, může ministerstvo veřejných prací na návrh ministerstva národní obrany naříditi sloučení elektrického podniku s některým elektrickým podnikem všeužitečným, po případě takové sloučení samo provésti, obdobně podle ustanovení § 3 zákona ze dne 1. července 1921, č. 258 Sb. z. a n., jímž se doplňuje zákon č. 438/1919 Sb. z. a n. Při tom budiž dbáno, aby elektrický podnik, s nímž se jiný elektrický podnik slučuje, převzal osoby zaměstnané zrušovaného podniku, pokud to nebude na újmu účelu prováděného opatření.

(8) Prokázané náklady a jiná škoda, vzniklá z provedení investic uložených podle ustanovení odstavců 1 a 3, jakož i škoda vzniklá z odevzdání elektrických vedení nebo jiných zařízení podle ustanovení odstavce 4 budou nahrazeny (§ 162).

(9) Při provádění ustanovení odstavců 1 až 6 postupuje ministerstvo národní obrany podle potřeby též v dohodě s věcně příslušnými ministerstvy. (10) Za elektrické podniky se při provádění tohoto paragrafu pokládají elektrické podniky všeužitečné, pak elektrické podniky, které po živnostensku vyrábějí neb dodávají elektřinu, a konečně i jiná zařízení na výrobu nebo vedení elektřiny, která elektřinu vyrábějí nebo dodávají také k jiným účelům, než k vlastním účelům podnikatelovým.

Ministerstvo vnitra a politické úřady jemu podřízené jsou povinny bdíti nad tím, aby bezpečnost a obrana státu nebyly ohrožovány, odvraceti po té stránce všeliké nebezpečenství i odstraňovati nastalé poruchy, a to i způsobem uvedeným v čl. 3, odst. 1 zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., o organisaci politické správy.

(1) Přístup k místům, kde jsou umístěna zařízení neb opatření, důležitá pro obranu státu nebo sloužící této obraně může býti do určité vzdálenosti od těchto míst úřadem stanoveným vládním nařízením na podnět vojenské správy zakázán nebo vázán zvláštním povolením; takové nařízení, v němž v se též stanoví, kdo uděluje povolení, třeba v okolí dotčeného místa uvésti vhodným způsobem ve známost.

(2) Za vojenských cvičení, při větších přesunech vojska a za branné pohotovosti státu může býti na podnět vojenské správy úřadem stanoveným vládním nařízením zakázán, omezen nebo podle potřeby jinak upraven přístup obyvatelstva do určitých dalších prostorů (za branné pohotovosti státu zejména na území pole), jakož i pobyt a přeprava v nich.

(1) Uveřejnění zpráv uvedených v § 23, č. 1 zákona na ochranu republiky se trestá podle téhož ustanovení zákona, i když se neděje tiskem.

(2) Mezi zprávy, uvedené v § 23, č. 1, odst. 1 zákona na ochranu republiky, náležejí i zprávy o podnicích důležitých pro obranu státu, o komunikačních prostředcích (radioelektrických vysílačích, poště a telegrafech, železnicích, silnicích ap.), pokud těchto podniků a prostředků má býti použito k účelům obrany státu.

(3) Zákaz podle § 23, č. 1 zákona na ochranu republiky vydává ministerstvo vnitra nebo úřad, kterému to ministerstvo vnitra svěří; jde-li o případ § 23, č. 1, odst. 1 téhož zákona, anebo odstavce 2 tohoto paragrafu, stane se tak na dožádání ministerstva národní obrany. Zákaz třeba vhodným způsobem vyhlásiti.

(4) Za branné pohotovosti státu může býti se zřetelem k zájmům obrany státu vydán zákaz uveřejňovat i jiné zprávy než ty, které jsou uvedeny v § 23, č. 1, odst. 1 a 2 zákona na ochranu republiky; přestoupení takového zákazu se rovněž trestá podle § 23 zákona na ochranu republiky.

(1) Držitelé soukromých zařízení pro sdělování nebo výměnu jakýchkoli zpráv (značek, písmen, slov, obrazů, výkresů a zvuků) jiným způsobem než pomocí elektrické energie jsou povinni na vyzvání ministerstva národní obrany nebo velitelství (úřadu), kterému to ministerstvo národní obrany svěří, učiniti do stanovené lhůty a na vlastní vrub opatření, jímž by bylo umožněno státní správě kontrolovati provoz na těchto zařízeních, a jsou podle okolností povinni provoz takových zařízení zastaviti a zařízení odkliditi. Za zastavení provozu nepřísluší držitelům zařízení uvedených v tomto paragrafu žádná náhrada.

(2) O zařízeních pro sdělování nebo výměnu jakýchkoli zpráv (značek, písmen, slov, obrazů, výkresů a zvuků) pomocí elektrické energie platí ustanovení § 92.

(1) Vládní nařízení může vývoz nevyvolaných snímků získaných fotograficky vázati povolením úřadu stanoveného tímto nařízením, a třeba-li, může jej podrobit i jiným omezením anebo vůbec zakázat.

(2) Vládní nařízení může dále povolením úřadu stanoveného tímto nařízením vázati i dovoz přístrojů a zařízení, jimiž lze zhotoviti fotografické snímky, a třeba-li, může dovoz takových přístrojů a zařízení a použití jich podrobiti i jiným omezením anebo vůbec zakázat.

(1) Vývoz a dovoz zbraní, jejich součástek, kterých je nezbytně třeba k jich používání, výbušnin, střeliva a ostatních předmětů vojenské výzbroje a speciálního vojenského výstroje je dovolen jen s povolením vojenské správy.

(2) Vyžaduje-li toho zájem obrany státu, stanoví ministerstvo průmyslu, obchodu a živností na žádost ministerstva národní obrany vyhláškou, že vývoz a dovoz jiných předmětů válečného materiálu, než které jsou uvedeny v odstavci 1, jakož i vývoz a dovoz surovin a polotovarů potřebných k výrobě, opravě neb udržování předmětů uvedených v odstavci 1 neb jiného válečného materiálu, a třeba-li, i vývoz a dovoz jiných předmětů, kterých může býti použito k vojenským (válečným) účelům, je dovolen jen s povolením ministerstva průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministerstvem národní obrany a ministerstvem zahraničních věcí.

(3) Ministerstvo národní obrany může vývoz předmětů uvedených v odstavci 1 vyhláškou vůbec zakázati; pokud jde o předměty uvedené v odstavci 2, může vývoz jich vyhláškou zakázati ministerstvo průmyslu, obchodu a živností na žádost ministerstva národní obrany po dohodě s ministerstvem zahraničních věcí.

(4) Vyžaduje-li toho zájem obrany státu, může ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí ustanovení odstavce 1 vyhláškou zcela nebo zčásti rozšířit i na průvoz předmětů tam uvedených, anebo může průvoz takových předmětů vůbec zakázati; o průvozu předmětů uvedených v odstavci 2 může takové opatření učiniti ministerstvo průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí na žádost ministerstva národní obrany.

(5) Za povolení udělená podle ustanovení odstavců 1 a 2 mohou býti vybírány poplatky, jejichž výši stanoví a vyhlásí o předmětech uvedených v odstavci 1 ministr národní obrany a o předmětech uvedených v odstavci 2 ministr průmyslu, obchodu a živností.

(6) Výjimky z ustanovení odstavce 1 mohou býti povoleny vyhláškou ministerstva národní obrany, vydanou v dohodě s ministerstvem vnitra.

(7) Vyhlášky vydané podle ustanovení odstavců 2 až 6 se uveřejní ve Sbírce zákonů a nařízení.

(8) Ustanoveními tohoto paragrafu nejsou dotčeny právní předpisy, podle nichž je třeba k vývozu, dovozu a průvozu předmětů uvedených v odstavci 1 zvláštního povolení státních bezpečnostních úřadů, ani právní předpisy o monopolu výbušných látek.

Vydávati povolení, o nichž se zmiňuje § 24, č. 2 zákona na ochranu republiky, přísluší ministerstvu národní obrany nebo velitelství (úřadu), kterému to ministerstvo národní obrany svěří.

(2) Byla-li pro události uvedené v odstavci 1 učiněna mimo dobu branné pohotovosti státu mimořádná opatření podle zákona č. 300/1920 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 125/1933 Sb. z. a n., mohou býti učiněna též opatření podle §§ 124 a 125.

(3) O vládních nařízeních vydaných podle ustanovení odstavce 1 platí obdobně ustanovení § 138, odst. 3 a 4.

(1) Bylo-li by nebezpečí z prodlení, může za předpokladů uvedených v § 139, odst. 1, první větě učiniti prozatímní opatření podle § 139, odst. 1, písm. a) a c) příslušný ministr.

(2) Opatření podle odstavce 1 pozbývá účinnosti, neučiní-li se do čtrnácti dní od jeho vyhlášení též vládním nařízením, vydaným podle § 139, odst. 1, písm. a) a c), nebo neschválí-li je vláda ještě před uplynutím této lhůty, nebo odvolá-li je příslušný ministr z vlastního podnětu.

(3) Opatření podle odstavce 1 i jeho zánik podle odstavce 2 třeba vyhlásiti ve Sbírce zákonů a nařízení.

(1) Při vnějším ohrožení státu před vstupem státu do branné pohotovosti (počítajíc v to i ohrožení leteckými útoky) může býti z příkazu ministerstva národní obrany, vydaného v dohodě s ministerstvem vnitra, nebo z příkazu velitelství a úřadů, kterým to tato ministerstva svěří, provedeno též odsunutí (evakuace) obyvatelstva, zvířat a jiných věcí.

(2) O takovém opatření platí obdobně ustanovení § 116 a lze při něm použíti též ustanovení §§ 95, 96 a 99.

(1) Je-li toho třeba k splnění mezinárodních závazků schválených Národním shromážděním (§ 64, odst. 1, č. 1 ústavní listiny), může vláda se souhlasem presidenta republiky nařízením zavésti účinnost ustanovení tohoto zákona, daných na dobu branné pohotovosti státu, zcela nebo zčásti i mimo tuto dobu a mimo případy uvedené v §§ 139 až 141.

(2) O vládních nařízeních vydaných podle ustanovení odstavce 1 platí obdobně ustanovení § 138, odst. 3.

Ustanovení §§ 135 až 137 platí obdobně též pro osoby povolané k vykonávání výjimečné činné služby vojenské podle § 27 branného zákona, jakož i pro pozůstalé po nich.

(1) Jestliže k úhradě vyšších nákladů, jichž si vyžádá provádění hlavy VI tohoto zákona, nestačí úspory v státním rozpočtu, může vláda zmocniti ministra financí, aby opatřil potřebný peníz úvěrovými operacemi.

(2) O úvěrových operacích podle odstavce 1 je ministr financí povinen podati dodatečnou zprávu oběma sněmovnám Národního shromáždění.

(2) Věcným prostředkem se rozumí vše, čeho lze užíti k potřebám branné moci, obyvatelstva nebo k jiným účelům obrany státu. Za movitý věcný prostředek se považuje také elektřina neb jiná přírodní síla, člověkem vyrobená nebo zachycená.

(3) Pole je území, v němž jsou rozloženy útvary operujících armád (útvary bojové i útvary služeb), náležející do pravomoci hlavního velitele; zápolí je území, které není polem. Ministr národní obrany stanoví podle návrhu hlavního velitele rozhraní mezi polem a zápolím a zařídí, aby toto rozhraní, jakož i jeho pozdější změny podle průběhu operací byly vhodným způsobem uvedeny v známost úřadům, soudům a osobám, jichž se to týká. Pole se dělí na operační pásmo a na etapu. Operační pásmo je přední část pole, v níž jsou jednotky zasazeny do boje; zbývající část pole se nazývá etapou. Rozhraní mezi operačním pásmem a etapou stanoví velitelé armád.

(4) Tam, kde se tento zákon, vládní nařízení nebo předpisy podle něho vydané zmiňují o vojenské správě, rozumí se tím ministerstvo národní obrany nebo vojenská velitelství, úřady neb orgány, jež toto ministerstvo určí; učiní-li tak všeobecně, vyhlásí to v Sbírce zákonů a nařízení.

(5) Státními úřady nebo úřady bez bližšího označení se rozumějí též ředitelství (ústřední ředitelství), nebo místní správy státních závodů, ústavů a zařízení, prohlášených podle zákona ze dne 18. prosince 1922, č. 404 Sb. z. a n., za podniky spravované podle zásad obchodního hospodaření.

(6) Silničními úřady se rozumějí, pokud jde o silnice zemské a státní, zemské úřady, a pokud jde o ostatní silnice a cesty, okresní úřady.

(1) Na řízení, prováděné podle tohoto zákona, vládních nařízení neb jiných předpisů podle něho vydaných před jinými úřady než politickými, může býti, pokud zákon toto řízení sám neupravuje, vládním nařízením - a ve věcech upravených předpisy vydanými podle § 100, též těmito předpisy - rozšířena zcela nebo zčásti platnost ustanovení platných pro řízení před úřady politickými, a to podle potřeby s potřebnými odchylkami, nebo také může býti toto řízení upraveno samostatně. Tato ustanovení se nevztahují na řízení trestní.

(2) Je-li toho třeba, mohou býti za branné pohotovosti státu stanoveny vládním nařízením v řízení před politickými úřady potřebné odchylky od předpisů jinak pro toto řízení platných.

(1) Podání, právní jednání, listiny a úřední úkony, jichž je třeba k založení, upravení a vypořádání nároků a závazků podle tohoto zákona, jsou osvobozeny - vyjímajíc řízení soudní - od kolků a poplatků, od dávek za úřední úkony ve věcech správních a od obecní dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí.

(2) Vláda může nařízením poskytnouti v oboru provádění tohoto zákona další osvobození od kolků, poplatků a dávek, vyjímajíc řízení soudní a to, čeho je třeba k provedení §§ 49 až 54.

(3) Vládní nařízení, vydaná k provedení tohoto zákona, jakož i předpisy, vydané podle § 100 nejvyšším úřadem hospodářským nebo ministerstvem příslušným podle § 106, mohou pro svůj obor zavésti obdobná osvobození od kolků, poplatků a dávek, jaká se stanoví podle odstavce 1 nebo budou stanovena podle odstavce 2 pro obor provedení zákona samého; předpisy naposled jmenované však musí, pokud jde o toto osvobození, býti vydány v dohodě s ministrem financí a jím spolu podepsány.

(4) Řízení před rozhodčími komisemi (§ 63), rozhodčími soudy (§§ 103, 111 a 112) a znaleckými komisemi nebo veřejnými ústavy (§ 100, odst. 3), konané podle tohoto zákona nebo nařízení a předpisů podle něho vydaných, je prosto poplatků.

(1) Úpravu bližších podrobností jednotlivých ustanovení tohoto zákona lze v jeho mezích provésti vládním nařízením; to platí i o úpravě bližších podrobností vládních nařízení vydaných podle §§ 115 a 138.

(2) Vyžadují-li toho zvláštní důvody účelnosti nebo zjednodušení, lze ve vládních nařízeních vydaných podle odstavce 1 vyhraditi příslušným úřadům, aby v mezích těchto nařízení provedly úpravy jednotlivostí.

(1) Nedotčena zůstávají ustanovení platných předpisů o drahách.

(2) Jestliže účinnost některých ustanovení těchto předpisů je omezena toliko na dobu mobilisace nebo války, po případě válečného stavu, může býti vládním nařízením se souhlasem presidenta republiky zavedena účinnost takových ustanovení zcela nebo zčásti také v míru na dobu potřeby, nastanou-li události, které jsou uvedeny v § 139, odst. 1, první větě. Ustanovení § 139, odst. 3 a § 140 platí obdobně.

(3) Ustanovení hlavy VIII platí i pro porušení povinností stanovených v zájmu obrany státu platnými předpisy o drahách, tak jako by tyto povinnosti byly uloženy přímo zákonem o obraně státu.

(1) Ustanovení dosud platných zákonů a nařízení, jež se vztahují na věci tímto zákonem upravené, pozbývají v rozsahu úpravy takto provedené své účinnosti.

(2) Všude tam, kde platné právní předpisy odkazují na jednotlivá ustanovení, jež pozbývají účinnosti nebo se zcela zrušují, týkají se tyto odkazy nadále obdobných ustanovení zákona o obraně státu; pro opatření a úkony, jež byly učiněny za platnosti zrušených ustanovení, jakož i pro řízení o nich jsou však i nadále rozhodná tato dřívější ustanovení.

Zákonem tímto nejsou nijak dotčena práva Národního shromáždění a jeho členů, jak jsou obsažena v ústavní listině.

Tento zákon nabývá účinnosti třicet dní po vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.