Dokazování u podvodů na DPH

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8.10.2015, sp. zn. 4 Afs 186/2015,

www.nssoud.cz

K předpisům:

Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že pro posouzení daného případu není podstatné, zda k faktické dodávce pohonných hmot došlo. Nárok na odpočet DPH nevzniká pouze na základě faktického dodání zboží. Nárok na odpočet DPH vzniká pouze v případě, kdy je uskutečnění zdanitelného plnění doloženo daňovými doklady vystavenými plátcem DPH se všemi požadovanými náležitostmi a je zároveň prokázáno, že ke zdanitelnému plnění došlo přesně tak, jak je v těchto daňových dokladech deklarováno. Bylo povinností stěžovatele prokázat nikoli pouze to, že došlo k dodání nějakých pohonných hmot, ale především, že k němu došlo tak, jak bylo uvedeno na daňových dokladech. Toto své důkazní břemeno neunesl, neboť neprokázal (a nakonec ani netvrdil), že by společnosti ARDEA Trans CZ s. r. o., ZERS spol. s r. o. a SEA-net spol. s. r. o., které byly uvedeny na daňových dokladech uplatněných stěžovatelem jako dodavatelé, pohonné hmoty dodaly. Jak už bylo také uvedeno výše, nemůže se v této věci ani dovolávat toho, že se stal obětí podvodu. Proto je možné uzavřít, že stěžovateli nárok na odpočet DPH nevznikl bez ohledu na to, zda k nějakým dodávkám pohonných hmot od nespecifikovaného dodavatele fakticky došlo.

Podvody na DPH jsou fenoménem dnešní doby. Dokonce tak velkým, že jsou předmětem řízení také u Soudního dvora EU. A jeho rozhodnutí pak jsou pro aplikaci harmonizovaných daňových zákonů v jednotlivých členských státech určující. Nejinak je tomu i v České republice, byť tady lze ještě seznat určitě rezervy. Ty spočívají v nedostatečném pochopení rozložení důkazního břemene tam, kde se jako racionální vysvětlení podvod na DPH nabízí.

Finanční správa je dosud zvyklá striktně trvat na naplnění hmotněprávních podmínek pro přiznání nároku na odpočet DPH. V tomto ji utvrzuje také NSS. Nicméně právě s ohledem na rozsudky SDEU platí, že naplnění hmotněprávních podmínek není určující tam, kde do úvahy přichází podvod na DPH. Dostane-li se tak příjemce plnění do důkazní nouze z důvodu, že jeho dodavatel je nekontaktní, nelze na naplnění hmotněprávních podmínek lpět. Naopak, je třeba jít cestou prokazování dobré víry příjemce plnění, potažmo jeho nemožnosti podvod seznat. To je důležité zejména z důvodu, že zatímco u naplnění hmotněprávních podmínek nese důkazní břemeno daňový subjekt, u prokazování vědomí o podvodu nese důkazní břemeno správce daně. A právě z tohoto důvodu se finanční správa závěrům judikatury SDEU brání, seč to jde.

Tím se dostáváme k citovanému rozsudku. Z něj je patrné, že NSS postupoval správně, když vyjma naplnění hmotněprávních podmínek nároku na odpočet věnoval pozornost také prokazování vědomí stěžovatele o podvodu. Nutno říci, že obdobné rozsudky dosud nejsou pravidlem. Lze však očekávat, že se tento trend brzy obrátí.