Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2018, čj. 7 Afs 8/2018-56
Ručení příjemce zdanitelného plnění
JUDr.
Milan
Podhrázký,
Ph.D.
K předpisům:
-
§ 109 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
Úprava ručení příjemce zdanitelného plnění dle § 109 odst. 1 zákona o DPH není speciální právní úpravou vůči odepření nároku na odpočet daně z důvodu zapojení do podvodného řetězce.
Nejvyšší správní soud se v tomto rozhodnutí zabýval problematikou upřednostnění institutu ručení dle § 109 odst. 1 zákona o DPH před institutem neuznání odpočtu DPH z důvodu zapojení do podvodného řetězce. Spor se týkal toho, zda orgány Finanční správy neměly žalobkyni odejmout nárok na odpočet daně na vstupu z důvodu jejího zapojení do podvodu na DPH, ale měly vůči ní postupovat zvláštním postupem podle § 109 odst. 1 zákona o DPH, tj. jako vůči ručiteli. Nejvyšší správní soud v této souvislosti předně zdůraznil, že institut ručení systematicky spadá do fáze placení daní. V rámci této fáze správy daní pak funguje jako
akcesorický
a subsidiární prostředek zajištění úhrady daně již stanovené jinému daňovému subjektu. Na přináležitost ručení nikoliv do roviny nalézací, ale do roviny platební (resp. na nutnost odlišování těchto dvou fází daňového řízení) upozorňuje i sám zákonodárce v důvodové zprávě k § 172 daňového řádu. Nejvyšší správní soud pak i v návaznosti na některá východiska své předchozí judikatury uzavřel, že právní úprava ručení příjemce zdanitelného plnění obsažená v § 109 odst. 1 zákona o DPH není speciální právní úpravou vůči odepření nároku na odpočet daně z důvodu zapojení do podvodného řetězce na této dani. Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.