Aktuální judikatura potvrzuje, že holdingové struktury mají své legitimní opodstatnění a nemohou být automaticky považovány za nástroje neoprávněné daňové optimalizace. Je však podstatné, aby každý, kdo zakládá holdingovou strukturu, byl schopen prokázat její opodstatněnost ve vazbě na dosažení reálných ekonomických či podnikatelských cílů, tedy že nejde pouze o umělé vytváření podmínek ve snaze vyhnout se daňové povinnosti.
Červencový rozsudek Nejvyššího správního soudu („NSS“) reaguje na situaci vytváření holdingové struktury, kdy byly zisky dceřiných společností prostřednictvím holdingu distribuovány společníkům dceřiných společností ve formě úhrady závazku z titulu prodeje obchodního podílu. Neoprávněná daňová výhoda tak měla spočívat v tom, že společníci získali zdanitelné podíly na zisku dceřiných společností (zisk by byl při výplatě zdaněn srážkovou daní) ve formě osvobozeného příjmu z prodeje svých podílů v těchto společnostech.
Krajský soud dospěl k závěru, že jednání společníků bylo primárně účelové, s cílem získat neoprávněnou daňovou výhodu a jednalo se o tzv. zneužití daňového práva. Daňový subjekt sice formálně splnil všechny zákonné podmínky, ale získal daňové zvýhodnění, jehož poskytnutí je v rozporu s cílem sledovaným zákonem (tzv. objektivní kritérium).
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
NSS konstatoval, že tato objektivní složka zneužití práva byla naplněna, nicméně se zabýval též zkoumáním tzv. subjektivní složky, tedy otázky, zda měly dotčené transakce i jiné vysvětlení než snahu o získání daňové výhody.
Za klíčový závěr NSS pro budoucí praxi lze považovat, že holding je jednou ze standardních možností, jak strukturovat podnikání velkých i malých subjektů. Legitimní a ekonomicky odůvodnitelný je jak čistý (pure), tak smíšený holding, který vedle správy podílů dceřiných společností vykonává i další činnost - např. poskytuje služby nebo provádí akvizice. NSS pak v posuzovaném případě, na rozdíl od daňových orgánů a krajského soudu, shledal poplatníkem prezentované „nedaňové“ účely založení holdingu (zejména vypořádání odcházejícího společníka, narovnání výše obchodních podílů zbývajících společníků či plánovanou akviziční činnosti holdingu) za dostatečně významné a relevantní.
Tato situace přináší podnikatelům větší jistotu při vytváření komplexních holdingových struktur; zároveň nicméně zdůrazňuje nutnost věnovat důkladnou pozornost kvalitní dokumentaci jednotlivých kroků vedoucích k vytvořením holdingu, aby bylo možno prokázat, že od počátku byl sledován legitimní „nedaňový“ ekonomický cíl.