Daňová exekuce, sankce, porušení povinností

Od okamžiku doručení exekučního příkazu má zaměstnavatel provádět ze mzdy povinného srážky ze mzdy. Když byl exekuční příkaz doručen do datové schránky zaměstnavatele 11.11.2024, kdy ještě nejsou odeslány mzdy za říjen, má být provedena srážka ze mzdy ještě ve mzdách za říjen nebo až za listopad?

Otázka úroků z úroků neboli anatocismu není aktuální judikaturou zatím jednoznačně vyřešena. Záleží tak na přístupu správců daně, jakou cestou se vydají. V následující analýze vývoje soudní praxe v této oblasti podrobně popisujeme klíčové rozsudky Nejvyššího správního soudu a jejich dopady. Významným momentem, na nějž upozorňujeme, se stal zásah Ústavního soudu, který reviduje dosavadní přístupy k problematice úroků z úroků. Kromě rozsudků se zaměřujeme také na legislativní změny, které přinesla novela daňového řádu účinná od 1. 1. 2021, i na výhled do budoucna. K finálnímu uzavření této komplikované právní otázky by totiž mohlo dojít v okamžiku přijetí novely DŘ , která se nyní nachází ve fázi poslaneckého návrhu č. 784/0, tzv. celnického balíčku.

Při posuzování toho, zda se holdingová struktura či její části dopustily zneužití práva, je třeba zohlednit právní, daňové, ekonomické a případně též byznysové aspekty posuzovaných transakcí.

I. Pod pojem vratitelný přeplatek vzniklý v důsledku zrušení, změny nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení (neoprávněného vymáhání) daně užitý v § 254 odst. 4 daňového řádu je třeba zahrnovat vedle přeplatku vzniklého odpadnutím předpisu nesprávně stanovené daně (jistiny) také přeplatek vzniklý předepsáním úroku z nesprávně stanovené daně podle § 254 odst. 1 daňového řádu .; II. Vratitelný přeplatek vzniklý předepsáním úroku z neoprávněného jednání správce daně (§ 254 odst. 1 daňového řádu ) musí podle § 254 odst. 4 ve spojení s § 254 odst. 3 daňového řádu správce daně z moci úřední (bez žádosti daňového subjektu) vrátit daňovému subjektu ve lhůtě 15 dní od okamžiku vzniku takového vratitelného přeplatku, tj. od okamžiku předepsání úroku z neoprávněného jednání správce daně na osobní daňový účet daňového subjektu.

Je zřejmé, že zapojení stěžovatele do řetězce je z pohledu základu daní z příjmů naprosto irelevantní a jeho uskutečněním vůbec nevzniká žádná změna zdanění, která by byla pro stěžovatele jakkoli výhodnější než situace, kdy by stěžovatel jako účastník řetězce na místě subdodavatele vůbec nefiguroval. Stěžovatelovým opětovným zapojením do řetězce (k němuž krajský soud neshledává racionální důvod) tedy nevznikla na dani z příjmů žádná újma, která by mohla představovat základ pro posuzování objektivní a subjektivní stránky zneužití práva. Je zřejmé, že pokud stěžovateli žádné právo (oproti standardnímu postupu) vůbec nevzniklo, nemohl takového práva v žádném případě zneužít.

Závěrem je nutno zdůraznit, že každý případ daňového podvodu je jedinečný. Stěžovatelce tedy nijak nepomáhá, pokud z různých rozsudků cituje konkrétní skutkové okolnosti, které používá ve svůj prospěch. Pokud v některých případech soudy považovaly některá opatření za dostatečná pro zamezení zapojení do daňového podvodu, neznamená to, že shodná opatření budou bez dalšího dostatečná v případu jiném. V tomto ohledu jsou závěry soudů nepřenositelné. Soudy ve stěžovatelkou citovaných případech rozhodovaly na podkladě jiných skutkových a právních okolností. Se závěry přijatými v nynější věci se jejich tehdejší úvahy nevylučují. Nelze tedy vytrhávat jednotlivé názory soudů v jiných případech z kontextu a dovozovat z nich závěry pro tento případ. Posuzování odepření odpočtu DPH z důvodu zapojení do daňového podvodu závisí na komplexním posouzení skutkových okolností každého případu.

Subjekt dopouštějící se zneužití práva sice zpravidla sleduje svůj vlastní prospěch, nicméně může se tímto jednáním snažit dosáhnout prospěchu (také) pro spřízněné subjekty. Zneužití práva tedy nemusí vždy směřovat přímo ku prospěchu osoby, jež se zneužití práva dopouští.

Ministr financí rozhodl o prominutí pokuty za nepodání kontrolního hlášení v zákonem stanovené lhůtě.

Repo sazba (2T repo sazba) patří k základním nástrojům měnové politiky České národní banky, v současné době (od 2. 8. 2024) činí 4,5 %. V článku si rozebereme druhy sankcí uplatňovaných dle daňového řádu v souvislosti s podáním daňového přiznání a ukážeme si, u kterých je jejich výše odvozena právě z repo sazby.

Nejvyšší správní soud se s tímto názorem 5. senátu plně ztotožňuje. Zákon sice neumožňuje správnímu orgánu žádné uvážení při rozhodování o výši pokuty, tedy při vydávání platebního výměru na pokutu. Možnost předejít nepřiměřeným dopadům pokuty však nastává v rámci řízení o prominutí pokuty. Je to právě v rámci řízení o prominutí pokuty, kde se správní orgány musí zabývat námitkami daňového subjektu, že výše uložené pokuty je pro něj likvidační. Správní orgán musí vzít v potaz i kritéria, která § 38w odst. 6 zákona o daních z příjmů neobsahuje, ale vyplývají z ústavního pořádku. V každém případě je třeba totiž zajistit, aby individuální rozhodnutí neporušilo základní práva daňového subjektu. Konkrétně důvodem pro částečné nebo úplné prominutí pokuty za neoznámení osvobozeného příjmu není pouze neoznámení z ospravedlnitelných důvodů, ale také osobní a majetkové poměry pachatele, aby pokuta pro něj nebyla likvidační.

Sankce udělované účetní jednotce a sankce uplatňované účetní jednotkou mají podle svého charakteru různé daňové dopady. Je proto velice důležité jejich správné zaúčtování. Při udělení sankce je nutno vždy pečlivě posoudit její právní důvod a dále znát subjekt, který sankci uložil. Na správné rozlišení sankcí je třeba myslet již při sestavování účtového rozvrhu. Tuto povinnost zakládá Český účetní standard číslo 019 v bodě 3.1.2., podle kterého platí, že analytické účty v účtové třídě 5 je třeba stanovit též s ohledem na požadavky zákona o daních z příjmů .

Má povinný nárok na odpočet DPH u nákladů exekuce, jež vyčíslí exekutor a jejichž součástí je DPH (exekutor je plátce DPH), nebo tento nárok na odpočet DPH z exekučních nákladů má pouze oprávněný? Jedná se o exekutorský úřad, kdy povinný požádal exekutora aby mu vystavil fakturu - daňový doklad na již ukončenou exekuci, kdy odběratelem by byl povinný a exekutorský úřad na daňovém dokladu vyčíslil náklady exekučního řízení, s tím, že si chce povinný uplatnit DPH z exekučních nákladů. Exekutor se domnívá podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci 1 Afs 143/2008-69, že služba vymáhání pohledávky exekutorem je poskytována ve prospěch oprávněného a ten je také jejím příjemcem ve smyslu ZDPH. Ačkoli je služba exekutora poskytována ve prospěch oprávněného, náklady exekuce hradí dle § 87 odst. 3 EŘ exekutorovi povinný (dlužník) bez nároku na odpočet DPH. Ale nevíme, zda se výklad v průběhu let nezměnil a zda skutečně povinný nemá nárok na odpočet DPH, proto jsme položili tento dotaz. Jedná se o exekuce, kdy některé probíhají srážkou ze mzdy, některé prodejem majetku atd. 

Za pozdní úhradu pojistného na sociální a zdravotní pojištění se stanovuje prakticky automaticky příslušné penále, které se počítá podle počtu dnů prodlení podle příslušné sazby (aktuálně jde o sazbu 8 % p. a. plus repo sazba stanovená Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení). V praxi je proto vhodné monitorovat úhrady příslušného pojistného, aby nevznikalo z různých důvodů penále za pozdní úhradu. U České správy sociálního zabezpečení i u některých zdravotních pojišťoven je monitorování možné i online, případně lze požádat o bezdlužnost a získat závazné potvrzení, že neexistuje dluh u příslušné instituce. V případě existujícího dluhu totiž dojde po doručení platebního výměru nebo výkazu nedoplatků k vymáhání pojistného včetně penále. V případě, že se subjekt ocitne v tíživé finanční situaci, může požádat příslušný orgán o splátkový kalendář. Penále je také možné na základě žádosti promíjet, přičemž může být vhodné také sledovat mimořádné promíjení jako „milostivé léto“. Tento článek se zabývá základními informacemi o sankcích ve formě penále a obsahuje také základní informace pro promíjení.

Stěžovatelka tedy svými žalobními námitkami namítala především to, že nelze hovořit o zneužití práva, pokud celá skupina spojených osob nezískala daňovou výhodu. Městský soud jednoznačně dospěl k závěru, že v nyní posuzované věci nelze vzít daň zaplacenou v zahraničí v potaz. Ačkoli tento závěr městský soud zopakoval několikrát, nikde jej dostatečně neodůvodnil, resp. nevysvětlil, z jakého důvodu mohlo dojít k získání daňové výhody, přestože daň byla v zahraničí uhrazena. … Vypořádání městského soudu stran klíčové žalobní námitky ohledně úhrady daně v zahraničí, a tedy nezískání daňového zvýhodnění je tak v nyní posuzované věci třeba zhodnotit jako nedostatečné.

Hlavním účelem posuzovaného jednání bylo získání daňové výhody, k čemuž byly uměle vytvořeny podmínky. Bez daňového zvýhodnění, kterého upisovatelé (personálně propojené osoby) dosáhli, by emise a upsání dluhopisů pozbyly jakýkoli ekonomický smysl. Jednalo se tudíž o zneužití práva, jemuž není možné přiznat ochranu. K tomuto závěru dospěly orgány finanční správy i krajský soud správně, a to bez jakýchkoli pochybností, jež by odůvodňovaly rozhodnout ve prospěch stěžovatelky.

Na firmu uvalil FÚ exekuci kvůli neplacení daní. Firma má v majetku automobily, které kvůli exekuci FÚ zastavil. Tyto automobily nejsou plně odepsány. Je možné v době, kdy je na automobily uvalena zástava, pokračovat v daňových odpisech a tudíž jimi snižovat hospodářský výsledek?

Je-li po skončení neoprávněně vedeného exekučního řízení vymožená částka nadále držena správcem daně, má daňový subjekt nárok na úrok podle § 254 odst. 1 daňového řádu . Nelze se však ztotožnit s krajským soudem, že by žalobkyně měla nárok na úrok dle § 254 odst. 2 daňového řádu až do vrácení prostředků neoprávněně vymožených.

Námitka podle § 159 daňového řádu podaná proti exekučnímu příkazu nepředstavuje řádný opravný prostředek ve smyslu § 68 písm. a) s. ř. s. (který je nutné vyčerpat před podáním správní žaloby) ani po novele provedené zákonem č. 283/2020 Sb. (účinné od 1. 1. 2021).

Zaměstnanec má exekuci, ale "vlastní" družstevní byt. Když byt není zapsán v katastru nemovitostí najde jej exekutor? Mám obavu, zda exekutor může po zaměstnanci požadovat prodej členského podílu v družstvu, ve kterém vlastní byt.