Správa daní

Od okamžiku doručení exekučního příkazu má zaměstnavatel provádět ze mzdy povinného srážky ze mzdy. Když byl exekuční příkaz doručen do datové schránky zaměstnavatele 11.11.2024, kdy ještě nejsou odeslány mzdy za říjen, má být provedena srážka ze mzdy ještě ve mzdách za říjen nebo až za listopad?

Otázka úroků z úroků neboli anatocismu není aktuální judikaturou zatím jednoznačně vyřešena. Záleží tak na přístupu správců daně, jakou cestou se vydají. V následující analýze vývoje soudní praxe v této oblasti podrobně popisujeme klíčové rozsudky Nejvyššího správního soudu a jejich dopady. Významným momentem, na nějž upozorňujeme, se stal zásah Ústavního soudu, který reviduje dosavadní přístupy k problematice úroků z úroků. Kromě rozsudků se zaměřujeme také na legislativní změny, které přinesla novela daňového řádu účinná od 1. 1. 2021, i na výhled do budoucna. K finálnímu uzavření této komplikované právní otázky by totiž mohlo dojít v okamžiku přijetí novely DŘ , která se nyní nachází ve fázi poslaneckého návrhu č. 784/0, tzv. celnického balíčku.

Chci se zeptat jak to je se zdaněním a zaúčtováním, když firma A poskytuje své dceřiné firmě B dobrovolný příplatek mimo základní kapitál (příplatek již firma A nebude chtít vrátit po firmě B) jak to bude se zaúčtováním ve firmě A a zaúčtováním firmy B. A jak to je z pohledu daní?

Na stránkách MF byl uveřejněn Finanční zpravodaj č. 11/2024 ze dne 7. listopadu 2024, který obsahuje pokyn č. GFŘ-D-64 o umístění spisu na finančním úřadu.

Klient, přepravní firma, zjistil, že chybou SW bylo v roce 2022 počítáno špatně stravné pro řidiče. Zaměstnanci dostali tedy stravné nad limit. V březnu tohoto roku zahájil finanční úřad kontrolu na závislou činnost za rok 2022, při které se na toto přišlo. Kontrola stále běží a nebyla zatím ukončena. Zaměstnanci přepravní firmy byli požádání, aby neoprávněné částky stravného nad limit vrátili (z důvodu bezdůvodného obohacení), což se skutečně stalo v červnu 2024 a všichni stravné nad limit vrátili. Společnost na základě této skutečnosti podala dodatečné přiznání k dani z příjmu právnických osob za rok 2022, vyloučila toto nadlimitní stravné z daňových nákladů a uhradila daň z příjmu právnických osob ze zvýšeného základu daně. Finanční úřad však chce toto nadlimitní stravné dodanit za rok 2022 v rámci daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a probíhající kontroly a argumentace, že došlo v roce 2024 k vrácení tohoto plnění zaměstnanci jako bezdůvodné obohacení ho nezajímá. Je jejich postup správný? Tím by jedno pochybení bylo zdaněno 2x - jednou dani z příjmu právnických osob vyloučením z daňových nákladů a podruhé zdaněním daní z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti pro zaměstnance, kteří toto plnění v červnu 2024 vrátili.

Při posuzování toho, zda se holdingová struktura či její části dopustily zneužití práva, je třeba zohlednit právní, daňové, ekonomické a případně též byznysové aspekty posuzovaných transakcí.

Ručitelská výzva dle § 171 odst. 1 daňového řádu se považuje za rozhodnutí o stanovení daně, které musí být vydáno v prekluzivních lhůtách týkajících se stanovení daně.

Na stránkách MF byl uveřejněn Finanční zpravodaj č. 9/2024 ze dne 24. října 2024, který obsahuje Seznam států uvedených na unijním seznamu jurisdikcí nespolupracujících v daňové oblasti schváleném Radou Evropské unie.

Spolek, veřejně prospěšný poplatník, má jen příjmy z členských příspěvků dle stanov. Všechny činnosti, které dělá, jsou pro členy, a hrazeny z členských příspěvků. FÚ chce rozdělení příjmů a výdajů dle činností, což vlastně nelze. Spolek podával každý rok DPPO, i když nemusel. Jak je to s daňovou kontrolou, pokud přiznání nepodá? Počítá se lhůta pro kontrolu?

Pokud chce správce daně využít možnosti stanovit daň v návaznosti na odsouzení v trestním řízení, musí dodržet několik zásadních pravidel. Daňové a trestní řízení jsou dva zcela samostatné světy, jak konstantně tvrdí judikatura Nejvyššího správního soudu. Nicméně za určité konstelace může dojít k tomu, že svět trestního práva zásadním způsobem ovlivní daňové řízení konkrétního daňového subjektu: Vydání trestního rozhodnutí vede k ovlivnění lhůty pro stanovení daně. Pravomocný rozsudek ovlivní daňové řízení, protože bude zdrojem potenciálních důkazních prostředků pro správce daně. Pravomocný trestní rozsudek však na druhou stranu není pro správce daně závazný co do výše správné daňové povinnosti. Správce daně je povinen zohlednit veškeré okolnosti, které z protnutí dvou jinak samostatných odvětví práva vyplývají. Jinak hrozí, že se dopustí nezákonnosti znemožňující mu ve výsledku včas stanovit daňovou povinnost ve správné výši tak, jak požaduje cíl správy daní.

česká s.r.o. vedle prodeje a nákupu zboží v ČR prodává a nakupuje zboží na Slovensku. Zboží-stroje a vybavení provozoven koupí od slovenské firmy a prodá opět slovenské firmě. Odběratelé jsou výhradně podnikatelé na Slovensku (většinou plátci DPH, občas neplátce). Objem prodeje zboží je cca 900.000 EUR, t.j. 23 mil. Kč. Veškerá činnost související s prodejem zboží je zajišťována z Česka, zaměstnanci, veškeré náklady vše v ČR. Firma si nechce na Slovensku zakládat samostatný podnikatelský subjekt, dceřinou společnost nebo něco podobného, ale ráda by vše účtovala a zdaňovala pod hlavičkou české s.r.o. Je takový postup možný? Pokud ano, předpokládám, že problémem bude DPH. Je možné, aby se firma na Slovensku pouze přihlásila k plátcovství DPH a DPH vzniklé z nákupu a prodeje od slovenských partnerů uváděla na přiznání k DPH tam? Nebo je nějaký jiný vhodný postup jak toto řešit ?

Společnost, emituje dluhopisy, získává od investorů finanční prostředky, které představují závazky vůči těmto investorům. Klient investuje prostředky do dluhopisů a za to je mu pravidelně (čtvrtletně nebo měsíčně) vyplácen úrok. Tento úrok představuje pro společnost náklad a účtuje se pod účtovou skupinou 5, konkrétně na účet 562 – Nákladové úroky. Je to takto správně? Jaký je postup při placení srážkové daně a jaký má tento proces obecně vliv na hospodářský výsledek společnosti? Jedná se o emise dluhopisů, kdy firma vydává dluhopisy za účelem získání finančních prostředků. Klienti do těchto dluhopisů investují tím, že je kupují, čímž poskytují firmě kapitál a očekávají výnosy z úroků a splacení nominální hodnoty dluhopisů. Jak správně zaúčtovat úroky, které klientům za dluhopisy vyplácíme?

Je možný tento postup správkyně daně k poskytnutí informací? A pokud není, jaké je možné odvolání a jak má správkyně i firma postupovat? Správkyně daně zavolá na kontakt na podaném přiznání k dani z přidané hodnoty, kde vznikl odpočet daně a žádá o zaslání faktur dokazující odpočet. Kontakt jí oznámí, že faktury jí zašle, ale je nemocný a není v kanceláři. Správkyně se znovu ozve druhý den dopoledne formou SMS s tímto oznámením „Dobrý den, pokud mi do hodiny nepošlete zdůvodnění a 3-4 faktur k nadměrnému odpočtu DPH firmy XY za srpen, budu muset předat vedení neúplné podklady s informaci, že neposkytujete součinnost.“

Doručování písemností se v našem časopise pravidelně věnujeme, neboť má důležitý dopad na další osud příslušných řízení, např. na běh lhůt, právní moc, prokázání, že adresát se o písemnosti dozvěděl, apod. Judikatuře z této oblasti jsme se v našem časopise mnohokrát věnovali (např. v č. 6 a 7/2011, v č. 9/2015, č. 11/2018 a č. 9/2022. V úvodu tradičně shrneme východiska nejzajímavějších judikátů z těchto příspěvků.

Veřejná obchodní společnost vstoupí k 30. 9. 2024 do likvidace. Ve společnosti jsou 2 společníci, každý má 50 %. Sestaví před dnem vstupu do likvidace rozvahu. V majetku má společnost dům postavený a zkolaudovaný v roce 2009, osobní automobily a zásoby dřevní hmoty. Pohledávky má jen za společníky v. o. s. – vyplacené zálohy společníkům v průběhu roku 2024 a současně i závazky ke společníkům – půjčky společnosti v. o. s. těmito společníky. Jiné závazky a pohledávky společnost nemá. Jak postupovat při likvidaci, jak likvidovat dům, jak likvidovat osobní automobily a zásoby dřevní hmoty? Co je pro společníky v. o. s. výhodnější? Likvidovat před vstupem do likvidace nebo až po vstupu do likvidace? Otázka DPH, odvést DPH z převodu osobních automobilů do osobního vlastnicví a dřevní hmoty také pro osobní potřebu? 

Zásada legitimního očekávání je jednoznačně jednou z nejdůležitějších zásad daňového řízení. Podle § 8 odst. 2 daňového řádu „správce daně dbá na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.“ Tato zásada souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů a tvoří pro ni určité hranice, aby v případech skutkově totožných správce daně nerozhodoval pokaždé jinak. Zásada legitimního očekávání ale nemá v právním řádu, a tudíž ani v daňovém řízení, nadřazenou pozici. Tato zásada se neuplatní, je-li v rozporu se zásadou legality. To již judikoval Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 13. 9. 2017, č. j. 2 Afs 345/2016-34, v němž uvedl, že „[j]edním ze závažných důvodů, na základě nichž může správní orgán prolomit zásadu legitimního očekávání, může být např. rozpor rozhodování správního orgánu s právními předpisy.“ Postupoval-li by totiž správce daně v této věci stejně jako v případě daňové povinnosti za rok 2008, jednal by v rozporu se zásadou legality. Pokud totiž stěžovatelka tvrdí, že mělo být v obou případech postupováno stejně, neboť se jednalo o stejnou (daňově relevantní) situaci, pak postup správce daně za zdaňovací období roku 2008 nelze brát jako východisko pro uplatnění zásady legitimního očekávání pro postup za rok 2007. Je zcela evidentní, že u daně za rok 2007 měl správce daně pochybnosti o uplatněných výdajích, kdežto u daně za rok 2008 takové pochybnosti neměl. Pokud se skutečně jednalo totožnou výchozí situaci, nabízí se otázka, jestli správce daně postupoval správně u daně z příjmů za rok 2008, uznal-li stěžovatelkou uplatněné výdaje podle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů bez dalšího. V nyní projednávané věci je však jasné, že pochybnosti správce daně vyvolaly přechod důkazního břemene na stěžovatelku a ta nebyla s to tyto pochybnosti vyloučit a důkazní břemeno ohledně uskutečnění prací deklarovanými dodavateli unést. V takovém případě musí ustoupit zásada legitimního očekávání zásadě legality, a tedy principu správného a zákonného stanovení daně. Ani námitka porušení legitimního očekávání není důvodná.

Ze zásad upravených v § 5 odst. 1 až 3 daňového řádu ani z čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny nevyplývá, že by správce daně byl povinen postupovat v jakýchsi „fázích“ a nejprve využít ty procesní postupy, které co nejméně zasahují do právní sféry daňového subjektu, a teprve v návaznosti na výsledky těchto postupů případně přistoupit k procesním nástrojům, které zasahují do práv daňového subjektu s větší intenzitou. Žalovaný tedy nebyl povinen v dané věci nejprve provést místní šetření v rámci výkonu vyhledávací činnosti a teprve pak případně přistoupit k zahájení daňové kontroly. Místní šetření a daňová kontrola nejsou mezi sebou vzájemně zaměnitelné procesní postupy, pokud jde o jejich účel, k jehož dosažení jsou daňovým řádem určeny. Z pouhé skutečnosti, že žalovaný nejprve zamýšlel provést místní šetření a několik málo dní poté, aniž by bylo místní šetření provedeno, se rozhodl zahájit daňovou kontrolu, nelze dovozovat, že místní šetření by bývalo šetrnějším procesním postupem k dosažení cíle, kvůli němuž žalovaný nakonec zahájil daňovou kontrolu.