Mezinárodní účetnictví

Společnost A si pronajímá kancelářské prostory od společnosti B a se souhlasem společnosti B je během doby trvání kontraktu taktéž odepisuje (dostala souhlas). Kontrakt je uzavřen na dobu určitou. Společnost A účtuje tento nájem prostor podle standardu IFRS 16 s využitím přírůstkové úrokové míry (stanovena na 8 %). Ve smlouvě je stanovena každoroční inflační doložka, která změní platby na následující rok nájmu. 1) V jakých případech a proč je povinna společnost A přecenit stávající leasing novou přírůstkovou úrokovou mírou? Prosím o podrobný výčet možných situací. 2) Je povinna společnost A přecenit celý leasing novou úrokovou mírou KAŽDOROČNĚ vlivem různých případů: vlivem vývoje trhu, vlivem významného pohybu úrokové míry, vlivem zakotvené inflační doložky ve smlouvě a změny plateb na následující rok, další nejmenované případy.

Dne 9. 4. 2024 publikovala IASB nový standard IFRS 18 Prezentace a zveřejnění v účetní závěrce, který vstoupí v účinnost 1. 1. 2027. Společnosti budou muset přejít na nový standard retrospektivně, to znamená, že pokud bude jejich první účetní závěrka sestavena podle IFRS 18 za rok 2027, musejí uvést do souladu s IFRS 18 také srovnávací výkazy za rok 2026. Povinnost retrospektivního přístupu platí také pro mezitímní účetní závěrku, pokud jí společnost sestavuje.

Jedním ze způsobů, jak se zúčastnit podnikání na trzích států Evropské unie i mimo ni bez nutnosti kapitálových vstupů do cizího podniku, resp. vkládání finančních prostředků nutných k založení nového podniku, je možnost využít institut pobočky.

Národní účetní rada (dále jen „NÚR“) je nezávislou odbornou institucí založenou v lednu 1999. Zakládajícími členy se staly Komora auditorů ČR, Komora daňových poradců ČR, Svaz účetních a Fakulta financí a účetnictví VŠE v Praze. Jejím posláním je podpora odborné způsobilosti účetních, utváření profesní etiky, rozvoj účetní profese a v neposlední řadě vydávání interpretací k českým účetním předpisům. Od svého založení vydala NÚR více jak čtyři desítky interpretací. Jejich cílem je napomáhat zejména malým a středním podnikům k dosažení věrného a poctivého obrazu účetních závěrek, jejich srozumitelnosti a srovnatelnosti pro externí uživatele. Návrhy témat předkládají členové NÚR na základě vnějšího podnětu na jejím zasedání, které se koná každý měsíc. Při posuzování návrhu se bere v úvahu zejména to, že problém není individuální, nýbrž týká se významné části účetní praxe, a české účetní předpisy tento problém buď neřeší, nebo jen částečně a na jeho řešení existují odlišné názory.

Jedním z hlavních rozdílů mezi českými účetními předpisy a mezinárodními standardy je oblast výkaznictví leasingů. Zatímco v českém pojetí rozhoduje právní pohled na věc (majitelem předmětu leasingu je leasingová společnost), mezinárodní standardy IFRS postupují dle zásady přednosti obsahu nad formou a rozhoduje tak ekonomický koncept, kdo získává podstatné užitky a nese případná rizika (což je v tomto případě nájemce).

V čísle 3/2022 jsme informovali o vzniku Rady pro Mezinárodní standardy o udržitelnosti (dále jen „Rada“), která byla ustavena v rámci Nadace pro Mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRS Foundation, dále také „Nadace IFRS"). Cílem tohoto příspěvku je poukázat na vývoj v rámci činnosti Rady v průběhu uplynulého roku a odpovědět na otázky, které jsou s existencí a činností Rady spojeny.

Článek navazuje na příspěvek zveřejněný v předchozím čísle časopisu, který byl zaměřený na účetnictví v rostlinné výrobě podle českých předpisů. Věnoval se problematice oceňování, účetního zachycení a vykazování rostlin, které jsou předmětem či prostředkem zemědělské výroby. Nyní se podíváme na rostlinnou výrobu v účetnictví podle Mezinárodních standardů účetního výkaznictví IFRS.

Rostlinná výroba představuje specifickou oblast zemědělské činnosti. Specifika charakteru rostlinné výroby se odráží i v přístupech k jejímu účetnímu zachycení. První část článku je věnována problematice účetnictví v rostlinné výrobě podle českých předpisů. Příspěvek se zabývá oceňováním, účetním zachycením a vykazováním rostlin, které jsou předmětem či prostředkem zemědělské výroby.

V loňském roce byl v letním dvojčísle (07-08/2019) uveřejněn příspěvek, který se zabýval vysvětlením metody procenta dokončení a srovnáním požadavků IFRS na tuto metodu uvedených v původním IAS 11 Dlouhodobé zakázky (Stavební smlouvy) a současném IFRS 15 Výnosy ze smluv se zákazníky. Po vydání tohoto příspěvku se mnozí čtenáři dotazovali, jak se v rámci metody procenta dokončení účtuje a vykazuje případná ztráta, k níž může dojít v průběhu realizace zakázky. Původní IAS 11 požadoval, aby byla celá ztráta na zakázce vykázána v nákladech v okamžiku, kdy se stane zřejmé, že celkové náklady související se smlouvou převýší celkové výnosy ze zakázky. Nový IFRS 15 problematiku ztrátových zakázek vůbec neobsahuje, proto je nutno postupovat podle požadavků IAS 37 Rezervy, podmíněné závazky a podmíněná aktiva, konkrétně odstavců 66–69, které se vztahují na nevýhodné smlouvy. Z těchto odstavců IAS 37 však vyplývají stejné požadavky jako z původního IAS 11, tj. že se celá ztráta na zakázce zaúčtuje do nákladů v okamžiku, kdy se stane zřejmé, že zakázka bude ztrátová.

V aktuálních článcích podrobně objasníme použití standardu IFRS 15 – Výnosy ze smluv se zákazníky a upozorníme na to, že ne každá smlouva je předmětem tohoto standardu. Zařazujeme dále příspěvek k daňovým lhůtám a k zaměstnaneckým benefitům z oblasti zdravotnictví a volnočasových aktivit.

Mezinárodní standard účetního výkaznictví IFRS 15 – Výnosy ze smluv se zákazníky byl vydán v květnu roku 2014, v platnost vstoupil 1. 1. 2018 a nahradil standard IAS 11 – Smlouvy o zhotovení (Construction Contracts) a standard IAS 18 – Výnosy (Revenue) i související interpretace IFRIC 13, 15, 18 a SIC 31. Standard upravuje výhradně výnosy ze smluv se zákazníky, s výjimkou výnosů ze společných činností, při kterých smluvní strany sdílejí rizika a užitky ze společně vykonávané aktivity (tyto smlouvy jsou upraveny v IFRS 11 – Společná uspořádání). Předmětem standardu nejsou rovněž výnosy z leasingu, které jsou upraveny v rámci IFRS 16 – Leasingy, výnosy z pojistných smluv upravených v IFRS 4 – Pojistné smlouvy a výnosy z finančních nástrojů a jiných smluvních práv, které jsou upraveny v IFRS 9, 10, 11, a v IAS 27 a 28. Standard rovněž neupravuje nepeněžní směny, kdy dochází ke směně produktů či služeb mezi účetními jednotkami podnikajícími ve stejném odvětví a které nepeněžní směnu, například výrobků, provádí za účelem co nejefektivnějšího uspokojení zákazníků či úspory přepravních nákladů a podobně (tyto směny mají nekomerční charakter). Standard IFRS 15 vyvolal nepochybně u řady účetních jednotek významné změny při účetním zachycování a zveřejňování výsledků plnění smluv se zákazníky. Předností standardu IFRS 15 je především to, že sjednotil přístup k rozpoznání a vykazování výnosů. Ke sjednocení dochází na základě přijetí jednotného východiska k rozpoznání výnosu, kterým je převod kontroly aktiva či služby poskytované dodavatelem na základě smlouvy na zákazníka.

Dne 1. 1. 2019 vstoupí v účinnost IFRS 16 Leasingy, který výrazným způsobem mění vykazování leasingů na straně nájemce. Členění leasingů na finanční a operativní je u nájemců zrušeno a všechny smlouvy, které splní definici leasingu, se budou vykazovat v rozvaze nájemce (jako právo k užívání aktiva a závazek z leasingu). U pronajímatelů ke změně nedochází; na straně pronajímatelů členění leasingů na finanční a operativní zůstává. Nájemce musí k datu účinnosti standardu vykázat v rozvaze i leasingy, které původní standard IAS 17 Leasingy považoval za operativní. Obsahem tohoto příspěvku je podrobný popis jednotlivých metod přechodu na nový standard k 1. 1. 2019. Nový standard totiž obsahuje celkem tři možné přístupy k tomu, jak tento přechod provést. Příklady jsou založeny na předpokladu, že nájemce přechází na IFRS 16 Leasingy k datu jeho účinnosti, tj. k 1. 1. 2019.

Leasingy bude od 1. 1. 2019 upravovat v rámci Mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS) nový standard IFRS 16 – Leasingy, který nahradí IAS 17 – Leasingy. Hlavním důvodem vytvoření nového standardu bylo problematické rozčlenění leasingů na operativní a finanční, které nepřinášelo úplný přehled o leasingových transakcích účetní jednotky, zejména o celkové zadluženosti nájemce. Vytvoření nového standardu o leasingu, na jehož základě by došlo k rozeznání všech závazků a práv z leasingu a to jak u pronajímatele, tak u nájemce, bylo společným projektem IASB (International Accounting Standards Board – výbor pro tvorbu mezinárodních účetních standardů) a FASB (Financial Accounting Standards Board – výbor pro tvorbu obecně akceptovaných účetních principů užívaných pro regulaci účetnictví v USA – US GAAP). Standard měl být přijat shodný jak v rámci IFRS, tak v rámci US GAAP. Cíle společného projektu však byly naplněny jen částečně. Jednak nedošlo ke sjednocení úprav oblasti leasingu v IFRS a v US GAAP, protože finálně přijatý standard v US GAAP se od IFRS 16 odlišuje. Rovněž ke zrušení členění leasingů na operativní a finanční došlo pouze u nájemce, zatímco u pronajímatele se požadavky na účetní zachycení a vykázání leasingu prakticky oproti IAS 17 nezměnily. Proto se v tomto článku zaměříme především na nově upravenou oblast účtování leasingu u nájemce, ale i na další novinky, které standard IFRS 16 do účetního zobrazení leasingů vnáší.

Dnešní příspěvek si klade za cíl informovat čtenáře o změnách v Mezinárodních standardech účetního výkaznictví schválených radou IASB na základě Nařízení komise EU 2018/182 a nařízení 2018/400 .

V předchozím čísle DHK jsme se v příspěvku věnovali praktickým aplikacím Mezinárodního standardu účetního výkaznictví IFRS 15 – Výnosy ze smluv se zákazníky, konkrétně 1. a 2. kroku 5stupňového modelu. Nyní budeme pokračovat dalšími kroky, které bude účetní jednotka řešit při oceňování a vykazování výnosů dle nového standardu IFRS 15 s účinností od 1. 1. 2018.

Navazujeme na předchozí příspěvek, který se rámcově zabýval jednotlivými kroky pětistupňového modelu definovaného ve standardu IFRS 15 – Výnosy ze smluv se zákazníky. Dnes se budeme věnovat praktickým aplikacím prvních dvou kroků pětistupňového modelu vykazování a oceňování výnosů v souladu s tímto novým standardem.

Rada pro mezinárodní účetní standardy (IASB) a americká Rada pro standardy finančního účetnictví (FASB) vydaly nový standard IFRS 15 – Výnosy ze smluv se zákazníky (Revenue from Contracts with Customers). Tento nový společný účetní standard nahrazuje všechny stávající mezinárodní i americké účetní předpisy upravující účtování výnosů a je účinný od 1. 1. 2018 (pro US GAAP – konkrétně Topic 606 se stejným názvem). IFRS 15 nahrazuje dosavadní standardy, které upravovaly výnosy, konkrétně IAS 18, IFRIC 13, IFRIC 15, FRIC 18, IAS 11, SIC 31. Hlavním cílem nového standardu je vytvoření stejného srovnatelného a jednoznačného konceptu pro uznání, oceňování a vykazování výnosů pro všechna odvětví.

Oblast pohledávek není jednoduchá, zejména pokud jsou transakce s pohledávkami primárně vyjádřené v cizí měně. Svědčí o tom také interpretace Národní účetní rady1), která za dobu své existence zpracovala několik interpretací týkajících se cizoměnových pohledávek. Následující článek se věnuje méně obvyklým transakcím s pohledávkami vyjádřených v cizí měně, které v české účetní legislativě nejsou jednoznačně řešeny.