Jedním z hlavních rozdílů mezi českými účetními předpisy a mezinárodními standardy je oblast výkaznictví leasingů. Zatímco v českém pojetí rozhoduje právní pohled na věc (majitelem předmětu leasingu je leasingová společnost), mezinárodní standardy IFRS postupují dle zásady přednosti obsahu nad formou a rozhoduje tak ekonomický koncept, kdo získává podstatné užitky a nese případná rizika (což je v tomto případě nájemce).
Finanční leasing z pohledu nájemce a mezinárodního standardu účetního výkaznictví IFRS 16 Leasingy
Ing.
Jiří
Strouhal,
Ph.D.
V souladu s IFRS 16 Leasingy platí pro nájemce tyto dvě výjimky, kdy o leasingu nebude účtovat jako o finančním: (i) jde o krátkodobé leasingy, nebo (ii) jde o leasingy, jejichž podkladové aktivum má nízkou hodnotu. Tehdy účtuje leasingové splátky přímo do nákladů, a to obvykle na rovnoměrné (či jiné systematické) bázi.
Dle IFRS 16 nájemce ke dni zahájení leasingu vykáže
aktivum plynoucí z práva k užívání
(right-of-the-use-of-an-asset) a závazek z leasingu, přičemž je dané aktivum z práva k užívání oceněno na úrovni pořizovacích nákladů. Tyto zahrnují:–
částku prvotního ocenění závazku z leasingu, tj. současnou hodnotu leasingových plateb, které nejsou k tomuto datu uhrazeny tyto musí být diskontovány s použitím implicitní úrokové sazby leasingu, nebo na bázi přírůstkové výpůjční úrokové sazby nájemce,
–
veškeré leasingové platby provedené v den zahájení nebo před tímto dnem po odečtení veškerých obdržených leasingových pobídek,
–
veškeré počáteční přímé náklady vynaložené nájemcem, a
–
odhadované náklady, které má nájemce vynaložit na demontáž a odstranění podkladového aktiva, a uvedení místa, kde se nalézá, do původního stavu, nebo uvedení podkladového aktiva do stavu vyžadovaného podmínkami le