K otázce anatocismu (fenoménu úroků z úroku) v rámci správy daní jsem se vyjádřil již v rámci svého článku publikovaného v průběhu roku 2022, a to s polemikou stran správnosti závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2021, čj. 9 Afs 52/2021-42 (dále jen „rozsudek ERAMENT Trading“), který byl od svého vydání správními soudy následován. Nyní byl tento rozsudek překonán aktuálním nálezem Ústavního soudu a vývoj judikatury lze teprve po téměř 15 letech od účinnosti zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád (dále jen „DŘ “), označit za dokončený, což vyplývá i z plánované novelizace daňového řádu , která zamezí jakémukoli vzniku úroku z úroků hrazených správcem daně. To bude znamenat i definitivní konec fenoménu anatocismu při správě daní v České republice. V tomto článku se pokusím o stručné shrnutí celé řešené problematiky, včetně aktuálního přístupu Finanční správy České republiky, která pod tíhou nové judikatury zvolila překvapivě vstřícný přístup při kompenzaci pozdě hrazených (předepisovaných) úroků.
Aktuální vývoj otázky úroku z úroku hrazeného správcem daně
Vydáno: 33 minut čtení
Aktuální vývoj otázky úroku z úroku hrazeného správcem daně
JUDr.
Radim
Hanák,
Ph.D.
Anatocismus
při správě daníOtázce úroku z úroku hrazeného daňovým subjektem se daňový řád věnoval již od počátku své účinnosti v § 253 odst. 3 DŘ ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2020, dle nějž „
u nedoplatků na příslušenství daně a na peněžitém plnění placeném v rámci dělené správy úrok z prodlení nevzniká“.
Úrok z úroku hrazeného správcem daně nebyl nijak řešen. Tento přístup byl změnou, jelikož dříve účinný zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, se této otázce nevěnoval. V době účinnosti tohoto předpisu se obecně úrok z úroku nevyskytoval v rámci soukromého práva a v rámci praxe při správě daní bylo dovozeno, že se neúročí ani úroky hrazené daňovým subjektem, ani správcem daně. I důvodová zpráva k § 253 odst. 3 DŘ uvádí, že výše uvedené se zakotvuje jako přístup odpovídající obecnému principu (platnému v době přijetí daňového řádu) o nepřípustnosti úroku z úroku. Po účinnosti novelizace daňového řádu provedené zákonem č. 283/2020 Sb. je právní úprava výslovně strukturována do ustanovení upravujícího úrok hrazený správcem daně a úrok hrazený daňovým subjektem. Pro úrok hrazený daňovým subjektem je i za této právní úpravy výslovně konstatováno, že tento nevzniká z příslušenství daně a při dělené správě [viz § 252 odst. 3 písm. c) a d) DŘ].1) Úroky hrazené daňovým subjektem jsou úrok z prodlení a úrok z posečkané částky, tyto však nadále nejsou předmětem tohoto článku, jelikož úročení těchto úroků daňový řád výslovně zapovídá. Daňový řád obsahuje 3 druhy úroků hrazených správcem daně. Jedná se o:
–
úrok z nesprávně stanovené daně (§ 254 DŘ),2)
–
úrok z vratitelného přeplatku (do 31. 12. 2020 viz § 155 odst. 5 DŘ, od 1. 1. 2021 viz § 253a DŘ)
–
a úrok z daňového odpočtu (dříve dovozena aplikace § 155 odst. 5 DŘ3), dnes § 254a DŘ).4)
Pokud jde o specifikaci úroku z nesprávně stanovené daně (§ 254 DŘ), vymezení není nijak problematické a jedná se o
kompenzace
stavu, kdy daňový subjekt uhradil daň na základě rozhodnutí správce daně, které bylo následně (typicky v rámci přezkumu správním soudem) zrušeno, změněno, event. prohlášeno za nicotné. Stanovená a uhrazená daň tak byla stanovena nesprávně.5) Naproti tomu úrok z daňového odpočtu (§ 254a DŘ) představuje náhradu za stav, kdy správce daně kontrolním postupem prověřuje oprávněnost uplatněného daňového odpočtu (zejména nadměrného odpočtu DPH), jehož existence je následně osvědčena (tedy v rámci kontrolního postupu nevyjde najevo, že by byl nadměrný odpočet uplatněn nezákonně). Zde je situace odlišná od výše uvedené, jelikož kontrolní činnost správce daně jako taková je legitimním jednáním správce daně, stejně jako je legitimní veřejný zájem na řádném prověření oprávněnosti nadměrného odpočtu před jeho vyměřením (resp. vyplacením).6)