I přesto, že (externí) účetní jsou již dlouhou dobu povinnými osobami dle zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (“AMLZ”), aktuálně se toto téma opět dostalo do popředí v souvislosti s povinností oznámit kontaktní osobu na Finanční analytický úřad (“FAÚ”). Pojďme se tedy podívat, jaké povinnosti musí účetní jako povinná osoba v souvislosti s AMLZ plnit. Kromě upozornění na nejdůležitější povinnosti se zaměříme na to, jak uchopit tzv. rizikově orientovaný přístup.
Základní povinnosti
Základní povinností každé povinné osoby je nastavit tzv. systém vnitřních zásad, který musí obsahovat např.:
- jaké způsoby identifikace klienta budou přípustné a za jakých podmínek - tj. budu identifikovat klienta vždy pouze osobně, nebo využiji i jiných způsobů identifikace (např. v případě nízkorizikových klientů zjednodušená identifikace, či jiné postupy identifikace jako identifikace zprostředkovaná notářem či CzechPointem, nebo identifikace za pomoci kvalifikovaného elektronického podpisu);
- stanovení jednotlivých kroků identifikace s konkrétními pravidly (např. jaké konkrétní průkazy totožnosti přijímám, jak může klient doplnit chybějící údaje, jak proběhne zjištění skutečného majitele u zahraničích právnických osob, jak zjistím, kromě prohlášení klienta, zda je politicky exponovanou osoby (např. kontrolou prostřednictvím Centrálního registru oznámení či využitím placených služeb), které konkrétní sankční seznamy kontroluji;
- způsob, jakým se určí rozsah a jednotlivé kroky kontroly na základě rizikového profilu klienta (např. získání informací o obchodu, přezkoumávání peněžních zdrojů pro obchod, zjištění vlastnické a řídící struktury klienta atd.) a její pravidelnost;
- postupy pro analýzu, zjištění a oznámení podezřelého obchodu na základě zjištěných informací;
- upravení dalších postupů zajišťujících soulad s AMLZ (např. školení, archivace dokumentů, systém interní komunikace a rozdělení odpovědnosti ohledně oznamování podezřelých obchodů atd.).
Z výše uvedeného plyne, že velká většina povinností dle AMLZ je založena právě na posouzení rizik provedeném povinnou osobou. V rámci posouzení rizik by měla povinná osoba provést alespoň identifikaci a hodnocení rizik, kterým je vystavena, zejména vzhledem ke svým klientům, poskytovaným službám a zemím působení a identifikaci opatření k účinnému a efektivnímu zmírňování a řízení těchto rizik. Povinná osoba si takto stanoví rizikovost klientů a svých služeb a bude z nich vycházet při stanovení rozsahu prováděných opatření. Rizikovost jednotlivých charakteristik sice musí vycházet z pečlivé znalosti povinné osoby ohledně jejího podnikání a klientů, nicméně na základě např. stanovisek FAÚ či Finančního akčního výboru můžeme pro účetní uvažovat minimálně o následujících rizicích.
Posouzení rizik u klienta
Co se týče posouzení rizik s ohledem na klienty, u povinných osob – účetních můžeme uvažovat o vyšším riziku zejména u následujících charakteristik:
- zvýšená rizikovost země sídla/bydliště klienta, či jeho skutečného majitele, případně země, kde je klient aktivní, či ze které mu plynou příjmy;
- klient podniká v rámci rizikové oblasti (lze vycházet z národního hodnocení rizik – např. platební služby, směnárny, obchody se zlatem, hazardní hry atd.);
- klienti s neobvykle a neodůvodněně složitou vlastnickou či řídící strukturou (např. neodůvodněné řetězení společností);
- klient disponuje prostředky nebo provádí transakce, které neodpovídají jeho majetkovému profilu (např. z důvodu věku, povolání atd.);
- klient využívá ve velké míře hotovosti;
- klient se bez zjevných důvodů vyhýbá osobnímu setkání, příp. komunikuje pouze skrze svého zástupce, nebo je těžké se s ním spojit;
- klient má trvalé bydliště evidované na obecním úřadě;
- klient nabízí neobvykle vysokou odměnu za poskytované služby.
Posouzení rizik u poskytovaných služeb
Co se týče posouzení rizik s ohledem na poskytované služby, u povinných osob – účetních můžeme uvažovat o vyšším riziku zejména u následujících charakteristik:
- klient bez zjevných důvodů vyžaduje neobvyklé podmínky či trvá na urychleném zpracování;
- klient předloží neúplné účetní záznamy, případně je neustále upravuje a mění;
- klient si zvolí účetního, který neodpovídá standardům na trhu (např. mezinárodní společnosti si zvolí samostatného začínajícího účetního, či naopak);
- klient vyžaduje a trvá na poskytnutí služeb, ke kterým, dle svého posouzení, nemá účetní dostatečnou specializaci a nechce je poskytovat;
- klient bez zjevného důvodu vyžaduje nepravidelné jednorázové služby.
Lze tedy shrnout, že je nezbytné, aby povinné osoby – účetní správně nastavily a implementovaly systém vnitřních zásad založený na rizikově orientovaném přístupu, který jim umožní účinně reagovat na potenciální hrozby.
Autorka: Anna Kottasová, advokátka, Bříza & Trubač, advokátní kancelář