Obecná část
Zákoník práce, jako první kodifikovaná právní úprava pracovněprávních vztahů na našem území, provedená zákonem č. 65/1965 Sb., odstranila do té doby přetrvávající diferenciaci právní úpravy týkající se zaměstnanců vykonávajících odlišnou práci a vytvořila jednotnou právní úpravu vztahů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli.
V mezidobí se ze zákoníku práce vyčlenila oblast odměňování, která byla s účinností od 1. 1. 1992 pro podnikatelskou sféru upravena zákonem č. 1/1992 Sb., a s účinností od 1. 5 .1992 pro nepodnikatelskou sféru zákonem č. 143/1992 Sb.
V roce 1991 nabyl účinnosti zákon o kolektivním vyjednávání, který obsahoval zejména procesní úpravu postupu při kolektivním vyjednávání a uzavírání kolektivních smluv; hmotněprávní východiska pro kolektivní vyjednávání byla zakotvena v zákoníku práce.
Samostatnou právní úpravou z tohoto období je i zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách.
V návaznosti na návrh nové úpravy pracovněprávních vztahů v novém zákoníku práce je potřebné promítnout tyto změny i do tzv. doprovodného zákona k zákoníku práce.
Návrh nového zákoníku práce nekoresponduje z hlediska svého věcného obsahu nebo z hlediska terminologického s věcným obsahem nebo terminologií zákonů uvedených v tomto doprovodném zákoně. Proto je hlavním cílem navrhovaného doprovodného zákona zajistit obsahový a terminologický soulad platných zákonů s novým zákoníkem práce. Kromě toho se navrhuje zrušit ty části zákonů, kterými byl novelizován stávající zákoník práce, zákon o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku a zákon o cestovních náhradách.
Doprovodný zákon promítá zejména tyto změny obsažené v návrhu nového zákoníku práce:
- rozšíření smluvní volnosti účastníků pracovněprávních vztahů,
- vymezení vzájemného vztahu zákona, kolektivní smlouvy, pracovní a jiné smlouvy a vnitřního předpisu.
Doprovodný zákon promítá rovněž změny obsažené v některých dalších připravovaných zákonech. Jde zejména o novou právní úpravu úrazového pojištění.
Navrhovanou novelou zákona o kolektivním vyjednávání se jednak reaguje na přenesení právní úpravy, kterou se vymezuje kolektivní smlouva jako smluvní typ, do zákoníku práce, jednak se zohledňují dosavadní zkušenosti s uplatňováním zákona a změny provedené v jiných zákonech. Zajišťuje se rovněž plný soulad zákona s Listinou základních práv a svobod a Evropskou sociální chartou. České republice byl vytýkán rozpor s článkem 6 zejména kvůli požadovanému počtu hlasů, které byly třeba k vyhlášení stávky. Návrh vychází z toho, že se dosavadní právní úprava v zásadě osvědčila, avšak je potřebné odstranit některé její nedostatky. Navržené změny jsou v souladu s normativními akty EU a s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána. V zákoně se provádějí rovněž legislativně technické úpravy, související zejména se změnou terminologie podle návrhu nového zákoníku práce.
Služební zákon byl v právním řádu koncipován jako samostatný zákon. Z důvodu legislativní ekonomiky však bylo na některá ustanovení zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, odkazováno proto, aby nemusela být do služebního zákona recipována.
V novele občanského zákoníku se úžeji než dosud vymezují dohody o srážkách ze mzdy, aby se napříště eliminovalo jejich zneužívání některými podnikatelskými subjekty. V návaznosti na novou zákonnou úpravu úrazového pojištění, která již nebude obsahovat úpravu náhrady škody v některých zvláštních případech (§ 206 stávajícího zákoníku práce), se navrhuje úpravu náhrady škody těchto subjektů začlenit do občanského zákoní