DŮVODOVÁ ZPRÁVA
Obecná část
1. Zhodnocení platného právního stavu
Návrh zákona se týká oblasti dosud upravené zákonem č. 513/1991 Sb.,
obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Stávající úprava
zapracovávala Druhou obchodněprávní směrnici č. 77/91/EHS ve znění
doposavad platném a účinném. Potřeba změny je dána novelou citované
směrnice směrnicí 2006/68/ES a také snahou opravit některá ustanovení,
která byla do českého práva vadně transponována, případně komplikují
aplikaci obchodního zákoníku.
2. Hlavní principy a důvody nezbytnosti navrhované právní úpravy a jejich
odůvodnění
Novela přináší do českého práva dvě změny. Předně dochází k transpozici
novely Druhé směrnice, když transpoziční termín je stanoven na 15. 4.
2008, a současně dochází k revizi těch ustanovení obchodního zákoníku,
která dlouhodobě činí aplikační potíže.
Pokud jde o harmonizační změny, tento zákon se snaží provést minimální
harmonizaci, tedy využít a transponovat jen ta omezení, která jsou podle
směrnice bezprostředně nutná. Tím se snaží český zákonodárce reagovat na
stále sílící tlak české podnikatelské sféry na zvýšení
konkurenceschopnosti českého právního řádu.
Pokud jde o změny ostatní, vychází návrh zákona ze skutečnosti, že druhá
část obchodního zákoníku v podobě vyhlášené v roce 1991 obsahovala jen
velmi stručné základy práva obchodních společností. Zabývala se především
otázkami mechaniky fungování obchodní společnosti a až na výjimky
opomíjela jeden z hlavních účelů práva obchodních společností - totiž
omezovat rizika zneužití delegované nebo většinové tvorby vůle
společnosti. Tato rizika vznikají při správě obchodní společnosti zejména
ve vztazích mezi (a) společníky a členy statutárních orgánů, (b)
majoritním společníkem a minoritními společníky, (c) společníky a věřiteli
společnosti.
Právní pravidla směřující k omezení těchto rizik počala být do obchodního
zákoníku vtělována postupně, počínaje rokem 1996, a to bezpočtem
novelizací, jež kulminovaly na přelomu století a (s menší intenzitou)
pokračují dodnes. Některé z provedených novelizací obsahují systémově
správná řešení. Jiné však vedly ke zdvojování regulačních opatření, k
přenosu rizika poruch vnitřních mechanismů správy společností na třetí
strany a k celkovému znepřehledňování českého práva obchodních
společností. To lze v roce 2008 nejlépe charakterizovat jako právo
"přestřelující", a to v tom smyslu, že ve snaze znemožnit jakékoli
zneužití delegovaných či většinových rozhodovacích pravomocí a zcela
zabránit zpronevěře majetku společnosti kombinuje celou paletu
nejrůznějších regulačních přístupů a pravidel, z nichž podstatná část
bohužel vystavuje protistrany českých obchodních společností hrozbě, že
jejich smluvní ujednání bude shledáno neplatným pro porušení zákona. Právě
ta pravidla, u nichž je hrozba neplatnosti dotčených smluv nejvyšší, jsou
vyjádřena často zcela nesrozumitelně. Příkladem za všechny je ustanovení §
196a, o jehož výkladu není dodnes žádné shody ani mezi jednotlivými senáty
Nejvyššího soudu. Na straně českých obchodních společností vzniká v
důsledku takových pravidel právní riziko, jež tyto společnosti vystavuje,
ve srovnání se společnostmi zřízenými v zemích s kvalitnějším právem
obchodních společností, zvýšeným nákladům na kontraktaci a na pořízení
kapitálu.
Je zjevné, že systémové řešení může přinést pouze rekodifikace práva
obchodních společností, která se připravuje v souvislosti s prací na
návrhu nového obchodního zákoníku. Na druhou stranu je ale rovněž zjevné,
že s účinností nového obchodního zákoníku nelze ještě v několika
nejbližších letech počítat. V tržní praxi přitom v poslední době dochází k
vývoji, který je pro české obchodní společnosti nanejvýš nepříznivý.
Pokračující nejistota ohledně výkladu několika nejspornějších ustanovení
druhé části obchodního zákoníku, majících vliv na transakce, při nichž
domácí společnosti získávají finanční zdroje, znásobená v posledních cca
18 měsících nejasnými judikatorními vyjádřeními Nejvyššího soudu, nutí
právní a finanční praxi k tomu, aby zaujímala stále konzervativnější
výklady, což českým obchodním společnostem dále ztěžuje a prodražuje
přístup ke kapitálu.
Navrhovaná novelizace vybraných ustanovení druhé části obchodního zákoníku
si klade za cíl napravit pouze několik zásadních problémů