Důvodová zpráva k zákonu č. 334/2012 Sb., změna insolvenčního zákona a občanského soudního řádu.

Předložený návrh zákona reaguje na rozmáhající se praxi podávání návrhů na zahájení insolvenčního řízení podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a to ze strany věřitelů, kteří se svým podáním snaží dotčeného soutěžícího z dalšího konkurenčního boje v daném podnikatelském prostředí. Cílem takto tendenčně podávaných insolvenčních návrhů je zejména poškodit jiného soutěžícího na pověsti, na důvěryhodnosti, na možnosti ucházet se o veřejné zakázky, na možnosti a podmínkách pro získání úvěru, apod. Vše se tak děje s vědomím toho, že samotný fakt zahájení insolvenčního řízení (bez ohledu na to, zda bude rozhodnuto o úpadku či nikoliv) stačí dotčený subjekt („dlužníka“) zdiskreditovat a znejistit jeho postavení především v očích smluvních partnerů a veřejnosti.

Praxe jednoznačně ukázala, že informace o pouhém zahájení insolvenčního řízení je ze strany veřejnosti automaticky vnímána tak, že daný subjekt se nachází ve finančních problémech (tj. v úpadku). Daný subjekt („dlužník“) pak přestává být relevantním partnerem v dalších obchodních vztazích se všemi důsledky pro chod jeho podniku. Právě reakce veřejnosti na podaný insolvenční návrh způsobuje likvidační následky i pro společnosti, které jsou z ekonomického hlediska zdravé.

Cílem předkládaného návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, je snaha navrhovanými opatřeními co nejvíce podávání návrhů na zahájení insolvenčního řízení ze strany věřitelů, které je iniciováno nepoctivými úmysly, a ve svém důsledku tak zabránit možným negativním dopadům na fungování zdravé společnosti.

Insolvenční návrh je v současné době chápán jako dominantní okamžik insolvenčního řízení, a to nejen proto, že se jeho doručením soudu insolvenční řízení v souladu s ustanovením § 97 insolvenčního zákona zahajuje. Je-li insolvenčním soudem v souladu s ustanovením § 101 insolvenčního zákona vydána vyhláška oznamující zahájení insolvenčního řízení a tato vyhláška je následně zveřejněna v insolvenčním rejstříku (do 2 hodin), jsou s jejím zveřejněním v souladu s ustanovením § 109 tohoto zákona spojeny účinky spočívající zejména v tom, že pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou, dále pak právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených tímto zákonem, což platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech, které bylo navrženo po zahájení insolvenčního řízení. Významným účinkem zahájení insolvenčního řízení je i to, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést.

Tyto účinky mohou být pro zdravou fungující společnost ve svém důsledku likvidační, a to bez ohledu na to, že informace o zahájeném insolvenčním řízení zveřejněná v insolvenčním rejstříku (potažmo v obchodním rejstříku) neznamená nevyhnutelně úpadek dané společnosti. Nicméně praxe ukázala, že tomu tak není.

Insolvenční soud musí v souladu s insolvenčním zákonem po obdržení insolvenčního návrhu vydat do dvou hodin vyhlášku, kterou zahájení insolvenčního řízení jejím vyvěšením v insolvenčním rejstříku oznámí veřejnosti. Z judikatury lze dovodit, že insolvenční soud musí předběžně jak přihlášku pohledávky (věřitel musí podat insolvenční návrh spolu s přihláškou splatné pohledávky, kterou má proti dlužníkovi, v souladu s ustanovením § 105 insolvenčního zákona), tak samotný insolvenční návrh přezkoumat a případně ho rychle odmítnout. Následně, pokud insolvenční soud insolvenční návrh neodmítne, musí do 10 dnů od podání insolvenčního návrhu učinit úkony směrující k rozhodnutí věci. Negativní důsledky zahájení insolvenčního řízení nastávají právě v této době.

V souladu s ustanovením § 128 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, odmítnout, jestliže pro tyto vady nelze v řízení pokračovat. Insolvenční soud tak může učinit do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. V situaci, kdy nejsou k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Pokud nebude návrh ve lhůtě 7 dnů doplněn, insolvenční soud jej odmítne (to neplatí v případě insolvenčního návrhu dlužníka podle ustanovení § 98 insolvenčního zákona).

Odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady v souladu s ustanovením § 128 novelizovaného zákona považuje insolvenční zákon za jedno z možných rozhodnutí o insolvenčním návrhu. Jako další se v souladu s ustanovením § 142 tohoto zákona nabízí zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu, dále pak zamítnutí insolvenčního návrhu a jeho zamítnutí pro nedostatek majetku dlužníka.

Podle ustanovení § 143 insolvenčního zákona soud zamítne insolvenční návrh především tehdy, pokud nejsou splněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku. Těmito předpoklady jsou v případě platební neschopnosti především a) tzv. mnohost věřitelů, tedy že dlužník má alespoň dva věřitele, b) existence peněžitých závazků, jež mají více než 30 dnů po splatnosti a c) neschopnost dlužníka tyto závazky plnit. V případě předlužení jsou to a) mnohost věřitelů a b) skutečnost, že souhrn dlužníkových závazků převyšuje hodnotu jeho maj