Důvodová zpráva k zákonu č. 407/2012 Sb., změna zákona o spotřebních daních

•

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

Seznam navrhovaných bodů do RIA:

A – obecná část

A1 - Předložení seznamu adres míst přímého dodání správci daně

A2 - Povinnost provozovatelů daňových skladů a oprávněných příjemců včas hlásit správci daně některé změny údajů, které jsou uvedeny v již vydaných povoleních

A3 - Možnost správce daně použít v některých případech zajištění daně k úhradě daně

A4 - Možnost nahradit údaj o registraci k dani v jiném členském státě při vydávání povolení oprávněného příjemce pro jednorázové přijetí vybraných výrobků

B – minerální oleje

B1 - Uplatnění nároku na vrácení daně z ostatních benzinů spotřebovaných jinak než pro pohon motorů nebo výrobu tepla až po prokázání, že tyto ostatní benziny nelze dále použít pro výrobu tepla nebo pohon motorů

B2 - Uložení sankce za absenci hmotnostních průtokoměrů při plnění zkapalněných ropných plynů zatížených sníženou sazbou spotřební daně do tlakových nádob mino daňový sklad

B3 - Uvádění adres míst dodání na daňových dokladech a dokladech o dopravě v případě minerálních olejů

B4 - Daňové zvýhodnění všech minerálních olejů použitých v mineralogických a metalurgických procesech

B5 - Zjednodušení dopravy minerálních olejů produktovodem na daňovém území České republiky

B6 - Zjednodušení dopravy minerálních olejů KN 2710 11 21, 2710 11 25 a 2710 19 29 v maloobchodních baleních o objemu nejvýše 10 litrů

B7 - Aplikace ustanovení o kontrole sledování a pohybu i na aditiva KN 3811

B8 - Možnost skladování celní správou zabraných, propadnutých nebo zajištěných minerálních olejů v daňových skladech

C – líh

C1 - Uvádění některých dalších údajů na daňových dokladech v případě spotřební daně z lihu

C2 - Oznamování prodeje lihovin za ceny nižší, než je odpovídající výše spotřební daně z lihu a DPH

D – tabákové výrobky

D1 - Zvýšení sazeb spotřební daně z tabákových výrobků

D2 - Snížení úhrady hodnoty tabákových nálepek nebo snížení zajištění hodnoty tabákových nálepek

•

Identifikace problému

Dopravy vybraných výrobků z jiných členských států do České republiky v režimu podmíněného osvobození od daně jsou podle zákona realizovány zejména mezi zahraničním a domácím daňovým skladem nebo mezi zahraničním daňovým skladem a domácím oprávněným příjemcem, dopravy vybraných výrobků výhradně na daňovém území České republiky v režimu s podmíněným osvobozením od daně lze realizovat pouze mezi dvěma daňovými sklady. V prvním případě je příjemcem vybraných výrobků daňový sklad nebo oprávněný příjemce, v druhém případě daňový sklad.

V rámci urychlení obchodu a snížení nákladů je zákonem umožněno, aby vybrané výrobky nebyly směrovány do daňových skladů nebo oprávněným příjemcům, ale přímo do skladů zákazníka, nebo do různých provozoven daňových skladů či oprávněných příjemců. Současné znění zákona umožňuje daňovému skladu i oprávněnému příjemci zvolit tato místa přímého dodání naprosto libovolně.

Dle názoru správce daně však tento přístup vede k potenciálnímu zneužití a následným daňovým únikům. Z tohoto důvodu správce daně požaduje, aby subjekty hlásily předem všechna potenciální místa dodání a tato místa jim byla správcem daně schválena. Tím bude zajištěna účelná a rychlá kontrola ukončení dopravy v režimu podmíněného osvobození od daně.

Podle sdělení správce spotřební daně existuje v současné době velmi omezená možnost reagovat na změny skutečností stanovených v již vydaných povoleních k provozování daňového skladu a v povoleních oprávněného příjemce pro opakované přijímání vybraných výrobků, a to předtím než tyto změny nastanou.

Jedná se zejména a skutečnosti týkající se výše zajištění daně při zvýšení objemu vyrobených či přijímaných vybraných výrobků a zanesení změny sortimentu těchto vybraných výrobků do databáze celní správy (RDS).

Proto je nově navrženo oznámit změny všech skutečností uváděných v těchto povoleních dříve, než jsou realizovány. Navrhované změny by se netýkaly identifikačních údajů o plátci (právnické nebo fyzické osobě), kde je již nyní umožněno oznámit tyto změny s určitým časovým posunem.

Po konzultacích tohoto problému došlo k posunu názoru zúčastněných stran. V části 4. RIA je návrh řešení uveden.

Zajištění daně je upraveno v § 21 zákona. Podle ustanovení § 21 odst. 11 zákona může provozovatel daňového skladu při nižším obratu za určitých podmínek požádat o snížení zajištění daně pro daňový sklad. V současné době správce daně plátci rozdíl mezi aktuálním zajištěním daně a uznanou sníženou úrovní zajištění navrátí, a to i v případech, kdy má plátce evidovaný nedoplatek na dani, kdy má povoleno posečkání daně nebo kdy má sjednáno zaplacení ve splátkách. Novou úpravou bude navržena možnost použít tento rozdíl v zajištění daně k úhradě daně.

Pro vydání povolení pro jednorázové přijetí vybraných výrobků musí v současné době daňový subjekt doložit obchodní firmu nebo název, sídlo a údaje o registraci k dani v jiném členském státě dodavatele z jiného členského státu, je-li právnickou osobou, jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, místo pobytu a údaje o registraci k dani v jiném členském státě dodavatele a z jiného členského státu, je-li fyzickou osobou, tyto údaje budou potvrzeny příslušným správcem daně.

V praxi se však může stát, že daňový subjekt, který chce do České republiky dopravit vybrané výrobky, může mít problémy získat od zahraničního dodavatele toto potvrzení, neboť subjekt podle údajů správce daně v souladu s tamní právní úpravou není registrovaný jako plátce daně. Daňový sklad, který odesílá vybrané výrobky pouze v režimu podmíněného osvobození od daně (beze ztrát nad normu), nemusí být tedy k dani registrován.

Daňový subjekt zná SEED ID dodavatele a celní úřad si může toto číslo zkontrolovat v aplikaci SEED. Jako možné řešení je uvažováno o další možnosti, tedy o doložení SEED ID zahraničního dodavatele namísto údajů o registraci k dani v jiném členském státě.

Podle správce spotřební daně se v praxi objevují závažné aplikační problémy související s termínem „spotřeba“ ostatních benzinů, na které lze uplatnit nárok na vrácení daně podle § 56a zákona.

Podle obecného výkladu, kterým se řídí i správce daně, jsou ostatní benziny považovány za spotřebované pouze tehdy, pokud úplně zaniknou (např. shoří, odpaří se, …) nebo jsou použitím změněny takovým způsobem, že dojde ke změně sazebního zařazení. Existují však i názory některých podnikatelských subjektů, že ke spotřebě dochází a nárok na vrácení spotřební daně vzniká již při pouhém použití ostatních benzinů pro jiné účely než je výroba tepla nebo pohon motorů a nemohou být pro tento účel dále používány. Tyto produkty jsou však často pouze lehce znečištěny, stále je lze zařadit pod kód nomenklatury ostatních benzinů, ale především je lze snadno zneužít pro účely, na které se vrácení spotřební daně nevztahuje.

Aby bylo eliminováno riziko potenciálních daňových úniků a zvýšena právní jistota podnikatelských subjektů i správce daně, bude v zákoně blíže specifikováno, za jakých okolností lze nárok na vrácení spotřební daně z ostatních benzinů podle § 56a uplatnit. Pokud byl ostatní benzin použit a vznikl z něj např. pouze lehce znečištěný ostatní benzin, subjekt by měl při uplatnění nároku na vrácení daně prokázat, že tento ostatní benzin nelze dále použít pro výrobu tepla nebo pohon motorů.

Na základě iniciativy pana poslance Souška byla v rámci projednávání tehdejší novely zákona o spotřebních daních v PS PČR (zákon č. 262/2009 Sb.) zavedena povinnost osobám, které ve volném daňovém oběhu plní zkapalněné ropné plyny do tlakových nádob za účelem prodeje pro výrobu tepla (převážně tzv. miniplnírny zkapalněných ropných plynů), používat tzv. hmotnostní průtokoměr.

Vedle této povinnosti jsou v § 60 odst. 4 uvedeny další povinnosti, které musí výše uvedené subjekty plnit (umístění průtokoměru, permanentní opatření průtokoměru závěrami místně příslušného celního úřadu). Vzhledem k tomu, že výše uvedená změna zákona o spotřebních daních neproběhla celým standardním legislativním procesem, nebyla úplná a opomněla stanovit sankce za nesplnění ukládaných povinností.

Ty budou navrženy ve stávající novele. Diskuse by měla být vedena zejména o adekvátní výši těchto sankcí.

V současné době není na daňových dokladech a dokladech o dopravě uváděn údaj o místu dodání vybraných výrobků, což podle správce daně významně omezuje možnost efektivních kontrol při prokazování zdanění skladovaných, ale zejména dopravovaných minerálních olejů ve volném daňovém oběhu. Pro zvýšení efektivity těchto kontrol navrhuje správce daně do těchto dvou typů dokladů uvádět adresu místa dodání a v případě, že je minerální olej (pohonná hmota) dopravován na čerpací stanici pohonných hmot, i evidenční kód této čerpací stanice, pod kterým je čerpací stanice vedena v evidenci Ministerstva průmyslu a obchodu.

Ze stávajícího znění zákona jednoznačně nevyplývá, zda jsou zdaněny minerální oleje, které jsou použity pro výrobu tepla v rámci metalurgických procesů a mineralogických postupů, konkrétně například v případě minerálních olejů spalovaných v rotačních pecích pří výrobě cementu. Terminologie zákona o spotřebních daních a zákonů o dani z pevných paliv, plynu a elektřiny se mírně odlišuje. Zároveň přímé osvobození od daně, zejména v případě lehkých topných olejů, může podle správce daně vést k potenciálním daňovým únikům, a proto bude pro tyto činnosti v případě produktů spadajících pod zákon o spotřebních daních navržen i alternativní systém uplatňování nároků na vrácení spotřební daně.

V současné době je při dopravě minerálních olejů produktovodem, která se uskutečňuje výhradně na daňovém území České republiky, vystavován pro každou dopravu elektronický průvodní doklad. Tím může daňovým skladům, které odesílají minerální oleje produktovodem, vyvstat problém s administrativou, neboť některé údaje, které jsou do dokladu uváděny, jsou známy až dodatečně. Článek 30 směrnice Rady 2008/118/ES o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS umožňuje členským státům zavést zjednodušené postupy přepravy zboží podléhajícího spotřební dani v režimu podmíněného osvobození od daně, která se uskutečňuje zcela na jejich území. Vzhledem k možným administrativním náročnostem a rozdílným názorům správce daně a podnikatelských subjektů na tuto problematiku navrhujeme v rámci procesu RIA konzultaci o potenciálním umožnění nahradit elektronický průvodní doklad elektronickými evidencemi provozovatelů produktovodů jako samostatných daňových skladů.

Uživatelé v oblasti spotřební daně z minerálních olejů, kteří mají vydaná zvláštní povolení na přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně podle § 13 zákona, mohou v rámci své činnosti uvést na trh i výrobky kódy kombinované nomenklatury 2710 11 21, 2710 11 25 nebo 2710 19 29. Směrnice Rady 2003/96/ES považuje tyto výrobky za energetické produkty s povinností výroby v daňovém skladu, nicméně z článku 20 směrnice vyplývá, že ustanovení o sledování a pohybu se nepoužijí na dopravu těchto výrobků, pokud jsou tyto dopravovány v maloobchodních baleních.

V praxi se však stává, že je zapotřebí pro dopravu těchto výrobků v maloobchodních baleních vystavovat zjednodušené průvodní doklady, což může u těchto subjektů i správce daně vést ke zvýšeným administrativním nárokům než v okolních zemích. Návrh se zaměří na zjednodušení administrativních postupů při dopravách osvobozených (použitých jinak než pro výrobu tepla, směsných pohonných hmot nebo pohon motorů) vybraných výrobků výše uvedených kódů nomenklatury v maloobchodních baleních do 10 litrů do jiného členského státu.

V současné době jsou aditiva KN 3811 předmětem spotřební daně podle § 45 odst. 3 písm. i), přičemž žádný z těchto výrobků podle ustanovení § 59 odst. 1 nelze vyrábět v daňových skladech, protože nemohou být uvedeny do režimu podmíněného osvobození od daně. Tato skutečnost vyplývá ze současného znění čl. 20(1) směrnice 2003/96/ES, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (dále jen „směrnice“).

Státní orgány Nizozemí oznámily Komisi podle čl. 20 odst. 2 směrnice, že nepoužití ustanovení o sledování a pohybu obsažených ve směrnici Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS na přísady spadající pod kód KN 3811 kombinované nomenklatury, které jsou zdanitelné v souladu se směrnicí, může vést k daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu. Státní orgány Nizozemí proto požádaly o doplnění kódu KN 3811 do ustanovení o sledování a pohybu směrnice Rady 2008/118/ES. V této podobě bylo schváleno prováděcí rozhodnutí Komise 2011/545/EU ze dne 16. září 2011 s účinností od 1. července 2012.

Nicméně bezprostředně po schválení tohoto prováděcího rozhodnutí v reakci na řadu žádostí subjektů, které vyrábějí, zpracovávají nebo obchodují s předmětnými výrobky, Komise předložila nový legislativní návrh rozhodnutí, který ruší stávající rozhodnutí Komise 2011/545/EU a které omezuje aplikaci režimu podmíněného osvobození od daně na vybraná aditiva KN 3811 11 10, 3811 11 90, 3811 19 00 a 3811 90 00. Důvodem pro změnu legislativního předpisu je skutečnost, že některé výrobky KN 3811 jako např. KN 3811 21 00 a 3811 29 00 nejsou určeny k použití pro pohon motoru nebo pro výrobu tepla nebo jako aditiva a tedy nelze zde spatřovat potenciál pro daňové úniky, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu. Nové prováděcí rozhodnutí Komise rušící prováděcí rozhodnutí 2011/545/EU bylo schváleno na jednání Výboru pro spotřební daně při EK dne 12. března 2012 a zveřejněno v Úředním věstníku EU pod číslem 2012/209/EU. Účinnost tohoto rozhodnutí je stanovena na 1. ledna 2013.

Navrženou změnou bude do zákona implementována povinnost vyrábět výrobky KN 3811 11 10, 3811 11 90, 3811 19 00 a 3811 90 00 v daňových skladech a jejich pohyb bude spadat pod ustanovení o sledování a pohybu vybraných výrobků podle směrnice Rady 2008/118/ES, a to s účinností od 1. ledna 2013.

Podle sdělení správce daně je v současné době velmi obtížné najít vyhovující řešení týkající se uskladnění zajištěných, propadnutých nebo zabraných minerálních olejů. Na základě uzavřených dohod jsou v současnosti ke skladování dotčených minerálních olejů využívány vymezené skladovací prostory ve volném daňovém oběhu, nicméně tyto kapacity jsou velmi omezené co do celkového objemu, ale i do variability (výrobky rozdílných kódů KN) a nepokrývají potřeby správce daně.

Případné vybudování skladovacích kapacit určených pro potřeby státních orgánů nelze v současné době považovat za reálné, jelikož by bylo spojeno s vysokými ekonomickými náklady. Vzhledem k výše uvedenému jsou jednotliví místně příslušní správci daně v řadě případů nuceni skladovat vybrané výrobky v dopravních prostředcích, které je dopravovaly.

Správce daně eviduje za období let 2009 – 2011 více než 100 případů uskladnění zajištěných, propadnutých nebo zabraných minerálních olejů v komerčních skladech. Celkové množství uskladněných minerálních olejů převyšuje 2 100 000 litrů a náklady na skladování uvedených minerálních olejů činily cca 2 000 000 Kč.

Navrhované řešení umožní využít i kapacity stávajících daňových skladů, kde lze vybrané výrobky skladovat (až na malé výjimky) výhradně v režimu podmíněného osvobození od daně.

U lihovin se často vyskytují dlouhé obchodní řetězce, ve kterých dochází k předprodeji těchto skupin vybraných výrobků. Pro snadnější dohledání a prokázání, zda osoba nakládající s vybranými výrobky prokázala zdanění či nikoliv, správce daně požaduje, aby na dokladech podle § 5 odst. 2 zákona byla uváděna čísla šarže, případně data výroby. Podle názoru správce daně jsou tyto údaje důležitým identifikačním údajem pro lepší ztotožnění kontrolovaných výrobků s předloženými doklady.

Poznatky z praxe deklarované správcem daně ukazují, že v případech kontrol lihovin nelze ztotožnit konkrétní lihovinu s dokladem o jejím nabytí (daňový doklad). Kontrolovanými subjekty jsou v mnoha případech předkládány doklady staršího data (i z předchozích let), na kterých je uváděn pouze název lihoviny, lihovitost a objem balení. Přes skutečnost, že lihoviny jsou vysokoobrátkovým zbožím, nelze vyloučit, že se u kontrolované osoby nacházejí lihoviny nakoupené v různém období, deklarované na různých dokladech, případně, že se jedná o lihoviny vyrobené mimobilančně a zaměňované za „legálně“ vyrobené lihoviny. V případě obchodních řetězců se v okamžiku a místě kontroly nalézá značné množství lihovin stejného druhu, označení a lihovitosti, přičemž nelze ani přibližně určit, z které obchodní operace tyto lihoviny pocházejí. Uvádění šarže, která určuje skupinu druhově totožných jednotek, které byly vyrobeny za stejných podmínek, na dokladech, a současně na spotřebitelském balení (obalu zboží) výrazně eliminuje možnost záměny lihovin deklarovaných na dokladech s ostatními lihovinami, tím zvyšuje efektivitu kontrol a přínos pro státní rozpočet.

Správce daně v praxi eviduje případy, kdy jsou lihoviny prodávány či doprodávány za ceny, které jsou nižší, než spotřební daň a DPH odpovídající danému množství etanolu ve výrobku. Tyto případy nemusí nutně znamenat, že výrobek nebyl řádně zdaněn, ale mohou takovou situaci předznamenávat. Správce daně se domnívá, že je vhodné přijmout opatření, které by správce daně informovalo o záměru subjektu k takovému prodeji, případně by správce daně mohla takové případy schvalovat.

Česká republika je povinna zajistit implementaci směrnice Rady 2011/64/EU ze dne 21. června 2011 o struktuře a sazbách spotřební daně z tabákových výrobků. Směrnice zavedla nové minimální sazby spotřební daně z cigaret, a to ve výši nejméně 60% váženého cenového průměru z cen pro konečného spotřebitele cigaret a 90 € za 1 000 kusů cigaret bez ohledu na vážený cenový průměr s účinností od 1. ledna 2014. Pokud jde o navýšení spotřební daně z tabáku ke kouření, je navrhovanou novelou implementován čl. 14 odst. 2 výše uvedené směrnice. Návrh na sazbu spotřební daně z tabáku ke kouření s účinností od 1. ledna 2013 splňuje EU minimální požadavky stanovené k 1. lednu 2020, tj. 60 euro na kilogram na základě oficiálního kurzu koruny vůči euru k 3. říjnu 2011.

Z důvodu zamezení skokového navýšení spotřební daně je původně jedno plánované navýšení s účinností od 1. ledna 2014 rozděleno do dvou postupných kroků s účinností od 1. ledna 2013, resp. 1. ledna 2014.

Současný systém placení resp. zajištění hodnoty tabákových nálepek při jejich odběru od pověřeného celního úřadu nepovoluje nakládání s tabákovými nálepkami, pokud nejsou zaplaceny nebo zajištěny. Systém byl takto nastaven z důvodu zajištění vysokého stupně ochrany před daňovými úniky, neboť tabákové výrobky patří mezi druhy zboží, které jsou nejvíce ohrožené paděláním a pašováním. Povinné značení cigaret bylo v České republice zavedeno 1. ledna 1994. Tabákové nálepky, kterými byly cigarety povinně značeny, v této době nezahrnovaly daň. Přesto i zavedením tohoto opatření došlo ke snížení daňových úniků. Od 1. ledna 1996 byl systém upraven tak, že se spotřební daň platila už v okamžiku odběru tabákových nálepek. Tím se zabránilo daňovým únikům vznikajícím z důvodu použití tabákových nálepek sice pravých a legálně získaných, ale „nezaplacených“, neboť firma, která tabákové nálepky odebrala a použila např. pro pašování, se před platbou „ztratila“ ze světa.

Tabákové výrobky jsou jedinou komoditou spravovanou zákonem, u které je uplatňováno daňové značení. Tabákové výrobky určené ke spotřebě na daňovém území České republiky musí být až na výjimky značeny tabákovou nálepkou. Tato povinnost dopadá jak na tabákové výrobky na daňovém území vyrobené, tak i dovezené z třetích zemí nebo dopravené z jiného členského státu. Vzhledem k tomu, že se jedná o daňové značení, je i způsob nakládání s tabákovými nálepkami a značenými tabákovými výrobky odlišný od ostatních komodit podléhajících spotřební dani. Doposud jsou odběratelé tabákových nálepek povinni poskytnout při odběru tabákových nálepek zajištění hodnoty odebraných tabákových nálepek ve výši 100%, pokud tuto hodnotu při odběru nezaplatí. Tabáková nálepka nalepená na tabákovém výrobku, který je uveden do volného daňového oběhu, signalizuje, že výrobek je zdaněn. To je hlavní důvod, proč se požaduje úhrada nebo zajištění hodnoty při odběru tabákové nálepky. Stoprocentní zaplacení nebo zajištění hodnoty tabákové nálepky v okamžiku jejího odběru je nejjistější a nejjednodušší způsob krytí rizika, které vydáním, tj. odběrem tabákové nálepky (ceniny) vzniká.

Při rostoucí výši sazeb spotřební daně z tabákových výrobků se současný systém neumožňující snížení úhrady hodnoty tabákových nálepek nebo snížení zajištění úhrady hodnoty tabákových nálepek při jejich odběru stává omezujícím pro řadu odběratelů.

Identifikace cílů, kterých má být dosaženo

Cílem navrhované právní úpravy bude podle správce daně zajištění účelné a rychlé kontroly ukončení doprav vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně v místech přímých dodání.

Cílem navrhované úpravy by mělo být umožnění správci daně adekvátně reagovat na změny skutečností stanovených v již vydaných povoleních k provozování daňového skladu a v povoleních oprávněného příjemce pro opakované přijímání vybraných výrobků předtím, než tyto změny nastanou.

Některé ze skutečností, které by měly být podle požadavku správce daně nově oznamovány před tím, než nastanou, však nelze takovým způsobem řešit. U některých změn nemůže subjekt objektivně určit, kdy a v jakém rozsahu změna nastane (např. předpokládaný roční objem výroby, zpracování, skladování, prodeje vybraných výrobků apod.). Navíc i u ostatních změn by se spíše jednalo o oznamování záměru určitou změnu uskutečnit.

Cílem navrhovaného opatření je umožnit správci daně použít rozdíl mezi původní a novou výší zajištění daně pro daňový sklad k úhradě nedoplatku daně. Tento postup je správcem daně navrhován v případech podle § 21 odst. 11 zákona o spotřebních daních, tedy pokud bude výše daňové povinnosti vzniklé podle § 8 při výrobě vybraných výrobků a daně připadající na vybrané výrobky přijaté provozovatelem daňového skladu, které nevstupují do výroby, nižší o 20% než výše zajištění daně ve třech po sobě jdoucích zdaňovacích obdobích a provozovatel daňového skladu si o snížení daně požádal.

Cílem návrhu je umožnit správci daně při vydávání povolení oprávněného příjemce pro jednorázové přijetí vybraných výrobků použít alternativní údaj (SEED ID) v případě, že dodavatel není v jiném členském státě doposud registrován k dani. Tím se zjednoduší administrativa jak na straně správce daně, tak na straně osoby, která plánuje vybrané výrobky na daňovém území České republiky jednorázově přijmout.

Cílem návrhu je snížit riziko potenciálních daňových úniků a zvýšit právní jistotu podnikatelských subjektů i správce daně v případě výkladu pojmu „spotřeba ostatních benzinů“ a z toho vyplývajících možností uplatnit nárok na vrácení spotřební daně z ostatních benzinů podle § 56a zákona.

Cílem navrhované úpravy bude navrhnout konkrétní výše pokut při přestupcích a správních deliktech vyplývajících z povinnosti miniplníren zkapalněných ropných plynů používat při své činnosti hmotnostní průtokoměr.

Cílem navrhované úpravy je podle správce daně zvýšení efektivity kontrol a prokazování zdanění skladovaných, ale zejména dopravovaných minerálních olejů ve volném daňovém oběhu a použití jednoho dokladu k prokázání zdanění minerálních olejů, které jsou dopraveny v různém období na různá místa skladování.

Cílem navrhované úpravy je sjednotit terminologii zákona o spotřebních daních a zákonů o dani z pevných paliv, plynu a elektřiny. Cílem je rovněž zvýšení právní jistoty správce daně i dotčených podnikatelských subjektů.

Cílem navrhované úpravy je zjednodušení administrativních postupů provozovatelů produktovodů jako samostatných daňových skladů na daňovém území České republiky.

Cílem navrhovaných opatření bude zjednodušení administrativních postupů uživatelů, kteří dále distribuují výrobky kódů kombinované nomenklatury 2710 11 21, 2710 11 25 a 2710 19 29v maloobchodních baleních o velikosti objemu nejvýše do 10 l, pokud jsou tyto výrobky dopravovány v režimu volného daňového oběhu do jiného členského státu.

Cílem navržených opatření je uvést zákon do souladu s prováděcím rozhodnutím Komise 2012/209/EU ze dne 20. dubna 2012 o použití ustanovení o sledování a pohybu ve směrnici Rady 2008/118/ES na některé přísady v souladu s čl. 20 odst. 2 směrnice Rady 2003/96/ES.

Cílem navržených opatření je rozšířit možnosti skladování zabraných, propadnutých nebo zajištěných minerálních olejů na prostory daňových skladů.

Cílem navrhované úpravy podle správce daně je zlepšení možností kontroly, které by mělo přinést zlepšení výběru spotřební daně z lihu.

Cílem navrhované úpravy je podle správce daně lepší informovanost správce daně o doprodejích či prodejích lihovin za ceny nižší, než je odpovídající výše spotřební daně. Tím je možné včas zkontrolovat, zda takové lihoviny jsou řádně zdaněny a tak předcházet daňovým únikům.

Cílem navrhované úpravy je dosáhnout implementace směrnice Rady 2011/64/EU ze dne 21. června 2011 o struktuře a sazbách spotřební daně z tabákových výrobků v plném rozsahu. Jak bylo dříve uvedeno, nové minimální sazby z cigaret je nutné splnit k 1. lednu 2014.

Za hlavní cíle výše zmíněné směrnice Evropská komise pokládá především zajištění vysokého stupně ochrany lidského zdraví v souladu s článkem 168 Smlouvy o fungování Evropské unie, zajištění řádného fungování vnitřního trhu, vytvoření neutrálních podmínek hospodářské soutěže pro výrobce a omezení pašování a padělání tabákových výrobků uvnitř Evropské unie včetně daňových úniků souvisejících s obcházením předmětu daně.

Evropská komise před samotným předložením legislativního návrhu vypracovala dopadovou studii, která je zaměřena na opatření vedoucí k modernizaci struktury spotřební daně z tabákových výrobků a sladění struktury a sazeb spotřební daně z jemně řezaného tabáku pro ruční balení cigaret se spotřební daní z cigaret (Pracovní dokument Komise č.12583/08 ADD 2 FISC 109 k návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice Rady 95/59/ES, 92/79/EHS a 92/80/EHS o struktuře a sazbách spotřební daně z tabákových výrobků - shrnutí posouzení dopadů).

Podle údajů dopadové studie se spotřeba cigaret v EU během pěti let (2002-2006) snížila o více než 10%. Za stejné období se spotřební daň zvýšila o více než 30%. Aby se i v dalších letech dosáhlo přiměřeného snížení spotřeby, Komise došla k závěru, že je nutné navyšovat spotřební daně, a to nejen o výši inflace. Značné rozdíly mezi členskými státy v sazbách spotřební daně existují nejen u cigaret, ale i v případě jemně řezaného tabáku. Tato