Důvodová zpráva k zákonu č. 285/2023 Sb., změna insolvenčního zákona a dalších souvisejících zákonů

Ekvivalentní mechanismy, jako je preventivní restrukturalizace, v českém právním řádu chybí. V současné době je jediná reálná možnost restrukturalizace a „restartu“ obchodního závodu v prostřednictvím institutu reorganizace podle insolvenčního zákona. To však s sebou nese zahájení insolvenčního řízení se všemi důsledky. Vzhledem k tomu, že podstatná část českých obchodních závodů jsou vlastnicky řízenými podniky, ochota k restrukturalizaci (resp. včasné restrukturalizaci) v rámci insolvenčního řízení je obecně velmi nízká, a to z psychologických důvodů, neboť je nutné zahájit insolvenční řízení se vší negativní publicitou a stigmatem podnikatelského selhání a strachu ze ztráty kontroly nad dalším osudem společnosti. Například i u moratoria podle insolvenčního zákona je jeho vyhlášení plně zveřejněno, tedy je zveřejněn jak samotný návrh, tak jeho přílohy, které mnohdy obsahují řadu citlivých informací.

Přesto nelze říci, že by instituty restrukturalizace či preventivní restrukturalizace byly českému právnímu prostředí zcela neznámé. Jejich praktická realizace ovšem probíhá zcela mimo institucionalizovaný rámec a odehrává se na úrovni obecného závazkového práva a práva obchodních korporací. Tyto mechanismy ovšem vyvinula právní a obchodní praxe, která v reální tržní ekonomice hledala způsoby komplexního narovnání otázek mezi podnikateli.

Pro zhodnocení platného právního stavu k předkládanému platí, co je podrobněji uvedeno v důvodové zprávě k návrhu zákona o preventivní restrukturalizaci. Předkládaný návrh totiž v souvislosti s jeho přijetím novelizuje pouze naprosté minimum souvisejících právních předpisů, bez kterých by buď nebyla řádně transponována evropská , nebo by vznikaly citelné mezery v právu.

Z hlediska vlivu na zákaz diskriminace a vztah k rovnosti mužů a žen platí totéž, co bylo napsáno v návrhu zákona o preventivní restrukturalizaci, a sice že na ni nemá současná právní úprava žádný dopad z důvodu, že právní řád institut preventivní restrukturalizace podnikajících právnických osob dosud neobsahuje.

Cílem předkládaného návrhu zákona o preventivní restrukturalizaci je řádně transponovat směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. června 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci). Současně je cílem předkládaného návrhu zákona upravit ty otázky, které bezprostředně souvisí s přijetím zákona o preventivní restrukturalizaci a které vyžadují legislativní propojení s tímto novým právním předpisem.

Obecně lze uvést, že cílem institutu preventivní restrukturalizace je umožnit podnikatelům ve finančních obtížích pokračovat v podnikání, resp. jim umožnit určitý „ekonomický restart“, a to prostřednictvím flexibilního nástroje, který nabízí širokou paletu restrukturalizačních opatření. Preventivní restrukturalizaci tedy lze definovat jako proces včasného ozdravění podnikatele (resp. ozdravení provozu obchodního závodu), u kterého byla včas rozpoznána podniková krize a u kterého tato krize ještě nedospěla do stádia úpadku. V podrobnostech k této problematice lze poukázat na důvodovou zprávu k zákonu o preventivní restrukturalizaci.

Hlavním principem návrhu doprovodného zákona je zejména princip minimalizace zásahů do existujících právních norem. Sám návrh zákona o preventivní restrukturalizaci staví na řadě již existujících a osvědčených konceptů soukromého a veřejného práva, přičemž přináší relativně ucelenou úpravu, která prostřednictvím subsidiárního použití jiných právních předpisů obstojí i bez nutnosti provést jejich přímou novelizaci (zejm. platí vůči zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zákonu č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a zákonu č. 292/2013 Sb. zákon o zvláštních řízeních soudních).

Totéž bohužel nelze říci o jiných právních předpisech, do kterých je třeba doplnit nutnou vazbu na novou právní úpravu, a to nejen kvůli zachování přehlednosti právního řádu a soustředění související právní úpravy v mezích konkrétních právních předpisů. Současně návrh doprovodného zákona transponuje některé části směrnice, které bezprostředně souvisí s insolvenčním právem, nikoliv preventivní restrukturalizací. Jejich řádnou transpozici je tedy nutné provést formou přímé novelizace insolvenčního zákona.

V daném ohledu lze odbočit a připomenout, že již v listopadu 2020 byl předložen vládní návrh dílčího transpozičního právního předpisu, kterým se implementují do českého právního řádu ustanovení hlavy III příslušné směrnice. Tato pravidla právě bezprostředně zasahují do oblasti insolvenčního práva, neboť vyžadují zpřístupnění tzv. druhé šance podnikajícím fyzickým osobám, čemuž v právním prostředí ČR nejvíce odpovídá existující institut oddlužení podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Za minulého volebního období nicméně tento návrh nebyl projednán.