Daňový subjekt může otevřít dané řízení formou podnětu na přezkum rozhodnutí a pokud je po předběžném posouzení věci stanoven závěr, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právním předpisem, tak dojde k přezkumu řízení a ke zrušení původního rozhodnutí nebo k jeho změně.
Přezkumné řízení je v daňovém řádu koncipováno výlučně jako dozorčí prostředek. Jeho použití je možné na veškerá rozhodnutí vydávaná při správě daní, a to i proti dosud nepravomocným rozhodnutím a je tak možné včasně napravovat případně zjištěné nezákonnosti.
To však neznamená, že by jeho použití nemohlo být případně iniciováno podnětem daňového subjektu či jiné osoby zúčastněné na správě daní či jiné osoby, či k podnětu jiného správce daně vůči správci daně příslušnému k jeho nařízení.
Stejně jako u obnovy řízení skládá se využití tohoto dozorčího prostředku ze dvou fází, kdy prvou fázi tvoří předběžné posouzení věci správcem daně příslušným k případnému vydání rozhodnutí o nařízení přezkoumání rozhodnutí.
Pokud je výsledkem předběžného přezkoumání věci závěr o tom, že jsou naplněny zákonné podmínky pro jeho využití, pak přezkumné řízení bude z moci úřední nařízeno. Nařízení přezkumného řízení je vyhrazeno pro případy odstraňování vad spočívajících ve zjištěné nezákonnosti předchozího rozhodnutí, či k odstraňování podstatných vad předchozího řízení, z nichž plynou následné nezákonnosti rozhodnutí. K vadám, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, se nepřihlíží.
Příklad
Pan Rozrazil nesouhlasí s právním názorem finančního úřadu, který vydal dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob. Jde o složitý daňový problém, na který má odlišný právní názor, než místně příslušný finanční úřad. Podal proti dodatečnému daňovému výměru odvolání, ale Odvolací finanční ředitelství je zamítlo. Proto podal podnět k nařízení přezkoumání. Žádost podal u Odvolacího finančního ředitelství, rozhodnutí o nařízení přezkumu vydá Generální finanční ředitelství, případně nařízený přezkum provede opět Odvolací finanční ředitelství, které by přitom bylo vázáno právním názorem Generálního finančního ředitelství. K věci lze dodat, že podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19.1.2016, čj. 4 Afs 87/2015-29, pro použití pomůcek nelze stanovit žádný algoritmus či pravidlo, záleží vždy na konkrétním skutkovém stavu. Není vyloučeno z povahy věci, aby byla stanovena daň dokazováním i v situaci, kdy účetnictví je neúplné a neprůkazné, resp. bylo ztraceno či zničeno, ale účetní případy lze dostatečně spolehlivě prokázat jinak. Nelze ani vyjádřit procentuální rozsah zpochybněného účetnictví, ale je nutno věc posuzovat, resp. neunesení důkazního břemene poměřovat vždy ke konkrétnímu případu ve všech souvislostech; záleží především na intenzitě pochybností ohledně zjištěných chyb a nesrovnalostí v účetnictví, na jejich rozsahu, ale také na jejich obsahu. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26.7.2017 č. j. 6 Afs 224/2016-40, pokud byla daň stanovena podle pomůcek z důvodu nepodání daňového přiznání, lze zohlednit jen takové výhody pro daňový subjekt, které byly známy již správci daně I. stupně, resp. plynou z dostupných informací využitelných ke kvalifikovanému odhadu správce daně I. stupně. Odvolací orgán nemůže zohlednit doklady o výhodách svědčících daňovému subjektu předložené až v odvolacím řízení. Nepřiměřenost použitých pomůcek nelze odůvodňovat tím, že daňový subjekt následně přesně vyčíslí daňovou povinnost tak, jak měl učinit již na výzvu správce daně I. stupně a následně poukazuje na rozdíly mezi takto určenou daňovou povinností a výší daně stanovenou správcem daně za použití pomůcek. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5.6.2015 č. j. 5 Afs 162/2014-27 při výběru daní nelze vycházet pouze z fiskálního zájmu státu; nelze proto akceptovat při stanovení daně pouze příjmy daňového subjektu, aniž by bylo zcela odhlíženo od výdajů, které mají reálný základ. Pokud daňový subjekt neunesl důkazní břemeno stran výše tvrzených uskutečněných výdajů, a nebylo-li možno spolehlivě stanovit daň dokazováním, bylo na místě postupovat podle pomůcek. Také podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29.8.2018 č. j. 8 Afs 98/2018-52 na zahájení přezkumného řízení dle § 121 a násl. daňového řádu, není právní nárok. Nezahájením přezkumného řízení tak nelze zasáhnout do práv daňového subjektu.
|
Odvolací finanční ředitelství Věc: Podnět k přezkoumání daňového rozhodnutí Dodatečným platebním výměrem čj. 265987/20 ze dne 10.9.2020 mi byla stanovena dodatečná daň z příjmů fyzických osob za rok 2019 ve výši 280 625,- Kč podle pomůcek. Proti tomuto platebnímu výměru jsem se odvolal, protože pro použití pomůcek nenastaly zákonné předpoklady. Odvolací finanční ředitelství moje odvolání svým rozhodnutím čj. OFŘ 659872/20 ze dne 18.12.2020 zamítlo. Tento podnět k přezkoumání uvedeného rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství podávám, protože dle mého názoru je v rozporu s daňovým řádem. Podle ustanovení § 98 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, je správce daně oprávněn stanovit daň podle pomůcek, které má k dispozici nebo které si obstará i bez součinnosti s daňovým subjektem, jestliže nesplní daňový subjekt při dokazování jím uváděných skutečností některou ze svých zákonných povinností, takže není možné stanovit daňovou povinnost dokazováním. Podle ust. § 145 citovaného zákona pak je správce daně oprávněn stanovit daň podle pomůcek také tehdy, jestliže daňový subjekt nepodá řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení ani po výzvě správce daně. Správce daně mě vyzval výzvou čj. 236175/20 ze dne 10.7.2020 s odvoláním na ustanovení § 78 daňového řádu k prokázání, jakým způsobem jsem zdanil peněžní prostředky vložené do mé firmy, přičemž mne upozornil, že nesdělím-li tento údaj, bude mi daň doměřena podle pomůcek. Takováto výzva, pro kterou není v § 78 zákona opodstatnění, zcela jistě není výzvou ve smyslu § 145 zákona a ani nesplnění takovéto výzvy se nedá považovat za nesplnění zákonných povinností při dokazování mnou uváděných skutečností ve smyslu § 98 daňového řádu. Navíc ustanovení § 1 odst. 2 a § 134 odst. 1 daňového řádu plyne imperativ požadující správné zjištění a stanovení daně, pročež je dána přednost dokazování před náhradním způsobem stanovení daně pomocí pomůcek a to i v případech textovaných v ustanovení § 145 daňového řádu. Takto však správce daně nepostupoval když, jakkoliv deklaroval stanovení daně za použití pomůcek, ve skutečnosti mou daňovou povinnost stanovil dokazováním, tedy postupem podle ustanovení § 92 a násl. daňového řádu, neboť jako pomůcky použil výlučně účetní doklady mé firmy. Za takových okolností tak nelze tvrdit, že správce daně stanovil daň za použití pomůcek a že nebylo možné daň stanovit pomocí dokazování. Použití pomůcek je tedy v tomto případě v rozporu s citovanými ustanoveními daňového řádu. Tyto nezákonnosti však neodstranil ani odvolací orgán v rámci řízení o odvolání. Navrhuji tedy, aby v nařízeném přezkumném řízení bylo výše uvedené rozhodnutí o odvolání zrušeno, současně se zrušením odvoláním napadeného dodatečného platebního výměru, pro jeho nezákonnost, neboť stanovení daně podle pomůcek bylo v rozporu se zákonem, již pro neexistenci výzvy podle § 145 odst. 2 daňového řádu a pro nezákonnou záměnu způsobu stanovení daně. Žádám o sdělení, zda bude shledán tento můj podnět důvodným či nikoliv. podpis |