Základní pojmy

Žádost o prodloužení lhůty

Daňový subjekt je oprávněn požádat správce daně o prodloužení lhůty stanovené výzvou. Existují i další případy, kdy je prodloužení lhůty možné. V praxi by si měl daňový subjekt vždy ověřit, zda u daného úkonu je možné lhůtu prodloužit. Nezbytné je také dobře lhůtu spočítat, protože mohou existovat různá specifika počítání lhůt (například pokud lhůta připadá na víkend). Základní pravidlo stanoví, že správce daně povolí ze závažného důvodu na žádost osoby zúčastněné na správě daní prodloužení lhůty stanovené správcem daně, pokud byla žádost o prodloužení lhůty podána před jejím uplynutím, přičemž za stejných podmínek lze prodloužit i lhůtu zákonnou, pokud tak stanoví zákon.

Právní fikce schválení prodloužení lhůty

U prodlužování lhůty platí pravidlo, že správce daně vyhoví první žádosti o prodloužení lhůty, pokud nejde o lhůtu stanovenou zákonem, a lhůtu prodlouží alespoň o dobu, která v den podání žádosti ještě zbývá ze lhůty, o jejíž prodloužení je žádáno, ledaže by bylo žádáno o lhůtu kratší. Pokud nevydá správce daně rozhodnutí do doby, o niž má být lhůta podle žádosti prodloužena, nebo pokud nevydá rozhodnutí do 30 dnů ode dne, kdy žádost obdržel, platí, že žádosti bylo vyhověno. Pokud je rozhodnutí, kterým nebylo žádosti plně vyhověno, oznámeno po uplynutí stanovené lhůty, o jejíž prodloužení je žádáno, končí běh této lhůty uplynutím tolika dnů po oznámení tohoto rozhodnutí, kolik dnů zbývalo v době podání žádosti do uplynutí stanovené lhůty. V praxi lze doporučit si vždy se správcem daně alespoň neformálně potvrdit, zda došlo k prodloužení lhůty, aby daňový subjekt nečelil nepříznivým následkům plynoucím ze zmeškání reakce na výzvu.

Určení lhůty k provedení úkonu

Správce daně stanoví osobě zúčastněné na správě daní rozhodnutím lhůtu pro úkon při správě daní, pokud je toho třeba a pokud ji nestanoví zákon. Lhůtu kratší než 8 dnů lze stanovit jen zcela výjimečně pro úkony jednoduché a zvlášť naléhavé. V praxi jsou obvykle stanoveny lhůty v délce 15, 30 či 45 dnů.

Náležitosti a forma

Žádost musí splňovat standardní náležitosti podání, tedy z každého podání musí být zřejmé, kdo je činí, čeho se týká a co se navrhuje.

Podání lze učinit písemně, a to v listinné podobě nebo elektronicky, anebo ústně do protokolu; elektronicky lze podání učinit pouze datovou zprávou

1. podepsanou způsobem, se kterým jiný právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu,
2. s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky,
3. s využitím přístupu se zaručenou identitou, nebo
4. prostřednictvím daňové informační schránky.

Specifika

V praxi nemusí být výhodné vždy lhůtu maximálně prodlužovat zejména v situaci, kdy probíhá daňová kontrola, která pravděpodobně nedopadne ve prospěch daňového subjektu, ale skončí doměrkem. Úrok z prodlení (aktuálně ročně ve výši 8 % plus příslušná repo sazba České národní banky) totiž narůstá každým dnem až do skutečně úhrady daně. Čím později je tedy úhrada učiněna, tím více dnů bude doměrek daně úročen.

Poznámky

Daňový subjekt by si měl před podáním žádosti ověřit, zda je vůbec možné danou lhůtu prodloužit, jelikož některé lhůty není možné ze zákona prodlužovat. Například není možné prodloužit lhůtu pro reakci na výzvu ke kontrolnímu hlášení nebo lhůtu pro podání odvolání.

Návrh daňového subjektu na prodloužení lhůty nemusí vždy být konkrétní den, například u výzvy k podání dodatečného přiznání lze navrhnout prodloužení stanovené lhůty na 15 dnů ode dne vydání rozhodnutí o odvolání u jiného zdaňovacího období, ve kterém se řeší totožná problematika, jako je obsah výzvy k dodatečnému přiznání.

Příklad