Umělá inteligence a právo: Kdo je vlastníkem výstupů a v čem je největší problém?
Rok 2023 je bezesporu rokem umělé inteligence (AI) a tento trend bude nadále pokračovat. Vzhledem k tomu, že všechna rizika spojená s AI nejsou ještě zcela zřejmá, někteří se obávají, že další pokrok v umělé inteligenci bude znamenat nepředstavitelný zásah do naší civilizace, a do konce vyzývají k pozastavení vývoje1.
AI je velice užitečný nástroj a rozšíření použití mezi lidmi už nelze zastavit. Možností použití generativní AI je nepřeberné množství. Mohou ji využívat umělci pro vytváření uměleckých děl, programátoři jako asistenta při programování, grafici při vytváření brandů, novináři při psaní textů nebo kdokoliv jiný, kdo pro svou práci nebo koníček využívá text, obrázky či video.
Přestože veškerá rizika a jejich dopad ještě známa nejsou, některá z nich se již začínají rýsovat. Jelikož se jedná o velice inovativní obor, vyvíjí se mnohem rychleji, než na něj stíhají politici a úřady reagovat. Nicméně, z právního pohledu se jistě mezi prvními objeví otázky práv k výstupu z požadavků zadaných generativnímu AI a jakým způsobem takový výstup vstupuje do režimu autorských práv a potažmo ostatních práv duševního vlastnictví.
Jak je to vůbec s autorstvím výsledného výstupu generativního AI?
Z aktuální definice autorství podle českého autorského zákona2 je jasné, že výsledek, který je vytvořený pouze AI, nelze považovat za autorské dílo. Nejedná se totiž o „jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora“.
„Ve většině případů zadavatel obsahu pouze poskytuje AI textový pokyn, jak má výtvor vypadat, ovšem sam