Plné moci a jejich klíčové aspekty pro správu daní
Zmocnění a potažmo i plné moci patří mezi důležité instituty při správě daní, a to zejména pro daňové subjekty. Osoby zúčastněné na správě daní totiž v mnohých případech nechtějí při správě daní jednat samostatně z toho důvodu, že správa daní se jim s ohledem na nedostatek zkušeností jeví jako příliš složitá. Institut zmocnění, resp. plné moci, však patří mezi významné instituty i pro správce daně. Správce daně totiž musí mít najisto postaveno, se kterou osobou je oprávněn jednat při správě daní a které je povinen zasílat příslušnou korespondenci. Institut zmocnění a plných mocí je však doprovázen mnoha výkladovými nejasnostmi, se kterými se potýká nejen veřejnost, nýbrž i správní praxe správců daně. Na tyto nesrovnalosti zaměříme pozornost v několika článcích, které budou postupně vycházet ve čtvrtletníku Finanční, daňový a účetní bulletin a také v aplikaci DAUČ. Nyní se však pojďme podívat na náhled obsahu těchto článků, na které se můžete těšit.
Představení institutu zmocnění a plné moci
Aby se autor mohl věnovat konkrétním výkladovým nejasnostem institutu zmocnění, ke kterým dochází při správě daní, musí začít od Adama. Z tohoto důvodu první článek z této oblasti nejdříve představí institut zmocnění a plné moci v obecné teoreticko-právní rovině. Článek také vysvětlí rozdíl mezi těmito instituty, a to vše s přihlédnutím ke specifikům správy daní. Článek si následně pokládá otázku, zda by plná moc při správě daní měla obsahovat podpis zmocněnce či datum jejího vyhotovení. Pro veřejnost jistě budou zajímavé úvahy o tom, zda a za jakých podmínek smí správce daně formálně či neformálně kontaktovat přímo zastoupeného. Např. zda smí úřední osoba kontaktovat zastoupeného např. telefonicky, jestliže advokát či daňový poradce odmítá správci daně poskytovat takovou součinnost, kterou by správce daně potřeboval, nebo v případě nekontaktnosti tohoto profesionálního zmocněnce.
Ještě v prvním článku čtenáři mohou očekávat pojednání o stranách smluvního zastoupení při správě daní. Článek se na tomto místě zaměří na vymezení zejména fyzických osob, které jsou oprávněny za právnickou osoby udělit plnou moc. Ačkoli se určení těchto fyzických osob může jevit jako jednoznačné, opak je pravdou. Ve správní praxi se autor setkal s tím, že za právnickou osobu coby zmocnitele podepsal plnou moc např. vedoucí odštěpného závodu, prokurista, osoba pověřená dle § 24 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „daňový řád“), či jiné fyzické osoby, případně je těmto fyzickým osobám udělena právnickou osobou plná moc. Článek nabídne úvahy o tom, zda je udělení plné moci v těchto případech přípustné. Autor se také setkal i se situací, kdy člen orgánu právnické osoby (např. statutární orgán) udělil plnou moc k zastupování nikoli právnické osoby, nýbrž sebe jakožto člena právnické osoby. I na tuto otázku a také na spoustu dalšího zde najdou čtenáři právní argumentaci autora.