Judikatura, o které je dobré dnes vědět

Rozsudek „Amper Metal“ považuji za velice pozitivní pro plátce daně z přidané hodnoty (dále jen „plátce“), protože Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SD EU“) dospěl k závěru, že samotná skutečnost, kdy cena za přijaté zdanitelné plnění je vyšší než cena obvyklá, není dostatečným důvodem pro odmítnutí nároku na odpočet. Také vás zaujal tento názor? Tak čtěte prosím dál.

Maďarská společnost Amper Metal uzavřela s maďarskou reklamní společností Sziget-Reklám Kft. smlouvu týkající se poskytování reklamních služeb, které spočívaly v umístění reklamních nálepek s logem společnosti Amper Metal na závodní automobily během jejich mistrovství v Maďarsku. Za poskytnuté služby vystavila reklamní společnost dvanáct faktur, ze kterých si společnost Amper Metal uplatnila nárok na odpočet DPH z poskytnutých služeb.

Správce daně při kontrole společnosti Amper Metal tento uplatněný nárok na odpočet DPH neuznal. Dospěl k závěru, že výdaje za dotčené reklamní služby nepředstavuji náklady související se zdanitelným plněním, z nichž by plynuly společnosti Amper Metal zdanitelné příjmy, a proto nemá uvedená společnost nárok na odpočet DPH. Neoprávněně uplatněný nárok na odpočet DPH správce daně doměřil včetně souvisejících úroků z prodlení.

Na podporu svého rozhodnutí správce daně poukázal na stanoviska soudních znalců v oblasti daní a reklamy. Podle těchto znalců byly uvedené reklamní služby příliš nákladné a neměly ve skutečnosti pro společnost Amper Metal žádný užitek, zejména s ohledem na povahu její klientely, kterou tvoří papírny, dílny na válcování za tepla a jiná průmyslová zařízení, na jejichž obchodní rozhodnutí nemohly mít samolepky na závodních vozidlech žádný vliv. Správce daně v této souvislosti upřesnil, že smlouva o reklamních službách nesplňuje požadavky „rozumného hospodaření“.

Proti vydanému platebnímu příkazu se společnost Amper Metal odvolala k odvolacímu ředitelství, které podané odvolání zamítlo a potvrdilo rozhodnutí správce daně.

se musel zabývat podanou žalobou společnosti Amper Metal, která požadovala zrušení obou rozhodnutí maďarských daňových orgánů. Jako důvod ke zrušení rozhodnutí uvedla, že nárok na odpočet DPH může být uplatněn, i když výdaj učiněný plátcem DPH nebyl rozumný ani ekonomicky výnosný, takže údajná neexistence reklamní hodnoty požadovaných služeb nemá na tento nárok žádný vliv. Stejně tak požadavek užitečnosti, kterou by bylo možné vyčíslit u každé z položek, je podle jejího názoru v rozporu s unijním právem, jelikož cílem společného systému DPH je zajistit úplnou neutralitu daňové zátěže všech hospodářských činností bez ohledu na jejich účel nebo výsledky za podmínky, že samy tyto činnosti v zásadě podléhají DPH. Navíc společnost Amper Metal dodává, že základ daně odpovídá protiplnění, které skutečně obdržela poskytující reklamní společnost, takže jí nelze nárok na odpočet DPH odepřít z důvodu, že cena zaplacená poskytovateli je údajně nepřiměřená.

Vyjádření odvolacího ředitelství k podané žalobě uvádělo, že uplatnění nároku na odpočet DPH brání chybějící ekonomická racionalita. Současně tvrdí, že směrnice Rady 2006/112/ES (dále jen „směrnice“) v článku 80 odst. 1 umožňuje opravit základ daně, který je uveden na faktuře, pokud neodpovídá obvyklé tržní hodnotě, jako v souzeném případě.

Soud ve Veszprému konstatoval, že hlavní otázkou předmětného sporu je, zda se plátce vykonávající výlučně zdanitelnou činnost může domáhat nároku na odpočet DPH zaplacené na vstupu pouze tehdy, pokud může na základě konkrétních údajů objektivně prokázat užitek jeho využité služby. Klade si otázku, zda maďarský zákon č. 2335/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, je v souladu se směrnicí, když vyžaduje prokazatelnou výnosnost ve formě zvýšeného obratu plátce daně.

Proto tento případ přerušil předmětné řízení a položil Soudnímu dvoru dvě předběžné otázky:

nejdřív připomněl, že nárok na odpočet DPH je nedílnou součásti systému DPH a v zásadě ho nelze omezit. Uvedl, že použije-li osoba povinná k dani jednající jako taková v okamžiku pořízení zboží nebo služby toto zboží nebo službu pro účely svých zdanitelných plnění, je oprávněna odečíst od daně DPH, která je splatná nebo byla odvedena v souvislosti s uvedeným zbožím nebo službou.

Na první otázku, zda nadměrné ceny účtované za poskytnuté služby plátci DPH a jejich dopad na nárok na odpočet DPH, je nutné uvést, že směrnice v čl. 168 písm. a) předpokládá existenci plnění na vstupu, které samo podléhá DPH.

Z ustálené judikatury v této souvislosti plyne, že poskytování služeb je uskutečněno za úplatu ve smyslu směrnice o DPH a je tedy zdanitelné pouze tehdy, pokud mezi poskytovatelem a příjemcem existuje právní vztah, v jehož rámci jsou vzájemně poskytnuta plnění, přičemž odměna obdržená poskytovatelem představuje skutečnou protihodnotu služby poskytnuté příjemci. To platí v případě, existuje-li přímá souvislost mezi poskytnutou službou a získanou protihodnotou.

Přímá souvislost existuje, když se dvě plnění vzájemně podmiňují – tzn., že jedno plnění se uskuteční pouze za podmínky, že se uskuteční druhé plnění, a naopak.

Skutečnost, že je určité plnění poskytnuto za cenu vyšší nebo nižší, než je pořizovací cena, a tudíž za cenu, která je vyšší nebo nižší, než je běžná tržní cena, je nepodstatná pro kvalifikaci plnění jako plnění za úplatu, protože taková okolnost nemůže mít vliv na přímou souvislost mezi poskytnutím služby, které bylo nebo má být uskutečněno, a protiplněním, které má být obdrženo a jehož výše je určena předem a podle jasně stanovených kritérií.

Jedná se tedy o protiplnění stanovené mezi stranami a zaplacené dodavateli, a nikoliv o objektivní hodnotu, jako je tržní hodnota nebo referenční hodnota určená daňovou správou. Je správné si připomenout, že směrnice o DPH v článku 80 myslí také na zabránění daňovým únikům a vyhýbaní se daňovým povinnostem tím, že stanoví cenu obvyklou, ale toto ustanovení platí pouze pro dodání zboží nebo služeb osobám, k nimž má poskytovatel zdanitelného plnění rodinné nebo jiné úzké osobní vazby nebo organizační, vlastnické, členské, finanční nebo právní vztahy.

Z ustálené judikatury rovněž plyne, že nárok na odpočet DPH je přiznán plátci i v případě, pokud jsou náklady na dotčená plnění součástí režijních nákladů odběratele, které následně vstupují do ceny zboží nebo služby, kterou plátce DPH poskytuje. Z toho vyplývá, že se existence nároku na odpočet zjišťuje v závislosti na uskutečněném zdanitelném plnění, pro jehož účely jsou plnění na vstupu určena. Existence přímé a bezprostřední souvislosti předpokládá, že náklady na pořízení plnění na vstupu jsou vyjádřeny v ceně konkrétních plnění na výstupu plátce DPH v rámci jeho hospodářských činností.

SD EU uvedl důležitou informací, kterou podpořil daňový subjekt, když konstatoval, že okolnost, že nedošlo ke zvýšení obratu osoby povinné k dani, nemůže mít v rámci tohoto posouzení vliv na uplatnění nároku na odpočet daně. Připomněl, že společný systém DPH zaručuje neutralitu daňové zátěže všech hospodářských činností, bez ohledu na jejich účel nebo výsledky, podléhají-li uvedené činnosti v zásadě samy DPH. Jednou vzniklý nárok na odpočet DPH zůstane tedy zachován i tehdy, pokud k zamýšlené hospodářské činnosti později nedošlo, a tato hospodářská činnost tudíž nevedla ke zdanitelným plněním, nebo nemohl-li plátce DPH použít zboží nebo služby, které vedly k odpočtu v rámci jeho zdanitelných plnění z důvodu okolností nezávislých na jeho vůli. Dle tohoto zdůvodnění nemůže skutečnost, že zaplacená cena je vyšší než cena tržní nebo případně referenční hodnota určená správcem daně způsobit odmítnutí nároku na odpočet na úkor plátce DPH.

SD EU v závěru rozsudku uvedl, že je na maďarském soudu, aby určil, zda účelem umísťování reklamních samolepek na automobily při mistrovství v závodech automobilů, o které se jedná ve věci v původním řízení, byla propagace zboží nebo služeb uváděných na trh společnosti Amper Metal, takže tato činnost může spadnout mezi režijní náklady podniku, nebo zda naopak výdaje vynaložené při této příležitosti nemají žádnou podnikatelskou povahu a žádnou souvislost s hospodářskou činností uvedeného podniku, tudíž se jednalo o reprezentaci uvedeného podniku.

Na základě těchto úvah SD EU dospěl k závěru, že plátce si může odečíst DPH zaplacenou na vstupu z reklamních služeb, pokud takové poskytnutí služby představuje plnění podléhající DPH a pokud má přímou a bezprostřední souvislost se zdanitelným plněním na výstupu, bez ohledu na okolnost, že cena účtovaná za takové služby je nepřiměřeně vysoká.