Co je to fiktivní plnění?

O fiktivní (formální) plnění v uvedeném smyslu se jedná tehdy, pokud daňový subjekt (vědomě) vystavuje faktury, které neodpovídají žádnému skutečnému plnění, nýbrž účelem je toliko „umělá“ (fakturační) cirkulace zboží mezi předem smluveným subjekty, ať již za účelem umělého navýšení obratu, který zúčastněným subjektům umožní dosáhnout na vyšší úvěr (jako tomu bylo v citovaných rozsudcích C-712/17 či č. j. 9 Afs 209/2007-72 ), či za účelem ryze formálního generování pohledávek, jež lze následně formálně postoupit některé z faktoringových společností, jako tomu bylo v nyní posuzované věci. Fiktivní plnění (fiktivní dodáním zboží) je tedy takové, kdy úmyslem zúčastněných subjektů od počátku není, aby odběratel nakoupené zboží buď sám využil v rámci svého předmětu podnikání, či jej s marží dále prodal drobnějším odběratelům, kteří jej využijí v rámci své činnosti, například v rámci realizace dopravních staveb (jako by tomu mohlo být kupříkladu v případě zboží „dopravní knoflíky“), či při výrobě skleněných výrobků (jako by tomu mohlo být u zboží „skleněné pelety“ a „sklářská surovina“). Stěžovatelka v nynější věci přitom jak v průběhu řízení před daňovými orgány, před krajským soudem, tak v řízení o kasační stížnosti nikterak nezastírala a nezastírá (ba naopak), že posuzované obchody mají charakter fiktivních (toliko fakturačních) plnění, jimž neodpovídá žádné skutečné dodání zboží. Právě skutečnost, že zboží v nynější věci cirkulovalo v „kolečku“ předem smluvených subjektů toliko fakturačně, aniž by docházelo k jeho skutečnému dodání, vede k závěru, že stěžovatelka, ač splnila formální podmínky pro vznik nároků na odpočet (§ 73 odst. 1 zákona o DPH ), neboť disponovala formálně bezvadnými daňovými doklady, nesplnila podmínky materiální (§ 72 odst. 1 téhož zákona), spočívající ve faktickém uskutečnění deklarovaných plnění.