Po probrání dodání zboží přicházejí v našem miniseriálu na řadu služby. Opět se zaměříme především na ty přeshraniční, a proto hned prvním tématem bude určení místa plnění při jejich poskytnutí. Většina přeshraničních služeb bude mít místo zdanění mimo tuzemsko, kdy povinnost přiznat daň vyplyne z daňového zákona jiného státu. Nicméně i tak je potřeba vědět, kdy vykázat v tuzemsku alespoň uskutečnění takového plnění.
DPH u přeshraničních obchodních transakcí – 3. část
Ing.
Petr
Vondraš,
daňový poradce BDO Czech Republic
Určení místa plnění u služeb
Nejdříve je potřeba vědět, kdo je příjemcem služby. Z pohledu zákona o dani z přidané hodnoty č. 235/2004 Sb. (dále „zákon o DPH“), to může být buď osoba povinná k dani, nebo osoba nepovinná k dani. Pak je potřeba zjistit, jaký typ služby je předmětem daně, resp. zda se jedná o službu, kde se místo zdanění řídí základním pravidlem nebo některou z výjimek. Podle základního pravidla, které vychází z článku 44 směrnice 2006/112/ES (dále „směrnice“), a je proto totožné ve všech státech Evropské unie, platí, že místo zdanění služby osobě povinné k dani, která jedná jako taková, je místo, kde má tato osoba sídlo.
Příklad 1
Jednou ze služeb, která má při poskytnutí osobě povinné k dani místo plnění ve státě sídla příjemce, je služba poradenská. Pokud český daňový poradce či český právník poskytnou svoji službu osobě povinné k dani se sídlem na Slovensku, bude místo plnění této služby na Slovensku.
Výhodou služeb s místem plnění dle základního pravidla, tedy dle sídla osoby povinné k dani coby příjemce služby je, že s jistotou víme, že i když místo zdanění se přesunulo do jiného státu, jehož zákon o DPH neznáme, můžeme se spolehnout na ustanovení článku 196 směrnice, podle kterého bude daň povinen odvést příjemce služby,