Nemoc hraje ve zdravotním pojištění velmi důležitou roli. Třebaže se budeme zabývat výhradně nemocí zaměstnance a souvisejícími aspekty, uplatnily by se ve zdravotním pojištění popisované postupy i v případě, kdyby nastaly jiné důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance dle ustanovení § 191 a 191a (ev. § 199) zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce “), například po dobu karantény nařízené podle zvláštního právního předpisu, po dobu ošetřování dítěte mladšího než 10 let nebo jiného člena domácnosti anebo v případě dlouhodobého ošetřování.
Zaměstnavatelé a nemoc ve zdravotním pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
Které základní zásady musí zaměstnavatel brát v úvahu při plnění povinností ve zdravotním pojištění?
V době nemoci (přesněji – v době čerpání pracovního volna pro důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance podle § 191 zákoníku práce) kratší než celý kalendářní měsíc se minimální vyměřovací základ snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů. To znamená, že alespoň poměrné minimální pojistné musí být odvedeno za ty kalendářní dny, ve kterých nemoc netrvala. Snížení minimálního vyměřovacího základu platí po celou dobu nemoci bez ohledu na to, zda má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy nebo na nemocenské z nemocenského pojištění (viz Příklad č. 1).