V článku jsou nejprve stručně shrnuta v návaznosti na zákon č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “) obecná pravidla pro podávání následných hlášení a dodatečných daňových přiznání. Návazně jsou vysvětlena základní pravidla pro podávání kontrolních hlášení, která vyplývají z příslušných ustanovení zákona o DPH . V další části textu jsou vysvětleny praktické případy, kdy plátci vzniká povinnost či právo podat dodatečné daňové přiznání, s jehož podáním může být spojena i povinnost podat následné kontrolní hlášení.
Dodatečná daňová přiznání a kontrolní hlášení
Ing.
Václav
Benda
Úvod
Podle příslušných ustanovení zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“), mají plátci povinnost předkládat kontrolní hlášení. Údaje vykazované plátcem v kontrolním hlášení za příslušné období musí odpovídat údajům vykázaným tímto plátcem v příslušných řádcích daňového přiznání. Plátce je přitom povinen podat v případě zjištění chybných či neúplných údajů následné kontrolní hlášení. Podání následného kontrolního hlášení může být přitom spojeno s podáním dodatečného daňového přiznání.
Obecná pravidla pro podávání daňového přiznání
Pro podávání daňového přiznání platí pravidla vyplývající obecně z daňového řádu, podle něhož řádné daňové tvrzení, kterým je prakticky daňové přiznání a hlášení, je povinen podat každý daňový subjekt, kterému to zákon ukládá, nebo daňový subjekt, který je k tomu správcem daně vyzván. Daňový subjekt je povinen v řádném daňovém tvrzení sám vyčíslit daň a uvést předepsané údaje, jakož i další okolnosti rozhodné pro vyměření daně. Daň je splatná v poslední den lhůty stanovené pro podání řádného daňového tvrzení. Daňové přiznání u daní vyměřovaných na zdaňovací období, které činí 12 měsíců, se podává nejpozději do konce prvního měsíce, jímž začíná běh zdaňovacího období. Je-li zdaňovací období kratší než 1 rok, podává se daňové přiznání do 25 dnů po uplynutí zdaňovacího období a tuto lhůtu přitom nelze prodloužit. Toto pravidlo platí také pro podávání přiznání k DPH, jak je podrobněji vysvětleno v dalším textu.
Některá specifická pravidla pro podávání daňových přiznání k DPH jsou stanovena v § 101 zákona o DPH. V § 101 odst. 1 zákona o DPH se stanoví, kdo je povinen podat daňové přiznání. Podle písmen a) a b) zákona o DPH mají povinnost podat přiznání k DPH plátce a identifikovaná osoba, a to ve lhůtách vyplývajících z daňového řádu. Podle § 101 odst. 1 písm. c) zákona o DPH má povinnost podat přiznání k DPH také osoba, která sice není plátcem, ale které vznikla povinnost přiznat daň podle § 108 odst. 4 písm. g) zákona o DPH, tj. osoba, která uvedla neoprávněně daň na jí vystaveném dokladu. Podle § 101 odst. 1 písm. d) zákona o DPH má povinnost podat přiznání k DPH osoba, která není plátcem či které vznikla povinnost přiznat daň podle § 108 odst. 4 písm. h) zákona o DPH. Podle tohoto písmene má povinnost přiznat daň osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která pořídila zboží s místem plnění v tuzemsku od plátce, jestliže zboží do jiného členského státu nepřepravila nebo neodeslala.
V návaznosti na
judikát
Soudního dvora EU v kauze C-409/04 Teleos je tedy uložena povinnost podat daňové přiznání a přiznat daň osobě registrované k dani v jiném členském státě, která nesplnila deklarovanou povinnost přepravit nebo odeslat zboží pořízené od plátce v tuzemsku do jiného členského státu a plátce přitom přijal všechna opatření, která od něho mohou být rozumně požadována k prokázání osvobození při dodání zboží do jiného členského státu. Lhůty pro podání daňového přiznání osobou, která není plátcem, která uvedla neoprávněně daň na dokladu [