Práce z domova nebo tzv. „home office“ je upravena v ustanovení
§ 317 zákoníku práce. Jedná se o
plnění pracovních úkolů v pracovní době, kterou si zaměstnanec sám rozvrhuje, a to prostřednictvím informačních a telekomunikačních technologií z jiného místa, než je pracoviště zaměstnavatele, typicky z bydliště zaměstnance
, případně kombinací obou míst. Vzhledem k tomu, že zaměstnanci nevykonávají práci v pracovišti zaměstnavatele, nevztahují se na ně některá ustanovení
zákoníku práce. Zaměstnancům na home office nepřísluší např. mzda, plat ani jiné náhradní volno za práci přesčas nebo za práci ve svátek, nepřísluší jim náhrada mzdy nebo platu při jiných důležitých osobních překážkách v práci (viz ust.
§ 199 zákoníku práce) s výjimkou svatby, úmrtí a přestěhování. Naopak v případě dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény těmto zaměstnancům náleží po dobu prvních 14 dnů náhrada mzdy nebo platu. Zároveň se u těchto zaměstnanců plně uplatní úprava odpovědnosti za škodu, a to včetně odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou v důsledku pracovního úrazu, který utrpěli doma při výkonu práce.
Navrhovaná právní úprava vychází především ze směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU)
2019/1158 ze dne 20. 6. 2019 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob. Právní úprava home office bude koncentrována v ustanovení
§ 317 zákoníku práce, který se rozšíří z 1 na 11 odstavců a dostane oficiální název „Práce na dálku“. Výkon práce z jiného místa, než je pracoviště zaměstnavatele, bude možný pouze na základě
písemné dohody
mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Tato dohoda může být sjednána samostatně, může být součástí pracovní smlouvy nebo dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Mezi podstatné náležitosti dohody patří zejména určené
místo nebo místa, odkud bude práce vykonávána
, přičemž je samozřejmě stále možná kombinace práce na dálku a práce z pracoviště zaměstnavatele (tzv. hybridní home office). Dále je nutné sjednat
způsob komunikace
mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem (např. telefonicky, e-mailem, doručením věcí), způsob přidělování práce a její kontroly.
Obligatorní
náležitostí bude také
stanovení rozsahu konané práce a bližší podmínky pro rozvržení pracovní doby,
což bude přínosné zejména pro případy, kdy zaměstnanec pracuje některé dny z domova a některé dny z pracoviště zaměstnavatele a z dohody musí být patrné, zda si práci rozvrhuje zaměstnanec sám nebo mu ji rozvrhuje zaměstnavatel. Zásadní je také nutnost stanovení
způsobu zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví
při práci zaměstnavatelem, včetně její kontroly, a možnosti vstupu zaměstnavatele do místa výkonu práce za účelem objasnění příčiny a okolností vzniku pracovního úrazu.
Novela také výslovně zavádí
právo zaměstnance o umožnění výkonu práce na dálku zaměstnavatele požádat
(§ 317 odst. 11 navrhované novely). Zaměstnavatel
nemá povinnost mu v této věci vyhovět
, ale pokud žádosti nevyhoví, bude povinen své rozhodnutí zaměstnanci
písemně odůvodnit
. V případě, že o home office požádá zaměstnankyně nebo zaměstnanec
pečující o dítě mladší než 15 let, těhotná zaměstnankyně a zaměstnankyně nebo zaměstnanec, kteří prokáží, že převážně sami dlouhodobě pečují
o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II, III a IV, je
zaměstnavatel povinen jejich žádosti vyhovět
, nebrání-li tomu vážné provozní důvody nebo povaha vykonávané práce.
Navrhovaná novela také stanoví, že zaměstnavatel bude povinen poskytnout zaměstnanci na home office
náhradu nákladů
, které zaměstnanci vzniknou, a pro
určitý okruh obvyklých nákladů
(plyn, elektřina, pevná paliva, dodávka tepla, centralizované poskytování teplé vody, dodávka vody z vodovodů a vodáren, odvádění odpadních vod, odvoz odpadních vod a čištění jímek a odvoz komunálního odpadu) stanoví
paušální částku ve výši 2,80 Kč za hodinu práce
. Výši náhrady bude pro další roky upravovat prováděcí vyhláška, která se bude měnit podle konkrétních ukazatelů. Zaměstnavatel bude moci zaměstnanci poskytnout paušální částku vyšší, ovšem výsledný rozdíl bude považovaný za příjem zaměstnance pro daňové účely. Ostatní náklady bude za účelem náhrady zaměstnanec zaměstnavateli nadále povinen prokázat.
Ačkoli je tedy ucelená právní regulace práce na home office dlouho očekávanou a potřebnou změnou
zákoníku práce, lze konstatovat, že nyní představená novela neodstranila všechny otázky týkající se tohoto institutu a pro zaměstnavatele bude bezpochyby představovat významnou administrativní a finanční zátěž. Je tedy otázkou, zda by případné schválení návrhu novely vedlo k větší ochotě zaměstnavatelů home office zaměstnancům umožňovat, či právě naopak. Návrh zákona ovšem čeká celý legislativní proces v Parlamentu, je tedy možné, že v jeho průběhu dojde ještě k úpravám a odstranění nejasností. Účinnost navrhovaných změn lze očekávat nejdříve v průběhu roku 2023.