Situacím, kdy je zaměstnanec určitou dobu nepřítomen v zaměstnání, musejí zaměstnavatelé věnovat (nejen) ve zdravotním pojištění vždy zvýšenou pozornost, a to zejména z pohledu placení pojistného a souvisejícího plnění oznamovací povinnosti. Nejčastějším důvodem ať už krátkodobé, nebo déletrvající nepřítomnosti zaměstnance v práci bývá nemoc jako důležitá osobní překážka v práci na straně zaměstnance podle § 191 zákoníku práce . Dalšími důvody pak mohou být například neplacené volno, dlouhodobý pobyt v cizině, výkon výdělečné činnosti v cizině anebo také neomluvená absence. Charakter nepřítomnosti zaměstnance v zaměstnání přímo ovlivňuje stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, a tím i odvod pojistného zaměstnavatelem.
Zdravotní pojištění a neomluvená absence zaměstnance
Ing.
Antonín
Daněk
V právní úpravě zdravotního pojištění, dané zejména zákony č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“), a zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“), není problematika neomluvené absence přímo řešena. V této souvislosti se tak prioritní záležitostí stává tematika minima, kdy bez ohledu na rozsah neomluvené absence musí být:
–
dodržen minimální vyměřovací základ při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc nebo
–
dodržena poměrná část minimálního vyměřovac&iacu