Lze účinně popírat vykonatelnou (daňovou) pohledávku v rámci incidenčního sporu?

Vydáno: 24 minut čtení

Zákon č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ “) řeší ve svých § 189–197 problematiku spojenou se seznamem přihlášených pohledávek, jejich přezkoumáním, popíráním co do jejich pravosti, výše nebo pořadí. Přitom seznam přihlášených pohledávek dle § 189 IZ představuje důležitý dílčí výsledek prvotní fáze insolvenčního řízení, který obsahuje informace o stavu přihlášených pohledávek. Insolvenční správce zpracovává seznam přihlášených pohledávek na základě stejnopisu přihlášek pohledávek včetně jejich příloh. Nutno dodat, že náležitosti seznamu podrobněji upravuje vyhláška č. 191/2017 Sb. , o náležitostech podání a formulářů elektronických podání v insolvenčním řízení a o změně vyhlášky č. 311/2007 Sb.

Lze účinně popírat vykonatelnou (daňovou) pohledávku v rámci incidenčního sporu?
Mgr.
Petr
Taranda
 
Úvodem
Účastníci insolvenčního řízení jsou oprávněni nahlédnout u insolvenčního správce do seznamu přihlášených pohledávek, který tento správce vyhotovil. Obdobné platí i ohledně dokladů, na jejichž základě byl tento seznam vyhotoven. Tuto možnost může účastník řízení uplatnit i ve vztahu k insolvenčnímu soudu bezprostředně poté, co insolvenční správce tomuto soudu seznam předloží. K samotnému přezkoumání přihlášených pohledávek dochází na přezkumném jednání. V souladu s § 190 IZ je přezkumné jednání považováno za jednání ve věci samé, které svolává a řídí insolvenční soud za účelem přezkoumání pohledávek. Na přezkumném jednání dochází k přezkoumání pohledávek, které byly do insolvenčního řízení přihlášeny nejpozději ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o úpadku dle § 136 odst. 2 písm. d) IZ. Termín a místo konání přezkumného jednání určí insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku, s výjimkou případu, kdy je úpadek dlužníka řešen oddlužením. Dlužníku a insolvenčnímu správci insolvenční soud doručuje předvolání k přezkumnému jednání do vlastních rukou s poučením o nezbytnosti jejich účasti na tomto jednání.
Po přezkumném jednání, jehož předmětem je přezkum přihlášených pohledávek, se výsledek přezkumného jednání zapíše do seznamu přihlášených pohledávek.
K samotné možnosti opakování přezkumného jednání v pozdějších fázích insolvenčního řízení se již negativně vyjádřila
judikatura
– k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 44/2020. Je-li úpadek dlužníka řešen oddlužením, přezkumné jednání jako soudní rok se často vůbec nekoná a insolvenční správce závěry přezkumu pohledávek shrne v rámci zprávy o přezkumu, která je pak následně (ne)schválena ze strany insolvenčního soudu nejpozději v rozhodnutí o (ne)schválení oddlužení.
Z jaké koncepce vychází IZ v oblasti popěrného práva?
Insolvenční zákon vychází z koncepce, že
popěrné právo může uplatnit k přihlášeným pohledávkám insolvenční správce, přihlášený insolvenční věřitel a dlužník.
Popření pohledávky je pak považováno za procesní úkon, přičemž určitým popěrným úkonem insolvenčního správce je již jen prohlášení, že
popírá pohledávku zcela (resp. v plné výši) co do pravosti, bez uvedení bližšího důvodu popření.
Tímto dochází k popření samotné pohledávky co do základu, tj. co do skutečností uvedených coby důvod přihlášení pohledávky v její přihlášce. Bude-li však insolvenční správce popírat pohledávku, která je přihlášena jako vykonatelná, musí
v rámci popěrného úkonu uvést skutečnosti, na kterých své popření zakládá (důvody popření).
Pakliže by se tak nestalo, nebude mít pro účely uplatnění popření žalobou u soudu k dispozici žádné skutečnosti, kterými by nárok na určení neexistence vykonatelné pohledávky mohl odůvodnit. Je-li tedy popírána vykonatelná pohledávka, musí insolvenční správce v popěrném úkonu konkrétně uvést (vedle podstatných