V následujícím příspěvku bychom se věnovali problematice DPH ve zdravotnictví - jedná se o specifickou, ale poměrně složitou oblast. Cílem článku je vysvětlit základní principy a pravidla.
DPH ve zdravotnictví
Ing.
Zdeněk
Morávek,
daňový poradce
Základní právní úprava, která bude plátce zajímat, je § 58 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“). Tato úprava vymezuje zdravotní služby a dodání zdravotního zboží jako plnění osvobozené od daně na výstupu bez nároku na odpočet daně na vstupu. Jedná se tedy o případy poskytování služeb a dodání zboží, kdy plátce nemá povinnost uplatnit daň na výstupu, současně ale nemá u souvisejících přijatých zdanitelných plnění nárok na odpočet daně.
Příklad 1
Nemocnice pořídí umělý kolenní kloub za cenu 42 000 Kč
+ 15 % DPH. Následně provede operaci – výměnu kloubu a tento výkon následně fakturuje zdravotní pojišťovně za 102 000 Kč. K částce 102 000 Kč nebude uplatněna daň na výstupu, protože se jedná o plnění osvobozené od daně, současně ale neuplatní nárok na odpočet daně u pořizované umělé kloubní náhrady. Z pohledu DPH tak nemá tato operace žádný přímý dopad.
Úvodem k osvobození těchto plnění uveďme, že ZDPH nijak neodlišuje ambulantní a ústavní péči a určuje stejná pravidla pro obě dvě kategorie poskytovaných služeb. Evropské předpisy na rozdíl od ZDPH rozlišují mezi poskytnutím lékařské péče ústavní, kam lze zahrnout i související služby a dodání zboží spotřebovaného při léčbě (např. léků), a poskytnutím lékařské péče ambulantní, která zahrnuje výhradně poskytování služby, aniž by bylo dotčeno osvobození dodání zanedbatelného množství zboží použitého přímo při lékařském výkonu.