Nakládání s cizoměnovými zálohami bylo podrobeno zkoumání optikou „věrného obrazu účetnictví" a výsledky jsou pro značnou část praktiků překvapivé. Dochází k tomu, že v současnosti se v účetní praxi mění původní postupy, ačkoliv nedošlo ke změně zákona. A to je důvod, proč věnovat pozornost následující řádkům tohoto příspěvku. Postupně si vysvětlíme principy zachycení cizoměnových záloh a důvody, proč je vhodné se jimi řídit.
Poskytnuté zálohy v cizí měně
Ing.
Ivana
Pilařová
Úvod
Úvodem si můžeme představit rozhovor dvou kamarádek – účetních poté, co absolvovaly školení na téma cizích měn: „Ach, ty zálohy, navíc v cizí měně, každý říká něco jiného, nevyznám se v tom už vůbec". Kolegyně kontruje: „Já jsem v pohodě, o přepočty se nestarám, dělá mi to počítač, takže je to určitě dobře." Navíc se kolegyně domluvily, že nevědí o žádné změně zákona, takže letitá praxe musí vyhovovat i v současnosti a není důvod k obavám, natož ke změnám.
1 Mýty na téma poskytnutých záloh
Nastal čas opustit „zaběhané" poučky a postupy, z nichž některé jsou nepřesné, či přímo chybné. A které to jsou?
Mýtus č. 1 – zálohovou fakturu je potřeba zaúčtovat, abychom ji následně mohli zaplatit
Realita: Poskytnutá záloha vzniká zaplacením, nikoliv tím, že obdržíme od dodavatele zálohovou fakturu. Bez skutečného zaplacení záloha nemůže vzniknout. Předpisy v budoucnu placených záloh jsou zcela chybné, u cizoměnových záloh to pak platí dvojnásob, neboť z jejich platby vznikají nežádoucí kursové rozdíly, které vzniknout neměly. Tím dochází ke zkreslení hodnoty nákladu či majetku a nedovolenému použití účtů 563 a 663.
Mýtus č. 2 – poskytnutá záloha se zaúčtuje na účet 314
Realita: Tento způsob je správný, ale zdaleka ne vždy. Pojem „záloha" může nabývat různých významů a hrát v praxi odlišné role, které se na způsobu zachycení poskytnu- té zálohy projeví. Považovat poskytnutou zálohu striktně za pohledávku je nebezpečným zjednodušením.
Mýtus č. 3 – ze zúčtování cizoměnové zálohy proti konečné vyúčtovací faktuře vzniká kursový rozdíl
Realita: Kořenem této chyby bývá již chybný předpis zálohy umocněný chybným zaúčtováním konečné vyúčtovací faktury v plné výši hodnoty dodávané věci či služby, nikoliv pouze ve výši doplatku, který dodavateli skutečně dlužíme. Výsledkem je opět vznik nadbytečného kursového rozdílu a zkreslení hodnoty nákladu či majetku.
Mýtus č. 4 –
interpretace
Národní