Následující článek se věnuje místu zdanění v případě, kdy bylo zboží dovezeno do Evropské unie bez celního řízení, dále možnosti získání nároku na odpočet u dovozu pomocí fikce dodání a daňovému řešení dovozu do jiného členského státu, než je Česká republika. Posledním tématem je dovozní režim a dovoz zboží nízké hodnoty.
Dovoz zboží
Ing.
Petr
Vondraš
1. Úvod
Od vstupu České republiky do Evropské unie (dále také „EU“ nebo „Unie“) se významně snížil objem dovozů, protože za dovoz je označováno jen dodání zboží, které přijde do Evropské unie z některé třetí země. Čím méně často plátci dovoz využívají, tím více se objevují případy, jejichž řešení je komplikované, protože řada plátců na podmínky a principy dovozu již zapomněla. Ukazuje to i nedávný rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále také „SDEU“) ve věci C-368/21
R. T.
ohledně dovozu vozidla, které nebylo vůbec nahlášeno celnímu úřadu, nebo rozsudek SDEU ve věci C-621/19
Weindel Logistik
, který je noční můrou pro všechny, kdo vystupují jako deklaranti zboží, jehož se nestanou vlastníkem. Problémem pro českého plátce však může být i dovezené zboží propuštěné do volného oběhu v jiném členském státě.2. Rozsudek SDEU ve věci C-368/21 R. T. a místo plnění u dovozu
Podle § 12 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“), je místem plnění členský stát Evropské unie (dále jen „členský stát“), na jehož území se zboží nachází poté, co vstupuje ze třetí země na území EU. Toto neplatí, pokud je zboží při vstupu na území Evropské unie dočasně uskladněno nebo propuštěno do celního režimu vnější tranzit, uskladnění v celním skladu nebo svobodném pásmu, dočasné použití s úplným osvobozením od cla nebo aktivní zušlechťovací styk. Podle čl. 71 odst. 1 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice“) pak platí, že pokud je dovážené zboží předmětem cla, je místo zdanění v členském státě, kde vznikne povinnost zaplatit clo.
V případu C-368/21