Skončení pracovního poměru úředníka

Vydáno: 31 minut čtení

Skončení pracovního poměru úředníka se řídí ustanoveními zákoníku práce stejně jako v případě jakéhokoliv jiného zaměstnance. S postavením zaměstnance – úředníka jsou však spojena jistá specifika a ta se týkají i skončení pracovního poměru. Upozornění na odchylnosti v právní úpravě týkající se skončení pracovního poměru úředníků jsou předmětem tohoto příspěvku.

Skončení pracovního poměru úředníka
Mgr.
Slávka
Kopačková
 
Úředník v platné právní úpravě
Základním právním předpisem v pracovněprávních vztazích je zákoník práce.1) Úředníci jako samostatná právní kategorie zaměstnanců územních samosprávných celků je definovaná zákonem o úřednících.2) Úředníkem je dle zákona o úřednících zaměstnanec územního samosprávného celku podílející se na výkonu správních činností zařazený do obecního úřadu. Dle zákonné definice3) je správní činností plnění úkolů v samostatné nebo přenesené působnosti územního samosprávného celku. Protože zákon o úřednících obsahuje i negativní vymezení a určuje tak, který zaměstnanec územního samosprávného celku úředníkem není4), je nutno v každém jednotlivém případě vyhodnotit, do jaké kategorie zaměstnance územního samosprávného celku zařadit. Takové rozhodnutí bývá komplikované, rozhodující je naplnění 3 znaků: (i) zaměstnanec pracující na základě pracovní smlouvy, (ii) zaměstnanec zařazený do úřadu územního samosprávného celku a (iii) zaměstnanec podílející se na správních činnostech podle zákonné definice. Vodítkem pro zařazení zaměstnance mezi úředníky, nikoliv však rozhodující skutečností, může být i kategorizace jednotlivých pracovních pozic stanovená vnitřním předpisem zaměstnavatele anebo také vyhláška o zvláštní odborné způsobilosti úředníků.5) Ta stanoví agendy, pro jejichž výkon je nutné prokázání zvláštní odborné způsobilosti. Ne pro všechny činnosti, které lze podřadit pod pojem správní činnosti podle zákona o úřednících, je však zkouška zvláštní odborné způsobilosti potřebná. Proto je na tento právní předpis (pozn. vyhlášku) v souvislosti se zařazením zaměstnance mezi úředníky nutno nahlížet pouze jako na jakousi pomůcku.
Správní činností je podle zákona o úřednících podílení se na výkonu samostatné i přenesené působnosti. Kdežto výkon přenesené působnosti lze s ohledem na přesnou definici v jednotlivých speciálních zákonech a požadavek zvláštní odborné způsobilosti jednoznačně identifikovat, výkon samostatné působnosti je především právem obce a zahrnuje velmi široký okruh činností náležících zejména do pravomoci zastupitelstva a ra­dy obce. Podkladem pro rozhodnutí o zařazení zaměstnance mezi úředníky (pozn. o zařazení rozhoduje vedoucí úřadu) bude nepochybně zejména jeho pracovní náplň, rozhodující však i v případě soudního sporu bude to, jaké činnosti zaměstnanec skutečně vykonává. Po­drobně k pojmu úředník a jeho zařazení do této kategorie lze odkázat na dříve publikovaný příspěvek.6) Osoby pracující na základě dohod o pracích mimo pracovní poměr, a to i pokud se v rámci své činnosti podílí na výkonu správních činností, nejsou dle zákona o úřednících úředníky.
Pracovní poměr úředníků se kromě zákoníku práce řídí také zákonem o úřednících, tento zákon je ve vztahu k prvně
jmenovanému
lex specialis
. Odlišná právní úprava se u úředníků uplatní například v souvislosti se vznikem pracovního poměru, rozsahu jejich povinností či odstupného. Pro skončení pracovního poměru zaměstnance obce, který je úředníkem, se tedy uplatní právní úprava zákoníku práce. Je však potřeba v každém individuálním případě respekto