Zřizovací listina příspěvkové organizace

Zřizovat a rušit příspěvkové organizace a schvalovat jejich zřizovací listiny je dle § 84 odst. 2 písm. d) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), vyhrazeno zastupitelstvu obce. Jde o pravomoc vyhrazenou, tudíž nemůže být svěřena jinému orgánu obce. Naproti tomu radě obce je dle § 102 odst. 2 písm. b) zákona o obcích vyhrazeno plnit vůči právnickým osobám zřízeným zastupitelstvem obce úkoly zřizovatele podle zvláštních předpisů.³⁾

Do vyhrazené pravomoci zastupitelstva obce dále náleží dle § 84 odst. 2 písm. d) zákona o obcích schvalování zřizovací listiny příspěvkové organizace. Je-li zastupitelstvu obce svěřeno rozhodování o schválení zřizovací listiny, náleží mu taktéž pravomoc schvalovat její změny a dodatky, případně zřizovací listinu zrušit. Zřizovací listina (a její změny) jsou listinou, která se zakládá do sbírky listin obchodního rejstříku, do kterého se příspěvkové organizace zapisují (§ 27 odst. 12 zákona o rozpočtových pravidlech). Zřizovateli je zároveň dána povinnost zřizovací listinu a každou její změnu oznámit Ústřednímu věstníku České republiky, a to ve lhůtě do 15 dnů od jejího schválení (vydání).

Ustanovení § 27 odst. 2 zákona o rozpočtových pravidlech obsahuje povinné minimální obsahové náležitosti zřizovací listiny. Zřizovací listina tedy musí obsahovat:

Název je základním identifikačním znakem každé právnické osoby. Již bylo řečeno výše, že příspěvkové organizace jsou právnickými osobami veřejného práva a podléhají zákonům, podle nichž byly zřízeny. Ovšem zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) obsahuje obecná pravidla týkající se právnických osob. Ustanovení § 20 odst. 2 obč. zák. pak stanoví, že ustanovení tohoto zákona se použijí tehdy, slučuje-li se to s právní povahou těchto osob. Použití obč. zák. se vztáhne právě na problematiku názvu a sídla příspěvkové organizace (ale i na jiné instituty), neboť není dán důvod, aby se tato obecná pravidla pro tento typ právnické osoby nepoužila.

Právní úprava názvu právnických osob stojí na třech zásadách: 1. distinktivita, tj. odlišitelnost, nezaměnitelnost, rozlišovací způsobilost, 2. zákaz klamavosti názvů, 3. připuštění použití jména člověka v názvu právnické osoby a stejně tak i použití části názvu právnické osoby v názvu právnické osoby jiné, ovšem jen za stanovených podmínek.⁴⁾ Název spolku tedy musí být srozu­mitelný, odlišitelný, aby nebyl zaměnitelný s jiným subjektem zapsaným ve veřejném rejstříku.

Název musí být na první pohled viditelný a kýmkoliv bezprostředně seznatelný.⁵⁾ S ohledem na skutečnost, že se jedná o identifikátor, musí název odlišovat právnické osoby od sebe (resp. musí odlišit právnickou osobu od jiné osoby), ale také od orgánu veřejné moci, mezinárodní organizace, jejího orgánu nebo instituce a od názvu Evropské unie a jejích orgánů. Název má tedy specifikovat daný subjekt. „Aby název právnické osoby byl dostatečným identifikačním a distinktivním znakem, musí být zvolen tak, aby byl především způsobilý právnickou osobu individualizovat.“⁶⁾

⁷⁾

Název musí odlišit právnickou osobu od jiné osoby a obsahovat označení její právní formy. Název nesmí být klamavý. Zákon o rozpočtových pravidlech nestanoví výslovnou povinnost uvádět v názvu příspěvkové organizace označení právní formy, tedy formulaci „příspěvková organizace“. Nicméně opět na základě výše uvedeného pravidla stanoveného v obč. zák. dospějeme k závěru, že u příspěvkových organizací bude potřeba aplikovat pravidlo uvedené v § 132 odst. 2 a označení právní formy v názvu uvést. Název by měl dále vystihovat podstatu činnosti příspěvkové organizace, tedy např. dopravní podnik, bytový podnik, technické služby, mu­zeum, knihovna, kino, divadlo, galerie, sociální služby apod. Speciální úprava se pak týká školských příspěvkových organizací. Ustanovení § 8a zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zakotvuje povinnost označení příslušného druhu nebo typu školy nebo školského zařízení. Součástí názvu může být upřesňující přívlastek, popřípadě čestný název, pakliže jej Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy udělilo. Součástí názvu příspěvkové organizace pravidelně bývá označení území nebo oblasti, kde příspěvková činnost působí a vykonává svou činnost (např. Knihovna města Olomouce, Divadlo F. X. Šaldy Liberec, Správa nemovitostí města Znojma, Městská nemocnice Ostrava, Technické služby města Chomutova).

Zákon o rozpočtových pravidlech blíže neupravuje požadavky na sídlo příspěvkové organizace. Také v tomto případě se aplikují pravidla stanovená pro právnické osoby v obč. zák. Tento právní předpis vychází z formálního pojetí sídla, což znamená, že sídlo je formální místo, ze kterého právnická osoba komunikuje s veřejností, ale svou reálnou činnost (obchodní, výrobní činnost, umístění provozoven, setkávání členů, jednotlivé aktivity, zasedání jednotlivých orgánů apod.) může vyvíjet jinde. Rozsah činností právnické osoby tak pro určení sídla není podstatný. Formální sídlo znamená, že sídlem právnické osoby je místo, které je jako její sídlo určeno v zakladatelském právním jednání, ať už se jedná o její sídlo faktické (materiální), či nikoliv.

Lze dovodit, že jako sídlo postačí ve zřizovací listině uvést název obce, ve které se sídlo příspěvkové organizace nachází. Není tedy nutné uvádět plnou adresu sídla (tj. název obec, popř. i její části, název ulice, číslo popisné, popřípadě orientační, poštovní směrovací číslo). ⁸⁾ Úplnou adresu sídla příspěvkové organizace bude potřeba uvést v návrhu na zápis příspěvkové organizace do obchodního rejstříku.

Obč. zák. stanoví, že každá právnická osoba musí být založena za nějakým účelem. Konkrétně v § 144 odst. 1 obč. zák., kdy právnická osoba může být ustavena ve veřejném nebo soukromém zájmu, tato její povaha se posuzuje podle její hlavní činnosti. Účel (zájem) je důležitým pojmovým znakem právnické osoby, jelikož odůvodňuje smysl její existence. Existence každého právnické osoby musí být odůvodněna určitým účelem. Vytvoření právnické osoby není samoúčelné, jejím účelem není samotná existence, ale je zakládána proto, aby prostřednictvím její existence bylo dosahováno konkrétního zájmu, jenž je definován při založení právnické osoby. Účel právnické osoby je jejím statutárním znakem.

Příspěvková organizace je jednou z forem veřejného ústavu, právnickou osobou veřejného práva zřízenou k plnění úkolů ve veřejném zájmu. Příspěvkové organizace jsou veřejnoprávními neziskovými organizacemi a mohou být založeny k výkonu takových činností, které spadají do samostatné působnosti obce (§ 35 zákona o obcích). Příspěvkové organizace tedy nemohou vykonávat přenesenou působnost (státní správu). Obecný limit pro rozsah činností příspěvkové organizace je vymezen v § 27 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech. Kritériem zde uvedeným je neziskovost činností (zpravidla), jejichž rozsah, struktura a složitost vyžadují samostatnou právní subjektivitu.

Předmět činnosti vymezuje, které konkrétní činnosti (aktivity) k naplnění účelu (poslání) právnické osoby vedou. Předmět činnosti lze chápat jako soubor prostředků a agend, jejichž prováděním hodlá příspěvková organizace účelu dosahovat. Z uvedeného vymezení je zřejmé, že účel a předmět činnosti nelze ztotožňovat v jedno či zaměňovat, ale že se jedná o dvě odlišné kategorie. Předmět činnosti je pojmově užší než samotný účel, jelikož konkrétněji vymezuje specifickou oblast života, v níž organizace působí. Ve vzájemném vztahu je lze vymezit jako cíl (= účel) a prostředek (= předmět činnosti). K naplňování cíle vede více cest, existuje více prostředků, jak jej dosáhnout, a záleží na zřizovateli příspěvkové organizace, jak předmět činnosti (tedy prostředky – metody, kterými bude účelu dosahovat) ve zřizovací listině vymezí. Je tedy zřejmé, že účelu mohou dosahovat více cestami, a to buď přímo (prostřednictvím hlavní činnosti), nebo nepřímo (prostřednictvím vedlejší – doplňkové – činnosti).

Právnické osoby, a tedy i příspěvkové organizace, mohou vykonávat hlavní a vedlejší (doplňkovou) činnost. Hlavní (statutární) činností se rozumějí aktivity, pro které byla příspěvková organizace zřízena. Činností je třeba rozumět soubor aktivit, který je jednak zakotven ve zřizovací listině a jednak představuje souhrn aktivit, jimiž organizace naplňuje účel (směřuje k naplňování účelu), pro který byla zřízena. Hlavní činností může být v zásadě cokoliv, co odpovídá zájmu, pro který byla organizace zřízena. Zákon žádným konkrétním způsobem předmět hlavní činnosti nepopisuje. Bude tak věcí zřizovatele, jak přesně bude vyjádřen ve zřizovací listině. Z výše uvedeného textu vyplývá, že předmět činnosti naplňující účel, pro který byla příspěvková organizace zřízena, by měl být v zásadě neziskový a spadající do samostatné působnosti obce. Není vyloučeno, aby příspěvková organizace vykonávala podnikatelskou činnost, nicméně to bude spíše výjimkou, a pokud by takovouto činnost měla vykonávat, pak spíše jako činnost doplňkovou (viz dále).

Statutární orgán je obligatorním znakem každé právnické osoby. Dle § 163 obč. zák. statutárnímu orgánu náleží veškerá působnost, kterou zakladatelské právní jednání, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu právnické osoby. Člen statutárního orgánu může zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech. Statutárnímu orgánu tak náleží působnost vnější (jednání za organizaci navenek vůči třetím osobám), tak vnitřní (pravomoc rozhodovací a organizační).

Zákon o rozpočtových pravidlech hovoří o statutárních orgánech v množném čísle, což vyvolává úvahy o tom, že by statutární orgán mohl být kolektivním orgánem, tedy tento orgán by byl tvořen více členy. U příspěvkových organizací se však v praxi setkáváme s individuálním (jednočlenným) statutárním orgánem, který bývá označován jako ředitel nebo vedoucí. Výslovnou právní úpravu opět nalezneme u školských příspěvkových organizací. Školský zákon výslovně stanoví, že v čele školy (školského zařízení) stojí ředitel.

Pokud se jedná o vymezení způsobu (rozsahu), jakým statutární orgán vystupuje jménem organizace, pak je v zásadě oprávněn právně jednat navenek v plném rozsahu. To však nevylučuje, respektive nenapovídá nic o tom, že k určitým právním jednáním je nutný ze zákona, případně z rozhodnutí zřizovatele, předchozí písemný souhlas zřizovatele.

Zastupitelstvu obce je vyhrazeno rozhodovat o vydání zřizovací listiny příspěvkové organizace, jejíž obsahovou náležitostí je označení statutárních orgánů a způsob, jakým vystupují jménem organizace. Ovšem vlastní jmenování (a odvolání) statutárního orgánu náleží do vyhrazené pravomoci rady obce dle § 102 odst. 2 písm. b) zákona o obcích.

Zákon o rozpočtových pravidlech obsahuje speciální institut, na základě kterého získává příspěvková organizace do užívání majetek ve vlastnictví zřizovatele. Tento institut se nazývá právo hospodaření a takto vymezený majetek se označuje jako svěřený.

Zřizovatel může příspěvkové organizaci svěřit majetek (movitý i nemovitý) v jeho vlastnictví, přičemž příspěvková organizace má k tomuto majetku právo hospodaření, avšak zřizovatel k němu vlastnické právo neztrácí. Svěřením majetku příspěvkové organizaci zřizovatel nepřestává být jeho vlastníkem, nezbavuje se možnosti vykonávat vlastnická práva k němu, nemůže se zprostit povinností souvisejících s tímto majetkem. Zřizovatel svěřením majetku vymezuje, která vlastnická práva a v jakém rozsahu dovolí vykonávat jím zřízené příspěvkové organizaci. Dle důvodové zprávy k zákonu o rozpočtových pravidlech je příspěvková organizace sice právnickou osobou, ale není subjektem vlastnického práva k majetku, který je vlastnictvím jejího zřizovatele, a tudíž má k němu jen toliko práv, kolik jí její zřizovatel svěří. Vzhledem k tomu, že nejde o dispozici s majetkem obce uvedenou v § 39 odst. 1 zákona o obcích, není třeba, aby obec zveřejnila záměr takto disponovat se svým majetkem.

Vztah příspěvkové organizace ke svěřenému majetku je souborem majetkových oprávnění a povinností tohoto subjektu k majetku obce, která mu tento majetek svěřila, včetně majetku získaného její vlastní činností (vlastní výrobou). Jde o výkon vlastnického práva a jiných majetkových práv příslušné obce jí zřízenou příspěvkovou organizací, a to jménem a na odpovědnost této příspěvkové organizace. Příspěvková organizace je tedy „vykonavatelem“ vlastnického práva a jiných majetkových práv obce k tomuto majetku prostřednictvím institutu „práva hospodaření“.

S ohledem na rozsah svěřeného majetku je vhodné rozdělit majetek na nemovitý a movitý a tento soupis uvést jako přílohu zřizovací listiny.

Movitý majetek lze specifikovat odkazem na inventurní soupisy uložené u příspěvkové organizace, u nemovitého majetku (zapisovaného do katastru nemovitostí) je vhodná přesná specifikace dle údajů z katastru nemovitostí.

Informace o svěření nemovitých věcí, které jsou předmětem evidence v katastru nemovitostí, k hospodaření příspěvkové organizaci, se zapisuje do katastru nemovitostí formou záznamu.⁹⁾ Návrh na záznam může podat ten, kdo má na jeho provedení právní zájem, orgán veřejné moci nebo územní samosprávný celek, který o právu zapisovaném záznamem rozhodl nebo je osvědčil. Návrh na záznam musí být doložen listinou, která dokládá právo, které má být zapsáno. V tomto případě půjde o zřizovací listinu, která bude obsahovat majetek předaný k hospodaření příspěvkové organizaci.

Pravidla a rozsah hospodaření se svěřeným majetkem stanoví zřizovací listina. Se svěřeným majetkem hospodaří (nakládá) příspěvková organizace v rámci určených majetkových práv samostatně, nezávisle na obci, což mimo jiné znamená, že ohledně tohoto majetku činí vlastní právní jednání svým jménem a na svou odpovědnost.

Příspěvková organizace nabývá majetek pro svého zřizovatele, nestanoví-li zákon o rozpočtových pravidlech jinak. Zřizovatel tak může nabývat majetek prostřednictvím své příspěvkové organizace. Zřizovatel může stanovit, ve kterých případech je k nabytí takového majetku třeba jeho předchozí písemný souhlas (např. majetek určité pořizovací hodnoty, nemovité věci apod.). ¹⁰⁾

Ve zřizovací listině mohou být stanoveny podmínky, za jakých může příspěvková organizace svěřený majetek poskytnout do užívání třetí osobě (jako nájem, pacht, výpůjčku nebo výprosu). V případě převodu vlastnického práva ke svěřenému majetku je potřeba respektovat skutečnost, že se stále jedná o majetek ve vlastnictví obce, a tudíž je potřeba dodržet všechna pravidla stanovená pro nakládání s majetkem obce v zákoně o obcích.

Již výše bylo uvedeno, že příspěvkové organizace bývají zřizovány za neziskovým účelem. Nicméně za účelem efektivnějšího využívání ekonomického potenciálu organizace může zřizovatel povolit výkon doplňkové činnosti. Zákon však stanoví několik kritérií, za kterých může organizace tuto činnost vykonávat. Doplňková činnost musí navazovat na hlavní účel organizace a nesmí narušovat plnění hlavního účelu organizace. Neměla by tedy být vykonávána na úkor hlavní činnosti, stejně tak by měla být vykonávána za účelem zisku, a tedy organizace, respektive její zřizovatel by neměl připustit dosahování ztráty a její sanaci z prostředků určených na hlavní činnost. Záměr dosahování zisku je zde zřejmý. Výkon doplňkové činnosti příspěvkovou organizací je výhodný i pro zřizovatele, neboť tento zisk může posílat zdroje (fondy) příspěvkové organizace nebo je použit na úhradu nákladů vzniklých hlavní činností. V obou případech jsou tak šetřeny zdroje zřizovatele.

Příspěvková organizace může v rámci okruhů doplňkové činnosti vykonávat podnikatelskou činnost podle zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů. Pak se na ni vztahují všechny předpisy týkající se podnikatelů. V takovém případě lze doporučit, aby ve zřizovací listině byla při vymezení těchto činností zohledněna systematika členění živnostenských činností podle živnostenského zákona.

Předmětem doplňkové činnosti příspěvkové organizace však nemusí být jen podnikání ve smyslu § 420 obč. zák. Organizace může vykonávat i jinou výdělečnou činnost. Pojem „jiná výdělečná činnost“ je použit v obč. zák., avšak žádným způsobem jej nedefinuje. Definiční nedokonalost a nedůslednost vede k tomu, že tento pojem je vykládán nejednotně. S ohledem na skutečnost, že zákonná úprava vedle sebe jako kategorie vedlejší hospodářské činnosti staví (rozlišuje) podnikání a jinou výdělečnou činnost, je zřejmé, že jde o dvě odlišné kategorie, přičemž jednotlivé činnosti realizované v rámci jiné výdělečné činnosti nebudou podnikáním, tedy nebudou naplňovat znaky uvedené v § 420 odst. 1 obč. zák. Nesplňuje-li určitá činnost zde uvedené podmínky, není podnikáním; i taková činnost však může být výdělečnou činností.

Typickou aktivitou, která spadá do kategorie jiné výdělečné činnosti, je pronájem vlastního majetku. Správa vlastního majetku není podnikáním. Bude se jednat o případy, kdy majetek (není rozhodné, zda movité či nemovité věci) je sice využíván pro naplňování účelu, pro který byla organizace zřízena (je využíván v rámci hlavní činnosti), avšak majetek má stále ještě „volné kapacity“, aby mohl být užíván dále, typicky tedy pronajímán třetím osobám (např. tělocvična nacházející se v budově základní školy v době mimo školní výuku).

Pronájem vlastního majetku není podnikáním ve smyslu živnostenského zákona, jelikož tento zákon v § 3 odst. 3 písm. ah) v negativním výčtu stanoví, že živností není „pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor“. Příjem z nájemného je výnosem z nakládání s majetkem. Pronájem majetku nebude naplňovat všechny definiční znaky stanovené v § 420 odst. 1 obč. zák. Zcela jistě bude vždy přítomen znak samostatnosti a výkonu této činnosti na vlastní účet a odpovědnost. Soustavnost nemusí být dána vždy, neboť příspěvková organizace nemusí svůj majetek pronajímat třetím osobám dlouhodobě, stabilně, trvale či opakovaně, ale může se jednat o jednorázovou, výjimečnou, neočekávanou či nahodilou činnost, ať už tím, že pronájem majetku spolek žádným způsobem neplánuje, nebo je využíván v hlavní činnosti takovým způsobem, že je téměř vyloučeno, aby mohl být ještě (trvale, opakovaně) pronajímán třetím osobám.

S ohledem na skutečnost, že pronájem vlastního majetku je výslovně vyloučen jako podnikání (živnost) ve smyslu živnostenského zákona, absentuje u této činnosti znak spočívající v činnosti vykonávané „živnostenským nebo obdobným způsobem“.

Vznik a zánik příspěvkové organizace je vždy vázán na rozhodnutí zřizovatele, v případě obcí tedy na rozhodnutí zastupitelstva. Standardně bývají příspěvkové organizace zřizovány na dobu neurčitou, nicméně je možné, aby byly zřízeny na dobu určitou. Ve zřizovací listině pak bude nutné jasně uvést, na jakou dobu je organizace zřízena. Může tak být uvedeno konkrétním datem (dnem, měsícem a rokem) čí dobou na kterou je organizace zřízena. V takovém případě zaniká příspěvková organizace bez dalšího (není již nutné rozhodnutí zastupitelstva) uplynutím daného dne, respektive doby, která je ve zřizovací listině uvedena. Nicméně i příspěvková organizace zřízená na dobu neurčitou může fakticky fungovat na dobu určitou, neboť kdykoliv v průběhu její existence může zřizovatel rozhodnout o jejím zrušení.

Zaměření, činnost či fungování příspěvkové organizace není po celou dobu její existence neměnné. V průběhu času může vyvstat potřeba změny či úpravy zřizovací listiny. V praxi se tak děje dokumenty, které jsou označovány jako dodatky či doplňky a mění původně přijatý text zřizovací listiny. Zákonodárce neklade na zřizovatele požadavek, aby s každou změnou zřizovací listiny schvaloval zřizovací listinu novou. Můžeme se tak setkat se zřizovacími listinami, které v průběhu své existence byly změněny desítkami dodatků.

Pokud jde o schvalovací proces ve vztahu ke změnám zřizovací listiny, dospějeme k jednoznačnému závěru, že i tyto změny (schválení dodatků) podléhají schválení zastupitelstvem obce, neboť právě tomuto orgánu je vyhrazeno schvalovat samotnou zřizovací listiny, a je tedy logické, že mu bude náležet i schvalování změn tohoto dokumentu.

Zřizovatel může dospět k závěru, že je například potřeba rozšířit či zúžit nebo změnit rozsah činnosti (hlavní či doplňkové) příspěvkové organizace nebo práv a povinností ke svěřenému majetku. Avšak pravděpodobně nejčastějším důvodem pro změny zřizovací listiny jsou změny v rozsahu svěřeného majetku. Zřizovatel při vzniku příspěvkové organizace vymezí takový majetek, který organizaci umožní efektivní chod a naplňování účelu, pro který byla zřízena. V průběhu času však může vyvstat potřeba rozšíření majetku, který bude užívat, či naopak zřizovatel bude svěřený majetek chtít využít jiným způsobem (např. přímo pro své účely, svěření jiné příspěvkové organizaci) a bude mít tedy záměr konkrétní majetek vyjmout z práva hospodaření. V takovém případě realizuje změnu rozsahu svěřeného majetku právě dodatkem ke zřizovací listině. Dle názoru Ministerstva financí ČR jakákoli změna rozsahu majetku územního samosprávného celku svěřeného příspěvkové organizaci do správy musí být provedena změnou zřizovací listiny, o které je oprávněno rozhodovat pouze zastupitelstvo. Stav majetku, se kterým příspěvková organizace hospodaří, by měl v zásadě odpovídat vymezení majetku provedenému ve zřizovací listině na základě rozhodnutí zastupitelstva územního samosprávného celku.

Právní úprava nestanoví zřizovateli příspěvkové organizace povinnost vyhotovit úplné znění zřizovací listiny. V praxi se tak však děje. Úplné znění je vyhotovení zřizovací listiny s promítnutím všech změn, dodatků či doplňků a jedná se tedy o text, který je aktuální (v účinném znění). Úplné znění zastupitelstvo obce formálně bere na vědomí. Není žádoucí, aby je schvalovalo. Neschvaluje totiž novou zřizovací listinu, ale pouze danou změnu (dodatek), který (se všemi dalšími, dříve provedenými změnami) je promítnut do zřizovací listiny. Úplné znění zřizovací listiny je praktickým dokumentem pro práci jak zaměstnanců příspěvkové organizace, tak zřizovatele.

Právní úprava neobsahuje možnost zrušení zřizovací listiny bez náhrady. V případě, že by zastupitelstvo zrušilo stávající zřizovací listinu, musí přijmout novou, neboť příspěvková organizace nemůže bez schválené zřizovací listiny existovat a fungovat.

Ani v případě zrušení příspěvkové organizace rozhodnutím zastupitelstva nemusí tento orgán formálně rozhodovat o zrušení zřizovací listiny. Tato skutečnost implicitně vyplývá právě již z rozhodnutí o zrušení příspěvkové organizace. Existence zřizovací listiny bez existence příspěvkové organizace není možná.