DPH při pořízení a využívání automobilu

Vydáno: 20 minut čtení

Většina plátců má v obchodním majetku pro účely zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “) automobil. Při pořízení automobilu jako dlouhodobého majetku vzniká plátci nárok na odpočet daně za splnění obecných zákonných podmínek. Častou situací je, že plátce pořízený automobil používá jak pro účely svých uskutečněných plnění, tak i pro jiné účely, tj. svou osobní potřebu nebo osobní potřebu zaměstnanců. V článku jsou nejprve shrnuta základní pravidla pro uplatňování odpočtu daně, která platí i v případě pořízení automobilu do obchodního majetku plátce. Návazně jsou vysvětlena pravidla pro uplatnění odpočtu v poměrné výši, je-li plátcem pořízený automobil využíván jak pro účely uskutečněných plnění, tak i pro jiné účely, dále také pravidla pro uplatňování odpočtu u nákladů spojených s provozem takového automobilu. V závěrečné části textu jsou vysvětlena pravidla pro úpravu odpočtu daně v případě změny rozsahu použití automobilu pro účely uskutečněných plnění.

 

DPH při pořízení a využívání automobilu
Ing.
Václav
Benda
 
Základní obecná pravidla pro uplatnění odpočtu daně
Obecná pravidla pro uplatnění odpočtu daně, která platí i při pořízení automobilu, vyplývají z § 72 zákona o DPH. Podle § 72 odst. 1 zákona o DPH je oprávněn uplatnit odpočet daně pouze plátce, a to u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci svých ekonomických činností použije pro vyjmenované účely, tj. zejména pro uskutečňování svých zdanitelných plnění, osvobozených plnění s nárokem na odpočet daně, pro plnění s místem plnění mimo tuzemsko, u nichž by měl plátce nárok na odpočet, pokud by se uskutečnila v tuzemsku a pro další vyjmenované účely. Z uvedeného vymezení vyplývá, že nárok na odpočet nemůže uplatňovat identifikovaná osoba a také skutečnost, že plátce nemůže uplatnit odpočet daně u přijatého zdanitelného plnění, které nepoužije pro svou ekonomickou činnost.
Z § 72 zákona o DPH vyplývá obecná zásada, podle níž chybně uvedená daň na dokladu nezakládá nárok na odpočet daně. Tato zásada se promítá prakticky v definici daně na vstupu v § 72 odst. 2 zákona o DPH, podle níž se daní na vstupu chápe výhradně daň, která byla stanovena podle zákona o DPH. V § 73 odst. 6 zákona o DPH je v návaznosti na to potvrzeno, že převýší-li částka daně uvedená na přijatém daňovém dokladu výši daně, která má být uplatněna podle zákona, je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen ve výši odpovídající dani, která má být uplatněna podle zákona.