Namísto toho, aby stěžovatelka svou situaci nějak aktivně řešila (alespoň zpravila správce daně o objektivní okolnosti, že nemá statutárního zástupce, případně jakoukoli jinou osobu oprávněnou k přístupu do své datové schránky), ponechala přístupové údaje ke své datové schránce bývalému jednateli a nechala jej platně do ní přihlašovat a přebírat tam doručené písemnosti. Právě a pouze toto liknavé a současně velmi lehkovážné jednání stěžovatelky pak vedlo k tomu, že nelze na sporná rozhodnutí nahlížet jinak než jako na řádně doručená. Žalovaný mohl legitimně usuzovat na to, že stěžovatelka má svoje vnitřní záležitosti nadále řádně uspořádané a že disponuje osobou oprávněnou k přístupu do datové schránky. Jak správně konstatoval krajský soud, orgán doručující svá rozhodnutí prostřednictvím systému datových schránek skutečně není povinen ověřovat, zda se do datové schránky přihlašuje osoba k tomu oprávněná, a ujišťovat se tak o účinnosti doručení. Právě v tomto ohledu leží odpovědnost na právnické osobě, která je ve smyslu § 9 odst. 2 zákona o elektronických úkonech povinna zacházet s přístupovými údaji tak, aby nemohlo dojít k jejich zneužití. Nelze rovněž přehlížet, že stěžovatelka na doručená rozhodnutí dokonce reagovala.