Kontrolní hlášení k DPH jsou již zavedenou povinností plátců DPH vůči státu. Vzhledem k poměrně přísným pravidlům a sankcím při jejich nedodržení se v této oblasti objevila řada soudních sporů, ze kterých Vám nabízíme jejich výběr.
Nad judikaturou správních soudů z oblasti kontrolních hlášení
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce BD Consult, s. r. o.
K minulé judikatuře
V našem časopise jsme se touto problematikou již částečně zabývali z hlediska sankcí v článku „Nad judikaturou ohledně pokut za kontrolní hlášení DPH“ v čísle 10/2021. V úvodu tedy provedeme tradiční shrnutí z předcházejícího příspěvku a poté se budeme věnovat dalším rozsudkům z této oblasti. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2021, čj. 43 Af 20/2019 (kasační stížnost nebyla podána), obdobně i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2020, čj. 29 Af 154/2018), jsme se dozvěděli, že nelze mechanicky aplikovat pokyn Generálního finančního ředitelství GFŘ-D-29 k prominutí pokut za nepodání kontrolního hlášení. Správce daně totiž pokutu odmítl prominout s odkazem na znění pokynu, dle kterého ji není možno odpustit v případě, že daňový subjekt opakovaně včas nepodá daňové přiznání nebo vyúčtování a ke splnění této povinnosti byl správcem daně vyzván, a to alespoň dvakrát v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců před podáním žádosti o prominutí. Soud nesouhlasil s mechanickým využitím zmíněného pokynu, chybělo mu zejména vysvětlení, proč jednání žalobkyně představovalo závažné porušení daňových předpisů ve smyslu § 259c odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), tedy proč v daném případě porušení práva ze strany žalobkyně (nepodání dvou daňových přiznání v zákonné lhůtě) spadá s ohledem na skutkové okolnosti věci pod neurčitý právní pojem „závažné porušení“.
V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2020, čj. 9 Afs 67/2020-77, (a obdobně i v rozsudku NSS ze dne 18. 12. 2020, čj. 5 Afs 446/2019-58) nesouhlasil žalobce pokutami za pozdě podané kontrolní hlášení s tím, že podle jeho názoru nebylo přihlédnuto ke skutečnosti, že daň byla stejně nulová. Finanční orgány ani soudy však jeho argumentaci neuznaly, protože
zákon pokutu a její výši nespojuje s výší daně, ale se skutečností, že kontrolní hlášení nebylo podáno včas.
Též není podstatné, že správce daně pokutu za některá provinění stanovil až s odstupem čtyř měsíců po provinění. Skutečnost, že správní orgán je nečinný s uložením sankce, neznamená, že tím „omilostňuje“ případné další opakování obdobného prohřešku. Ústavní stížnost proti tomuto rozsudku byla Ústavním soudem usnesením ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1770/20, odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost. V kauze řešené NSS dne 4. 2. 2021 pod čj. 7 Afs 314/2019-21 šlo o nevyhovění žádosti o prominutí pokuty ve věci kontrolního hlášení. Kontrolní hlášení bylo sice podáno včas, ale nebyla v něm vyplněna kolonka „ID datové schránky“, popř. „e-mail“. Výzva finančního úřadu k odstranění vad neuváděla konkrétní pochybení, pouze vyzývala k nápravě. Daňový subjekt odpověděl, že má za to, že jeho kontrolní hlášení jsou v pořádku, a v žalobě sdělil, že díky nekonkrétnosti výzvy netušil, v čem jeho chyba spočívá. Správce daně jeho kontrolní hlášení následně vyhodnotil jako neúčinná a udělil mu pokutu. S první žalobou byl daňový subjekt úspěšný již u Krajského soudu v Ostravě (čj. 22 Af 89/2017-30 ze dne 24. 5. 2018 – kasační stížnost nebyla podána). Soud došel k názoru, že zamítnutí prominutí nebylo dostatečně odůvodněno. Žalovaný totiž neprominul pokutu proto, že již předtím, v souladu s pokynem GFŘ D-29, prominul dvě pokuty, a není tudíž možno prominout tuto třetí. Tento fakt pak vydával za neexistenci ospravedlnitelného důvodu pro prominutí třetí pokuty. Dle názoru soudu totiž měl správce daně posoudit a zhodnotit, zda argumenty uváděné v žádosti o prominutí pokuty mají či nemají charakter ospravedlnitelného důvodu. Správce daně tedy žádost o prominutí pokuty projednal znovu a opět ji zamítl. Následovala další žaloba, tentokrát neúspěšná jak u krajského, tak u Nejvyššího správního soudu. Soudy neuznaly důvody uvedené v žádosti jako ospravedlnitelné pro prominutí pokuty a postup správce daně potvrdily. Zároveň však je třeba upozornit, že předmětem sporu nebylo udělení pokuty, ale její neprominutí. Při řízení o prominutí pokuty již nebylo možno napadat důvody oprávněnosti stanovení pokuty, ale pouze uvádět k posouzení důvody pro její prominutí, což není totéž. Je tedy otázkou, zda se žalobce neměl pokusit napadnout spíše platební výměr na pokutu a polemizovat s její oprávněností než rozporovat její neprominutí. Finanční orgány ve svých pokynech pro promíjení příslušenství daně požadují, aby se v posledních třech letech nedopustil závažného porušení daňových či účetních předpisů nejen žadatel, ale i jeho statutární orgány. V rozsudku ze dne 12. 8. 2020, čj. 10 Afs 25/2019-27, NSS uvedl právní větu:
„
Při posuzování žádosti právnické osoby o prominutí daně nebo příslušenství daně
(§ 259c odst. 2 ve spojení s § 259c odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu) správce daně zkoumá, zda se závažného porušení daňových nebo účetních předpisů v posledních třech letech dopustili a) samotný žádající daňový subjekt, b) současní členové jeho statutárního orgánu či c) právnické osoby, jejichž statutárním orgánem (či členem statutárního orgánu) je (či byl v předcházejících třech letech) žádající daňový subjekt nebo jeho současný statutární orgán nebo současný člen jeho statutárního orgánu. Tato podmínka tzv. spolehlivosti se naopak nezjišťuje u osob, které ve statutárním orgánu žádajícího subjektu sice během posledních tří let působily, ale v okamžiku posuzování žádosti zde již nefigurují“.
Nejvyšší správní soud dne 25. 6. 2020 v rozsudku čj. 3 Afs 164/2019-29 potvrdil, že je možno podat žádost o prominutí pokuty za kontrolní hlášení i v případě, kdy je toto rozhodnutí napadeno odvoláním, a tudíž ještě není pravomocné.
Se žádostí o prominutí pokuty není nutno čekat na vyřízení odvolání proti pokutě samotné.
Žádost o přiznání odkladného účinku pro vymáhání pokuty za nepodání kontrolního hlášení do vyřešení kasační stížnosti řešil Nejvyšší správní soud dne 18. 2. 2021 pod čj