Udržitelný reporting

V prosinci loňského roku byla Evropským parlamentem a Radou přijata novela účetní směrnice týkající se podávání zpráv o udržitelnosti (dále jen „směrnice CSRD“), která svým způsobem navazuje a rozšiřuje požadavky na nefinanční reporting. Zároveň jde o předpis, který je dalším článkem v rozsáhlém řetězci právních předpisů v oblasti ESG reportingu. Oproti požadavkům na stávající nefinanční reporting dle směrnice NFRD (dále jen „NFRD“) dochází díky směrnici CSRD k významným změnám, od rozšíření okruhu povinných subjektů a reportovaných dat, přes vyšší úroveň standardizace poskytovaných informací až po jejich ověřování. První zprávy o udržitelnosti by měly podniky poskytnout za účetní období počínající 1. 1. 2024. V zásadě lze říct, že se odborné články v mediálním prostoru, které se dotýkají reportovacích povinností ESG faktorů, soustřeďují spíše na povinnosti vyplývající z nově přijaté směrnice CSRD. V této oblasti však nelze opomenout existenci i jiných evropských předpisů, které dotvářejí celkový rámec, pokud jde o reportování ESG informací. Ambicí tohoto článku je poskytnout širší pohled na reportování ESG informací a rozšířit povědomí jednotlivých dotčených subjektů, s důrazem na nefinanční podniky, v této oblasti. A zároveň se pokusit o poskytnutí praktického návodu na přechod na udržitelný reporting.

Ing.

Hana

Kubcová,

Ing.

Václav

Tittelbach

Dotčené předpisy

–

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2464 ze dne 14. 12. 2022, kterou se mění nařízení (EU) č. 537/2014, směrnice 2004/109/ES, směrnice 2006/43/ES a směrnice 2013/34/EU, pokud jde o podávání zpráv podniků o udržitelnosti,

–

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti a o změně směrnice (EU) 2019/1937 (dále jen „směrnice CSDDD“),

–

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 ze dne 18. 6. 2020 o zřízení rámce pro usnadnění udržitelných investic a o změně nařízení (EU) 2019/2088 (dále jen „nařízení o taxonomii“).

Výše uvedené předpisy jsou součástí komplexního balíčku předpisů, který upravuje vykazování „nefinančních“ resp. informací o udržitelnosti. Za základní pilíř lze považovat směrnici CSRD, která může být zároveň považována za jakýsi rozcestník určující jednotlivé povinnosti společností spadajících do její působnosti. V zásadě lze chápat CSRD jako legislativu, která má nejen funkci informativní, ale zároveň má funkci synchronizační.

Obdobné platí i pro návrh směrnice CSDDD, jenž podnikům ukládá povinnost uplatňovat postupy náležité péče ve vztahu k otázkám udržitelnosti a směrnice CSRD ukládá povinnost tyto postupy náležité péče reportovat.

CSRD

Tato část poskytne krátké shrnutí požadavků směrnice CSRD a jejich případné porovnání se stávajícími požadavky na nefinanční reporting podle NFRD. Od směrnice CSRD se očekává zvýšení srovnatelnosti reportovaných informací, a to především díky harmonizaci standardů a díky přísnějším požadavkům na samotné ověření reportovaných informací.

Pro některé subjekty/podniky nebude vypracování zprávy o udržitelnosti úplnou novinkou, neboť jsou v současné době povinny vypracovat přehled o nefinančních informacích podle NFRD, resp. zákona o účetnictví který obsahuje informace o:

–

životním prostředí,

–

sociálních a zaměstnaneckých záležitostech, a

–

korupci a lidských právech.

Lze tedy předpokládat, že tyto subjekty už některé do budoucna povinné informace sbírají, a tak pro ně přechod na požadavky reportování podle CSRD nebude tolik administrativně a zejména finančně náročný. I přesto, že oblasti, o kterých se informace budou poskytovat, jsou v zásadě totožné s těmi stávajícími, lze předpokládat, že způsob prezentace a práce s těmito informacemi bude odlišný. Subjekty spadající do rozsahu působnosti směrnice CSRD budou ve zprávě vedení uvádět zejména informace týkající se „otázek udržitelnosti“. Těmito otázkami se rozumí environmentální a sociální faktory a faktory týkající se lidských práv a oblasti správy a řízení, včetně faktorů udržitelnosti ve smyslu čl. 2 bodu 24 nařízení (EU) 2019/2088.

Novou oblastí, které se požadavky dotknou, je oblast klíčových nehmotných zdrojů. Klíčovými nehmotnými zdroji se rozumí zdroje bez fyzické podstaty, na nichž zásadně závisí obchodní model podniku a jež jsou pro podnik zdrojem tvorby hodnoty. Jde o takové nehmotné zdroje, které nejsou jako aktiva vykazovány v rozvaze. Důvodem pro zavedení požadavku na uvádění těchto informací je skutečnost, že význam nehmotných zdrojů se v posledních letech zvyšuje, avšak informace o nehmotných aktivech a jiných nehmotných faktorech, včetně interně vytvořených nehmotných zdrojů nejsou dostatečné, což brání náležitému posouzení vývoje podniku, jeho finanční výkonnosti a postavení a sledování investic.

Mezi základní změny oproti stávajícím požadavkům na nefinanční reporting patří:

–

rozšíření působnosti na další podniky,

–

rozšíření na podniky ze třetích zemí,

–

standardizace poskytovaných informací,

–

vykazování informací v samostatné části zprávy vedení a jejich uvedení v digitálním, strojově čitelném formátu,

–

požadavek na věcné ověření informací o udržitelnosti.

Rozsah působnosti a účinnost

Je patrné, že se rozšiřuje okruh podniků, kterým vznikne povinnost poskytovat informace v oblasti udržitelnosti, přičemž je nutné rozlišovat mezi individuální a konsolidovanou bází. Nicméně ne všem podnikům vznikne povinnost již od 1. 1. 2024. Účinnost směrnice je rozdělena do čtyř fází:

–

první fáze – vykázání informací za

účetní období 2024

pro účetní jednotky, které dnes již podléhají požadavkům na uvádění nefinančních informací,

–

druhá fáze – vykázání informací za účetní

období 2025

pro ostatní velké podniky,

–

třetí fáze – vykázání informací za účetní

období 2026

pro kótované malé a střední podniky a nepříliš složité instituce ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 145 nařízení (EU) č. 575/2013 a kaptivní pojišťovny,

–

čtvrtá fáze – vykázání informací za

účetní období 2028

pro podniky a pobočky ze třetích zemí.

Zároveň je nutné zmínit, že kótované malé a střední kótované podniky mají možnost po přechodnou dobu dvou let nepodávat zprávu o udržitelnosti, ale to jen za předpokladu, že ve zprávě vedení uvedou řádné odůvodnění, proč tak neučinily.

I když se směrnice vztahuje primárně na obchodní společnosti, v případě úvěrových institucí a pojišťoven se na právní formu nehledí.

Standardizace poskytovaných informací

Směrnice CSRD stanoví obsah a rozsah poskytovaných informací, které budou dále rozpracovány v Evropských standardech pro podávání zpráv o udržitelnosti (dále jen „standardy ESRS“). Tyto standardy budou vydány ve formě přímo použitelného nařízení Evropské komise. V současné době probíhá na úrovni EU veřejná konzultace k navrhovanému znění ESRS standardů s tím, že jejich přijetí je očekáváno do konce srpna letošního roku.

Dvojí významnost

Významnou změnou v poskytování informací je důraz na jejich poskytování s ohledem na princip dvojí významnosti (tzv. double materiality). Koncept dvojí významnosti poskytuje kritéria k určení, zda jsou jednotlivá udržitelná témata „sustainability matters“ významná a mají být uvedena ve zprávě vedení. Dvojí významnost lze považovat za sjednocení významnosti dopadu (myšleno vlivu ESG faktoru) na prostředí a společnost a finanční významnosti. Záležitost udržitelnosti splňuje kritéria dvojí významnosti, pokud je významná buď z hlediska dopadu, nebo z finančního dopadu nebo z obou hledisek. Podniky by měly vykázat nejen, jak otázky udržitelnosti ovlivňují jejich výkonnost, pozici a rozvoj (outside-in perspective), ale i dopad činnosti podniku na společnost a životní prostředí (inside-out perspective).

Umístění

Informace o udržitelnosti budou vykazovány ve zprávě vedení, avšak v samostatné a oddělené části této zprávy. Nebude možné, tak jako v případě stávající právní úpravy v oblasti nefinančních informací, vypracovat samostatnou zprávu. Celá zpráva vedení by měla být vyhotovena ve formátu XHTML, což pro kótované účetní jednotky není novou povinností, protože již dnes mají podle směrnice o transparentnosti, jejíž požadavky jsou implementovány do zákona o podnikání na kapitálovém trhu, povinnost sestavit konsolidovanou účetní závěrku podle IFRS ve formátu XHTML a s použitím XBRL značkovacího jazyka.

Ověření

Ověřování informací představuje významnou změnu oproti ověřování nefinančních informací. Zatímco u nefinančních informací

auditor

pouze ověřil existenci poskytnutých informací, v případě informací o udržitelnosti bude ověřována jejich pravdivost, a to i na základě dvojí významnosti. Samotné ověřování informací o udržitelnosti bude prováděno na základě ověřovacích standardů, které budou vydány Evropskou komisí ve dvou fázích.

–

První fáze (do 1. 10. 2026) – Evropská komise přijme standardy pro ověření s omezenou jistotou, které stanoví postupy, které

auditor

či auditoři a auditorská společnost či společnosti uplatní k vyvození svých závěrů týkajících se ověření zpráv o udržitelnosti, včetně plánování, posouzení rizik a reakce na rizika, a druhu závěrů, které mají být zahrnuty do zprávy o ověření zprávy o udržitelnosti nebo případně do zprávy auditora.

–

Druhá fáze (do 1. 10. 2028) – Evropská komise přijme standardy pro ověření s přiměřenou jistotou, a to v návaznosti na posouzení, jež má určit, zda je ověřování s přiměřenou jistotou pro auditory a podniky proveditelné.

Nařízení o taxonomii

Podnik, na který se vztahuje povinnost podávat zprávu o udržitelnosti, zahrne do zprávy vedení i informace, které jsou v souladu s nařízením o taxonomii. Toto nařízení stanoví obecný rámec pro určení toho, jakým způsobem a do jaké míry se činnosti podniku kvalifikují jako environmentálně udržitelné.

Seznam činností způsobilých pro taxonomii vyplývá z nařízení (EU) 2021/2139. Aby se dalo určit, zda je konkrétní hospodářská činnost environmentálně udržitelná, měla by být vypracována analýza na základě technických screeningových kritérií (TSC). Na základě analýzy TSC lze určit, zda předmětná činnost splňuje či nesplňuje některý z environmentálních cílů (kritérium významného přínosu). Nařízení by se mělo ve finální fázi vztahovat na těchto šest environmentálních cílů:

–

zmírňování změny klimatu

– hospodářská činnost, která sleduje environmentální cíl zmírňování změny klimatu, by měla významně přispívat ke stabilizaci emisí skleníkových plynů tím, že těmto emisím zamezuje nebo je snižuje, nebo tím, že zlepšuje pohlcování skleníkových plynů,

–

přizpůsobování se změně klimatu

– hospodářská činnost, která sleduje environmentální cíl přizpůsobování se změně klimatu, by měla významně přispívat ke snížení nepříznivého dopadu stávajícího nebo očekávaného budoucího klimatu, nebo rizik tohoto nepříznivého dopadu, ať na tuto činnost samotnou, nebo na osoby, přírodu nebo aktiva,

–

udržitelné využívání a ochrana vodních a mořských zdrojů,

–

přechod na oběhové hospodářství,

–

prevence a omezování znečištění,

–

ochrana a obnova biologické rozmanitosti a ekosystémů.

Prozatím jsou však prostřednictvím TSC posuzovány pouze první dva environmentální cíle.

Dalším z prvků těchto jednotných TSC kritérií by měl být požadavek, aby nebyl významně poškozen žádný z environmentálních cílů (DNSH kritérium) stanovených v tomto nařízení. Záměrem je předejít tomu, že investice budou kvalifikovány jako environmentálně udržitelné i v případě, kdy hospodářské činnosti, které těchto investic využívají, způsobují škody na životním prostředí v rozsahu, který převažuje nad jejich přínosem k environmentálnímu cíli.

Aby mohly být aktivity kvalifikovány jako environmentálně udržitelné, musí zároveň splnit podmínku, že jsou v souladu s minimálními zárukami. Z tohoto důvodu by hospodářské činnosti měly být kvalifikovány jako environmentálně udržitelné, pouze v případě, pokud jsou:

–

prováděny v souladu s pokyny OECD pro nadnárodní společnosti, a

–

obecnými zásadami OSN v oblasti podnikání a lidských práv, včetně Deklarace Mezinárodní organizace práce (MOP) o zásadách a základních právech při práci, osmi základních úmluv MOP a Mezinárodní listiny lidských práv. Základní úmluvy MOP definují lidská a pracovní práva, která by podniky měly dodržovat. Některé z uvedených mezinárodních norem jsou zakotveny v Listině základních práv Evropské unie, zejména zákaz otroctví a nucené práce a zásada zákazu diskriminace.

Lze se domnívat, že podmínky vyplývající z výše uvedených pokynů, zásad a listin budou po přijetí a implementaci požadavků směrnice CSDDD nahrazeny právě požadavky vyplývajícími z této směrnice. Výše požadované informace budou také předmětem reportingu podle standardů ESRS.

Nefinanční podniky, na které se tento článek především zaměřuje, zveřejní v návaznosti na výše uvedené zejména informace (KPI) o:

podílu jejich obratu plynoucí z produktů nebo služeb souvisejících s hospodářskými činnostmi, které se kvalifikují jako environmentálně udržitelné; a

podílu jejich kapitálových výdajů (CapEx) a podíl jejich provozních výdajů (OpEx) týkajících se aktiv nebo procesů souvisejících s hospodářskými činnostmi, které se kvalifikují jako environmentálně udržitelné.

Rozsah působnosti

Toto přímo použitelné nařízení se již vztahuje na:

na účastníky finančního trhu nebo emitenty v souvislosti s finančními produkty nebo podnikovými dluhopisy, které jsou na trhu poskytovány jako environmentálně udržitelné,

účastníky finančního trhu poskytující finanční produkty,

podniky, na něž se již vztahuje povinnost zveřejňovat přehled nefinančních informací (stávající působnost NFRD).

V budoucnu se tedy díky implementaci CSRD významně rozšíří okruh povinných subjektů uvádějících informace podle tohoto nařízení, a to především o společnosti které spadají do kategorie velké účetní jednotky podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví).

Účinnost

Pro účely této části se soustředíme především na nefinanční podniky, jejichž reportovací povinnosti blíže upravuje Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/2178 ze dne 6. 7. 2021, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 upřesněním obsahu a struktury informací, které mají zveřejňovat podniky podle článků 19a nebo 29a směrnice 2013/34/EU v souvislosti s environmentálně udržitelnými hospodářskými činnostmi, a upřesněním metodiky za účelem plnění této povinnosti zveřejňování informací. Účinnost tohoto nařízení je pro nefinanční podniky rozfázována následovně:

–

První fáze (účetní období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022) – nefinanční podniky zveřejňují pouze podíl hospodářských činností způsobilých pro taxonomii a nezpůsobilých pro taxonomii na svém celkovém obratu, kapitálu a provozních výdajích a některé kvalitativní informace podle přílohy I, pokud jsou pro zveřejnění

relevantní

–

Druhá fáze (účetní období od 1. 1. 2023) – zveřejňují se klíčové ukazatele výkonnosti nefinančních podniků, včetně průvodních informací, které se zveřejňují podle přílohy I (KLÍČOVÉ UKAZATELE VÝKONNOSTI NEFINANČNÍCH PODNIKŮ) a přílohy II (ŠABLONY PRO KLÍČOVÉ UKAZATELE VÝKONNOSTI NEFINANČNÍCH PODNIKŮ) tohoto nařízení.

CSDDD

Cílem návrhu směrnice CSDDD je zajistit, aby společnosti, které spadají do její působnosti, splňovaly následující podmínky:

zahrnout opatření náležité péče („due dilligence“) do systému vyhodnocování rizik společnosti a její zahrnutí do politik společnosti,

identifikovat aktuální nebo potenciální nepříznivé dopady,

předcházet a zmírňovat potenciální nepříznivé dopady a

eliminovat

aktuální nepříznivé dopady s cílem minimalizovat jejich dopad,

zavést a udržovat postup pro vyřizování stížností,

sledovat účinnost své politiky a opatření náležité péče,

veřejné informování o náležité péči.

Implementací výše zmíněných podmínek by mělo být dosaženo stavu, kdy se společnosti budou snažit předcházet závažným dopadům na lidská práva a životní prostředí v rámci jejich celého dodavatelského řetězce.

Rozsah působnosti

Návrh směrnice CSDDD stanoví rozsah povinných subjektů tak, že se jedná především o obchodní společnost, která:

měla v posledním účetním období, za které byla sestavena účetní závěrka, v průměru více než 500 zaměstnanců a měla čistý celosvětový obrat vyšší než 150 000 000 EUR, nebo

nedosáhla prahových hodnot podle písmene a), avšak v posledním účetním období, za které byla sestavena účetní závěrka, měla v průměru více než 250 zaměstnanců a čistý celosvětový obrat vyšší než 40 000 000 EUR za předpokladu, že alespoň 50 % tohoto čistého obratu společnost dosáhla v jednom nebo více z těchto odvětví:

výroba textilií, usní a souvisejících výrobků (včetně obuvi), velkoobchod s textilem, oděvy a obuví,

zemědělství, lesnictví, rybolov (včetně akvakultury), výroba potravinářských výrobků a velkoobchod se zemědělskými surovinami, živými zvířaty, dřevem, potravinami a nápoji,

těžba nerostných surovin bez ohledu na místo jejich těžby (včetně ropy, zemního plynu, uhlí, lignitu, kovů a kovových rud, jakož i všech ostatních nekovových nerostů a produktů lomů), výroba výrobků ze základních kovů, ostatních nekovových minerálních výrobků a kovodělných výrobků (kromě strojů a zařízení) a velkoobchod s nerostnými surovinami, základními minerálními výrobky a meziprodukty (včetně kovů a kovových rud, stavebních materiálů, paliv, chemických látek a jiných meziproduktů).

Požadavky směrnice CSDDD se dále vztahují i na firmy, které byly založeny v souladu s právními předpisy třetí země a splňují jednu z těchto podmínek:

vytvořily v Unii v účetním období předcházejícím poslednímu účetnímu období čistý obrat vyšší než 150 000 000 EUR,

vytvořily v Unii v účetním období předcházejícím poslednímu účetnímu období čistý obrat vyšší než 40 000 000 EUR, avšak nejvýše 150 000 000 EUR za předpokladu, že alespoň 50 % tohoto čistého celosvětového obratu bylo dosaženo v rizikovém odvětví uvedeném výše v písm. b).

Obecně lze proces „due dilligence“ shrnout do šesti základních kroků definovaných v souladu s pokyny OECD pro náležitou péči pro odpovědné obchodní chování, které zahrnují opatření náležité péče pro společnosti s cílem identifikovat a řešit nepříznivé dopady na lidská práva a životní prostředí.

Přechod na udržitelný reporting

Stručně jsme se seznámili se základními požadavky na ESG reporting a nyní se podíváme, co tyto požadavky budou prakticky znamenat. Většina subjektů, na které dopadne povinnost uvádět informace o udržitelnosti, už v současné době nějakým způsobem a v určitém rozsahu tyto informace prezentuje. Nyní mohou být prezentovány třemi základními způsoby:

uváděním některých ESG informací ve zprávě vedení v souladu s požadavky zákona o účetnictví,

dobrovolným ESG reportingem podle různých mezinárodních rámců upravujících zveřejňování nefinančních informací (resp. informací o udržitelnosti) nebo

povinným NFRD reportingem.

Nicméně je potřeba zdůraznit, že ne všechny informace, které firmy prezentují, odpovídají požadavkům na ESG reporting. V některých případech lze spíše hovořit o tzv. „greenwashingu“ nebo „cherry-pickingu“. To může být zapříčiněno nedostatečnou úrovní ověření zveřejňovaných informací anebo prostou neznalostí reportujícího subjektu.

Zjištění vzniku povinnosti

Před samotnou implementací ESG reportingu je nezbytné, aby podnik/subjekt věděl, zda na něj povinnost zveřejňovat informace dopadne přímo nebo nepřímo. Povinnost nějakým způsobem zpracovávat a poskytovat informace o udržitelnosti dopadne na mnoho firem nepřímo, prostřednictvím tzv. hodnotových řetězců. Jelikož je firma povinna poskytovat informace nejen o sobě, ale také o svých dodavatelích a odběratelích. Může se tak ve výsledku jednat i o menší podniky/subjekty, které ani nemusí mít sídlo v Evropské unii.

Zmapování činnosti

Pokud firma zjistí, že reportovací povinnost na ni dopadá přímo a nevztahuje se na ni výjimka z reportovací povinnosti, bude v prvé řadě nezbytné zmapovat činnost samotné firmy. V rámci mapování činností je dobré zaměřit se jak na skupinu, do které podnik případně spadá, tak i na hodnotový řetězec (tj. své odběratele a dodavatele). V okamžiku, kdy podnik přistoupí k (re)organizaci svých procesů s ohledem na udržitelnost, měl by začít uvažovat v širším kontextu a snažit se zároveň porozumět celému dodavatelskému řetězci. V rámci toho pak nastavit vhodný systém pro práci s těmito informacemi. Systém by měl podniku umožnit

–

sběr informací,

–

třídění informací podle oblastí nebo času,

–

analýzu informací,

–

zpětnou vazbu.

Sběr informací

Uvedli jsme, že nebude postačující sběr dat o činnosti samotného podniku, případně informace o dceřiných či přidružených subjektech, ale bude nezbytné získat informace i v rámci tzv. hodnotového řetězce. Na všechny výše uvedené informace se vztahuje podmínka, že mají být zveřejněny v krátkodobém (aktuální účetní období), střednědobém (do pěti let) a dlouhodobém časovém horizontu (nad pět let).

Třídění informací

Zde bude nezbytné nastavit systém tak, aby třídil informace podle jednotlivých témat

–

životní prostředí,

–

sociální oblast,

–

správa a řízení podniku,

–

nehmotné zdroje.

Zároveň však bude muset podnik tyto informace posuzovat z hlediska času a následně je propojit s jednotlivými nastavenými cíli.

Získat data v oblasti životního prostředí nebude tak obtížné, obtížné nebude ani zajištění jejich měřitelnosti a následné ověření těchto dat. Naopak data v oblasti sociální a správy a řízení jsou obtížná na jejich získání, neboť jde o data, která jsou citlivá a jsou interním nástrojem řízení. Jde o informace, které souvisejí s transparentností firmy a záleží jen na ní samotné, do jaké míry chce a může být otevřená. Některé informace totiž mohou být do značné míry natolik citlivé, že jejich zveřejnění není v zájmu podniku, protože by to mohlo mít dopad na vlastní postavení na trhu.

Analýza informací

Analýza jednotlivých informací je velmi důležitá, protože finanční a nefinanční informace se vzájemně prolínají a jak jsme uvedli, je velmi zásadní posuzovat tyto informace z pohledu principu dvojí materiality. Prakticky to znamená, že na základě těchto informací může podnik lépe identifikovat a následně řídit svá rizika a příležitosti. Dále je potřeba zanalyzovat zejména rizika vyplývající z hodnotového řetězce. Mezi rizika související s udržitelností lze zařadit:

–

snížení, popř. ztráta konkurenceschopnosti,

–

greenwashing, cherry-picking,

–

snížení transparentnosti,

–

snížení možnosti dosažení stanovených cílů,

–

snížení tržní hodnoty firmy,

–

snížení ratingu,

–

ztížený přístup k financování,

–

snížení reputace/pověst.

Naopak mezi příležitosti můžeme zařadit například:

–

zvýšení konkurenceschopnosti,

–

zvýšení transparentnosti,

–

zvýšení zisku,

–

zvýšení možnosti dosáhnout stanovených cílů,

–

zvýšení tržní hodnoty firmy,

–

zvýšení ratingu,

–

lepší přístup k financování,

–

zlepšení pověsti firmy,

–

nalezení nových dodavatelů a odběratelů, kteří upřednostňují udržitelnost a vyznávají obdobné hodnoty.

Zpětná vazba

V rámci celého procesu je však důležité nezapomenout na zpětnou analýzu prezentovaných dat, včetně jejich ověřitelnosti a spolehlivosti. Je důležité zamyslet se nad tím, zda zpráva o udržitelnosti opravdu poskytuje informace, které jsou pro všechny dotčené stakeholdery, ať jimi jsou koneční zákazníci, neziskové organizace, dodavatelé či odběratelé apod., srozumitelné. Nedílnou součástí by tak měla být komunikace se zainteresovanými osobami, díky dialogu s nimi může firma zjistit, jak působí na své okolí a zda jí podniknuté kroky mají zamýšlený efekt.

Nastavení strategií a cílů

Poté co firma provede analýzu stávajícího stavu v oblasti ESG, měla by se zamyslet, jakou metodiku použije. V současné době jde především o GRI standardy, ale již nyní bude nutné zaměřit se na standardy ESRS, přičemž tyto standardy vycházejí z velké části právě ze standardů GRI. V průběhu analýzy stávajícího stavu a analýzy informací by měla firma zjišťovat, co je pro ni důležité, jaké je její poslání, vize. Cíle by měly být nastaveny jasně, čitelně a měly by být měřitelné a tomu by měl být přizpůsoben i vnitřní kontrolní systém, který zajistí, že poskytované informace jsou ověřitelné a spolehlivé.

Jednotlivými cíli, tj. čeho chce firma v rámci udržitelnosti dosáhnout, mohou být například:

–

období k dosažení zero emission,

–

spolupráce s komunitami v okolí,

–

podpora cirkulárního hospodářství,

–

ovlivnění v rámci hodnotového řetězce.

Současně se stanovením cílů by mělo jít ruku v ruce i nastavení strategie firmy, prostřednictvím které bude těchto cílů dosahováno a současně i nastavení časového rámce, kdy těchto cílů chce firma dosáhnout a jaké kroky podnikne k tomu, aby jich bylo dosahováno i následně. Samozřejmostí je i revize těchto cílů. Je ovšem těžké říci, jak často by měla firma tuto revizi provádět. Firma by tyto cíle mohla zpočátku revidovat jedenkrát ročně, nebo pokud se podmínky na trhu změní. Z těchto změn mohou vyplynout různá rizika nebo naopak příležitosti, na které by mohla nebo spíše měla firma reagovat.

Při stanovení časového rámce pro provádění revize cílů a strategií svou roli samozřejmě hraje i velikost firmy a skutečnost, zda jde o samostatný podnik anebo podnik působící v rámci skupiny. Proto je velice obtížné jednoznačně říci, jaký časový horizont je optimální.

Stejně jako je povinnou a samozřejmou součástí procesu sestavení účetní závěrky proces inventarizace, kdy účetní jednotka zajišťuje soulad účetních informací se skutečností a současně posuzuje využitelnost aktiv, mohlo by být ověřování stanovených cílů jakousi nepovinnou (nestanovenou zákonem) součástí „ESG inventarizace“ i posuzování a revize jednotlivých cílů a strategií.

Od nastavení cílů a strategií by mělo odvíjet vybudování systému řízení rizik, resp. do stávajícího systému řízení rizik zabudování i „risk & oportunity managementu“ souvisejícího s poskytováním informací o udržitelnosti.

Komunikace

Velmi důležitou roli při zavádění ESG reportingu hraje komunikace. Jde o komunikaci, jak vně firmy, ale také uvnitř firmy samotné.

Vnější komunikace

Jak jsme uvedli výše, při stanovování svých strategií a cílů je důležité získat co nejvíce informací od svých partnerů, kterými mohou být:

–

obchodní partneři v rámci hodnotového systému,

–

koneční spotřebitelé,

–

občanské komunity,

–

neziskové organizace.

V rámci vnější komunikace je nezbytné, aby si podnik:

–

stanovil cíle komunikace,

–

nastavil témata, a

–

zamyslel se nad tím, v jaké oblasti chce komunikovat, které neziskové partnery chce oslovit v oblasti spolupráce.

Spolupráce s jinými subjekty je přínosná na obou stranách. Podniku samotnému to pomáhá budovat reputační riziko, neboť i samotná nezisková organizace zvažuje, zda své jméno spojí s konkrétním podnikem. A samozřejmě i sám podnik musí sledovat, s kým spolupracuje.

Správný postoj k ESG pomůže promyslet další klíčový aspekt: hodnotové řetězce, jichž podnik je a měl by být součástí. Problematika udržitelnosti by se měla stát součástí komunikace se svými klíčovými obchodními partnery. Důvodem je jednak zjištění, jak se mí klíčoví partneři staví k udržitelnosti – jaké využívají při výrobě materiály a procesy, jaké dodržují pracovní normy apod. Na základě toho by měl podnik vyhodnocovat informace, které takto získal. Tím může zjistit, zda nenastal čas se poohlédnout po nových vztazích a nové spolupráci. Zároveň díky komunikaci se svými partnery lze snáze identifikovat potenciální environmentální, sociální a tím pádem i ekonomická rizika a aktivně pracovat na jejich zmírnění. V rámci své vnější komunikace by podnik měl používat nástroje, jako například:

–

prezentace svého obchodního plánu,

–

nastavit diskuzní fóra,

–

provádět dotazníková šetření,

–

pravidelná setkávání.

Podnik by měl být vnímavý k výstupům z těchto aktivit a měl by vnímat jak případné impulsy od svých stakeholderů, tak by si měl uvědomovat i nedostatky ve svých strategiích a následně se pokusit je změnit či vylepšit.

Proč je důležité komunikovat se svými stakeholdery, jsme si již řekli. Ale proč je důležité komunikovat i s jinými subjekty? Důvod je prostý – na základě požadavků na tzv. dvojí významnost, je nutné zjistit, jak moje činnost ovlivňuje mé okolí.

Vnitřní komunikace

Samozřejmostí by však měla být i komunikace se svými zaměstnanci. Je velice důležité, aby zaměstnanci přijali filozofii firmy za svou. Aby tomu tak bylo, je nezbytné své zaměstnance nejen vzdělávat, ale nastavit fungování podniku tak, aby bylo zaměstnancům, pokud možno, vstřícné. Tím lze dosáhnout nejen poskytováním benefitů, transparentní personální politikou, ale i komunikací a nasloucháním potřeb zaměstnanců.

Jedním z požadavků směrnice CSRD je i komunikace se zástupci zaměstnanců. Vedení podniku by mělo informovat zástupce zaměstnanců na příslušné úrovni a projednat s nimi příslušné informace a prostředky pro získání a ověření informací o udržitelnosti. To znamená, že by měl být v této oblasti navázán dialog a výměna názorů mezi zástupci zaměstnanců a vedením podniku.

Závěrem

Závěrem lze říci, že ESG reporting se netýká pouze požadavků vyplývajících ze směrnice CSRD, ale jde o komplexní propojení požadavků různých právních předpisů tak, aby se poskytování informací stalo transparentnější, tj. i minimalizace rizika greenwashingu, a zároveň, aby přineslo snížení administrativní náročnosti při poskytování informací jednotlivých subjektům – bankám, zákazníkům, investorům či jiným zainteresovaným stranám.

Nové podnikatelské prostředí vyžaduje nové myšlení. Takové, které prolíná metriky ESG přímo do všech oblastí činnosti podniku a poskytuje maximální míru transparentnosti. Díky správné kombinaci údajů a zveřejňovaných informací může firma přispět jak k jasnějšímu a transparentnějšímu výkaznictví, tak i větší důvěrou v ní, a to nejen v krátkodobém, ale i v dlouhodobém horizontu.

Je nezbytné si uvědomit, že požadavky na reportování informací se mění. Tím, jak se mění reporting, mění se také přístup podniku k reportingu. Uvádění nefinančních, resp. udržitelných informací umožňuje měřit, sledovat a řídit výkonnost podniků a jejich dopad na společnost. Je patrná tendence posunu od poskytování pouze finančních informací, které jsou důležité pro finanční analýzu, k poskytování nefinančních, resp. udržitelných informací, a to zejména v kontextu udržitelného rozvoje. Je zřejmé, že stále větší důraz je kladen na nefinanční informace, které dokreslují obraz dotčeného subjektu. Stávající interakce mezi finančními a nefinančními informacemi však není adekvátní.

Podnik by si měl uvědomit, že:

–

jeho finanční výsledky jsou do velké míry ovlivněny i jeho chováním vůči svému okolí,

–

správné nastavení cílů a strategií v oblasti udržitelných faktorů je nedílnou součástí jeho podnikatelské činnosti, a

–

dopad chování podniků/subjektů v jeho hodnotovém řetězci může výrazně ovlivnit jeho postavení na trhu.

Podnik by se tedy měl snažit o vytvoření hmatatelného, praktického plánu, prostřednictvím kterého dosáhne skutečných výsledků. Jde o to, aby podnik tyto zásady – a nejen je – začlenil do celého svého podnikání – od investic až po udržitelné inovace.

Související dokumenty

Související dokumenty

Aktuality

Články

Zákony