Odpočet DPH je základním nástrojem zásady neutrality DPH, která je zase základním kamenem celého systému DPH, jak platí v rámci Evropské unii již od začátku její harmonizace.1) Podmínky pro uplatnění odpočtu DPH lze rozdělit na materiální, formální, a časové. – materiální (věcné) jsou použití přijetého plnění v rámci ekonomické činnosti plátce pro vyjmenované činnosti2) dle § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH “), – formální jsou představovány požadavkem na držení daňového dokladu od dodavatele zdanitelného plnění dle § 73 odst. 1 ZDPH 3). Pro účely tohoto článku jsou rozhodné podmínky časové, které jsou upraveny v § 72 odst. 3 a § 73 odst. 3 ZDPH .
Zamyšlení nad právní úpravou časových podmínek pro uplatnění odpočtu DPH
JUDr.
Radim
Hanák,
Ph.D.
Zásada neutrality DPH jako základní stavební kámen celého systému by měla garantovat možnost odečíst DPH uhrazenou na vstupu, a to za podmínek, které nebudou nepřiměřené.
K otázce podmínek materiálních i formálních existuje bohatá soudní
judikatura
(v podstatě lze říci že v oblasti DPH se jedná o judikaturu nejfrekventovanější), otázka lhůty pro uplatnění odpočtu DPH již tak jasnou není, jelikož relativně málokdy je problematickou a předmětem sporů. Přesto právě v případech otázky časových podmínek pro uplatnění odpočtu může nastat situace, kdy je plátce zbaven možnosti odečíst daň uplatněnou na vstupu, a to v důsledku skutečností, které nejsou jím samotným zaviněny. Fakticky tak právní úprava těchto podmínek může vést až k narušení zásady neutrality DPH. Pokud budeme předpokládat, že všichni plátci řádně plní své povinnosti, včas a v zákonných lhůtách vystavují daňové doklady se správným obsahem, pak otázka časové podmínky pro uplatnění odpočtu není problematickou, časový aspekt uplatnění odpočtu se však stane problematickým v případě, kdy dodavatel poruší svoji podmínku řádně a včas vystavit daňový doklad obsahující správné údaje (viz § 28 ZDPH).
ZÁKONNÁ ÚPRAVA PODMÍNEK PRO UPLATNĚNÍ ODPOČTU DPH
Pokud jde o právní úpravu časových souvislostí (podmínek) pro uplatnění odpočtu DPH, tyto jsou následující.
Samotná Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. 11. 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen
„Směrnice“
) nárok na odpočet upravuje spíše co do klíčových prvků, a to následovně. V čl. 167 Směrnice je uvedeno, že
nárok na odpočet daně vzniká okamžikem vzniku daňové povinnosti z odpočitatelné daně
, což odpovídá textaci § 72 odst. 3 ZDPH, a tento časový okamžik je vymezen jako povinnost dodavatele zdanitelného plnění přiznat daň na výstupu (dle čl. 63 Směrnice a § 20 a § 21 a násl. ZDPH). Systém daně z přidané hodnoty však u odpočtu DPH rozděluje mezi:
–
nárok na odpočet, a
–
podmínkami pro uplatnění tohoto nároku.
Výše uvedený okamžiku (dle čl. 167 Směrnice a § 72 odst. 3 ZDPH) upravuje pouze vznik nároku na odpočet. Tento je však sám o sobě irelevantní, jelikož zákon i Směrnice faktické uplatnění nároku na odpočet DPH podmiňují dalšími navazujícími podmínkami, které jsem v úvodu označil jako formální (viz výše).
Až tento okamžik, tedy disponování daňovým dokladem včetně příslušné DPH v zákonné sazb