Prominutí úroku z prodlení a úroku z posečkané částky

Dle § 252 odst. 1 a 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“):

Pro všechny tyto vyjmenované situace je zjednodušeně řečeno charakteristické, že po určitou dobu daňový subjekt disponuje finančními prostředky, které měly být ve veřejném rozpočtu. , dle mého názoru fakticky sankční prvek.

V praxi :

, je-li zahájena daňová kontrola před vyměřením daně či postup k odstranění pochybností a na základě jednoho z těchto dvou kontrolních postupů je snížen nadměrný odpočet vykázaný v daňovém přiznání daňovým subjektem, když nová, tj. správná, výše nadměrného odpočtu stanovená na základě těchto kontrolních postupů je daňovému subjektu „poprvé“ vyměřena a tedy též ve správné výši vyplacena (ve státním rozpočtu tak nesprávně vykázaná část nadměrného odpočtu nechyběla, když nebyla správcem daně vyplacena).

Ačkoliv v průběhu daňové kontroly není dle § 145a odst. 1 daňového řádu přípustné podat daňové přiznání za kontrolovaná zdaňovací období, či v období od ukončení daňové kontroly do právní moci dodatečných platebních výměrů, má-li daňový subjekt za to, že (zatímní) zjištění správce daně jsou správná a stejně vyústí v (spravedlivé) doměření daně. Čím dříve totiž daňový subjekt předmětnou daň, kterou dříve vykázal a zaplatil v nesprávné výši, doplatí, tím kratší bude doba, po kterou bude vznikat úrok z prodlení.

Z praxe je mi též známo, že je-li to v ekonomických možnostech daňového subjektu, daň doměřenou na základě daňové kontroly (zpravidla v časové souvislosti s oznámením o ukončení daňové kontroly či vydáním dodatečného platebního výměru), . Zaplacení doměřené daně nijak na odvolací argumentaci nedopadá, daňový subjekt tím pouze pro případ, že by odvolání nebylo vyhověno.

Úrok z prodlení, kterým bude daňový subjekt dle § 252 odst. 4 daňového řádu zatížen, odpovídá . Dle § 1970 občanského zákoníku platí, že Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. platí, že:

Zjednodušeně tedy, činila-li ke dni 1. 7. 2023 repo sazba ČNB 7 %, pak , kterým správce daně úročí dle § 252 daňového řádu

– dle repo sazby ČNB k 1. lednu a k 1. červenci daného kalendářního roku. Je zcela běžné, že neuhrazená daň po splatnosti, u které vzniká úrok z prodlení, může být tedy úročena postupně i několika sazbami tohoto úroku – vždy v závislosti na vývoji repo sazby ČNB.

Ze shora uvedených případů logicky plyne, že v praxi správce daně zpravidla . Na rozdíl od penále dle § 251 daňového řádu, které vzniká z doměřené daně a správce daně o něm tedy může rozhodnout v jediném platebním výměru spolu s doměřenou daní, v případě úroků není rozhodující jen výše stanovené daně a její původní splatnost, ale též . Platební výměr na úrok lze však vydat i , bývá to často .

Jedním z nejčastějších důvodů vzniku úroku z prodlení je pozdní platba splatné daně [popsáno shora pod bodem a)]. V těchto případech platí dle § 252 odst. 2 písm. 1 daňového řádu . Uhradí-li daňový subjekt splatnou daň až po původní lhůtě splatnosti, , prvním dnem úročení je až čtvrtý den po původní lhůtě splatnosti daně. Cílem tohoto ustanovení je jednoznačně napomoci daňovým subjektům v situaci, kdy z různých důvodů uhradí splatnou daň velmi krátce po lhůtě splatnosti (např. z důvodu problému s internetovým bankovnictvím či z důvodu náhlé nepřítomnosti pracovníka zodpovědného za daňovou oblast, včetně úhrady daní apod.). Z mé zkušenosti plyne, že toto ustanovení je některými daňovými subjekty využíváno nadměrně, když významnou část svých daňových povinností hradí až v liberační lhůtě. Daňovému subjektu v žádném z těchto případů pozdní úhrady daně nevzniká úrok z prodlení, nicméně je zřejmé, že daňový subjekt hradí daň, kterou si sám vyčíslil v řádném daňovém přiznání, po původní lhůtě její splatnosti, a tedy pozdě, a že u něj správce daně eviduje celou řadu nedoplatků, byť časově velmi krátkého trvání. Jakkoliv daňový subjekt není bezprostředně zatížen úrokem, .

Každý daňový subjekt, který je v prodlení při placení daně či se do prodlení teprve dostane, může dle § 156 daňového řádu. Povolí-li správce daně posečkání úhrady daně, je daňový subjekt, který své prodlení při placení daně aktivně a konstruktivně se správcem daně řeší, krom ostatních pozitivních efektů v podstatě odměněn tím, že mu , který je oproti úroku z prodlení .

Doba posečkání je přitom dána od okamžiku určeného v rozhodnutí o posečkání (zpravidla den podání úspěšné žádosti posečkání, popřípadě den vydání rozhodnutí o posečkání; posečkat lze i zpětně ode dne původní lhůty splatnosti) do dne, do kterého bylo posečkání povoleno. Pokud však daňový subjekt nedodrží podmínky posečkání, pozbývá tímto dnem rozhodnutí o posečkání účinnosti, a výhody založené institutem posečkání, včetně nižší sazby úroku, tímto dnem končí.

Splatí-li daňový subjekt posečkanou daň dříve, tj. před uplynutím doby posečkání, úrok z posečkané částky samozřejmě vzniká jen za každý jednotlivý den doby posečkání až do dne úhrady daně.

Dle § 253 odst. 1 daňového řádu je základem daně pro výpočet úroku z posečkané částky daň, u které bylo povoleno nebo nastalo posečkání.

Dle § 253 odst. 4 daňového řádu pak výše úroku z posečkané částky odpovídá polovině úroku z prodlení nebo jeho obdoby podle jiného zákona, nejvýše však polovině úroku z prodlení podle tohoto zákona. Praktičtěji podáno, činila-li ke dni 1. 7. 2023 repo sazba ČNB 7 %, pak výše úroku z prodlení, kterým správce daně úročí tzv. daňové dluhy dle § 252 daňového řádu existující ve 2. čtvrtletí 2023, činí 15 %; úrok z posečkané částky pak činí polovinu úroku z prodlení, tedy 7,5 % p.a.

Daňový subjekt je oprávněn , když daňový řád neobsahuje žádné ustanovení, které by explicitně podání žádosti o prominutí úroku časově omezovalo.

Daňový subjekt tak může podat žádost o prominutí úroku dokonce i předtím, než správce daně vydá rozhodnutí, kterým dle ustanovení § 251a odst. 3 daňového řádu o předpisu úroku vyrozumí, a dokonce i předtím, než správce daně rozhodne o vzniku daňové povinnosti, která vyvolala vznik úroku. Takto , kdy dle § 259 odst. 2 daňového řádu může k prominutí daně i příslušenství daně dojít od vzniku daňové povinnosti až do doby uplynutí lhůty pro placení daně, a to i poté, kdy došlo k její úhradě. Správce daně tedy takovou žádost sice přijme, rozhodne o ní v souladu s citovaným ustanovením daňového řádu až po vzniku daňové povinnosti, když dříve k prominutí příslušenství daně dojít nemůže. , kterým mu bude stanovena daňová povinnost.

Ačkoliv není lhůta pro podání žádosti o prominutí úroku nijak explicitně legislativně omezena, je logické, že dle § 160 odst. 1 daňového řádu, protože po uplynutí této lhůty již i v případě sebelepší žádosti . Vzhledem k tomu, že lhůta pro placení daně může být přerušena dle § 160 odst. 3 daňového řádu či může po určitou dobu stát dle § 160 odst. 4 daňového řádu, doporučuji pro případ, že o prominutí úroku bude žádáno krátce před uplynutím základní šestileté lhůty pro placení daně, kontaktovat odborníka – daňového poradce, advokáta, zkušeného účetního či správce daně – s dotazem na .

V obecnosti tak lze pouze uzavřít, že dle § 106 odst. 1 písm. b) daňového řádu.

z prodlení či úroku z posečkané částky . Dle položky 1 písm. c) sazebníku, který je součástí zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, přijetí žádosti o prominutí příslušenství daně, tedy také obou shora uvedených úroků, podléhá . Předmětem poplatku nicméně není přijetí žádosti o prominutí úroku, pokud požadovaná úleva činí trojnásobek či méně stanovené sazby poplatku.

Žádá-li tedy daňový subjekt o prominutí úroku na jedné dani, . Žádá-li naopak daňový subjekt o prominutí úroku ve výši 3 001 Kč a více na jedné dani, musí uhradit správní poplatek ve výši 1 000 Kč.

Poplatek se vybírá , které se žádost daňového subjektu týká.

Pokud žadatel o prominutí úroku nezaplatí správní poplatek, správce daně o prominutí úroku nebude meritorně vůbec rozhodovat, a zastaví řízení dle § 5 odst. 4 zákona č. 634/2004, o správních poplatcích.

Ačkoliv § 259 odst. 1 daňového řádu připouští prominutí příslušenství daně, tedy též úroku, z moci úřední nebo na základě žádosti daňového subjektu, v praxi je rozhodováno prakticky vždy na základě žádosti.

ke dni podání žádosti – zpravidla se bude tedy jednat o správce daně (územní pracoviště), který o úroku vyrozuměl (tj. vydal platební výměr).

Žádost se podává standardními způsoby. Je-li správní poplatek hrazen na bankovní účet správce daně (a nikoliv vylepením kolku na listinu žádosti), je vhodné na tuto skutečnost v textu žádosti upozornit.

V případě žádosti o prominutí úroku z prodlení či úroku z posečkané částky neurčuje daňový řád výslovně žádný konkrétní termín pro vydání rozhodnutí. Proto lze vycházet z obecné úpravy nečinnosti dle § 38 daňového řádu. tedy v souladu se smyslem a zněním daňového řádu ode dne přijetí žádosti o prominutí úroku. Ze mé zkušenosti plyne, že je rozhodováno zpravidla v řádu několika málo týdnů. Výjimečně, je-li potřeba ověřit údaje tvrzené daňovým subjektem v žádosti, je v praxi o prominutí úroku rozhodováno po uplynutí jednoho měsíce od podání žádosti.

Daňový řád ve smyslu jeho výkladu definuje tuto faktickou strukturu a chronologii rozhodování pro správce daně:

Má-li tedy být žadatel o prominutí úroku úspěšným, musí „do poslední koruny“ zaplatit daň, ke které se úrok váže. Nadto musí se správcem daně v jiných případech (krom předmětné platby daně po její splatnosti, ke které se úrok váže) spolupracovat a plnit standardním způsobem své další daňové a účetní povinnosti.

Smyslem této právní úpravy institutu prominutí úroku samozřejmě je, aby správce daně nepromíjel úrok (na který má ze zákona nárok) žadatelům, kteří se správcem daně nespolupracují, ztěžují či dokonce znemožňují dosažení cíle správy daní, kterým je správné zjištění a stanovení daní a též zabezpečení jejich úhrady, či těm, pro které úhrada legitimního úroku neznamená zásadní faktickou újmu.

Vzhledem ke skutečnosti, že s daní uhrazenou až po původní lhůtě její splatnosti nemohl stát nakládat, je úrok z prodlení či z posečkané částky logickým a zákonným nárokem správce daně. Má-li se ho správce daně vzdát, musí se jednat o žadatele, který se při určitém zjednodušení vůči správci daně (a potažmo tedy veřejnému rozpočtu) chová „férově“ a pro kterého by zároveň úhrada úroku znamenala významné finanční (sociální, ekonomické…) obtíže.

z prodlení či úroku z posečkané částky ale . K tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 7 Afs 292/2020:

Aby byl tedy žadatel úspěšným, musí žádat o prominutí úroku v dobré víře a splnit jednotlivé podmínky uložené daňovým řádem.

Ustanovení § 259b odst. 1 daňového řádu ukládá žadateli o prominutí úroku . Daňový subjekt je oprávněn požádat správce daně o prominutí úroku z prodlení nebo úroku z posečkané částky, , v důsledku jejíhož neuhrazení úrok vznikl. Úhradou daně se přitom chápe její úplná úhrada „do poslední koruny“.

Pro rozhodování o prominutí úroku je přitom určujícím, aby předmětná daň byla uhrazena ke dni rozhodování o prominutí úroku.

Při rozhodování o prominutí úroku hraje roli, (tedy všechny ostatní kromě opožděné úhrady předmětné splatné daně). Podle § 259c odst. 2 daňového řádu není možné úrok prominout, pokud daňový subjekt nebo osoba, která je členem jeho statutárního orgánu, v posledních 3 letech závažným způsobem porušili daňové nebo účetní právní předpisy.

Daňový řád slovní spojení „závažným způsobem porušit daňové nebo účetní právní předpisy“ žádným způsobem neupřesňuje jednoduše proto, že definovat uzavřený a zcela konkrétní výčet porušení daňových a účetních předpisů bránících prominutí úroku fakticky nelze. Správce daně je proto v tomto smyslu povinen vyhodnotit každou situaci .

Generální finanční ředitelství za účelem sjednocení správní praxe jednotlivých útvarů orgánů Finanční správy ČR vydalo pod čj. 49837/22/7700-10123-050167 . Tento sjednocující pokyn lze logicky využít také pro potřeby žadatelů o prominutí úroku právě jako pomocného výkladu. Je však nutno upozornit, že pokyny sjednocující postup správce daně v případě promíjení příslušenství daně (tedy též úroku) jsou relativně . Je proto důležité vycházet z pokynu, který je platný v době podání žádosti a rozhodování o ní. Doporučuji proto vycházet z aktualizovaných veřejných zdrojů (internetové stránky Finanční správy ČR) nebo kontaktovat s dotazem místně příslušného správce daně.

V ustanovení předmětného pokynu čl. III. posouzení – prvotní úvaha pod bodem III.1 Definice závažného porušení daňových nebo účetních předpisů tak Generální finanční ředitelství uvedlo tento výčet:

Tento seznam je nutno vnímat tak, že nastane-li některá (i jen jedna) ze shora uvedených situací u žadatele či jeho statutárního zástupce, správce daně vždy (neexistují-li výjimečné okolnosti hodné zvláštního zřetele – například vliv živelních události, zdravotní důvody apod., které objektivně znemožnily daňovému subjektu splnit daňové či účetní povinnosti) rozhodne tak, že žádost o prominutí úroku zamítne. Je-li však zjištěna situace, která shora ve výčtu popsána není, je správce daně oprávněn vzít také takovou situaci v potaz a s ohledem na jiné porušení daňových nebo účetních právních předpisů, dosahuje-li významné intenzity, žádost o prominutí úroku zamítnout. Své rozhodnutí správce daně v každém případě odůvodňuje.

Aby nebylo zkoumání případných situací závažného porušení daňových či účetních právních předpisů nekonečné, ve věci žádosti o prominutí penále¹⁾.

Smysl tohoto zákonného ustanovení je zřejmý. Každý daňový subjekt chybuje, cílem daňového řádu přitom není daňový subjekt za určité selhání trestat navěky.

Překážka závažného porušení účetních či daňových právních předpisů ve lhůtě 3 let před vydáním rozhodnutí se přitom zkoumá nejen u daňového subjektu, ale prostřednictvím statutárního zástupce. K tomu lze nalézt upřesnění v pokynu GFŘ-D-58 pod bodem III.2 Osoby, u nichž se posuzuje naplnění kritérií dle § 259c odst. 2 daňového řádu:

Je-li žadatelem o prominutí příslušenství daně fyzická osoba, bude se naplnění vylučující podmínky podle § 259c odst. 2 daňového řádu zkoumat u:

Je-li žadatelem o prominutí příslušenství daně právnická osoba, bude se naplnění vylučující podmínky podle § 259c odst. 2 daňového řádu zkoumat u:

Podle § 259b odst. 2 daňového řádu může správce daně zcela nebo zčásti prominout úrok z prodlení nebo úrok z posečkané částky, pokud k prodlení s úhradou daně došlo . Při tom není vázán návrhem daňového subjektu.

Daňový řád opět nijak tzv. ospravedlnitelný důvod nezpřesňuje. Pokud by přímo v daňovém řádu byl proveden uzavřený výčet konkrétních situací, které mohou prominutí úroku ospravedlnit, zcela jistě by celá řada důvodů zůstala opomenuta. To by v konečném důsledku zcela zjevně poškozovalo žadatele, jejichž důvody by se nedaly pod některý z bodů zákonného výčtu zařadit, přesto by však z etického (lidského) pohledu mohly a měly prominutí úroku ospravedlnit.

Z tohoto důvodu je proto na žadateli, aby uvedl v žádosti důvody, které hovoří v jeho prospěch, a aby je též doložil. Jedná se o to, že správce daně zpravidla nezná detailně situaci u daňového subjektu.

, které tvrzení žadatele stran ospravedlnitelného důvodu prokazují, již , jen správce daně . Důkazní prostředky, které daňového spisu, , aby je správce daně mohl vzít v úvahu.

Ospravedlnitelné důvody se přitom .

Daňový subjekt by tedy, chce-li být úspěšným, měl vysvětlit okolnosti právě pozdní úhrady splatné daně a tyto důvody musí být logické a z lidského pohledu omluvitelné. Proto nemá smysl žádat o prominutí úroku tehdy, došlo-li k pozdní úhradě splatné daně v rozporu se zásadami jednání v dobré víře. O tom ostatně svědčí také výčet provedený Generálním finančním ředitelstvím v ustanovení pokynu GFŘ-D-58, čl. IV.2 Ospravedlnitelný důvod prodlení – úroky. Za účelem sjednocení správní praxe jednotlivých útvarů finanční správy je zde proveden výčet situací, které správce daně v rámci úvahy o tzv. ospravedlnitelném důvodu prominutí úroku vždy vyhodnotí, pokud se žadatele týkají. Zároveň je zde uvedeno i zjištěného stavu na prominutí úroku.

Pokud tedy u žadatele o prominutí úroku nastane některá ze shora uvedených situací a nejsou-li zároveň dány jiné důvody, které by výši prominutelného úroku ovlivnily, správce daně vždy rozhodne tak, že promine úrok ve výši uvedené shora v závorkách za každým bodem.

Ze mé zkušenosti plyne, že situaci u žadatelů o prominutí úroku nelze vždy podřadit pod některý ze shora uvedených bodů, přesto však z etického či obyčejného lidského pohledu lze prodlení s úhradou daně, které vyvolalo vznik úroku, omluvit (ospravedlnit). Popíše-li v takovém případě žadatel svou situaci dostatečně zřejmým způsobem, doloží svá tvrzení a prominutí úroku nebrání jiná skutečnost, správce daně úrok v odpovídající výši promine. Rozhodujícím totiž je, zda žadatel naplní smysl relevantních ustanovení daňového řádu, a nikoliv to, zda lze situaci u něj podřadit pod některý z bodů sjednocujícího pokynu. Z mé zkušenosti dále plyne, že v odůvodněných případech . Vše závisí jen na síle argumentů žadatele a způsobu, jakým svou argumentaci prokáže.

V případě, že by nebylo možno situaci u žadatele zjevně podřadit pod některý ze shora uvedených 16 bodů, lze tyto body využit také jako inspiraci.

Je však nutné zdůraznit, že je na žadateli, aby faktické ospravedlnitelné důvody tvrdil, ale také, aby je doložil a prokázal. žadatele ve věci tzv. ospravedlnitelných důvodů , zpravidla a žadatele na tento stav upozorní. Pokud žadatel svá tvrzení nedoloží, správce daně nebude oficiálním způsobem žadatele vyzývat k prokázání a žádost o prominutí úroku zamítne (i kdyby byla založena na silných ospravedlnitelných důvodech, které však zůstanou neprokázány – žadatelem či obsahem jeho spisu).

Podle § 259b odst. 3 správce daně při posouzení rozsahu, ve kterém bude úrok prominut, zohlední skutečnost, zda ekonomické nebo sociální poměry daňového subjektu zakládají tvrdost uplatněného úroku.

Pokyn GFŘ-D-58 ve oddílu IV.4. Ekonomické nebo sociální poměry zakládající tvrdost opět uvádí několik situací, u kterých sjednocuje praxi jednotlivých správců daně.

7.4.1 Fyzické osoby

Je-li žadatelem fyzická osoba, je správce daně povinen vzít v úvahu za poslední známé zdaňovací období a porovná ji s minimální mzdou:

7.4.2 Fyzické i právnické osoby

Ve všech případech (bez ohledu na to, zda je žadatelem fyzická či právnická osoba) pokyn GFŘ-D-58 sjednocuje, že pokud by žadatel s úhradou daně, k níž se váže úrok, o jehož prominutí je žádáno, nebo s úhradou tohoto úroku,

Shora uvedený výčet provedený v pokynu GFŘ-D-58 opět nelze vnímat jako uzavřený. Pokud u žadatele nastane některá ze situací uvedených pod bodem 7.4.1 a 7.4.2., správce daně ji vyhodnotí vždy v souladu se smyslem sjednocujícího pokynu. Mohou však nastat i jiné situace než ty, které jsou v pokynu popsány, a i na nich může žadatel úspěšně založit svou žádost o prominutí úroků z důvodu ekonomické či sociální tvrdosti. Je ale na daňovém subjektu, aby tyto jiné důvody výslovně a precizně uvedl a aby je též jednoznačně doložil.

K doložení ekonomických či sociálních důvodů zakládajících tvrdost úroku může daňový subjekt v podstatě použít veškerých legálních dokladů. V případě fyzických osob se nejčastěji lze setkat s , , odkazem na k dani z příjmů fyzických osob, ale také s a jejich porovnání s příjmy či s fyzické osoby (logicky s poukazem na její nemajetnost). Je však potřeba upozornit, že správce daně může buď ze svých zdrojů či prostřednictvím součinnosti s jinými subjekty (nejčastěji ostatními státními orgány) .

V případě právnických osob se v prvé řadě jedná o (výkaz o zisku a ztrátě za poslední účetní období), výpisy z bankovních účtů, karty majetku, evidenci závazků, obchodní smlouvy apod.

Nebudou-li tvrzené ekonomické nebo sociální poměry zakládající tvrdost úroku výslovně popsány a specifikovány a nebudou-li zároveň racionálně a očekávatelným způsobem doloženy žadatelem či jeho daňovým spisem, správce daně žádost o prominutí úroku zamítne.

Dle § 259c odst. 1 daňového řádu platí, že při posouzení žádosti o prominutí daně nebo příslušenství daně, tedy též úroku, správce daně zohlední daňovým subjektem. V této fázi tedy správce daně prověří, zda nedocházelo k porušování daňových povinností .

Pokyn GFŘ-D-58 definuje v části VI. 5. Četnost porušování povinností při správě daní – penále, úroky, pokuta dle § 250 některé situace, které správce daně daňových předpisů a částku prominutelného úroku sníží na polovinu:

Nad rámec shora uvedených skutečností založených na znění daňového řádu a ve smyslu jeho výkladu nelze opominout ještě jeden moment, který může ovlivnit rozhodnutí správce daně o prominutí úroku

Na základě judikaturního výkladu sjednoceného usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu evidovaného pod čj. 1 Afs 236/2019 je správce daně oprávněn při rozhodování o prominutí penále zohlednit také tzv. . Následná Nejvyššího správního soudu pak dovodila účinnost právního názoru rozšířeného senátu také na úroky hrazené daňovým subjektem. Jedná se například o rozsudek NSS čj. 4 Afs 180/2020, ve kterém se pod bodem [22] uvádí: (Obdobně též bod 8 rozsudku NSS čj. 6 Afs 189/2022.)

Zdrojovým jednáním, které neumožní prominutí úroku, je jednání, které bylo předmětem stanovení daně. Přitom správce daně posoudí povahu, intenzitu a jiné okolnosti porušení daňových předpisů, které vedlo ke stanovení daně a vzniku úroku z prodlení či z posečkané částky.

Předmětem stanovení daně v praxi bývají také situace založené na daňového subjektu či často komplikovaným daňovými předpisům. V těchto případech, jsou-li splněny shora popsané podmínky, správci daně nic nebrání spravedlivě část úroku .

Při kontrolní činnosti správce daně je však zjišťováno také takové jednání daňových subjektů, které svědčí o jejich , o kterém daňový subjekt věděl či vědět měl a mohl, nebo případy daňového zastírání, zneužívání práva apod. V těchto případech, kdy v podstatě daňový subjekt (vědomě, úmyslně…) atakuje státní rozpočet, by jistě nebylo spravedlivé úrok promíjet. K tomu se rozšířený senát NSS pod čj. 1 Afs 236/2019 vyjádřil tak, že by bylo Tento závěr logicky dopadá též na úrok z prodlení či z posečkané částky.

Svou povahou se jedná bezesporu o výjimečné situace, když doměření daně s těmito závažnými právními kvalifikacemi jsou zpravidla rozhodnutím , přesto je nelze v kontextu promíjení úroků zcela opominout. V těchto případech tedy daňový subjekt, který žádá o prominutí úroku, neuspěje i přesto, že splní všechny podmínky formálního charakteru, v posledních třech letech se nedopustil žádného závažného porušení daňových či účetních právních předpisů, v rámci kontrolního postupu vedoucího ke stanovení daně poskytoval správci daně svou součinnost na standardní úrovni a úhrada úroku by pro něj z pohledu jeho ekonomickým či sociálních poměrů byla tvrdá.

Výrok předmětného usnesení rozšířeného senátu NSS evidovaného pod čj. 1 Afs 236/2019 je založen na řadě rozsáhlých a detailních úvah, jeho prostudování lze rozhodně doporučit. Rozhodujícím pro praktickou aplikaci v případě rozhodování o prominutí penále (a též úroku) je však jeho závěr, podle kterého:

Správce daně, který rozhoduje o prominutí úroku, tedy může vzít v rámci správní úvahy o rozsahu prominutí penále dle § 259a odst. 2 daňového řádu v úvahu také povahu, intenzitu a jiné okolnosti jednání daňového subjektu, které vedlo ke stanovení daně, a pokud je toto jednání v rozporu se zásadou jednání v dobré víře, je správce daně oprávněn žádost o prominutí úroku právě s tímto odůvodněním zamítnout.

Vzhledem k tomu, že rozhodné pro úspěšnou žádost o prominutí úroku z prodlení či z posečkané částky je naplnění hned několika neurčitých právních pojmů (ospravedlnitelný důvod, absence závažného porušení daňových či účetních právních předpisů, ekonomické či sociální poměry zakládající tvrdost apod.), je velmi obtížné poskytnout obecný (a ve všech situacích funkční) vzor žádosti o prominutí úroku. Přesto lze doporučit alespoň určitou strukturu obsahu takové žádosti.

o prominutí úroku:

Nebude-li žadateli rozhodnutí ve věci žádosti o prominutí úroku doručeno ve lhůtě 3 měsíců od podání žádosti, je žadatel oprávněn podat dle § 38 daňového řádu. Ze zkušenosti doporučuji, aby žadatel byl se správcem daně v průběhu rozhodování o žádosti v kontaktu a například po uplynutí 1 měsíce ode dne podání žádosti a pak opakovaně. Tato neformální komunikace zpravidla může nejefektivněji odstranit případné nejasnosti a k podnětu na ochranu před nečinností pak zpravidla nemusí být vůbec přistoupeno.

Není-li žadatel o prominutí úroku spokojen s rozhodnutím správce daně, lze proti tomuto rozhodnutí brojit výhradně , když podle § 259 odst. 4 daňového řádu proti rozhodnutí ve věci prominutí daně nebo příslušenství . Pokud by se tedy daňový subjekt proti zamítavému rozhodnutí ve věci žádosti o prominutí úroku odvolal, správce daně dle ustanovení § 113 odst. 1 písm. c) daňového řádu odvolání zamítne a odvolací řízení zastaví pro nepřípustnost. Pak jako prostředek obrany zbývá pouze správní žaloba. Pokud se daňový subjekt k tomuto kroku rozhodne, lze rozhodně doporučit, aby kontaktoval odborníka – nejlépe advokáta.

Proto opakovaně doporučuji, aby žadatel věnoval odůvodnění žádosti a také prokázání skutečností, které žadatel tvrdí a které zároveň nejsou správci daně z jeho činnosti známy, značnou pozornost. Právě nedostatečná argumentace či argumentace, která nebude řádně prokázána, může způsobit zamítavé rozhodnutí správce daně a žadateli zásadním způsobem zkomplikovat situaci.

Ustanovení § 259 odst. 3 daňového řádu nicméně připouští, aby žadatel svou . Může se tak stát (tj. doručení) zamítavého rozhodnutí ve věci žádosti o prominutí úroku. Pokud by daňový subjekt podal opakovanou žádost dříve než po uplynutí 60 dnů od oznámení zamítavého rozhodnutí, správce daně o této nové žádosti věcně rozhodovat nebude a zastaví řízení dle § 106 odst. 1 písm. e) daňového řádu.

Rozhodující podmínkou této nové žádosti však je, že než žádosti předešlé. Je tak v podstatě přípustné, aby se žadatel z první neúspěšné žádosti poučil a odůvodnil novou žádost jinak (v tomto smyslu nikoliv nezbytně lépe, ale aby ji založil na jiných důvodech).

Nad rámec shora uvedených skutečností již lze jen doplnit, že příslušenství sleduje osud daně. Odvolá-li se daňový subjekt proti rozhodnutí o stanovení daně (platební výměr nebo dodatečný platební výměr), kterým je mu daň stanovena, které se úrok z prodlení či z posečkané částky týká, a vyhoví-li odvolací orgán odvolání, a tedy předmětné rozhodnutí o stanovení daně změní nebo zruší (dodatečný platební výměr), dopadá toto rozhodnutí o odvolání též na rozhodnutí, kterým byl daňovému subjektu předepsán úrok (není-li prodlení při placení daně ke dni původní lhůty splatnosti, úrok nevzniká).