Souběžné příjmy zaměstnance a zdravotní pojištění

 

Zaměstnavatelé jako plátci pojistného představují rozhodující skupinu plátců pro příjmovou stránku systému veřejného zdravotního pojištění. Zaměstnanec může být zaměstnán buď u jednoho zaměstnavatele, nebo u více zaměstnavatelů. Zaměstnáním se z pohledu zdravotního pojištění rozumí činnost zaměstnance, ze které mu plynou příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

Při souběhu příjmů u více zaměstnavatelů je důležité, aby byl v jejich úhrnu dodržen za příslušný kalendářní měsíc minimální vyměřovací základ u těch příjmů, ze kterých se bude odvádět pojistné. To platí v případě, že u zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) musí být povinné minimum zabezpečeno. Pro účel placení pojistného a zároveň zajištění zákonného minima se sčítají příjmy zakládající účast na zdravotním pojištění. 

Ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., pojistném na veřejné zdravotní pojištění, naopak vyjmenovává osoby nebo situace, kdy zaměstnavatel nemusí stanovené minimum dodržet. V takovém případě je vyměřovacím základem příjem zúčtovaný zaměstnanci za daný kalendářní měsíc, což relevantně může být částka i nižší než 17 300 Kč. 

U pracovní smlouvy se odvádí pojistné z každé částky příjmu. Při zaměstnání na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr platí, že zaměstnavatel plní zákonné povinnosti tehdy, pokud příjem:

• na dohodu o pracovní činnosti činí alespoň 4 000 Kč nebo
• na dohodu o provedení práce převyšuje 10 000 Kč,

případně i s potřebou dodržet při odvodu pojistného zákonné minimum. 

Při zaměstnání na základě dohod se v rámci rozhodného období kalendářního měsíce sčítají příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

 

 

Formou příkladů si předvedeme v právních podmínkách roku 2023 postupy zaměstnavatele a pojištěnce v případě více příjmů nebo více pracovněprávních vztahů u jednoho nebo u  více zaměstnavatelů, primárně s podmínkou pro zaměstnavatele dodržet minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 4 a 6 zákona č. 592/1992 Sb. Jedná se tedy o situace, kdy zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc, tudíž se nezabýváme variantou snížení minimálního vyměřovacího základu zaměstnance na poměrnou část podle § 3 odst. 9 písm. a) zákona č. 592/1992 Sb.  

 

Příklad č. 1

Zaměstnanec má příjem na základě pracovní smlouvy 31 000 Kč a zároveň pracuje u téhož zaměstnavatele na dohodu o provedení práce, kde si v některých měsících vydělá více než 10 000 Kč hrubého, v jiných naopak nikoli.

Vycházejme ze zásady, že pro účel účasti na zdravotním pojištění a placení pojistného se každý (míněno typově odlišný) pracovněprávní vztah posuzuje samostatně. To znamená, že pokud příjem na dohodu o provedení práce převýší 10 000 Kč, přičítá se tato částka k hrubému příjmu 31 000 Kč a z takto vzniklého vyměřovacího základu odvede zaměstnavatel pojistné podle zákona. Jestliže v rozhodném období kalendářního měsíce příjem na dohodu o provedení práce nepřevýší 10 000 Kč, je vyměřovacím základem pro placení pojistného částka 31 000 Kč.

I když příjem na dohodu o provedení práce činí v některých měsících maximálně 10 000 Kč, zůstává zaměstnanec trvale přihlášen z titulu pracovní smlouvy, takže žádné odhlášení osoby jako zaměstnance neprobíhá.

 

Příklad č. 2

Ke stávajícímu pracovnímu poměru s platem 26 000 Kč hrubého je posléze uzavřen druhý pracovní poměr s pracovní smlouvou s platem 3 300 Kč hrubého.

Odvodu pojistného podléhá u pracovní smlouvy každá částka příjmu zaměstnance, tedy například i nižší než 4 000 Kč. Vyměřovací základ bude v úhrnu činit 29 300 Kč. 

Zaměstnanec se přihlašuje u zdravotní pojišťovny pouze jedenkrát ke dni nástupu zaměstnance do zaměstnání na základě dříve uzavřené pracovní smlouvy, i když má u jednoho zaměstnavatele více pracovněprávních vztahů, ze kterých se odvádí pojistné.

 

Příklad č. 3

Zaměstnanec pracuje u jednoho zaměstnavatele po celý měsíc na dohodu o pracovní činnosti s příjmem 3 999 Kč a současně na dohodu o provedení práce, u které činí příjem 10 400 Kč.

Z dohody o pracovní činnosti se pojistné na zdravotní pojištění neplatí (příjem nedosáhl 4 000 Kč).

Při odvodu pojistného musí zaměstnavatel dodržet minimální vyměřovací základ. Ve vazbě na výši minimální mzdy odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5 % z částky:

(17 300 – 10 400) × 0,135 = 932 Kč

Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 × 17 300 = 2 336 Kč

Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:

(10 400 × 0,135) : 3 = 468 Kč

a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 468 + 932 = 1 400 Kč

Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel: 2 336 – 1 400 = 936 Kč

Dle ustanovení § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb. platí tento doplatek prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec, což je v praxi drtivá většina případů.

Z obecného pohledu platí, že na zaměstnavatele přechází povinnost úhrady doplatku pouze v situacích vyjmenovaných v § 207 až § 209 zákoníku práce, kdy se jedná o překážky v práci na straně zaměstnavatele, což nejspíše nebude popisovaná situace.

Kdyby však příjem na dohodu o provedení práce nepřevýšil 10 000 Kč, pak z titulu takových zaměstnání účast na zdravotním pojištění nevznikne, protože u žádné z dohod není dosaženo částky příjmu podléhající odvodu pojistného na zdravotní pojištění, pro sčítání takových příjmů není v právní úpravě zdravotního pojištění opora. To znamená, že pokud takový pojištěnec nemá jiné zaměstnání, které by vyřešilo jeho pojistný vztah (například pracovní smlouva), není OSVČ a ani nepatří mezi osoby, za které platí pojistné stát, postupuje podle příkladu č. 8.

 

Příklad č. 4

Zaměstnanec pracuje u jednoho zaměstnavatele na dva pracovní úvazky a v jednom z nich je mu vykázáno neplacené volno.

Jelikož se na zaměstnance (a na zaměstnavatele jako plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, musí být toto zákonné minimum v příslušném kalendářním měsíci dodrženo, v podstatě bez ohledu na dobu trvání případného neplaceného volna (nebo také neomluvené absence). Jinak řečeno, neplacené volno poskytnuté v dalším pracovněprávním vztahu nemá vliv na placení pojistného. Činí-li příjem (vyměřovací základ) zaměstnance alespoň 17 300 Kč, je zajištěn postup podle zákona.

 

Příklad č. 5

Zaměstnanec pracuje u jednoho zaměstnavatele na tři dohody o provedení práce s uvedenými příjmy.

Jedná se o typově stejné dohody u jednoho zaměstnavatele, příjmy sčítáme – viz § 5 písm. a) bod 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů,

1. 3 000 Kč + 3 000 Kč + 4 000 Kč. Úhrnem příjmů se osoba nestává ve zdravotním pojištění zaměstnancem (součet příjmů nepřevyšuje 10 000 Kč), pojištěnec může být třeba osobou bez zdanitelných příjmů.
2. 8 000 Kč + 6 000 Kč + 5 000 Kč. Zaměstnavatel přihlašuje zaměstnance u zdravotní pojišťovny a odvodem pojistného z úhrnu příjmů 19 000 Kč je i dodržen minimální vyměřovací základ.

 

Příklad č. 6

Zaměstnanec pracuje u zaměstnavatele s pravidelným příjmem 33 000 Kč. Současně je zaměstnán u jiného zaměstnavatele na základě dohody o pracovní činnosti s příjmem 6 000 Kč.

V případě zaměstnání podle pracovní smlouvy platí, že povinnosti placení pojistného podléhají veškeré zúčtované příjmy, zdaňované podle § 6 ZDP , a to bez ohledu na jejich výši.

Při řešení tohoto případu platí následující:

• každý ze zaměstnavatelů je povinen přihlásit osobu u zdravotní pojišťovny jako zaměstnance, za kterého bude odvádět pojistné. Odhlášení proběhne ke dni skončení zaměstnání;
• z vyměřovacího základu 33 000 Kč činí částka pojistného 4 455 Kč. Jednu třetinu (1 485 Kč) srazí zaměstnavatel zaměstnanci, zbývající dvě třetiny (2 970 Kč) uhradí zaměstnavatel ze svých zdrojů;
• zaměstnavatel s příjmem 6 000 Kč nemusí dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ a pojistné odvede sazbou 13,5 % z částky 6 000 Kč. Podmínkou pro uplatnění tohoto postupu je skutečnost, že zaměstnavatel má k dispozici potvrzení od „hlavního“ zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

Obdobný postup by se uplatnil například i tehdy, kdyby byla částka příjmu 6 000 Kč zúčtována osobě vykonávající u jiného subjektu jako zaměstnavatele funkci (třeba v nějakém spolku).  

 

Příklad č. 7

Zaměstnanec, na kterého se vztahuje povinnost odvodu pojistného ze zákonného minima, má souběžně uzavřeny 3 pracovněprávní vztahy u 3 zaměstnavatelů (nejedná se o dohody o provedení práce) s následující výší příjmu:

5 500 Kč,

6 200 Kč,

7 000 Kč.

Ačkoliv příjem nedosahuje ani v jednom zaměstnání minimální mzdy, součet hrubých mezd minimální vyměřovací základ převyšuje, takže každý ze zaměstnavatelů odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu. V tomto případě je nutností spolupráce všech zaměstnavatelů. Každý zaměstnavatel musí mít v příslušném kalendářním měsíci doklad o výši zúčtovaného příjmu u zbývajících dvou zaměstnavatelů. Tyto doklady se předkládají i kontrole ze zdravotní pojišťovny v reakci na dotaz kontrolních pracovníků, proč je odváděno pojistné ze skutečné výše příjmu bez dopočtu do minima. 

 

Příklad č. 8

Pojištěnec má sjednány tři dohody o pracovní činnosti u třech různých zaměstnavatelů, přičemž v žádném z těchto zaměstnání není výší příjmu dosaženo částky 4 000 Kč.

Vzhledem k tomu, že není ve zdravotním pojištění právní opora pro sčítání takových příjmů (nejsou dosaženy u jednoho zaměstnavatele), nevznikají pro žádného ze zaměstnavatelů povinnosti ve zdravotním pojištění. Takže pokud pojištěnec:

• nemá zaměstnání, ze kterého by vyplynula pro zaměstnavatele povinnost odvádět pojistné, nebo
• není z pohledu zdravotního pojištění osobou samostatně výdělečně činnou anebo
• nepatří mezi osoby, za které platí pojistné stát,

bude v příslušném kalendářním měsíci osobou bez zdanitelných příjmů s povinností přihlásit se u zdravotní pojišťovny do této kategorie a platit pojistné 2 336 Kč.

Osoba například s těmito příjmy by mohla být činná v režimu paušální daně.

 

Příklad č. 9

Pojištěnec je zaměstnán na dohodu o provedení práce s měsíčním příjmem nanejvýš 10 000 Kč. Současně má příjmy z nájmu nemovitosti nezapsané v obchodním majetku ve výši 96 000 Kč ročně a ještě vykazuje příjmy podle § 10 ZDP.

Za této situace nemá osoba ve zdravotním pojištění vyřešen svůj pojistný vztah, neboť žádný z uvedených příjmů účast na zdravotním pojištění (a tedy ani povinnost placení pojistného) nezakládá. Pokud není pojištěnec v rámci kalendářního měsíce evidován u zdravotní pojišťovny ani jeden den v některé ze tří kategorií vyjmenovaných v předcházejícím příkladě, bude osobou bez zdanitelných příjmů.

Pojistný vztah by vyřešilo zaměstnání na dohodu o provedení práce v tom kalendářním měsíci, ve kterém by příjem přesáhl 10 000 Kč (případně i s přihlédnutím k povinnosti dodržet minimální vyměřovací základ).

 

Příklad č. 10

Mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem došlo k dohodě, že jeho (stálý) zaměstnavatel mu poskytne neplacené volno a zaměstnanec bude po tuto dobu pracovat pro jiného (přechodného) zaměstnavatele.

Zaměstnanec se může se svým (stálým) zaměstnavatelem dohodnout na poskytnutí neplaceného volna například na určitou dobu, po kterou bude v České republice vykonávat práci pro jiného (přechodného) zaměstnavatele. S tímto přechodným zaměstnavatelem uzavře pracovněprávní vztah a svému stálému zaměstnavateli doloží, že tento jeho přechodný zaměstnavatel za něj odvádí pojistné na zdravotní pojištění, vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro zaměstnance.

V návaznosti na ustanovení § 3 odst. 4 a odst. 6 a § 13 zákona č. 592/1992 Sb. musí být dodržen minimální vyměřovací základ, současně však platí, že v případě souběžných zaměstnání se pojistné odvádí ze všech příjmů zakládajících povinnost placení pojistného. Na základě těchto skutečností neplatí stálý zaměstnavatel po dobu poskytnutého neplaceného volna za zaměstnance pojistné, což pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny doloží výše zmíněným potvrzením od přechodného zaměstnavatele. Tento přechodný zaměstnavatel plní za tohoto svého zaměstnance všechny povinnosti ve zdravotním pojištění, zejména pak oznamuje nástup zaměstnance do zaměstnání a ukončení zaměstnání a řádně platí pojistné.

Kdyby příjem u přechodného zaměstnavatele nedosáhl hodnoty minimálního vyměřovacího základu, provedl by tento zaměstnavatel příslušný dopočet a doplatek pojistného do zákonného minima, pokud by byl k tomu pověřen.

 

 

Ve výše uvedených příkladech jsme se vycházeli ze skutečnosti, že při odvodu pojistného musí být dodrženo zákonem určené minimum. Ze skutečné výše příjmu, tedy bez nutnosti dopočtu a doplatku pojistného do povinného minima, odvede zaměstnavatel pojistné v případech, kdy zaměstnanec:

• Má současně jiné zaměstnání a v součtu příjmů je dosaženo částky alespoň na úrovni minimálního vyměřovacího základu (nutno doložit potvrzením o výši příjmu u tohoto jiného zaměstnavatele neboli zaměstnavatelé si pro daný účel navzájem dokladují výši příjmu v daném měsíci). Alternativně lze doložit potvrzení o skutečnosti, že jiný zaměstnavatel odvádí za zaměstnance pojistné nejméně z minimálního vyměřovacího základu.
• Je současně OSVČ a platí alespoň minimální zálohy (v roce 2023 tedy nejméně částce 2 722 Kč), což zaměstnavateli doloží čestným prohlášením.
• Patří mezi osoby, na které se nevztahuje ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., kdy se jedná především o osoby, za které je plátcem pojistného stát.

Od roku 2013 již není ve zdravotním pojištění stanoven maximální vyměřovací základ. To znamená, že zaměstnavatelé odvádějí pojistné z každého (jakkoli vysokého) příjmu, osoby samostatně výdělečně činné nemají určenu maximální výši zálohy a ani celková výše pojistného za rozhodné období kalendářního roku není omezena horní hranicí.