Nemovité věci v DPH - po novém stavebním zákoně

přestaly existovat, nebojte, nikoli fyzicky, ale jen právně. Od roku 2014 je nový občanský zákoník – zákon č. 89/2012 Sb., nyní již ve znění devíti novel (dále také jen „ “) – , přičemž došlo i na několik úprav jeho věcné náplně. Zažitý a v praxi častěji užívaný pojem „nemovitost“ je dnes pouze tzv. legislativní zkratkou, kterou si pro své potřeby vymezil zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“) v § 1 odst. 1:

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, dnes už ve znění neuvěřitelných 66 novel (dále jen „ “) pojem „nemovitá věc“ používá 46x, ale nedefinuje. I když to výslovně v textu ani v poznámce pod čarou neuvádí, není pochyb, že daňový zákon přejímá věcné vymezení z § 498 odst. 1 OZ:

Nikoho nepřekvapí, že „nemovitou věcí“ jsou pozemky coby části zemského povrchu, ale leckomu ve výčtu chybí stavby, míněno především nadzemní domy, neboť zmíněných podzemních je pramálo – např. metro, samostatné vinné sklípky a podzemní garáže – důvod se ukáže záhy. Věcnou novinkou OZ od roku 2014 je, že může jít také o práva, jako právo stavby dle § 1242 umožňující, aby stavbu na pozemku vlastnil někdo jiný.

I když se před rokem 2014 obdobně jako s nemovitostmi nakládalo vesměs také s byty a nebytovými prostory vymezenými jako právně samostatné jednotky zákonem č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů, nepatřily definičně mezi nemovitosti. Od roku 2014 již tyto . Současně se změnil rovněž jejich věcný obsah. Zatímco dříve byl vlastník jednotky současně spoluvlastníkem společných částí domu a obvykle také spoluvlastníkem souvisejícího pozemku, nyní tvoří věcnou podstatu „nové“ jednotky nejen byt nebo nebytový prostor, ale přímo také podíl na společných částech nemovité věci.

Kde jsou ale stavby? Z právního hlediska vrostly do pozemků a staly se jejich součástí. Šlo bezesporu o jednu z největších změn soukromého práva v našich novodobých dějinách. Její přesné vyjádření najdeme v § 506 OZ, který stanoví, že prostor nad povrchem i pod povrchem, . Právníci zde hovoří o zásadě „superficies solo cedit“, neboli „povrch ustupuje půdě“.

Praktickým důsledkem je, že nelze koupit (prodat), darovat nebo vložit do kapitálu firmy apod. pouze stavbu bez „jejího“ pozemku. Speciálním případem, který to do určité míry umožňuje, je již letmo zmíněný nový právní institut tzv. právo stavby. Nepřekvapí, že , jak stanoví § 507 OZ. Takže nelze prodat les (nastojato), pole, louku či vinici bez „jejich“ pozemku. Naproti tomu (rozvody plynu, elektřiny, vody a kanalizace) , jak normuje § 509 OZ. Přičemž jejich součástí jsou i stavby a technická zařízení, která s nimi provozně souvisí (např. čistička odpadních vod).

„starý“ občanský zákoník – zákon č. 40/1964 Sb. – definoval nemovitosti jako pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem, přičemž – zatímco stavby coby „pouhé“ součásti pozemku odpisovat obvykle lze, tak „holé“ pozemky ne. Ono právnické pojetí „povrch ustupuje půdě“ ale moc nectí ani DPH, kde daňový režim (osvobození nebo sazbu daně) neurčuje samotný pozemek, nýbrž většinou „jeho“ stavba. Takže , což ovšem komplikují daňové instituty „funkční celek“ a „hlavní a vedlejší plnění“.

Zákon o DPH se na řadě míst zabývá přímo „nemovitou věcí“ – např. speciálně stanoví místo plnění při jejím dodání nebo výhodnější nižší sazbu daně. Jindy sice tak adresný není, přesto (poněkud skrytě) míní také je.

Třeba hned úvodní vymezení předmětu daně § 2 ZDPH hovoří jen o „dodání zboží“. Znamená to tedy, že prodej nemovité věci nepodléhá dani? Ne! Je nutné nalistovat § 4 odst. 2 ZDPH, kde je uvedeno, co :

„Hmotnou věc“ opět nedefinuje ZDPH, ale přebírá její vymezení z § 496 odst. 1 OZ: Ach ti akademičtí právníci… Takže když autu na ledu nebo z kopce selžou brzdy a není ovladatelné, přestává být hmotnou věcí? Toho by se mohli chytnout pojišťováci. Pro naše účely je stěžejní, že (bytové i nebytové) vesměs , a proto jde návazně na poli DPH o zboží, bez ohledu na účetní pojetí. Složitější je to s nehmotnými právy, které OZ nepovažuje za hmotnou věc, takže z hlediska DPH obecně spadají mezi služby. Nicméně pro potřeby DPH je speciálně jedna . Jelikož takovéto výjimky je nutno pojímat rezervovaně (omezeně), zůstávají jiná nehmotná práva, i když se vztahují k věcem nemovitým, jako je např. zástavní právo a věcná břemena, natožpak k věcem movitým, pro účely DPH v kategorii „služby“.

S pojmy DPH je to ovšem poněkud složitější. Nebudu unavovat vesměs akademickými disputacemi a zmíním se jen velmi stručně na toto téma. Hlavní potíž je v tom, že je skoro jedno, jak si „nemovité věci“ v OZ nebo ZDPH na našem písečku vymezíme. Jde o to, že mj. . Za což může unijní směrnice Rady 2006/112/ES, o společném systému DPH, a její prováděcí nařízení Rady č. 282/2011, obojí ve znění již mnoha novel. Navíc ale ony pojmy v nich nejsou nijak zvlášť precizně a věcně vymezeny, takže právo „pomáhá“ dotvářet Soudní dvůr EU.

Jen stručná ochutnávka: „Stavbou“ je každá budova či stavba spojená se zemí, v zemi nad úrovní moře i pod ní, kterou nelze snadno rozebrat či přemístit. To znamená třeba i znehybněná, ke břehu pevně připoutaná loď nebo hausbót a také k sítím připojená mobilní stavební buňka… „Pozemkem“ je mj. každá určitá část země na povrchu či pod ním, k níž lze založit vlastnické právo a držbu, která je ohraničená způsobem užití či označená parcelním číslem…

Není to tak dávno, kdy 1. 1. 2007 nabyl účinnosti stavební zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Ale nestačilo ani jeho 30 novel a namísto 31. byl zrušen a nahrazen novým (dále jen „ “). Byl přijat a vyhlášen v červenci 2021 a závaznosti měl nabýt po dvou letech; až na malé procesní výjimky. Ovšem nestalo se tak. Již po roce byl SZ upraven novelou č. 195/2022 Sb. a na poslední chvíli před spuštěním této zásadní právní normy přišla další , která kromě 494 (!) změnových bodů – přitom samotný SZ má „jen“ 335 paragrafů (!) – odložila o půl roku (zatím?) na .

Proč byl nutný nový SZ? Tradiční vysvětlení a la „vzdušné zámky“ je v Důvodové zprávě k návrhu SZ (Sněmovní tisk 1008/0): . Z toho je pravdou snad jen to, že to v plánu, jak potvrzuje autorita v oboru – – v článku z 22. 3. 2022 na svém webu www.ckait.cz. Dovolím si malou ukázku:

Vládní cíl nového SZ (stručný výběr)	Jak se povedl podle ČKAIT (mírně zkráceno)
Oddělení státní správy a samosprávy na úseku stavebního řádu na úrovni vyšších územně samosprávných celků.	Projektantům je jedno, kam ponesou projektovou dokumentaci, podstatné je, aby systém fungoval. Změna systému povolovacího řízení bez předchozí digitalizace spíše vyvolává obavy z chaosu.
Nová soustava státní stavební správy v čele s Nejvyšším a Specializovaným…	Je podstatné zajistit jednotný dohled nad jednotným prováděním SZ. Pouhé snížení počtu problém neřeší, mnohdy malé fungují lépe.
Posílení územních samospráv v oblasti územního plánování…	Rozhodně nenastalo. Samosprávy naopak novým SZ ztrácejí možnost zkráceného postupu pořizování změny územního plánu.
Reorganizace dotčených orgánů a jejich integrace do stavebních úřadů…	Integrace podle ČKAIT není nutná. Postačilo by, aby stavební úřad sám zajistil stanoviska a kooperaci s dotčenými orgány…
Zrušení duality územního a stavebního řízení, vytvoření jediného řízení o povolení stavby.	Rozhodně není ve veřejném zájmu, aby bytové domy, skladové a výrobní haly, nemocnice, školy, garáže atd. byly povolovány jen podle jednoduché dokumentace… Výhodné jen pro developery…
Konec úředního ping-pongu, nadřízený orgán musí rozhodnout, ne rušit a vracet.	Řešení není žádoucí, neboť problém se jen přesune a vznikne nárůst soudních sporů, což bude časově a finančně náročnější pro všechny.
… sjednocení obecných požadavků na výstavbu do jednoho právního předpisu.	Sjednocení je vítané, bohužel zákon to přímo popírá. Možnost, aby města měla vlastní technické předpisy, je s tímto v přímém rozporu.

Není tedy divu, že před účinností SZ došlo na masivní novelizaci – často před rekodifikací stavebního práva. , specializovaný a odvolací stavební úřad nahradil – je nasnadě, co bude řešit. – bude více méně zachován systém závazných stanovisek mnoha dotčených orgánů, která si stavebník musí oběhat sám. Opouští se alespoň závazné stanovisko orgánu územního plánování, ale přibývá tzv. jednotné environmentální (závazné) stanovisko, které je tradičně plné výjimek a dle Důvodové zprávy si asi vyžádá přes 300 nových úředníků. Praktickým zlepšením bude bránící častému tzv. instančnímu ping-pongu. Dále se např. rozšiřují možnosti a zmírňují požadavky legalizace černých staveb za „úplatek“ formou pokuty za přestupek, oproti původním plánům se posiluje role samospráv a spolky mohou být účastníky řízení…

Nás bude ale více zajímat doprovodný , který v souvislosti s novým SZ mění přes 50 právních předpisů (dále jen „ “), včetně ZDPH. Původně měl být účinný od 1. 7. 2023, stejně jako SZ, do čehož zasáhl výše zmíněný zákon č. 152/2023 Sb. odkládající spuštění (většiny) novelizací i souvisejících předpisů až na . Nás budou až do konce tohoto příspěvku zajímat především změny DPH, a tak jen na okraj poznamenejme, že Novela mírně upravuje i další dva daňové zákony: zákon o dani z nemovitých věcí (9x) a o daních z příjmů (2x). Nemovité věci v ZDPH postihne 9 změnových bodů, k nimž se váží 4 přechodná ustanovení. Pro přehlednost si změny vyznačíme ve struktuře zákona intuitivně takto: a .

Pokud jste počítali správně, vyšlo vám zatím 8 změnových bodů Novely týkajících se ZDPH. Poslední 9. bod novelizace ruší poznámku pod čarou č. 39 odkazující na zvolna dožívající stavební zákon č. 183/2006 Sb.

Na první pohled to tedy vypadá, že Novela od 1. 1. 2024 přináší prakticky jen tzv. legislativně technické formální úpravy navazující na rekodifikaci stavebního práva. Ano, tak to v praxi drtivé většiny plátců DPH také nakonec dopadne – pojede se stejně jako doposud. Jenže… Podrobnější vhled odhalí jednak několik věcných změn v uplatňování DPH u určitých nemovitých věcí a jednak žel i pár nejednoznačných míst. Ukažme si je.

Ach ty pojmy! Zákon o DPH se hemží nejrůznějšími termíny, které si někdy autonomně definuje (např. úplata, obrat, osoba povinná k dani), často ovšem přebírá význam z jiných právních předpisů (např. hmotnou věc z občanského zákoníku a technické zhodnocení ze zákona o daních z příjmů). Přičemž právě problematika věcí nemovitých spadá převážně do té druhé skupiny. Konkrétně v ZDPH nevyčteme, co se míní domem „rodinným“ a „bytovým“, pro které ad výše platí speciální daňový režim. tomu bylo tak, že jejich vymezení bylo řešeno odkazem na právní předpisy upravující katastr nemovitostí. Po chvíli hledání odhalíme, že definice najdeme v prováděcí katastrální vyhlášce č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, a to v příloze č. 4 určující způsob využití staveb. A podpůrně stejná vymezení vyčteme rovněž v § 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, kde jsou zařazeny do kategorie staveb pro bydlení, ve znění pozdějších předpisů:

jsou pojmy vymezeny přímo ve SZ, v § 13, čemuž odpovídá odkaz v příslušné pasáži § 48 ZDPH:

I méně pozorný čtenář si všimne několika rozdílů starého nového pojetí rodinných a bytových domů ve stavebně-právních předpisech. Což má návazný vliv na DPH, kde se ad výše těší nižší sazbě daně mj. poskytnutí stavebních a montážních prací provedených na těchto dokončených stavbách pro bydlení. Představte si běžnou situaci, kdy se stavební firma (plátce) dlouhodobě lopotí s něčím takovým, za což průběžně inkasuje od zákazníka zálohy a z nich odvádí DPH dle daných pravidel. A po silvestru 2023 jako mávnutím kouzelného proutku kvůli změně definice již nepůjde o rodinný/bytový dům, či naopak nově půjde o tyto stavby pro bydlení.

V důvodové zprávě k návrhu Novely se k této pojmové novince dočteme, že věcnou změnou související s přijetím nového SZ je změna vymezení rodinného domu. Zejména z důvodu, aby v souvislosti s touto změnou nedošlo k okamžitým změnám sazby daně při poskytování stavebních nebo montážních prací spojených s již probíhající výstavbou a při dodání rodinných domů, které jsou pro účely DPH považovány za stavbu pro sociální bydlení, a při poskytování stavebních nebo montážních prací u již probíhajících oprav a jiných stavebních úprav prováděných na dokončených rodinných domech (považovaných pro účely DPH za stavbu pro bydlení nebo pro sociální bydlení), je do zákona o DPH v přechodných ustanoveních zapracováno .

Pozornější čtenář ovšem odhalí, že rozdílů v nových starých definicích je více. Všimla si toho i parta tří daňových poradců, kteří za účelem vyjasnění možných dopadů na DPH operativně připravili příspěvek pro Koordinační výbor č. . Jednání už zdárně proběhlo 21. 6. 2023, takže nyní můžeme čerstvě předat bezpečnou metodiku vám čtenářům.

Autoři uvádějí, že na rozdíl od stávající úpravy (také na rozdíl od staré i nové definice obytného prostoru) . Tedy čistě na základě jazykového výkladu by se mohlo zdát, že stavba pro bydlení, jejíž nadpoloviční podlahová plocha v daném okamžiku slouží k bydlení, je v tomto okamžiku bytovým, resp. rodinným domem ve smyslu nového SZ, tedy i ve smyslu § 48 odst. 2 ZDPH a naopak – neslouží-li momentálně stavba k bydlení, pak tyto statusy ztrácí.

Jak ovšem vyplývá ze soudní judikatury, jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě a při výkladu konkrétního ustanovení je třeba vzít v úvahu mimo jiné i celkový kontext normy a úmysl zákonodárce. Předkladatelé příspěvku na Koordinační výbor se domnívají, že nový SZ, mluví-li v obecné rovině o rodinném či bytovém domě, nepředpokládá užívání staveb v rozporu s jejich stavebním určením. S tímto vědomím je nutno k jeho výkladu přistupovat. Užívání stavby v rozporu s kolaudačním rozhodnutím je řešeno § 301 SZ – jde o přestupek, za který hrozí sankce. Z čehož lze logicky dovodit, že např. užíváním rodinného domu v rozporu s kolaudačním rozhodnutím se nemění jeho stavebně-právní určení. Stavba rodinného domu se užíváním třeba pro komerční účely nezmění na stavbu s jiným stavebním určením. Kdyby totiž této stavby určovalo její momentální využívání, a nikoli správní (v daném případě kolaudační) rozhodnutí, nikdy by nemohlo dojít k přestupku. Totéž platí i pro bytový dům. Předkladatelé dodávají, že slovní spojení „stavba pro bydlení“ v souvislosti s rodinným a bytovým domem je třeba vykládat i s ohledem na důvodovou zprávu, podle níž bylo úmyslem zákonodárce převzít definice rodinného a bytového domu ze zmíněné katastrální vyhlášky, resp. vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Jejich závěrečné stanovisko zde:

(dále také „GFŘ“) bylo následující (mírně upraveno):

K čemuž dodávají, že

Jak jsme uvedli, u staveb pro bydlení (bez dalších přívlastků), jako je třeba rodinný nebo bytový dům, se zvýhodněná (první) snížená sazba daně týká jen poskytnutí stavebních nebo montážních prací provedených na dokončené stavbě. ve smyslu § 49 ZDPH. (nyní 15 %) nejen u výše zmíněných prací na dokončené stavbě, ale dále (prodeje) stavby pro sociální bydlení včetně „jejího“ pozemku.

Aby se z rodinného/bytového domu – ve smyslu definic SZ – stala , musí být ještě splněna dodatečná podmínka týkající se maximální podlahové plochy, jak stanoví § 48 odst. 5 ZDPH:

Do speciální daňové podmínky maxima podlahové plochy sice Novela přímo nezasáhla, ale zatímco dosavadní stavební zákon č. 183/2006 Sb. „podlahovou plochu“ staveb nedefinoval, nový SZ tak již činí v § 13 písm. n), kde mezi základními pojmy stavebního práva vyčteme,

absenci zákonného vymezení podlahové plochy rodinných domů pro DPH na webu finanční správy: „ ). Jde o dokument čítající 27 stran, což je ovšem nic proti jeho chystané novelizované verzi, která vyjde na podzim 2023 a bude mít nejméně 70 stran!

(prakticky řečeno u bytů) to měla finanční správa snazší, protože mohla využít legální vymezení podlahové plochy ve věcně blízkém , o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím, přijatém k provedení občanského zákoníku. Zde je ovšem nutno chápat v širším kontextu vymezení jednotky jako bytu v § 1159 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: . Informace GFŘ k DPH dodává, že stejně se pro účely DPH postupuje u obytného prostoru, který není vymezen jako právně samostatná jednotka, a také u historicky daných obytných prostor vymezených před OZ ještě jako jednotka dle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům. Přičemž od roku 2015 se metodika „podlahové plochy obytného prostoru“ v Informaci GFŘ k DPH poněkud vzdálila od zmíněného zdrojového nařízení vlády č. 366/2013 Sb. V souladu s výše uvedenou definicí bytového domu pro sociální bydlení se i u něj uplatní toto daňové pojetí podlahové plochy obytného prostoru.

Jak tomu bude ohledně Zdálo by se logické, že se využije zákonná definice tohoto pojmu napsaná nyní již přímo v SZ, v § 13. Vždyť takový přístup vyplývá z Informace GFŘ k DPH u obytných prostor a návazně i u bytových domů, kde se využívá vymezení „podlahové plochy bytu“ nařízením vlády č. 366/2013 Sb.; byť s daňovými specifiky metodiky GFŘ. To se ovšem s novým SZ změnilo, obsahuje totiž v § 13 definici podlahové plochy, která by tak měla být bezpečně použitelná pro všechny stavebně-právní a s nimi související potřeby. Jak jsme výše uvedli, obecně se přece uplatňuje pravidlo, že pokud ZDPH používá pojem, který nedefinuje, ale je k mání jeho vymezení v souvisejícím jiném právním předpise, tak se prostě využije.

Vypadá to rozumně, ale jelikož jsou mezi oběma pojetími docela významné věcné rozdíly, které by mohly v praxi nechtěně zasáhnout do předpokládané sazby DPH, je dobré nad tím chvíli podumat. Úvodní návětí definice základních pojmů stavebního řádu v § 13 SZ začíná slovy . Takže není samo sebou, že se na poli DPH nevymezený termín automaticky převezme – zas až tak lehkovážně s právními předpisy nakládat nelze. A to už raději ani neřešíme otázku tzv. euro-konformních výkladů pojmů evropského práva, kam spadá valná část problematiky DPH svázané poměrně těsně v rámci celé EU příslušnými unijními směrnicemi… Mimochodem i proto může být „stavbou“ pro potřeby DPH třeba i loď kotvící u mola. Přesně tak, jak činí třeba u definice „rodinného domu“, když v § 48 ZDPH uvádí, že jde o rodinný dům dle SZ.

Pozorný právní purista upozorní, že takovýto jednoznačný odkaz na uplatnění definice „podlahové plochy“ dle SZ však není výslovně napsán u definic staveb rodinných/bytových domů pro sociální bydlení v § 48 odst. 5 písm. a) ani b) ZDPH. Jde pouze o nepodstatné akademické slovíčkaření, anebo to má věcný význam? Dosti pádné argumenty najdeme pro i proti. Ale naštěstí „Sporná ustanovení zákona o DPH účinná od 1. 7. 2023“.

Jak to viděli autoři? Pro účely DPH zjišťování výměry podlahové plochy rodinného domu pro sociální bydlení se i po Novele dle dosavadní úpravy uplatní metodická Informace GFŘ k DPH. U obytného prostoru a návazně bytového domu pro sociální bydlení se využije dominantně výpočet podlahové plochy v jednotce podle § 3 nařízení vlády č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím. Nový SZ ovšem již má vlastní vymezení podlahové plochy v § 13 písm. n), viz výše.

(zestručněno)? Je pravda, že nový SZ již zahrnuje definici podlahové plochy. Její aplikace na příslušná ustanovení ZDPH by však způsobila významnou změnu v uplatňování DPH – . (kromě vymezení rodinného domu) . Z tohoto důvodu ani v novelizovaných ustanoveních zmiňujících podlahovou plochu není odkazováno na (nový) stavební zákon.

O pár stránek výše zaznělo, že po Novele od roku 2024 se podle § 13 SZ pro účely DPH za bytový nebo rodinný dům budou považovat stavby pro bydlení, ve kterých , pomineme-li v praxi nepodstatné dodatečné podmínky u rodinných domů. Předpokládejme, že díky nedávnému příspěvku uzavřenému na Koordinačním výboru víme, co je „podlahová plocha“. Vypadá to jasně.

Ovšem když si porovnáme dosavadní a novou stavebně-právní definici rodinného i bytového domu, je do očí bijící hlavní rozdíl v tom, že . Má to nějaký věcný význam?

Obecně v daních platí zásada materiální pravdy dle § 8 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“): . To lehce preferuje názor, že ohledně využití stavby k bydlení by pro účely DPH mělo nově od roku 2024 být rozhodující, jestli skutečně a průkazně slouží k tomuto účelu, a to bez ohledu na případné jiné dřívější „určení“. Ale buďme obezřetní, třeba u majetkových daní se obvykle vychází z formálního zápisu v úřední evidenci, což posvětila i soudní .

Opět však máme štěstí, i „Sporná ustanovení zákona o DPH účinná od 1. 7. 2023“. Jak to viděli autoři?

Podle § 1 v úvodu již zmíněného katastrálního zákona je katastr nemovitostí veřejný seznam obsahující soubor údajů o nemovitých věcech zahrnující jejich soupis, popis, geometrické a polohové určení a práva k nim. Přičemž dle téhož ustanovení má katastr nemovitostí poskytovat informace mj. i pro účely daní. Jistě i proto . Také po 1. 1. 2024 katastr bude dále obsahovat charakteristiky a popis stávajících i těch nově vzniklých staveb dle SZ. Nebude-li mít plátce informace o opaku, může podle autorů legitimně očekávat, že pojmy „rodinný dům“ a „bytový dům“ uvedené v katastru nemovitostí odpovídají skutečnosti. Ovšem pokud dojde ke změně účelu užívání stavby (typicky po rekolaudaci) a tato ve smyslu stavebně-právního určení, má-li plátce tuto informaci k dispozici. Zápis v katastru nemovitostí totiž má , nikoli povahu.

A jaké bylo (mírně upraveno)?

Kdo už zažil větší daňovou novelu, asi dosvědčí, že podstatnou roli hrají tzv. přechodná ustanovení. Bez nich by adresáti právní normy i správci daně byli zmateni, protože by často nebylo jednoznačné, od kdy se nová pravidla mají uplatňovat, např. u dlouhodobých smluv či dříve nabytého majetku. Přechodná ustanovení na konci novel proto stanovují použitelnost nových pravidel (např. u nemovité věci nabyté dnem účinnosti novely a poté), nebo zakonzervují ta dosavadní (typicky u finančního leasingu). Znalci proto začínají novely číst od konce.

Nově jsou totiž připuštěny – při splnění zákonných podmínek – i stavby mající třetí podlaží nejen pod krovem, ale také pod plochou střechou. Rodinným domem pro účely SZ, a tak i DPH, může být i stavba, jejíž třetí podlaží bude buď pod krovem (podkroví), nebo pod plochou střechou (ustoupené od vnějšího líce obvodové stěny alespoň o 2 m).

Podle nich se pro účely 1. poskytnutí stavebních prací, 2. výstavby, 3. přestavby nebo 4. dodání bude „rodinný dům“, respektive „rodinný dům pro sociální bydlení“ ve smyslu staré úpravy po dobu dvou let od účinnosti Novely považovat za „rodinný dům“, resp. „rodinný dům pro sociální bydlení“ ve smyslu nové právní úpravy. K čemuž autoři již vícekrát zmíněného příspěvku na Koordinačním výboru č. 606/03.05.23 trefně poznamenali, že tyto přechodníky a jsou tak zbytečné. Jak to? Vzhledem k tomu, že „ I při absenci přechodných ustanovení totiž bude samozřejmě vždy platit, že „rodinný dům“ dle staré úpravy je „rodinný dům“ také podle nové úpravy, a stejně je tomu s „rodinným domem pro sociální bydlení“.